Agroobchod s Afrikou: nejsme v bodu nula

1. 7. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Otevírání dvířek pro agrární zahraniční obchod je proces více strategický než ekonomický. Bylo by optimální, pokud by obchodní výměna probíhala oboustranně a oboustranně se i dařila.

Pokud bude Evropa, včetně České republiky, systémově pomáhat africkým zemím v budování jejich soběstačnosti v produkci potravin a v budování základní infrastruktury, sníží se riziko migrace obyvatel Afriky do Evropy. Také tak lze vnímat důvody, proč se s africkými zeměmi vyplatí rozvíjet obchodní spolupráci.

V současné době tvoří agroobchod naší země s Afrikou naprosto zanedbatelný objem, a pokud by se z něj ještě vyjmula Jihoafrická republika, osciloval by podíl naší obchodní výměny s africkými zeměmi na celkovém obchodu v řádu desetin procenta. Aktuálně tvoří agroexport do celé Afriky jen 0,3 procenta a import z Afriky k nám něco přes jedno procento z veškerého agrárního obchodu.

Přes dvě třetiny našeho vývozu navíc směřuje pouze do dvou zemí – Egypta a zmiňované Jihoafrické republiky, dovoz z Afriky je o něco strukturovanější, i tak je ale počet zemí, u nichž import z nich stojí za zmínku, nevelký – v zásadě jde o Maroko, Jihoafrickou republiku, Kamerun, Etiopii a opět Egypt.

V posledních pěti letech se nicméně objem agroobchodu s africkými zeměmi mírně zvyšuje – v loňském roce dosáhl objem dovozu 3,2 miliardy korun oproti dvěma miliardám v roce 2012, ještě o něco více roste objem exportů do Afriky – v roce 2016 dosáhl 615 milionů korun oproti 375 milionům v roce 2012. Celkově by se ale chtělo říci: Nic moc.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Perspektivní světadíl

Na druhou stranu lze ale africký kontinent označit za „poslední neohlodanou kost“ ze všech světadílů, kde lze díky vysokému počtu potenciálních příjemců jakéhokoli zboží vzhledem ke značnému počtu lidí dělat obchodní byznys. To již před několika desítkami let pochopili Číňané, kteří v některých částech Afriky skoupili tamní půdu s cílem vyprodukovat na ní s nízkými náklady na tamní pracovní sílu část surovinových zdrojů pro svou zem.

Evropa v tomto směru v první fázi poněkud zaspala, v současné době se ale do Afriky hrnou investoři, vytváří se projekty a domlouvají se finanční garance. Aktivní je v tom i Česká republika, jen před několika dny například podepsala spolupráci s Angolskou státní bankou Banco de Desenvolvimento de Angola Česká exportní banka. Jednou z prvních exportních aktivit mají být pivovarské technologie, obě strany si ale slibují i nárůst obchodů v oblasti zemědělství a export naší zemědělské techniky.

To, že by Afrika mohla být pro ČR „stále významnějším obchodním partnerem“, konstatoval i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, v řadě zemí se konkrétně angažuje i ministerstvo zemědělství, například v Zambii.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Rizika a historie

Desítky let byla hlavně v Evropě řada afrických zemí považována kvůli tamní nestabilní politické situaci za rizikové a pro některé z nich to platí i do současné doby.

Například takové světové ceny kakaa se ještě před několika lety odvíjely více od toho, jaká byla politická situace v Pobřeží slonoviny, než jaká byla aktuální produkce komodity v této zemi.

Riziko nenadálých převratů nebo turbulentních politických rozhodnutí odrazuje část investorů i dnes, letitá humanitární pomoc směřující v nedávné minulosti do různých afrických regionů a s tím spojená osvěta v základních zemědělských dovednostech ale přece jen vedla k částečnému zklidnění situace. Nehledě na to, že pro rostoucí africkou populaci a její politické vůdce je stále důležitější výzvou zajistit obyvatelstvu alespoň primární zdroje vody a stravy.

V tom mají určitou výhodu země, které měly v minulosti na africkém kontinentu své kolonie. Modelovým příkladem je značná část severu Afriky a stále přetrvávající vliv Francie, projevující se mimo jiné v tom, že v těchto zemích se jezdí především francouzskými automobily.

Naše země sice žádné kolonie ani v Africe, ani jinde neměla, ale své stopy, na které lze navazovat, v historii kontinentu také otiskla. Všeobecně známá je především propagační tour našich cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, stále ne zcela doceněnou know-how investicí ale byla také strategie předlistopadového režimu, který v rámci souboje o strategické rozčlenění světa nechal na našich školách vystudovat řadu afrických studentů, z nichž mnozí jsou dnes v pozicích vlivných manažerů v afrických zemích. Opomenout nelze ani superpozitivní image českých egyptologů, už proto, že právě Egypt může být v řadě případů vstupní branou do černého světadílu.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

S čím a s kým lze obchodovat

Mezi zájmovými teritorii pro agroobchod jsou ale také další země, například Etiopie, Nigérie, Senegal nebo Zambie. Jak přitom vyplývá z rešerší potenciálu obchodní výměny s uvedenými státy, se všemi má ČR negativní obchodní bilanci, byť obvykle v řádech milionů korun, s výjimkou Etiopie, odkud dovážíme nejvíce zboží, a kde tak dosáhlo v loňském roce záporné saldo 237 milionů korun.

Všechny uvedené země ale zároveň deklarují požadavek importovat pro svou potřebu z pohledu ČR docela strategické komodity, jako je mléko či hovězí maso, i celou škálu finálních potravinářských výrobků.

Konkurence pro naše exportéry z jiných zemí je ale značná. Přestože většina afrických zemí patří mezi ty, kam lze vyvážet finální výrobky i suroviny, je tak pro ČR spíše stěžejní soustředit se při exportech na techniku a technologie, což v praxi znamená především vyvážet různé typy zemědělské techniky.

Například Zetor už navázal spolupráci se společností Agriserve Agro a hodlá vyvážet svou produkci právě do Zambie, přičemž má jít o stroje o výkonu od 100 do 150 koní včetně náhradních dílů. První traktory už v Zambii jsou, na ně by mohla navázat i k traktorům doprovodná mechanizace.

To platí také obecně pro potravinářské technologie, například pro již zmiňovaná zařízení pivovarů. Stejně jako v jiných případech obchodů s třetími zeměmi, tedy státy, které stojí mimo jednotný celní a obchodní prostor EU, je nutné i obchod a africkými státy stavět na bilaterálních dohodách.

Pokud by se vše dařilo, může z toho mít naše země ve finále dosud neobvyklý profit – totiž dodávky některých exotických surovin typu káva nebo kakao „napřímo“, bez mezistátních prostředníků, a tedy levněji, což by v některých případech zvýšilo konkurenceschopnost tuzemských výrobců potravin.

Značná část přímých dodávek by navíc nemusela být v rámci globální pomoci nejchudším zemím zatížena cly, neboť ta jsou jako nástroj podpory chudých zemí ze strany zemí vyspělých chudým a nejchudším odpuštěna.

Specifika živočišné produkce

V současné době je možné z naší země vyvážet do některých afrických zemí komodity na základě oboustranně odsouhlasených veterinárních osvědčení potvrzených Státní veterinární správou ČR (SVS). Nejvíce takových osvědčení je aktuálně vydáno pro Alžírsko (plemenný skot, užitkový skot, krmivo pro ryby a mléko a mléčné výrobky) a Tunisko (sperma býků a krmivo pro rybičky), pro další čtyři africké země existují veterinární osvědčení pro vývoz jatečného skotu (Libye), koňovitých (Maroko), krmiva pro zvířata v zájmových chovech (Jihoafrická republika) a sperma býků (Burundi).

Reálně se v posledních dvou letech do Afriky vyváželo maso a masné výrobky, mléko, krmiva, jednodenní kuřata a do Nigérie násadová vejce – vše ale zatím v zanedbatelném množství. I tak loni meziročně export masných výrobků i mléka mírně poklesl, naopak o více než polovinu vzrostl vývoz krmiv.

Obecně přitom platí, že veterinární podmínky dovozu si stanovuje země dovozu, poté vydává SVS příslušnému vývozci certifikát, který před exportem každé zásilky vydává a potvrzuje po provedené veterinární kontrole úřední veterinární lékař SVS. Tak či tak, zrovna v živočišných produktech by se naší zemi oživení obchodu a posílení exportu do nových teritorií náramně hodilo.

Další resortní možnosti – vodní hospodářství

Snad nejčastějším slovním spojením, které člověka napadne v souvislosti s Afrikou, je nedostatek vody. Je proto tak trochu s podivem, že dosud nebyly na zahraniční podnikatelské mise do Afriky zvány tuzemské vodohospodářské společnosti, ačkoli patří ve svém oboru ke světové špičce. Což dokazuje řada srovnávacích studií o úrovni a výsledcích tohoto oboru v oblasti zajištění, distribuce i čištění vody.

Také českoslovenští hydrogeologové mají v mnoha afrických zemích skvělou image a zanechali po sobě mnoho významných a strategických děl a aktivit.

Jak přitom upozorňuje vodohospodářský „světoběžník“ a současný předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR František Barák, například takové stále platné geologické a geodetické mapy celé oblasti Súdánu jsou dílem našich lidí, v Libyi zase čeští hydrogeologové realizovali jeden z největších světových projektů vrtání studní, v Alžírsku pak postavili několik významných přehrad.

Na co navazovat je i v zemích zvýšeného zájmu ministerstva zemědělství – například v Nigérii a Zambii, kde byl našimi odborníky v minulosti prováděn rozsáhlý průzkum pro budování zdrojů vody prostřednictvím studní.

Respektovat místní kulturu

Nejen pro vodohospodářství, ale i pro veškerý obchodní a podnikatelský byznys a nejen v Africe platí, že jednou z podmínek především dlouhodobého úspěchu je pochopit a respektovat místní historické zvyklosti a tradice.

Nejdůležitější pomocí pro místní v oblasti vodohospodářství je tak podle Baráka poradenství, jak nakládat s vodou za situace, kdy celá oblast subsaharské Afriky trpí nevyrovnaností vláhové bilance, kdy – modelově řečeno – půl roku prší a půl roku je sucho.

Ne vždy je přitom řešením dopravit vodu do každé vesnice – každodenní putování místních žen za vodou, byť jde o fyzicky náročný výkon, je totiž také společenskou tradicí – u zdroje vody si ženy vyměňují zboží, informace a prostě se potkávají, což je v nadsázce obdoba našich vesnických hospod a obecně společenských center.

Strategie do budoucnosti

Jak již bylo řečeno na začátku, otevírání dvířek pro agrární zahraniční obchod je proces více strategický než ekonomický. Samozřejmě by bylo optimální, pokud by obchodní výměna probíhala oboustranně a oboustranně výhodně se i dařila. Aktuálně je ale především důležité, aby se Evropa, včetně ČR, nějakým způsobem podílela na zlepšení sociální, a to znamená hlavně potravní situace v chudé Africe, a to ve vlastním zájmu.

Již léta se doslova na globální úrovni diskutuje, zdali je doposud volená taktika humanitárních pomocí správná, a stále více převažují hlasy, že rozdáváním potravin a léků, navíc za situace, kdy taková pomoc často nekončí u těch, kteří jí nejvíce potřebují, se problém Afriky nevyřeší.

Vzhledem k tomu, že „zoufalí lidé dělají zoufalé věci“, je tak přímá pomoc prostřednictvím dovozů potravin a techniky a technologií do Afriky podstatně lepší a je nepochybně také prevencí možných dalších neočekávaných migračních vln Afričanů do Evropy. Je dobře, je-li ČR u toho, a to v jakékoli významné nebo méně významné roli.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autor: Petr Havel, spolupracovník redakce HN.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek