Agroobchod s Ruskem je i přes jeho problémy stále perspektivní

1. 6. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Perspektiva agroobchodu s Ruskem bude stále více stát na dodávkách technologií k zemědělské a potravinářské produkci, investicích do těchto oborů, poradenství a obecně know-how.

Pokud chce ČR do budoucnosti zachovat potenciál růstu agrárního obchodu s Ruskem, musí být na území Ruské federace stále aktivní. A to i přes trvající a stále prodlužované sankce EU vůči Rusku a zároveň i přes pokračující embargo Ruska na dovoz některých potravinářských a zemědělských produktů.

Trendy vzájemného agroobchodu

Obchodní potravinářská válka mezi EU a Ruskou federací trvá už bezmála tři roky a samozřejmě se podepsala na poklesu vzájemného agropotravinářského obchodu. To je přitom problém hlavně pro naši zemi, která měla s Ruskem v této oblasti dlouhodobě kladnou obchodní bilanci oscilující kolem úrovně 2,5 miliardy korun.

Export do Ruska po zavedení embarga ale nepoklesl zcela fatálně – podle aktuálních, již dopočtených statistik mezinárodního agroobchodu s Ruskem vyvezla ČR do této země loni zboží dle položek celního sazebníku 1-24 (což jsou zemědělské a potravinářské produkty) za 2,56 miliardy korun, zatímco v roce 2014 (kdy bylo od srpna embargo poprvé uplatněno) dosáhla hodnota exportu z ČR částky 2,96 miliardy korun a v roce 2012, tedy v období před embargem i před sankcemi EU, činil agroexport ČR do Ruska 2,21 miliardy korun.

Změna struktury poptávky

„Obchodní válka“ mezi EU a Ruskou federací ale každopádně mnohé změnila. Především v tom, že se Rusko od té doby soustřeďuje mnohem více na budování vlastní zemědělské a potravinové soběstačnosti, což částečně restrukturalizovalo požadavky Ruska na spektrum dovážených produktů. S tím, že je v současné době obtížnější uplatnit na ruském trhu finální potravinářské výrobky. V zásadě jde o naplňování známého úsloví, podle kterého není třeba do země vývozu dodávat ryby, ale rybářské pruty k tomu, aby si dotčená země lovila ryby sama.

Jinými slovy, perspektiva agroobchodu s Ruskem bude stále více stát na dodávkách technologií k zemědělské a potravinářské produkci, investicích do těchto oborů, poradenství a obecně know-how. K tomu má přitom naše země historicky lepší podmínky než mnohé konkurenční země EU. Celá řada českých výrobků má ještě z předlistopadových dob na ruském trhu velmi dobrou image, ať již je to pivo, traktory Zetor nebo automobily Škoda. Výhodou je také absence jazykové bariéry i skutečnost, že ČR je pro Rusko stále zájmovou oblastí, což minimálně obchodně platí i opačně.

Co lze a co nelze do Ruska vyvážet

Ruská federace je dlouhodobě největším mimounijním partnerem ČR v oblasti agrárního zahraničního obchodu. Stávající embargo, prodloužené zatím do konce letošního roku, se přitom vztahuje na hovězí, vepřové i drůbeží maso a masné výrobky (kromě bílkovinných koncentrátů a jejich směsí), dále na mléko a mléčné výrobky (kromě bezlaktózového mléka a bezlaktózovaných mléčných výrobků pro dietetickou léčebnou a dietetickou preventivní výživu), na živé ryby (kromě potěru lososa obecného, pstruha obecného a pstruha duhového), korýše a měkkýše, z citlivých produktů rostlinné výroby pak především na ovoce a zeleninu s výjimkou sadby některých druhů hospodářských plodin.

Nadále je ale možné do Ruska exportovat, jak vyplývá z předchozích údajů, například kojeneckou výživu, krmiva (jejich export mimochodem velmi výrazně roste), jednodenní kuřata nebo násadová vejce, jejichž vývoz se jen v druhé polovině loňského roku oproti stejnému období 2015 téměř zdvojnásobil. Aktuálně sice Rusko v souvislosti s výskytem ptačí chřipky na území ČR dovoz živé drůbeže a násadových vajec z některých regionů ČR pozastavilo, lze ale důvodně předpokládat, že se v těchto položkách situace vrátí do stavu před zákazem.

Z již dopočtených údajů Českého statistického úřadu za loňský rok vyplývá, že ČR vyváží do Ruska především potravinářské doplňky (v hodnotě 643,4 milionu korun), produkty nepodléhající embargu ve skupině mléko, vejce a med (v hodnotě 497,9 milionu korun), semena plodů (421,4 miliony korun) a lihoviny a ocet (404 miliony korun).

V porovnání s rokem 2012, kdy současná omezení neplatila, poklesly loni exporty do Ruska jen u pekárenského zboží, cukrovinek a lihovin, tedy kupodivu ani ne v oblasti mlékárenské produkce. To je však dáno zejména tím, že v celním sazebníku jsou ve skupině s mlékárenskými produkty také vejce, a dále tím, že je možné exportovat již zmiňovanou kojeneckou výživu.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

„Řada českých výrobků má ještě z předlistopadových dob na ruském trhu velmi dobrou image. Ať již je to pivo, traktory Zetor nebo automobily Škoda.“

Možnosti agroexportu na Ukrajinu

Ruské embargo by přitom bylo na první pohled možné částečně kompenzovat agroexportem na Ukrajinu. Kromě toho, že je k nám Ukrajina blíž, což je praktické z pohledu transportních nákladů, je možné také kalkulovat s postupným přidružováním Ukrajiny k EU, a tedy postupně výhodnějšími tarifními podmínkami pro vzájemný obchod. Stejně jako v případě Ruska jde o slovanskou zemi bez větších jazykových bariér, v ČR navíc v současné době pracuje mnoho Ukrajinců, kteří mohou být aktuálními nositeli praktických zkušeností s českým zemědělstvím, potravinářstvím i gastronomií.

Nepřehledná politická situace na Ukrajině však nevzbuzuje u tuzemských exportérů přílišnou důvěru. „Obchodovat v současné době s Ukrajinou je určitě větší riziko než obchodovat s Ruskem,“ konstatuje například vedoucí sekce dodavatelů potravinářských technologií při Potravinářské komoře ČR Jan Jedlička.

Na druhou stranu je již od počátku roku 2016, byť s určitými omezeními, v platnosti ekonomická část asociační dohody EU s Ukrajinou (DCFTA) a i přes komplikace vývoz z ČR na Ukrajinu, v některých položkách téměř raketově, roste. Export rostlinných tuků a olejů například meziročně vzrostl o 300 procent, o desítky procent pak roste export vína, lihovin či likérů.

Jak přitom zaznělo i na letošním únorovém Agro fóru ČR-Ukrajina v Kyjevě, také Ukrajina má zájem o české technologie, ale i dodávky traktorů a zemědělské techniky a importy hospodářských zvířat, genetického materiálu, prostředků pro ochranu zvířat, léčiv a vakcín z ČR a také o pomoc při budování energetických kapacit na základě biopaliv.

Tak či tak by naši exportéři neměli Ukrajinu do budoucna odepisovat, i proto, že ještě před politickými turbulencemi byla Ukrajina považována díky tamní kvalitní zemědělské půdě za jednu z možných „obilnic Evropy“. To může po stabilizaci ukrajinské ekonomiky i samotného zemědělství platit i v budoucnosti, a je tak strategické „být u toho“.

(Kliknutím obrázek zvětšíte)

Problémem jsou větší investice

„Být u toho“ však platí i pro udržování obchodních i osobních kontaktů v Rusku, i navzdory sankcím. Jak totiž připomíná Jan Jedlička, v tomto směru nezahálejí ani další členské země EU, aktivní jsou tam především Němci. ČR přitom chybí po rozpadu exportně orientovaných státních podniků typu Strojexport specializované organizace, které dokážou soustředit oborové nabídky a zprostředkovat kontakty na možné obchodní partnery na ruské (ale i jakékoli jiné) straně.

Ambici částečně tento deficit nahradit má mimo jiné i sekce dodavatelů potravinářských technologií, sdružující v současné době 13 firem a nabízející pomoc dalším zájemcům. „Hodně firem z Ruska v současné době poptává právě technologické celky,“ konstatuje Jedlička s tím, že hlavním problémem je profinancování projektů, což obvykle ruská strana po té české požaduje, ale ne každý má k dispozici potřebný kapitál.

Obdobně to vidí také někdejší ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý. Také on poukazuje na skutečnost, že ačkoliv je české pivo v Rusku vnímané jako naprostá jednička, není na české straně subjekt, který by dokázal vyvážet velké pivovarské celky. „V praxi se tak do Ruska vyvážejí spíše menší celky do celkového výstavu 100 tisíc hektolitrů ročně, a to spíše do odlehlejších regionů, třeba na Sibiř. Registrujeme ale také zvyšující se poptávku po českých sládcích, ti zahraniční se totiž v Rusku moc neosvědčili,“ podotýká Veselý.

Perspektiva je v regionech

Prakticky všichni, kdo se v tajích ruského trhu orientují, doporučují exportérům soustředit se spíš než na konkurenčně nabité prostředí Moskvy a jejího okolí spíše na vzdálenější regiony.

Myslí si to i emeritní tajemník Česko-ruské pracovní skupiny pro zemědělství a potravinářství František Sládek. Jako správnou strategii tak hodnotí podnikatelské mise mířící do těchto oblastí. Zatím poslední mise, kterou připravilo Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci s velvyslanectvím v Moskvě a Komorou pro hospodářské styky se SNS, odletěla počátkem dubna 2017 do Rostovské oblasti. Předchozí mise ministerstva zemědělství loni v říjnu zase směřovala do Republiky Baškortostán. Před dvěma lety se uskutečnila mise v podání ministerstva průmyslu a obchodu do Sverdlovské oblasti, za exministra Petra Bendla navštívili naši zemědělci a potravináři oblast Samary.

To vše připravuje půdu pro agroobchod s Ruskem, které si v tomto směru potrpí na oficiální kontakty na nejvyšší úrovni. Důležité jsou i rostoucí aktivity agrární diplomacie, která v únoru letošního roku zaštítila takzvaný Český týden, v němž se naše zemědělství a potravinářství prezentovalo ruské straně prostřednictvím série rozhovorů s předními českými odborníky z oblasti zemědělství a mlékárenství.

Zakládání nových podniků

Již zmiňovaná snaha Ruska o zvýšení potravinové soběstačnosti generuje mimo jiné poptávku na zakládání podniků českými firmami na ruském území a na různé formy licenčních výrob. Dobře to zná například pivovar Velké Popovice, stejně tak ale i společnost Hamé, která založila výrobní závod Bogoljubovo ve Vladimirské oblasti. Platí to i pro zemědělství – společnost Farmtec staví v Rusku na klíč zemědělské farmy působící již dnes v oblasti Samary a Baškortostánu, tedy v místech, kam v minulosti směřovaly podnikatelské mise. To je také důkazem, že tyto bilaterální aktivity mají svůj smysl a že je strategické v nich nadále pokračovat.

Politické souvislosti

Právě bilaterální vztahy budou mít podle všeho stále větší význam. I když se obchodníci na české i ruské straně v minulosti několikrát těšili, že politická blokace agroobchodu skončí, byly jak sankce EU, tak embargo Ruska již několikrát prodlouženy. Je sice možné spekulovat o tom, že jednou tato „válka“ skončí, celosvětové trendy včetně měnící se pozice USA k dosavadnímu procesu liberalizace ale spíše naznačují, že se jednotlivá ekonomická teritoria budou před jinými ekonomickými celky v budoucnosti více chránit.

Speciálně v obchodních vztazích s Ruskem pak do hry ještě vstupuje Turecko, které je stále větším konkurentem evropských, a tedy i našich obchodníků v agropotravinářské oblasti. Příklad Turecka je přitom ilustrativní, protože rozvoj obchodu staví na konkrétních obchodních vztazích s konkrétními státy, regiony, podniky a konkrétních službách, technologiích i komoditách. Tudy vede cesta i pro tuzemský agroexport při využití všech historických i novodobých kontaktů mezi oběma zeměmi, navzdory politickým regulacím.

Seznam sankcionovaných položek

  • Maso hovězí čerstvé, chlazené nebo mražené
  • Maso vepřové čerstvé, chlazené nebo mražené
  • Maso a drůbeží produkty pod kódem 0105, droby drůbeží jedlé čerstvé, chlazené, zmrazené
  • Maso solené, ve slaném nálevu, sušené nebo uzené
  • Ryby živé (s výjimkou násady lososa antlantického – Salmo salar a pstruha – Salmo trutta, Oncorhynchus mykiss)
  • Ryby a korýši, měkkýši a jiní vodní bezobratlí (s výjimkou násady ústřic a mušlí)
  • Mléko a mléčné produkty (s výjimkou speciálního mléka a mléčných produktů bez laktózy určených pro léčebnou výživu)
  • Zelenina (s výjimkou sadby brambor, cibule sazečky, hybridní kukuřice pro setí, hrách pro setí)
  • Ovoce
  • Salámy a podobné výrobky z masa, drobů a krve; produkty vyrobené na tomto základu
  • Potravinářské výrobky a přípravky (s výjimkou potravinových doplňků, vitaminů a minerálních doplňků, aromat, koncentrátů a proteinů, jejich směsí, potravinových přísad)
  • Potravinářské výrobky vyrobené na základě technologie výroby sýrů a obsahující 1,5 % nebo více mléčného tuku


Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autor článku: Petr Havel.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek