Analýza agro-potravinářského sektoru Turecké republiky

31. 5. 2015 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

Kapitoly článku

Agro-potravinářský sektor patří ke stěžejním odvětvím turecké ekonomiky, míněno z pohledu ekonomického i socioekonomického, zejména z pohledu zaměstnanosti obyvatelstva v předmětném sektoru. Ve vztahu k tvorbě HDP v tomto segmentu dochází ke klesající tendenci, nicméně i tak tvoří zemědělství, rybolov a lesnictví nezanedbatelný podíl na HDP.

Až 49,7 % území Turecké republiky je zemědělsky obděláváno a využíváno pro agrární účely, přičemž podíl v zemích EU-28 tvoří cca 41 %. Velká část zemědělské půdy vhodné k zavlažování a využití se nachází v jihovýchodní, méně rozvinuté části země. Jde o cca 3,2 mil. ha půdy vhodné pro zemědělské využití z celkové rozlohy této oblasti, která se odhaduje na 7,5 mil. ha.

V případě přistoupení Turecké republiky k EU by země obohatila agrofond EU o 39 mil. ha, což reprezentuje přibližně 20 % zemědělské půdy EU-28. Za posledních deset let poklesla rozloha zemědělsky obdělávaných ploch v Turecku na úkor stavebního boomu o 2,7 mil. ha půdy, což pro srovnání představuje plochu celé Belgie.

Ve srovnání s předešlým agro-potravinářským profilem Turecké republiky nedošlo k žádnému zásadnímu diskurzu, tj. struktura turecké ekonomiky se dlouhodobě posouvá od agrárního sektoru ve prospěch průmyslové produkce, resp. sektoru služeb. I přesto, vzhledem ke stále vysoké zaměstnanosti v tomto sektoru (viz tabulka níže), zůstává nadále zemědělství důležitým oborem v kontextu turecké ekonomiky.

Podíl pracovních sil v zemědělství a návazných oborech v posledních pěti letech postupně klesal ze 40 % až na 18,7 % k únoru 2015. V tradičně vysoké sezóně, tj. v období druhé pol. roku a s tím souvisejících sklizní se zaměstnanost v zemědělství opět dostane na úroveň přibližně 21–22 %.

Zaměstnanost podle sektorů, únor 2014–2015
  2014 2015
V tisících % V tisících %
Zemědělství 5 055 20,2 4 783 18,7
Průmysl 5 359 21,4 5 351 20,9
Stavebnictví 1 757 7,0 1 640 6,4
Služby 12 282 51,3 13 802 54

Zdroj: Turkstat

Celkový trend tvorby HDP ve vztahu k zemědělství a návazným oborům však doznal značně klesající tendenci. V 70. letech minulého století tvořilo zemědělství, lesnictví a rybolov až 35 % HDP země. Na konci r. 2014 to bylo již jen 7,1 %, nicméně i tak je zemědělství, rybolov a lesnictví významnou položkou tvorby HDP Turecké republiky a dokonce tvoří větší procento HDP než tolik protěžovaný stavební sektor (4,6 %).

Podíl hlavních sektorů na tvorbě HDP ve srovnání se zemědělstvím (v %, podíl k HDP)
  2012 2013 2014
Zpracovatelský průmysl 15,6 15,4 15,8
Doprava a komunikace 14,0 13,9 12,0
Velkoobchod a maloobchod 12,0 12,1 12,0
Finanční služby 3,3 3,4 3,0
Zemědělství, lesnictví, rybářství 7,9 7,4 7,1
Vlastnická práva a nemovitosti 9,8 9,6 9,8
Stavebnictví 4,4 4,4 4,6
Elektřina, plyn, dodávka vody    2,3 2,3 1,6
Těžba nerostů 1,5 1,4 1,5
Ostatní sektory 29,2 30,1 32,60
  100,0 100,0 100,0

Zdroj: Turkstat

Z pohledu agro-potravinářské produkce se řadí Turecko v aktuálním období na sedmé místo ve světě, v rámci Evropy pak je největším producentem v daném sektoru, byť je dlouhodobou tendencí tureckého exportu postupné snižování váhy primárních sektorů (zemědělství a lesnictví, rybářství, ovocnářství a též vývoz nezpracovaných nerostných surovin) ve prospěch průmyslové produkce s vyšší přidanou hodnotou. V období od ledna do dubna 2015 tvořily průmyslové výrobky podíl na vývozu země 93,8 %.

Export dle odvětví národního hospodářství v letech 2013 (celorok) až 2015 (leden až duben)* (v mil. USD)
  2013 Podíl 2013 2014* Podíl 2014 2015* Podíl 2015
Export celkem 151 803 100% 53 506 100% 50 478 100%
z toho:            
zemědělství a lesnictví 5 653 3,7 2 029 3,8 1 966 3,9
rybářství 258 0,17 123 0,2 134 0,3
hornictví a dobývací sektor 3 879 2,6 1 090 2,0 828 1,6
průmyslová výroba 141 358 93,1 49 969 93,4 47 354 93,8
ostatní sektory 655 0,4 294 0,5 195 0,4

Zdroj: Turkstat

Tento trend věrně dokumentuje rovněž skutečnost, že mezi hlavními deseti exportními položkami Turecka figuruje „tradiční“ zástupce agro-potravinářského sektoru (tj. suché plody, ořechy apod.) až na 9. místě, přičemž v nominální hodnotě, ve srovnání s položkami na předních místech, tj. např. automobilovým sektorem a návaznými obory, se jedná o nízké exportní výkony (viz tab.).

Hlavní exportní položky Turecka v období leden až duben 2014 a 2015 (v mil. USD)
  2014* 2015* Změna v %
Celkem 53 506 50 477 -5,7
Vzácné nerosty, kovy a výrobky z nich 3 888 6 709 72,5
Dopravní prostředky mimo kolejové 6 068 5 829 -3,9
Stroje a zařízení, boilery a díly 4 492 4 071   -9,4
Oblečení, módní doplňky/ tkaný textil 3 239 2 769 -14,5
Elektrické stroje a zařízení 3 191 2 587 -18,9
Železo a ocel 3 337 2,533 -24,1
Oblečení, módní doplňky/netkaný textil 2 123 1 924 -9,4
Minerální paliva a oleje 1 848 1 509 -18,3
Jedlé plody, ořechy, citrusy, melouny 1 193 1 269 6,4

Zdroj: Turkstat, *období leden – duben 2014 a 2015

Nejvyšší importní potřebu vykazuje oblast průmyslové výroby (cca 78,2 %). Nízká míra importní závislosti dosahující celkem 4 % v sektoru zemědělství a lesnictví, resp. i rybářství indikuje, že tyto sektory jsou v turecké ekonomice dosud páteřní, s vysokou mírou domácí produkce a soběstačnosti.

Tento fakt potvrzuje i skutečnost, že mezi hlavními deseti importními položkami není zastoupena žádná položka/komodita patřící do agro-potravinářského sektoru.

Import dle odvětví národního hospodářství v letech 2013 (celorok) až 2015 (leden až duben)* (v mil. USD)
  2013 Podíl 2013 2014* Podíl 2014 2015* Podíl 2015
Import celkem 251 661 100% 78 116 100% 70 663 100%
z toho:            
zemědělství a lesnictví 7 718 3,1 2 813 3,6 2 857 4,0
rybářství 58 0,02 17 0,01 27  0,01
hornictví a dobývací sektor 38 205 15,2 12 927 16,5 10 434 14,8
průmyslová výroba a výrobky 198 812 79,0 59 5419 76,2 55 254 78,2
ostatní sektory 8 857 3,5 2 839 3,6 2 088 3,0

Zdroj: Zdroj: Turkstat

Turecko je soběstačné v základních zemědělských komoditách (ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny). Současně je velká část zemědělské produkce exportována. Turecko je světová jednička v produkci a exportu následujících plodin: lískové oříšky, fíky, meruňky, rozinky a třešně. U melounů, lilku, višní je celosvětově na pozici druhé, resp. třetí pozici u plodin jako jsou jahody, kaštany, pistácie, vlašské ořechy, čočka, zelené fazole, med a paprika.

Celková produkce zeleniny a ovoce Turecké republiky dosáhla v r. 2014 26,3 mil. tun, zhruba 57–60 % produkce celé EU-28. V těchto komoditách je Turecko vysoce kompetitivní, zejm. v poměru kvalita/cena, a to díky příznivému klimatu a nízké ceně pracovní síly. Turecko je rovněž jeden z největších producentů a současně exportérů mléka a mléčných výrobků ve svém regionu.

Vzhledem ke skutečnosti, že turecké firmy (po splnění certifikačních kritérií) jsou od 3. 4. 2013 oprávněny exportovat mléko a mléčné výrobky do zemí EU, lze predikovat, že export těchto položek bude i nadále významně růst. Hlavními exportními trhy jsou: Irák, Velká Británie, SRN, RF, Nizozemsko, Itálie a Francie. Celkem na 1 532 agro-potravinářských položek je exportováno do 186 zemí světa.

Mezi hlavní importní položky do Turecké republiky v potravinářsko-agrárním sektoru v r. 2014 a období od ledna do dubna 2015 patřily:

  • rostlinné oleje pro průmyslové užití (dovoz z Ukrajiny, RF, Argentiny)
  • palmový olej pro průmyslové použití (z Malajsie a Indonésie)
  • sójové boby a sójové pokrutiny (z USA, Brazílie a Paraguaye)
  • osivo slunečnice (z EU zemí, Ukrajiny a Moldávie)
  • pšenice (z RF, Kazachstánu a USA)
  • rýže (z USA, RF)
  • hrách (Kanada, Kyrgyzstán a Čína)
  • kakaové boby (Ghana, Pobřeží slonoviny a Kamerun)
  • bílkovinné potravinové přípravky, zejm. škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů (EU, USA a Thajsko)
  • tabák a tabákové výrobky (z Brazílie, EU a USA)
  • skot (EU, Uruguay a USA)
  • hovězí maso (čerstvé, chlazené i mražené z EU)
  • procesovaná zelenina a ovoce (konzervovaná, mražená)
  • krmivo pro zvířata (EU zejm.)
  • alkoholické nápoje vč. ethyl-alkoholu a fermentovaných produktů

V menší míře to pak byly exotické plodiny jako tropické ovoce, které neroste v Turecku. Zajímavé objemy vykazují dovozy osiva a semen, a to i zeleniny jako rajčat (z Francie), okurků a nakládaček (USA) a zelí (SRN), přičemž tyto importy jsou způsobeny nízkou a fragmentovanou úrovní technologické vyspělosti domácích producentů.

Turecko je i signifikantním importérem obilovin, přičemž domácí produkce obilovin pokrývá spotřebu z cca 50–60 %, a to v závislosti na sezónních vlivech počasí. Produkce obilovin díky velkému suchu v r. 2014 poklesla o cca 10,2 % z hodnoty 39 mil. tun v roce 2013 na 33,8 mil. tun v r. 2014 (v r. 2012: 33,4 mil. tun). 

Zásadním pro rozhodování českých exportních subjektů při jejich možné penetraci tureckého agro-potravinářského sektoru by měla být skutečnost, že v letech 2015 až 2017 je predikován růst poptávky po potravinách a nápojích turecké populace o cca 6 % ročně. Turecko dále v dlouhodobém horizontu, tj. cca 10 let, aspiruje být regionálním potravinovým, resp. exportním hubem v rámci zemí Zálivu, Blízkého východu a turkických republik.

Od r. 2005 do r. 2014 vykazovaly následující zbožové skupiny nejvyšší růstový potencionál domácí turecké poptávky/spotřeby:

  • ryby/mořské plody +19 %
  • hovězí a skopové maso +14 %
  • pečivo +15 %
  • obiloviny/cereálie +16 %
  • drůbeží maso: +10 %
  • alkoholické a nealkoholické nápoje: +12 %
  • mražené pochutiny, tj. zmrzlina: +12 %.

Dosavadní vývoj vzájemné obchodní výměny mezi ČR a Tureckem v potravinářsko-agrárním sektoru vykazuje rostoucí tendenci. Od r. 2007 vzrostl obrat vzájemného obchodu v tomto segmentu dvojnásobně z hodnoty 1 397 mil. Kč na hodnotu 2 458 mil. Kč v r. 2013, resp. 2 872 mil. Kč v roce 2014. Exportní výkony českých subjektů přitom zaznamenaly růst z hodnoty 219 mil. Kč. v r. 2007 na 305,5 mil. Kč. v r. 2013, resp. na 363 mil. Kč v r. 2014.

Saldo potravinářsko-agrárního obchodu je z pohledu ČR dlouhodobě výrazně záporné: v r. 2007 ve výši -960 mil. Kč až po více než dvojnásobek v r. 2013: -2 152,5 mil. Kč, resp. -2 509 mil. Kč v r. 2014. Za období od ledna do dubna 2015 naše exportní výkony činily 252 mil. Kč, import do ČR 858,1 mil. Kč, což znamenalo negativní saldo obchodní bilance pro ČR ve výši – 602,1 mil. Kč.

S ohledem na růstové tendence v r. 2014 a prvních čtyřech měsících r. 2015 z pohledu českých subjektů v potravinářsko-agrárním sektoru skýtají exportní příležitosti následující položky: slunečnicová semena, sezam, lněné a hořčičné semeno, krmiva pro zvířata (kočky a psy) a krmné směsi, škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů, káva včetně návazných esencí a výtažků z kávy, tabákové výrobky, potravinová aditiva a homogenizované potravinové přípravky, lepek, pektiny, býčí sperma.

Menší objemy, ale stále příležitosti skýtá export papoušků a andulek, cukrovinky, nealkoholických a alkoholických nápojů vč. piva, procesované zeleniny a ovoce (konzervovaná, mražená).

Solidní exportní drive pro české subjekty vykazuje vývoz živého skotu, byť s vědomím restriktivních, netarifních bariér ze strany Ministerstva zemědělství, potravinářského průmyslu a živočišné výroby TR (viz kapitola 4/). Čeští chovatelé skotu vyvezli do Turecka v r. 2012 živý skot celkem za 132 mil. Kč (z toho 47,4 mil. Kč tvořil export jalovic), v r. 2013, po restriktivním zásahu turecké strany však z jasné exportní jedničky v agro-potravinářském sektoru došlo k propadu českého vývozu na hodnotu 64,7 mil. Kč (z toho 50,3 mil. Kč tvořily jalovice).

V prvním kvartálu 2014 nebyl realizován žádný export živého skotu z ČR do Turecka, ve zbytku r. 2014 však export živého skotu dynamicky vzrostl na hodnotu 122,9 mil. Kč (z toho 67,6 mil. Kč tvořily jalovice v počtu 1 415 ks). V prvních čtyřech měsících r. 2015 pak export živého skotu ve výši 167,4 mil. Kč již překonal hodnotu předešlého roku, přičemž bylo vyvezeno 1 104 jalovic v hodnotě 51,6 mil. Kč a 4 450 ks neplemenného skotu ve výši 115,8 mil. Kč.

Další příležitosti, zejm. pak investiční povahy, související s exportem živého skotu, skýtá možný průnik na turecký trh prostřednictvím investice do chovu a zpracování skotu. Tento fakt potvrzuje i skutečnost, že v letech 2013–2014 bylo jen v Turecku realizováno v subsektoru chovu a zpracování hospodářských zvířat (ovine, bovine) 37 investičních projektů za 2,7 mld. Kč, v oblasti drůbeže to bylo 25 projektů za 2,8 mld. Kč.

České know-how v oblasti rozšiřování chovu plemenného i jatečného skotu vč. zkušeností v oblasti inseminace a české investiční prostředky mohou generovat, v konsorcionálním přístupu s místními tureckými partnery, i významné příležitosti při vstupu na třetí trhy okolních zemí. Rovněž potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny (v r. 2013–2014: 32 projekty za 3 mld. Kč), pekárny, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“ představují exportní či investiční příležitosti.

Velké maloobchodní formáty jako hypermarkety, supermarkety, cash & carry a discount řetězce zaujímají na trhu stále větší podíl na úkor tzv. tradiční formy maloobchodní sítě – nezávislých, rodinných firem – obchodů, tzv. „bakkal“, otevřených tržišť/bazarů, které ročně o cca 4 % ustupují moderním formám prodeje.

Dle výsledků studie poradenské agentury AT Kearney patří Turecko mezi top ten destinací z 30 „emerging markets“, a to z pohledu atraktivnosti a potenciálu investice do maloobchodní sítě. Vzhledem k rostoucímu potenciálu v tomto segmentu se pak jeví jako příhodné investice českých subjektů stran akvizice v oblasti moderních forem maloobchodní a velkoobchodní sítě.

Mimo standardní a již prověřené české vývozní komodity z ČR do Turecka lze spatřovat v agro-potravinářském obchodě a návazných sektorech i následující oblasti: účast českých producentů vakcín hospodářských zvířat na vypisovaných státních tendrech, značení hospodářských zvířat elektronickými ušními visačkami, možnosti vzájemné výměny informací v oblasti ekologického zemědělství a organické produkce, oblast genetických zdrojů, expertní spolupráce výzkumných institucí.

V platnosti jsou v nezměněném rozsahu dovozní omezení týkající se importu živého skotu do Turecka, která v konečném důsledku, spolu s  vyšší cenovou hladinou evropské produkce skotu ve srovnání s produkcí jihoamerickou, v prvním čtvrtletí r. 2014 český export zmrazila na faktickou nulu. Až zbytek r. 2014 a první trimestr r. 2015 přinesl opět velmi slušnou růstovou tendenci exportu živého skotu z ČR do Turecka.

V praxi se jedná o velmi diskutované opatření (v platnosti od července 2013), kdy turecká strana zavedla v návaznosti na výskyt Smallenberg viru tzv. „Dodatečná prohlášení“ k veterinárnímu osvědčení pro vývoz skotu. Přes sérii diplomatických nót ZÚ Ankara a komunikace SVS ČR je toto nařízení stále v platnosti a limituje české exportéry živého skotu, resp. klade na ně zvýšené administrativní i finanční nároky.

Podobnou situaci, a tedy slabé exportní výkony trápí i ostatní ČS EU, kterou jsou fakticky oprávněny na turecký trh exportovat skot. Celkově v r. 2014 a r. 2015 bylo z oprávněných zemí EU do Turecka dovezeno omezené množství živého skotu, a to nejen díky exportním bariérám typu dodatečných veterinárních certifikátů, ale rovněž faktu, že jihoamerická produkce skotu je cenově výhodnější než evropská.

Setrvalým problémem v oblasti dovozních překážek je rovněž nedostatečná ochrana obchodních značek, resp. problém ochrany duševního vlastnictví, tzv. IPR, a to i v potravinářském sektoru, neustále se měnící celní sazby na agro-potravinářské produkty, zejm. pak u masa a nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů. Bezcelní kvóty na zpracované zemědělské výrobky s EU původem jsou spravovány systémem „first come – first served“, což generuje nestandardní podmínky tureckých orgánů pro přidělení, většinou na úkor zahraničních exportérů.

Vládní programy na podporu zemědělství a potravinářského průmyslu spočívají v systému subvencí, podpory na nákup paliv, osiva, státní ingerence v oblasti výkupních cen zemědělských plodin. Jsou směřovány na domácí subjekty, a to zejména v značně zdecimovaných sub-sektorech agro-potravinářského sektoru, jako jsou osiva a semena, organická produkce a živočišná výroba, mezi základní patří tato:

  • podpora tradičních plodin s vysokým potencionálem v jednotlivých oblastech (zde jsou garantovány min. výkupní ceny u např. čaje, olivového oleje a sójových bobů)
  • podpora živočišné výroby – subvence pro producenty skotu (350 TL/ks), ovcí/koz (20 TL/ks), mořských okounů (0,85 TL/ks)
  • podpora organické produkce (nad rámec podpory živočišné produkce, viz výše, je poskytováno producentům dalších 50 %, tj. u skotu z biofarem +150 TL/ks, ovce/kozy +10 TL/ks. U organické produkce ovoce a zeleniny jsou subvence stanoveny na 5 TL/ar.
  • podpora producentů osiva a semen (brambory 4 TL/ar, sója 2 TL/ar)
  • refundace nákladů související s poradenství producentům až do výše 600 TL.

Stranou zájmu českých podnikatelských subjektů v oblasti agro-potravinářského sektoru by neměly zůstat projekty multilaterální rozvojové pomoci EU Turecku, resp. tendrová řízení v rámci projektů předvstupní pomoci, tj. programů IPA II (Instrument for Pre-Accession Assistance) na programovací období 2014 – 2020, zahrnující i oblast zemědělství a rozvoj venkova.

Informace o nových výběrových řízeních jsou zveřejňovány na internetových stránkách k tomu zřízené státní turecké implementační agentury „Central Finance and Contracts Unit“.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Ankaře (Turecko).

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek