Analýza energetického sektoru Mongolska

27. 8. 2015 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

Kapitoly článku

V Mongolsku se předpokládá rapidní nárůst poptávky po elektrické energii. V současné době domácí zdroje pokrývají spotřebu z 65 %. Vláda chce zajistit soběstačnost produkce. Klíčovými projekty budou výstavba a modernizace tepelných elektráren. Vláda také počítá s tím, že do roku 2020 má podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu činit až 25 %.

V roce 2015 se v Mongolsku (MNG) očekává růst HDP o 3 %, trend klesajícího růstu bude tedy nadále pokračovat zejména z důvodu klesajících cen komodit na globálních trzích a potřeby monetárních a fiskálních restrikcí nutných ke snižování inflace a deficitu platební bilance. V r. 2016, za předpokladu stabilního externího prostředí a zahájení velkých investičních projektů v těžebním sektoru – Oyu Tolgoi (česky Oju Tolgoj) a Tavan Tolgoi (česky Tavan Tolgoj), je možné očekávat růst HDP ve výši 5 %, tedy změnu tendence ve vývoji tohoto indikátoru.

Růst hladiny spotřebitelských cen se bude snižovat. V r. 2015 může ukazatel dosáhnout hodnoty 8,9 %, v roce následujícím 7,7 %, a to díky již zmíněným restrikcím. Inflace se tak bude vyvíjet směrem k inflačnímu cíli centrální banky (7 %). Hlavní rizika pro mongolskou ekonomiku pramení z její značné zranitelnosti vůči externím šokům zejména ve vztahu k vývoji čínské ekonomiky, kam míří 87 % celkového exportu MNG.

Malá mongolská ekonomika (objem HDP v r. 2014 dosáhl výše 11,7 mld. USD) je významně ovlivňována investičními megaprojekty, tedy přílivem přímých zahraničních investicí. Od roku 2011, který byl rekordní v objemu přílivu FDI (5 mld. USD) díky investici do první fáze těžebního projektu Oyu Tolgoi, sledujeme prudký pokles (v r. 2012 o 20 %, v r. 2013 cca o dalších 50 %).

V r. 2014 dosáhly přímé zahraniční investice hodnoty jen 500 mil. USD. Klíčovými důvody rapidního poklesu bylo nepříznivé investiční klima a klesající ceny komodit (Pozn. ZÚ: Od prosince 2014, kdy nastoupila nová vláda, sledujeme aktivní snahu o pozitivní změnu v přístupu k investorům).

V květnu 2015 byla mezi akcionáři Oyu Tolgoi (zjednodušeně se dá říci, mezi MNG vládou – 34% podíl a korporací Rio Tinto – 66% podíl) uzavřena dlouho očekávaná a složitě sjednávaná dohoda o rozvoji druhé fáze (hlubinné těžby mědi a zlata), jejíž investiční náročnost se do r. 2022 odhaduje na 6,8 mld. USD, což je téměř 60% ročního HDP země.

Silným limitujícím faktorem ekonomického rozvoje Mongolska je velmi málo rozvinutá infrastruktura, a to jak dopravní, tak energetická, což mongolská vláda začíná aktivně řešit – vypisování tendrů na projekty realizované zejména pomocí koncesí (PPP). Z dlouhodobého hlediska je pro udržitelný rozvoj ekonomiky v Mongolsku nutná její diverzifikace a tím zvýšit její odolnost vůči volatilním trhům komodit a vlivu megaprojektů z těžebního odvětví na vývoj hospodářství.

Mongolsko se také musí připravovat na nutnosti splacení či refinancování 580 mil. USD eurobondů Mongolské rozvojové banky v r. 2017/2018 a také 500 mil. USD první tranše tzv. Čingis bondů.

V mongolské společnosti roste trend migrace obyvatelstva do měst a těžařských oblastí. Urbanizace je nejvíce patrná v oblasti tzv. centrálního energetického systému, kde je koncentrováno 70 % populace Mongolska (jen v samotném hlavním městě cca 40 %) a kde je alokováno 90 % výrobních zdrojů el. energie.

V současné době je v Mongolsku instalovaná funkční kapacita výroby el. energie 1178 MW. Poptávka koncem r. 2015 má dosáhnout 1900 MW, v r. 2020 dle odhadu bude činit 2300 MW a v r. 2030 dokonce 3080 MW. (Pozn. ZÚ: jedná se o prognózy mongolských energetických úřadů, které očekávají, že hlavním stimulem růstu spotřeby bude zejména rapidní rozvoj těžebního průmyslu v Mongolsku do r. 2020. Přibližně tedy za 6 let mají těžaři poptávat cca 1000 MW el. energie, tedy téměř celý objem el. energie vyrobený v zemi v letošním roce.)

Tepelné elektrárny produkují 89 %, diesel agregáty 4 %, větrné a sluneční elektrárny 5 % a vodní elektrárny 2 % celkového objemu vyrobené el. energie.

Mongolsko je závislé na importu el. energie. V letošním roce je poptáváno cca 1900 MWh oproti místní produkci v objemu 1178 MWh. Příhraniční regiony jsou napojeny na ruskou přenosovou soustavu, která dodává mongolským subjektům cca 200 MWh. Problematické je však zvyšování ceny energie poskytované Ruskou federací.

Hraniční oblasti s ČLR jsou napojeny na čínskou přenosovou soustavu. Klíčovým odběratelem čínské energie je těžařská skupina Oyu Tolgoi, která odebírá cca 200 MWh el. energie (Pozn. ZÚ: Firma se zaručila, že do r. 2017 vybuduje/pomůže vybudovat zdroj výroby el. energie, který ji bude zásobovat el. energií a nahradí tak čínskou produkci. Měla by to být 450 MW tepelná elektrárna v uhelné pánvi Tavan Tolgoi, která je nedaleko od ložiska společnosti Oyu Tolgoi. Realizace projektu však ještě nezačala a pozorovatelná jednání a přípravy projektu nejsou zatím aktivní).

Zdrojová základna výroby el. energie v Mongolsku je nesmírně bohatá. Výše objemu disponibilních zásob uhlí řadí Mongolsko mezi patnáctku zemí světa s největšími uhelnými zdroji. Nejvýznamnější je uhelná pánev Tavan Tolgoi, která je cca 200 km od hranice s ČLR.

Klíčovými projekty z hlediska instalovaných výkonů tak budou tepelné elektrárny. Obnovitelné zdroje tvoří v současné době cca 7% podíl energetického mixu domácí výroby (v r. 2008 – 0,1 %), který má v r. 2020 činit 20–25 %. Mongolové se na mezinárodní úrovni snaží vzbudit zájem převážně sousedních zemí (Čína, Japonsko, Korea) o regionální iniciativy – Gobitec a Asian Super Grid k využití ohromného energetického potenciálu pouště Gobi.

Ekonomika energetického sektoru vykazuje ztrátu. V r. 2014 dosáhly příjmy sektoru 7,2 mld. Kč, náklady však 8 mld. Kč. Ztráta pramení z vládní politiky nízkých cenových tarifů a také málo efektivní výroby energie. V Centrálním energetickém systému byly v r. 2014 průměrné náklady na výrobu 1 KWh cca 1,68 Kč, průměrná cena pro koncového spotřebitele byla 1,40 Kč.

Ceny el. energie pro spotřebitele byly v Centrálním energetickém systému v druhém pololetí 2014 třikrát navýšeny (pro těžební průmysl celkem o 16,3 %, další sektory o 17,6 % a domácnosti o 17,9 %). Tarify dále rostou, poslední navýšení bylo dne 10. července 2015. V Centrálním okruhu tak těžební a zpracovatelský průmysl platí denní tarif (06:00–17:00 hod) ve výši 2,10 Kč/kWh, domácnosti při spotřebě do 150 KWh 1,30 Kč/kWh. Tarify se budou dále navyšovat.

Velmi aktivními donory v energetickém sektoru jsou zejména německé GIZ/KFW a japonská JICA. Rozvojová pomoc SRN, realizovaná díky symbióze přímo v Mongolsku působící KFW (finanční spolupráce – poskytování finančních zdrojů) a GIZ (technická spolupráce a budování kapacit lidských zdrojů – nabídka expertní znalosti), velmi silně v Mongolsku rezonuje.

V současné době v energetickém sektoru implementují tzv. Renewable Energy Program I (6,1 mil. EUR), Energy Efficiency Program (10,5 mil. EUR) s cílem modernizace tepelné elektrárny v Darchanu a Energy Efficiency Program II (8,5 mil. EUR) cílící na modernizaci elektrárny č. 4.

Mezi nové projekty patří Program Energy Efficiency in the Central Transmission and Distribution Network (půjčka 10 mil. EUR) a Program Efficiency and Environmental measures in the Mongolian energy system (zvýhodněná půjčka 30 mil. EUR).

Japonská JICA aktuálně realizuje Optimization Project na elektrárně č. 4 v Ulánbátaru (36,3 mil. EUR), Preparatory Survey on Hurmen Wind Power Project a Training Program in Energy Sector for Mongolia (od r.2013). V přípravné fázi je projekt Preparatory Survey for Ulaanbaatar Transmission and Distribution Project.

V oblasti přenosových sítí připravuje Ministerstvo energetiky realizaci tří projektů: Ulaanbaatar –Mandalgobi (330 kV, 270 km), Baganuur Undurkhaan-Choibalsan (220 kV, 518 km) a Choir-Sainshand-Zamiin Uud (220 kV, 406 km).

V legislativě byly dne 19. června 2015 přijaty novely dvou klíčových zákonů – Zákona o el. energii (Energy Law) a Zákona o obnovitelných zdrojích výroby el. energie. Cílem novel je zlepšit právní prostředí pro investory. Znění obou zákonů v angličtině s vyznačenými změnami jsou uveřejněny na stránkách ZÚ Ulánbátar.

Mongolská vláda dne 17. srpna 2015 aktualizovala seznam podniků, v plném či částečném vlastnictví, které by měly být do konce r. 2016 určitou formou privatizovány. V oblasti energetického sektoru budou dle tohoto vládního rozhodnutí prodány 70% státní podíly v ulánbátarských tepelných elektrárnách č. 2, č. 3, č. 4 a dále pak v tepelných elektrárnách v Darchanu a Erdenetu. Hnědé uhlí, výrobní vstup ulánbátarských elektráren, je dodáván společnostmi Baganuur Co a Shive Ovoo Co., které nabídnou trhu 51% podíly ve formě akcií.

Mongolská vláda se tak rozhodla krátce poté, co dne 29. července 2015 uzavřela Smlouvu o výkupu el. energie (Electricity Purchase Agreement) s konsorciem investorů držících koncesní smlouvu na výstavbu a provoz elektrárny č. 5 v Ulánbátaru. Roční náročná vyjednávání skončila dohodou na výkupním tarifu ve výši 0,07 USD/kWh. Dalším nezbytným krokem k realizaci 1,5 mld. USD investice je uzavření Dohody o dodávkách tepla, která je údajně již ve finální fázi a také uzavření Dohody o dodávkách uhlí a vody, na které se údajně také intenzivně pracuje. Konsorcium, které bude elektrárnu provozovat 25 let, očekává návratnost investice po 15 letech.

V současné době je v Mongolsku instalovaná funkční kapacita výroby el. energie 1178 MW. Poptávka koncem r. 2015 má dosáhnout 1900 MW, v r. 2020 dle odhadu bude činit 2300 MW a v r. 2030 dokonce 3080 MW. V r. 2020 má činit podíl obnovitelných zdrojů 20–25 %.

Klíčovými projekty k naplnění tohoto cíle je výstavba 315 MW vodní elektrárny na řece Egi se zajištěným financovánímprostřednictvím měkkého úvěru čínské vlády v hodnotě 827 mil. USD (Pozn. ZÚ: Studii proveditelnosti vypracovala nadnárodní společnost Engie (dříve známá jako GDF Suez). Přípravné práce ve formě výstavby el.vedení a pozemní komunikace již začaly).

Dále pak řada projektů větrných elektráren (např. Sainshand Wind Park – 52 MW v provincii Dornogovi, AB Solar Wind – 100 MW v provincii Govisumber, Clean Energy Asia – 50 MW v provincii Umnugovi), které znásobí aktuálně jediného funkčního větrného parku Salkhit. V oblasti fotovoltaiky se připravují k realizaci dva projekty (Desert Solar Power Vuan – 30 MW v provincii Dornogovi a Khuduugyn tsahilgaan – 10 MW v provincii Gobi-Altaj).

Klíčovými projekty v naplňování strategie nezávislosti MNG na dovozu el. energie bude výstavba tepelných elektráren. Kromě již zmíněné elektrárny č. 5 v Ulánbátaru, to bude 700 MW elektrárna v Baganuuru (v místě uhelné pánve, která zásobuje i elektrárny v Ulánbátaru). Investorem, držitelem koncese, je čínská 22nd Construction China Nuclear Industry Co., která předpokládá investici ve výši 850–950 mil. USD.

Mongolská produkce el. energie je nedostatečná. Instalovaná výrobní kapacita pokrývá poptávku z cca 65 %. Deficit je řešen importy z Ruské federace a ČLR. Předpoklad rapidního růstu poptávky po el. energii a snaha mongolské vlády o zajištění soběstačnosti její výroby generují obchodní příležitosti pro subjekty připravené v energetickém sektoru MNG působit.

Investiční projekty budou realizované v převážné většině formou koncesí na bázi BOT (build-operate-transfer) v časovém horizontu 20–30 let. V oblasti velkých, investičně velmi náročných projektů, je dominantní zájem čínských společností, které budou pro financování využívat čínskou vládou zvýhodněné úvěry. Velmi aktivní je i korejská přítomnost zejména společnosti POSCO Energy. Projekty v rámci zahraniční rozvojové spolupráce realizuje SRN (KFW/GIZ) a Japonsko (JICA).

Německé i japonské firmy aktivně navazují na tyto projekty úsilím o získání zakázek na komerční bázi. České firmy, které již realizovaly, např. ve spolupráci s firmami z těchto zemí, projekty na trzích mimo Mongolsko, by mohly společně se svými partnery uplatnit již prověřený model spolupráce i zde. Některé z českých firem v rámci české zahraniční rozvojové spolupráce, v Mongolsku realizovali projekty v energetickém sektoru a velmi dobře znají místní prostředí. Hledání synergických efektů vytvářením konsorcií s mongolskými či s jinými partnery je cestou jak uspět při budování de facto zcela nového energetického sektoru Mongolska.

Uplatnění může být v oblasti poradenských služeb (zejména vypracování studií proveditelnosti), realizací technologických subdodávek (např. turbíny, chlazení), získání koncese k provozu např. menších elektráren. Nejde jen o výstavbu či modernizaci produkčních kapacit, ale i modernizaci a výstavbu přenosových sítí a zvyšování efektivity sektoru prostřednictvím zavádění nových technologií měřících systémů.

Přílohy ke stažení:

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Ulánbátaru (Mongolsko).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek