Argentina a její energetická situace

15. 12. 2017 | Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

motiv článku - Argentina a její energetická situace Dlouhé roky nízkých investic a nedostatečné údržby vedly ke zhoršení energetické situace, výpadkům v dodávkách a ekonomickým problémům firem v sektoru. Vláda usiluje o co nejrychlejší nápravu, z vypisovaných zakázek a investičních plánů mohou těžit i naše firmy.

Podle propočtů Mezinárodního měnového fondu se infrastruktura (světlo, silnice, telekomunikace) v období 2006–2015 v Argentině zhoršila, zatímco v naprosté většině zemí Latinské Ameriky se tyto oblasti zlepšily. Samotná argentinská energetika se bude ještě dlouho vzpamatovávat z problémů, které se nahromadily za vlád Nestora a Cristiny Kirchnerových: nízkých investic do výroby a přenosové sítě, udržování sociálního smíru pomocí uměle držených nízkých cen elektřiny, korupce při přidělování investic na projekty a nákupech surovin ze zahraničí. To všechno vedlo k tomu, že ještě v roce 2017 nejsou výjimkou několikahodinové výpadky elektřiny a to i v centrech velkých měst včetně Buenos Aires.

Cesta vede přes obnovení investičního tempa do výroby energií a přenosových sítí a infrastruktury k jejich distribuci. I když si současná vláda uvědomuje problémy, které je třeba řešit, má v cestě dvě velké překážky: omezený manévrovací prostor, protože většina výroby elektrické energie je v soukromých rukách a nutnost postupovat opatrně při shánění finančních prostředků na investice ze zahraničí formou půjček apod. aby se příliš nezvyšovalo zahraniční zadlužení.

Elektrická energie

Trh, regulace, plány: na začátku 90. let minulého století se naprostá většina výroby elektrické energie zprivatizovala, stát dnes svůj vliv udržuje prostřednictvím kontroly a částečně i vlastnictvím přenosové soustavy a distribuce, které vláda označila za přirozené monopoly (část je soukromá, část státní nebo v majetku či s podílem provincií). V té době se také začala cena elektřiny obchodovat na velkoobchodním trhu s elektřinou MEM, Mercado Eléctrico Mayorista, kde jsou ceny určovány spotovými obchody.

Ekonomická krize v roce 2001 ale vládu vedla ke zmražení marží na distribuci a přenos elektřiny a spotové ceny se začaly odvíjet od ceny zemního plynu. Nedostatečně příjmy firem vedly k poklesu investic a růstu zadlužení firem.

V roce 2016 byl instalovaná kapacita zdrojů elektrické energie taková:

  • tepelná: 65 % – 21 854 MW
  • vodní: 26 % – 11 101 MW
  • jádro: 6 % – 1 755 MW
  • obnovitelé zdroje: 2 % – 711 MW
  • dovoz: 1 %

Stav energetického sektoru v Argentině není dobrý a nejvíc se minulé „hříchy“ projevují na výrobě a distribuci elektrické energie. Kvůli rostoucí poptávce a nízkým investicím do výroby funguje většina zdrojů blízko svému maximu, což i v roce 2017 způsobuje občasné výpadky dodávek elektřiny (průměrná disponibilita zdrojů byla ale přitom jen 81 %). V roce 2015 byl průměrný spotřebitel 22 hodin bez proudu.

Politické zásahy vedly k mnoha distorzím, kdy díky (ne)přítomnosti vládních dotací se ceny elektřiny na různých míst v zemi od sebe hodně liší. Např. hlavní město a je obklopující provincie Buenos Aires platí dosud nižší ceny, protože složka ceny za distribuci (VAD, Valor Agregado de Distribución) se zde roky neměnila. Provincie ale neměly takovou politickou váhu jako státní centrum a neměly z čeho VAD dotovat, musely ho tedy navyšovat.

V provincii Patagonie např. ceny plynu dosahovaly sotva 10 % státního průměru. Vláda prezidenta Macriho (od r. 2015) dotace postupně snižuje a ceny pro konečné spotřebitele zvyšuje, ještě dlouho ale nedosáhnou na hodnoty, které by přinesly investice a zisky, které by generovaly dostatek peněz na zvýšení tolik potřebných investic. Třeba jen v Buenos Aires se ceny elektřiny letos zvýšily o 43 % a růst o dalších 27 % má následovat v únoru 2018.

V roce 2015 vygenerovaly v Argentině instalované zdroje energie celkem 130,9 mil. MWh elektřiny. Nejvíce (44 %) pocházelo ze zdrojů s kombinovaným cyklem na zemní plyn, vodní elektrárny přidaly 26 % a jaderná energie 5,4 %. Dieselové agregáty, které nejčastěji naskakují v případě problémů s dodávkami elektřiny, vyrobily 2 %. Podíl větrné nebo solární energie byl minimální, (0,5 resp. 0,1 %).

Eletrárna Costanera

Eletrárna Costanera

Argentinské Ministerstvo energetiky a hornictví funguje teprve od roku 2015, do té doby bylo sekcí Ministerstva federálního plánování, veřejných investic a služeb. Firem-operátorů vyrábějících elektřinu je 58, 35 z nich provozuje tepelné zdroje, 20 vodní, dvě jsou binacionální (vodní zdroje) a jedna nukleární. Menších dodavatelů elektřiny, především z obnovitelných zdrojů, je hodně. Od roku 1993 je za regulaci elektrické energetiky zodpovědná organizace ENRE, Ente Nacional Regulador de la Electricidad. Distributoři a přenosové organizace musejí získat od ENRE koncesi; nové zdroje elektřiny takovou koncesi získat nemusejí, mají ale povinnost tento zdroj u ENRE zaregistrovat.

V oblasti distribuce tři největší firmy – EDENOR, EDESUR, EDELAP – pokrývají cca 45 % trhu, především proto, že působí na území hlavního města nebo provincie Buenos Aires. Tyto dvě oblasti také odebírají téměř 50 % elektřiny, která se v Argentině spotřebuje. Právě přes distributory se realizuje dotační politika – distributoři na trhu MEM zaplatí tržní cenu a protože zákazníkům elektřinu dodají za méně než ji nakoupili, doplatí jim vláda rozdíl.

I přes ekonomické problémy se postupně dokončují a do sítě přidávají další zdroje. Do tepelných zdrojů by podle odhadů Argentina potřebovala do roku 2025 investovat přes 40 mld. USD, nejvíce do kombinovaných cyklů. Největší v poslední době rozšířenou elektrárnou byla Guillermo Brown v Bahía Blanca  (580 MW) a Loma de la Late (105 MW, prov. Neuquén), Pérez (+74 MW) a Caňada de Gómez (+64 MW, obě poslední v prov. Santa Fe). Do roku 2020 by mělo přibýt celkem 5 000 MW tepelných zdrojů.

Obnovitelné zdroje

Za prezidentky Kirchner se vláda omezovala jen na řešení urgentních a neodbytných úkolů, proto byl na konci roku 2014 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny jen 1 %. Argentina přitom má, díky své rozloze a přírodním podmínkám, jedny z nejlepších podmínek na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Současná vláda se to snaží změnit a ztracený čas co nejrychleji dohnat. Ještě v roce 2015 byly obnovitelné zdroje prohlášeny za národní zájem a vláda spustila program na zapojení soukromého kapitálu do stavby nových zdrojů, nazvaný RenovAR. Vláda si prostřednictvím veřejných poptávek vždy vyžádá nabídky na výstavbu nových zdrojů, v prvním kole poptávala 2 424 MW, ve druhém 1 200 MW. Dosavadní průběh je hodnocen jako úspěšný, např. ve druhém kole (listopad 2017) se nabízené ceny snížily oproti prvnímu kolu v průměru cca o 20 %. 

Nabídek přišlo na více než 8násobek požadované kapacity a průměrné nabízené ceny (tj. takové,  kteří investoři požadují, aby byly garantované po připojení zdroje do sítě) byly: solární 49 USD/MW, větrná 48 USD/MW, biomasa 129 a malé vodní elektrárny 97 USD/MW. Vláda teď vybere vítězné nabídky a do května 2018 bude čas podepsat všechny nezbytné smlouvy a zahájit výstavbu. Poté budou mít firmy dva roky na to, aby zdroje postavily a připojily do sítě. Před vládou je do té doby úkol na tyto nové zdroje připravit přenosovou síť, aby nápor nových zdrojů vydržela.

Argentinským cílem je do konce roku 2018 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 8 % a do 31. 12. 2025 na 20 %. Aby se podpořila výstavba nových zdrojů a zapojení místních firem, byla dočasně zrušena cla na dovoz dílů a součástek pro výrobu a instalaci zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Do výstavby nových argentinských zdrojů se zapojila i Čína, se kterou Argentina podepsala smlouvu v hodnotě 331,5 mil. USD na výstavbu solárních elektráren Cauchari Solar, I, II a III (celkem 300 MW) v provincii Jujuy. Čínský úvěr je na 15 let a s ročním 3% úrokem. Do obnovitelné horečky se zapojila i největší ropná a plynárenská firma, YPF. Ta plánuje postavit větrnou elektrárnu Menanticles Behr v provincii Chubut, 30 větrných turbín s výkonem 100 MW.

Vodní elektrárny

Argentina disponuje asi 30 vodními elektrárnami (cca 11 GW) a voda generuje přes 30 % energie. Určitou zvláštností je, že dvě největší elektrárny – Yacyretá a Rio Grande – jsou tzv. binacionální, patří tedy dvěma sousedními zemím: o tu první (3 100 MW) se Argentina dělí s Paraguyaí, o tu druhou s Uruguyaí.

V současnosti běží tendr na zvýšení výkonu Yacyretá o 270 MW, hledá se dodavatel tří Kaplanových turbín. Ve střednědobém výhledu se plánují další zdroje: v provincii Mendoza (Los Blancos – 443 MW a Portezuelo del Viento, 210 MW) a v Corrientes (společně s Paraguayí, 2.000 MW). Studie se také provádějí ohledně dvou lokalit v Mendoze: El Baqueano (190 MW) a Cordón de Plata (1.125 MW). Zastánci tohoto druhu energie hovoří o možném zdvoj- až ztrojnásobení národních kapacit a určitě půjde o jednu z nejvíce obchodně zajímavých oblastí energie pro dodavatele zařízení.

Vodní zdroj EBY

Vodní zdroj EBY

Jaderné zdroje

Argentina patří k zemím, které rozvíjejí a budují vlastní jadernou infrastrukturu a  plánují tyto zdroje rozvíjet i do budoucna. V roce 1974 byla spuštěna první elektrárna Atucha I (357 MW), poté byla zprovozněna druhá elektrárna Atucha II (745 MW). Obě sídlí na řece Paraná de las Palmas. Třetí elektrárna, Embalse v provincii Córdoba s 648 MW, byla spuštěna v roce 1984. Všechny tyto zdroje v současnosti provozuje společnost Nucleoléctrica Argentina, v níž 79 % akcií drží prostřednictvím Ministerstva energetiky a hornictví argentinská vláda.

Probíhají práce na prodloužení životnosti Embalse o 30 let. Již za vlády C.F. Kirchner začala jednání s Čínou o stavbě další elektrárny, Atucha III, která má mít kapacitu 1 150 MW. Jednání dokončil a smlouvu s China National Nuclear Corporation podepsal až prezident Macri v roce 2017.

Argentina má i vlastní zdroje uranu, odhadem asi 15.000 tun. Poslední důl byl ale z ekonomických důvodů uzavřen v roce 1997. Momentálně se uvažuje o otevření dolů Sierra Pistada a Don Otto, bude-li to ekonomicky výhodné.

Uhlí, zemní plyn a další zdroje

Historie těžby uhlí se v Argentině datuje do doby kolem začátku 2. světové války, kdy také vznikly první národní politiky těžby této suroviny. Během následujících dekád se jako jediné velké naleziště vyprofilovalo Rio Turbio na JZ země u hranic s Chile v provincii Santa Cruz. Tamější odhady hovoří o rezervách kolem 750 mil. tun, zatímco naleziště v provincii Rio Negro, kde se dříve těžilo na dole Pico Quemado, by mělo být ve srovnání malé, cca 75 mil. tun.

Naleziště Rio Turbio a v jeho blízkosti stavěná elektrárna (plánováno 240 MW) se bohužel staly jedním ze symbolů korupce režimu bývalé prezidentky Kirchner, několik vysoce postavených politiků a úředníků z tehdejší doby je nyní vyšetřováno a ve vazbě. Uhelný důl se dosud udržuje v chodu jen díky vysokým vládním dotacím a nedávno vládou ohlášený plán elektrárnu přeci jen dostavět je tak spíše projevem sociální politiky a touhy po klidu od horníků než racionálním ekonomickým rozhodnutím.

Zemní plyn: Argentinské největší plynové (a ropné) naleziště se jmenuje Vaca Muerta a leží v provincii Neuquén. Toto naleziště stále prochází fází rozvoje a ověřování stávajících zásob, současné odhady počítají s cca  308 tril. m3 zemního plynu. O naleziště má enormní zájem většina světových O&G firem, protože ložisko se jeví jako velmi významné i ve světovém měřítku (může být druhé největší na světě co do břidličné plynu). Vláda se snaží podporovat průzkum i těžbu, nedávno zvýšila cenu, za kterou lze vytěžený plyn prodat, na úroveň S$7.50/MMBTu. Po roce 2021 by se tato podpora měla snížit na US$6.00/MMBTu (Plan Gas I a II).

Jako ostatní druhy energie, byl i zemní plyn jedním z nástrojů režimu prezidentky Kirchner jak udržovat sociální smír v zemi. Aby současná vláda mohla uvolnit prostředky, dosud vázané na dotace dodavatelům, postupně snižuje vládní dotace ceny plynu, který platí spotřebitelé, což vede ke zdražování plynu pro domácnosti i velké firmy.

Úroveň dotací dosahovala až 81 % nákladů, to se snížilo na 50 % a ještě do konce letošního roku by se podíl vlády na hrazení ceny plynu měl snížit na 45 %. Velké rozdíly jsou také v cenách, které platí spotřebitelé  jednotlivých provincií. Např. ještě nedávno platili občané provincie Patagonie průměrně jen desetinu toho, co platili spotřebitelé v jiných částech země.

V roce 2017 se vlastní těžba plynu na domácí spotřebě zatím podílí asi z 80 %, zbytek přichází z Chile a hlavně z Bolívie (cca 15-16 mil.3 denně). Argentina přestala být plynově soběstačná v roce 2008, do roku 2015 musela každý rok dovézt více plynu než předešlý rok (např. v roce 2014:. těžba 36,5, spotřeba 47,9 mld. m3). V roce 2016 se ale podíl dovezeného plynu poprvé po několika letech snížil a cílem argentinské vlády je, aby se země do 5 - 6 let stala plynově soběstačnou.

Ropa

Největší ropnou firmou v Argentině je YPF, Yacimientos Petrolíferos Fiscales. Tato firma je státní, i když ji v roce 1999 od vlády koupila španělská Repsol. Vláda prezidentky Kirchner ji ale v roce 2012 zase znárodnila a vládní podíl je dnes 51 %. Ani tato anabáze neodradila zahraniční firmy, které dnes s YPF čile spolupracují, především díky přístupu k obrovskému nalezišti ropy a plynu v provincii Vaca Muerte. Jen např. americký Chevron nedávno ohlásil, že společně s YPF do rozvoje naleziště investují US$500 mil.

I přes tyto optimistické vyhlídky (Vaca Muerta se může ukázat jako třetí největší naleziště na světě) se těžba ropy v Argentině už několik let snižuje. Prakticky od roku 2010 je vždy následující rok charakterizován menší objemem těžby a nárůstem dovozů, především z Nigérie.

Za pokračujícím poklesem stojí nízké ceny ropy, které při zvýšených nákladech na práci (problémy s odbory), spory o pozemky (původní obyvatelé, tzv. mapuches) a poklesu výtěžnosti starých vrtů dělají z argentinské ropy drahé zboží. Ani otevírání nových zdrojů nedokáže nahradit ztráty z poklesu výnosnosti starých vrtů. Jen v roce 2017 je tak dosavadní dovoz ropy 4x větší než vloni. Ani přes nákupy levnější ropy v zahraničí ale neklesá cena benzínu, který je v Argentině nejdražší z celého regionu Latinské Ameriky.

59 firem, které registruje vládní statistika jako oficiální těžební společnosti, v roce 2016 vytěžily 29,7 mil. m3 ropy. Dvě největší firmy jsou YPF a Pan American Energy s 13,3 a 5,7 mil. m3.

Argentinská vláda si také hodně slibuje od znovu zahájeného průzkumu off-shorových nalezišť v Argentinském moři. Jde o území o rozloze cca 360 000 m2, podél pobřeží od města Comodoro Rivadavia na JV země zhruba do hranice s Uruguyaí. Tato oblast byla již jednou zkoumána, nicméně tehdejší výsledky nebyly dobré. Nové technologie a lepší metody průzkumu by ale mohly vést k potvrzení velkých off-shore zásob, mimo území pozemské Argentiny.

Infrastruktura

Velkým problémem energetické infrastruktury v Argentině je, že v takto rozlehlé zemi (8. největší na světě) se naprostá většina energií získává v místech značně vzdálených od městských center, kde sídlí většina obyvatel.

Ropa – pět hlavních oblastí, kde se nalézá argentinská ropa, jsou: Austral, Cuyana, Golfo San Jorge, Neuquino, Noroeste. Z Cuyana a Noroeste se ropa zpracovává především v těchto provincií, ropa původem z Golfo San Jorge a Austral proudí ropovody do rafinérií v provincii Buenos Aires. Z Patagonie se ropa do rafinérií přepravuje hlavně lodní dopravou. Objem zpracované ropy v domácích rafinériích v roce 2015 byl 30,5 mil. m3. Celkem země disponuje cca 3.000 km ropovodů, hlavními provozovateli jsou YPF a Oleoducto del Valle. Nový ropovod o délce 80 km by měl spojit Loma Campana s Rio Negro a měl by přepravovat ropu z oblasti Vaca Muerta.

Zemní plyn – na území Argentiny je položeno přes 15 500 km plynovodů, v posledních letech se stavěly nové hlavně směrem do sousedních zemí, tedy do Chile, Brazílie a Uruguaye. Plynová infrasktruktura je rozdělena do pěti systémů: Del Norte, Centro – Oeste, Del Oeste, Neuba a Del Sur. Na ně je napojeno přes 30 sekundárních plynovodů menšího průměru a přepravní kapacity.

I přes ekonomické problémy se postupně dokončují a do sítě přidávají další zdroje. Do tepelných zdrojů by podle odhadů Argentina potřebovala do roku 2025 investovat přes 40 mld. USD, nejvíce do kombinovaných cyklů. Největší v poslední době rozšířenou elektrárnou byla Guillermo Brown v Bahía Blanca  (580 MW) a Loma de la Late (105 MW, prov. Neuquén), Pérez (+74 MW) a Caňada de Gómez (+64 MW, obě poslední v prov. Santa Fe). Sété vysokého napětí by vláda měla v příštím roce poptávat 2 825 km.

Rizika – od začátku tohoto století se spotřeba elektřiny v Argentině zvyšovala v průměru o 3–4 % ročně. A to i přesto, že země prošla dlouholetou krizí, která ji stlačila na nižší úroveň než by byla při ekonomickém růstu. Současná vláda dohání deficit jak v budování energetických kapacit, jak v přenosu energií na velké vzdálenosti, tedy sítí vysokého napětí tak produktovodů. Protože velká část investic je financována zahraničním dluhem, je zhoršení podmínek na finančním trhu jedním z hlavním rizik pro tempo výstavby a obnovy argentinské energetiky.

Ve zvýšení míře to platí pro projekty obnovitelných zdrojů, které jsou často financovány zahraničním kapitálem, který je citlivý na situaci na finančních trzích. Vzhledem ke geografickým a klimatickým podmínkám přírodní okolnosti až na výjimky hrozbu nepředstavují. Rizikovost jaderných elektráren je považována za nízkou a argentinský systém kontroly za dobrý.

Zdroje informací:

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Buenos Aires (Argentina). Autor: Tomáš Hart, obchodní rada.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek