Bez pojistky jde o krk firmám i manažerům



Miliardy korun požaduje energetická společnost ČEZ po firmě Škoda JS za škody způsobené několikaměsíční odstávkami v Jaderné elektrárně Dukovany. Elektrárna nefungovala kvůli chybám v kontrolách potrubí, jejichž správu měl strojírenský podnik na starost.

Případ ukazuje, jaké následky může mít pro podnik nespokojenost obchodních partnerů s jeho činností.

I když u malých a středních firem postihy v podobné výši většinou nehrozí, i škody v řádu milionů či desítek milionů mohou menší podniky existenčně ohrozit. Stále více firem se proto před podobnými riziky snaží chránit pojištěním odpovědnosti vůči třetím osobám.

„Zájem roste zejména v souvislosti s novým občanským zákoníkem, který jednak navýšil možné nároky a jednak rozšířil okruh oprávněných subjektů k uplatnění nároku na náhradu škody nebo újmy,“ upozorňuje mluvčí Uniqa pojišťovny Eva Svobodová.

Vzhledem k větší vymahatelnosti škod si firmy sjednávají pojištění také na vyšší částky než v minulosti. „Záleží na velikosti klientů, rizikovosti jejich činnosti a mnohdy podle požadavků jejich odběratelů, kteří často svého dodavatele zavážou povinností pojistit si odpovědnost na určitou minimální výši. V průběhu posledních deseti let vidíme jednoznačný posun od částek pět, deset až dvacet milionů korun k vyšším částkám. U velkých firem jsou dnes běžné i částky v řádu 100 milionů korun a více,“ dodává mluvčí Kooperativa pojišťovny Milan Káňa.

S velikostí firem roste riziko

Podle pojišťoven je však stále u řady podniků výše pojištění nedostatečná. „V porovnání se zahraničím se české firmy pojišťují na nízké částky. Mají mylný dojem, že jim žádné velké nebezpečí nehrozí. Bohužel v těchto případech se ale škody mohou velmi rychle vyšplhat do astronomických výšek,“ podotýká Jana Černá z Allianz pojišťovny.

Rizika stoupají přímo úměrně velikosti společnosti. Není to však jediné hledisko, které o výši pojistky rozhoduje. „Je třeba vzít v potaz i charakter činnosti, kterou společnost vykonává. Zákon totiž v některých případech stanoví i takzvanou objektivní odpovědnost za újmu, z níž se firma nemůže vyvinit prakticky ani v případě, že ji nezpůsobila svou vinou. Typicky se to týká takzvaně zvlášť nebezpečných provozů, jako jsou továrny, chemičky a podobně, ale také například škod způsobených provozováním dopravních prostředků,“ upozorňuje Věra Kočicová, advokátka KPMG Legal.

Mnoho firem, které pojištění na škody způsobené třetím osobám mají, je podle odborníků ukolébáno falešným pocitem jistoty. Samotné uzavření pojistky totiž nestačí. „U tuzemských firem většinou nebývá problém, že by jim pojištění zcela chybělo, ale spíše ten, že je nevhodně nastavené. Buď nepokrývá odpovědnost statutárních orgánů, nebo je z něj vyloučena celá řada situací, které mohou v praxi nastat. Firma tak až během likvidace pojistné události zjistí, že draze placené pojištění je jí k ničemu, a situace nezřídka končí finančně a časově náročným soudním sporem s pojišťovnou odmítající škodu hradit,“ zdůrazňuje Věra Kočicová.

Při sjednávání konkrétního pojištění je proto podle ní vedle hlubšího zamyšlení nad charakterem činnosti společnosti nutné zamyslet se rovněž nad způsobem, jakým daná firma řeší obecnou problematiku takzvaných compliance, tedy dodržování etických a právních pravidel chování příslušné obchodní společnosti. „Především by měla společnost zkoumat, zda má správně a efektivně nastaveny mechanismy předcházení škod, a to jak z právního, tak z technického hlediska,“ upozorňuje Věra Kočicová.

Ale ani v případě, že firma nic nezanedbala a žádnou oblast pojištění nepodcenila, nemá jistotu, že se nakonec vyhne sporu o náhradu škody. „Pojišťovny totiž zpravidla chtějí mít oprávněnost nároku třetí strany na náhradu škody postavenou na jisto. Rozhodně lze doporučit s pojišťovnou ohledně postupu vůči třetí straně v případě způsobení škody komunikovat a celý proces s ní od počátku koordinovat,“ připojuje Věra Kočicová.

Nejčastější typy pojištění kryjí takzvanou obecnou odpovědnost, tedy odpovědnost z provozní činnosti, ale také odpovědnost způsobenou vadou výrobku nebo vadou vykonané práce, která se projeví po jejím předání. „V rámci tohoto pojištění se standardně odškodňuje újma na zdraví či životě, škoda na hmotné věci či zvířeti včetně následných finančních škod. Pojištění hospodářských rizik je specifické řadou různých připojištění vycházejících z individuálních potřeb klienta,“ vypočítává Milan Káňa.

Úmysl nejde pojistit

Z pojištění naopak nemohou být pokryty škody způsobené úmyslně, pojišťovny pokrývají pouze nedbalost. Pojišťovny rovněž nehradí škody, jejichž důsledky by na sebe firma dobrovolně převzala nad rámec právních předpisů. Netýká se rovněž škod vzniklých prodlením při plnění smluvní povinnosti podniku. Důležité je, že pojistka nekryje ani škody, o kterých pojištěný již v době uzavření pojištění věděl nebo mohl vědět.

„Z pojištění nelze naopak řešit zejména odpovědnost za vady, tedy povinnost poskytnout nové bezvadné plnění náhradou za to vadné,“ dodává Eva Svobodová.

Nesjednané pojištění odpovědnosti přitom představuje riziko nejen pro společnost, ale také pro její statutární orgány. „Mohlo by se totiž za určitých okolností jednat o porušení povinnosti statutárního orgánu postupovat s péčí řádného hospodáře, a to se všemi důsledky s tím spojenými. Za účelem ochrany statutárních orgánů slouží takzvané D&O pojištění odpovědnosti managementu, které pojišťovny poskytují zpravidla statutárním orgánům, členům dozorčích rad a zaměstnancům na vedoucích a kontrolních pozicích,“ podotýká Věra Kočicová.

Pojistka manažerů

Také u pojištění manažerů však české firmy zatím zaostávají za praxí obvyklou ve vyspělých zemích. „V České republice o toto pojištění příliš není zájem, a to navzdory tomu, že v sousedních zemích pozorujeme nárůst těchto škod,“ porovnává Jana Černá. Toto pojištění se obvykle sjednává pro případ způsobení finanční škody v důsledku pochybení při vedení firmy. „Cena pojistného se odvíjí zejména od zvoleného limitu plnění a velikosti firmy, běžně se pohybuje v řádu několika málo desetitisíců korun,“ vypočítává Eva Svobodová.

„Zájem o toto pojištění roste zejména u malých a středních firem. Souvisí to s vývojem právní úpravy a větší informovaností klientů o možných rizicích a také s tím, že toto pojištění bylo v minulosti velmi drahé, takže si ho sjednávala pouze relativně úzká skupina velkých firem. Postupem doby se stalo dostupné i pro malé a střední firmy,“ konstatuje Milan Káňa.

Výše pojistky je odstupňována podle škod, které kryje. Například Kooperativa nabízí volitelný limit pět, deset, 20, 25, 40, 50, 65 milionů korun. „Nejčastěji sjednávané pojištění je s limitem 15 milionů korun,“ říká Milan Káňa.

Pojištění sjednává firma a vztahuje se na všechny členy jejího statutárního a dozorčího orgánu, prokuristy a další řídící osoby. Nemůže si ho tedy sjednat jednotlivý manažer, pojišťuje se vždy celá firma. Výše ročního pojistného se u malých a středních firem pohybuje v řádu desítek tisíc korun.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.