Bolivijští indiáni si zkoušejí socialismus

4. 11. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Bolívie je posledním státem světa, kde tvoří většinu populace indiáni. Kdysi to bylo nejbohatší místo planety, dnes ale země strádá odlehlostí a chudobou. Prezident Morales zkouší ekonomiku nastartovat socialismem a znárodněním ropného průmyslu.

Asi nejpodivuhodnější mix zvláštností a kontrastů na západní polokouli se jmenuje Bolívie. Tahle země je poslední vpravdě indiánskou říší, protože dvě třetiny obyvatel jsou čistokrevní indiáni, především Ajmarové a Kečuové. Ajmarského původu je i prezident Evo Morales, který vede zemi pevnou rukou už od roku 2006. A zásadně ji proměnil.

„Evo" zavedl dost zvláštní režim. Razantně prosazuje návrat k tradicím, jeho vláda financuje různé programy na pomoc původnímu obyvatelstvu. Zároveň se ale zhlédl v socialismu. Znárodnil těžební společnosti, vypoklonkoval ze země mnoho západních kapitalistů a za své vzory jmenuje Fidela Castra nebo zesnulého venezuelského socialistického vůdce Hugo Cháveze. Po vzoru Venezuely se dnes také formuje moderní bolivijská ekonomika. A to může skončit malérem.

Lekce z drancování

Moralese a současnou Bolívii ale rozhodně nelze vnímat černobíle. Pro pochopení je nutno začít momentkou z dějin. Bolívie byla v 16. a 17. století vlastně nejbohatším místem světa. Španělští kolonizátoři tady objevili obrovská ložiska stříbra. Drahý kov se těžil hlavně v legendární hoře Cerro Rico neboli doslova Bohatém vrchu u města Potosí.

Tohle město leží čtyři tisíce metrů nad mořem vysoko v Andách, a stalo se dokonce i symbolem pohádkového bohatství v renesanční literatuře.

Jenomže samotní místní indiáni neměli kromě otrocké práce z těžby prakticky nic, a aby vůbec vydrželi nelidské podmínky v dolech, žvýkali nepřetržitě lístky koky, které jim dodávaly neobvyklou vytrvalost. Přesto umírali po tisících. Naopak ze Španělska se i díky vydrancování Bolívie stala na celé století světová velmoc číslo jedna a z bolivijského stříbra se například razily mince pro velkou část španělského impéria.

Evo prosazuje návrat k tradicím. Zároveň se ale zhlédl v socialismu. Znárodnil těžební společnosti, vypoklonkoval ze země mnoho západních kapitalistů a za své vzory jmenuje Fidela Castra nebo Hugo Cháveze.

Ať ropa patří lidu

Tohle historické trauma si bolivijská společnost zapamatovala. Na vzorec, kdy Bolivijec dře v dole a zisk shrábne cizinec, si posvítil Morales hned po svém nástupu k moci. Postupoval stejně jako o dekádu před ním vůdce Venezuely Hugo Chávez. Také Morales znárodnil většinu místního těžebního průmyslu, který do té doby kontrolovali zahraniční investoři.

I když bolivijské stříbro už je dávno vytěženo, hlavní potenciál země stále tkví v nerostném bohatství. Bolívie má ropu, zemní plyn, kontroluje také například celou polovinu veškerých světových zásob lithia. Moralesova strategie je celkem zřejmá. Příjmy z těžby jdou teď z velké části do státní pokladny. Z nich stát údajně financuje hlavně rozvoj infrastruktury - stavbu silnic, nemocnic nebo budování energetiky.

Peníze jdou také na různé programy ve prospěch chudých. To vše je v Bolívii potřeba jako sůl. Země patří stále mezi nejchudší státy Jižní Ameriky. Pravidelné jsou výpadky elektřiny. Každý osmý Bolivijec je negramotný. Smrtonosná dálnice spojující největší město La Paz a Amazonii je nejnebezpečnější silnicí světa.

Díky reformám ovšem prý teď žije pod hranicí chudoby o půl milionu méně Bolivijců než před Moralesovým nástupem. Pokud je tato vládní statistika pravdivá, je to v zemi s deseti miliony obyvatel výrazný úspěch. Ekonomika rychle roste, v posledních pěti letech se zvyšoval HDP v průměru o víc než pět procent ročně. Nastartovat hospodářství za zisky z nerostných surovin má svou logiku i vzhledem k tomu, že země nemá kromě těžby prakticky žádný jiný průmysl. Venkov žije samozásobitelským způsobem, zatím převažuje zemědělství.

Odstrašujícím příkladem je Venezuela

Morales možná není bezchybný vůdce, přinesl ale po dlouhé době Bolívii přinejmenším jednu kýženou hodnotu – relativní stabilitu. Před jeho příchodem k moci byla Bolívie nejvratším státem světa, prakticky každý rok proběhl v zemi nějaký převrat. I jako symbol jakés takés stability má proto Morales stále reálnou podporu velké části obyvatelstva.

Jeho prostý recept na hospodářský růst – vezmi peníze z těžby, přerozděl je přes stát, to celé opakuj – ale může hodně brzy narazit. Odstrašujícím příkladem by měla být pro Bolivijce právě spřátelená Venezuela. Ta šla stejnou cestou a užila si svých 15 minut slávy, když v době drahé ropy hýřila petrodolary, sponzorovala chudou Kubu a prezident Chávez se furiantsky předváděl světu coby vůdce jihoamerické levicové fronty kritizující USA.

Dnes se potvrdilo, že postavit ekonomiku jen na ziscích z ropy je nesmírně riskantní. A když se navíc jednostranně zaměřené hospodářství zkříží se socialistickými experimenty, je to vražedná kombinace. Venezuela se nyní se zlevňující ropou najednou řítí do šílené krize, kdy stát prakticky přestává fungovat, není k dostání ani to nejzákladnější zboží a raketově roste chudoba a kriminalita.

Úděsná izolace

Bolívii zatím takhle dramatický osud nestihl, měl by ale pro ni být varováním. Proslovy o budování socialismu jsou zatím naštěstí zčásti jen populistickou rétorikou. Bolivijská ekonomika zachovává v mnoha ohledech běžné tržní mechanismy.

Země má zato svůj vlastní specifický problém. Extrémně nízké karty jí osud namíchal v otázce geografické polohy. Je to jedna z nejizolovanějších zemí planety, což komplikuje dovoz i vývoz jakéhokoli zboží. Tím spíš export ropy a dalších nerostných komodit, u nichž je tranzit vždycky oříškem i v méně komplikovaném terénu.

Bolívie je jako zakletá do přírodní izolace doslova ze všech stran. Ze severu a východu ji blokuje neprostupný amazonský prales. Na jihu je to zase drsná pustina zvaná Chaco, v níž se dobře daří jen jedovatým hadům. A v nejdůležitějším, západním směru stojí vysokohorská bariéra andského pohoří a také poušť Atacama. O tu vedla na konci 19. století Bolívie takzvanou pacifickou válku s Chile. Prohrála, a přišla tak o jediný přístup k Tichému oceánu. (Zároveň tím ztratila velká ložiska ledku, z něhož se vyrábělo hnojivo a na němž pak naopak velmi zbohatlo Chile.)

Bolivijci tak zůstávají obklíčeni nehostinnou přírodou ve vnitrozemí kontinentu a stále stojí před úkolem, jak se více propojit se světovým obchodem. Prodej ropy a plynu zatím směřují hlavně do sousední Brazílie coby největší ekonomiky regionu. To je ale další problém, protože i brazilské hospodářství letos padá do útlumu, což může představovat zásadní ohrožení pro odbyt bolivijských surovin.

Z ciziny dovážejí i mince

Tragikomickým dokladem, kam to Bolívie od někdejšího pohádkového bohatství dopracovala, je nákup mincí v zahraničí. Je ironií, že právě země, kde se kdysi razily stříbrné mince pro půlku světa, si dnes sama musí některé své mince nechat razit v Chile nebo v Kanadě. Mincovna v slavném bolívijském důlním městě Potosí byla v polovině dvacátého století zavřena a dnes je z ní muzeum.

Stoprocentní poptávka, nulová konkurence

Sečteno podtrženo, probouzející se Bolívie zatím určitě není klasickou zemí, kam by se zahraniční firmy hrnuly. Právě proto je ale klasickou zemí, kde může zkusit štěstí odvážnější průkopník. Bolívie chce posílit infrastrukturu, dokud růst trvá. To nabízí příležitosti i pro české dodavatele. Velmi malý český vývozní mix zatím zahrnuje především reaktory a kotle, sklářské výrobky a plasty.

Vstoupit na bolivijský trh je ale myslitelné prakticky výhradně prostřednictvím místního partnera. K negativům Moralesovy éry rozhodně patří to, že vyvlastněním zahraničních podniků prezident znechutil západní investory. Zničil tak důvěru v to, že má Bolívie vůli zahraniční investice ve své zemi chránit. Takže Bolívie potřebuje prakticky všechno, ale konkurence je tam zatím minimální. To může někdo přečíst jako šanci, jakých jinde ve světě už moc nezbývá.

Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Autor článku: Tomáš Stingl

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek