Burundi: Vnitropolitická charakteristika

3. 10. 2007

© Zastupitelský úřad Nairobi (Keňa)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

  • Unitární prezidentská republika. Zákonodárným orgánem je Národní shromáždění.

Hlavní politické strany:

  • FRODEBU – Front pour la démocratie au Burundi / Fronta za burundskou demokracii
  • UPRONA – L´Union pour le  progrès national / Svaz národního pokroku

Další politické strany:

CNDD – Conseil National pour la défence de la démocratie (ex-Hutu rebels) / Národní rada obrany demokracie
PALIPEHUTU – Partie pour la libération du peuple Hutu (ex-Hutu) / Strana osvobození lidu Hutu
PP – Parti du peuple (Hutu) / Strana lidu
RADDES – Rassemblement pour la démocratie, le développement économique et social (Tutsi) / Sdružení pro demokracii, hospodářský a sociální rozvoj
RPB – Rassemblement pour le peuple du Burundi (Hutu) / Sdružení lidu Burundi

Hlavní politické události:

V 16. až 19. století tvořilo Burundi spolu s Rwandou království, jež bylo koncem 19. století připojeno k Německé východní Africe. Od r. 1919 bylo území pod správou Belgie. V r. 1962 se obě jeho součásti staly nezávislými státy.Vývoj v Burundi je trvale ovlivňován etnickým složením obyvatelstva, obzvláště konfliktním soužitím většinových bantuských Hutu (85 %) a hamitských Tutsi (14 %). Hutu, kteří dokončili obsazování území dnešního Burundi asi v 11. století, se živili primitivním zemědělstvím, zatímco kočovní Tutsi, jejichž přítomnost v zemi se datuje od 14. – 15. století, se zabývali chovem dobytka. Původní obyvatelstvo - pygmoidní Twi (sběrači a lovci) - dnes tvoří pouze 1 %obyvatelstva. Díky lepšímu ekonomickému postavení se příslušníkům Tutsi podařilo získat nadvládu nad oběmi staršími etnickými skupinami. Nevraživost mezi oběma hlavními etniky se pak prohloubila za koloniální správy, která vládla prostřednictvím královských struktur Tutsi. Teprve v 50. letech 20. století Belgičané podnikli dílčí kroky ke zmírnění znevýhodnění Hutu ve školství a místní správě. Nadvláda Tutsi byla zachována i po vyhlášení nezávislosti v r. 1962. Až do 80. let se pak střídaly vojenské a stranické diktatury, jejichž společným rysem byla nadvláda Tutsi. Celé období bylo poznamenáno napětím a srážkami mezi Tutsi a Hutu.

Prezident Pierre Buyoya (Tutsi), který se dostal k moci vojenským převratem v r. 1987, se proto pokusil o řešení etnické otázky. Jmenoval vládu, v níž většinu míst včetně postu premiéra obsadili Hutu. V r. 1991 byla referendem schválena Charta národní jednoty, která obsahovala závazek přechodu země od politického systému jedné politické strany k pluralitnímu politickému systému, který by měl garantovat rovnoprávné zastoupení etnických skupin v politickém a ekonomickém životě země. Armáda však zůstala pod kontrolou důstojníků Tutsi. V r. 1992 byla přijata nová ústava zakotvující systém více politických stran.

V r. 1993 proběhly první demokratické prezidentské volby, v nichž zvítězil kandidát Burundské demokratické fronty (Frodebu) Melchior Ndadaye nad Pierrem Buyoyou, kandidátem donedávna jediné strany Svaz pro národní pokrok (Uprona). V parlamentních volbách rovněž zvítězila přesvědčivě Frodebu. Přestože politické strany nesměly být organizovány na etnickém základě, soupeření obou hlavních etnik se přeneslo do politické roviny, když Frodebu se vyprofilovala zejména jako strana Hutu a Uprona zůstala nadále převážně stranou Tutsi.

M. Ndadaye (první Hutu, který se poprvé v historii Burundi dostal do čela státu) se snažil, aby jeho zvolení nebylo chápáno jako možnost odplaty vůči Tutsi. Prosazoval politiku národního usmíření. Ve velení armády se však projevovala nespokojenost s nástupem Hutu k moci. V říjnu r. 1993 se uskutečnil vojenský převrat, který měl díky zahraničnímu tlaku krátkou životnost, avšak tragické následky. Pučisté Tutsi zabili prezidenta, předsedu a místopředsedu parlamentu, ministra vnitra a další. V zemi vypukly srážky, které si vyžádaly přes 100 tisíc obětí především mezi obyvatelstvem Tutsi, a které vedly k útěku více než 600 tisíc obyvatel z obou etnik do sousedních zemí, zvláště Tanzanie a tehdejšího Zaire (KDR).

V dubnu 1994 bylo za stále neobjasněných okolností sestřeleno letadlo s nově zvoleným prezidentem Burundi (který cestoval spolu s prezidentem sousední Rwandy), kdy oba zahynuli. (Tuto událost spolu s masakry v Burundi r. 1993 lze považovat za předzvěst genocidy ve Rwandě). Pro další vývoj v Burundi byla typická polarizace politických sil a naprostá nekontrolovatelnost armády ze strany vedení země. Když v r. 1996 Julius Nyerere (bývalý tanzanský prezident, který se v burundském konfliktu ujal role zprostředkovatele) přesvědčil tehdejšího hutuského prezidenta o potřebě zásahu zahraničních jednotek, situace vyústila v další puč armády. Parlament byl rozpuštěn a prezidentem jmenován P. Buyoya. Mezinárodní společenství reagovalo uvržením sankcí.

Po složitých jednáních s opozicí byla v r. 1998 přijata přechodná ústava. P. Buyoya byl potvrzen prezidentem a byla vytvořena smíšená vláda. Donorské státy obnovily svou pomoc. Nový zprostředkovatel Nelson Mandela dosáhl v srpnu 2000 podpisu dohody v Arushi, jejíž hlavními body bylo zastavení bojů a ustanovení přechodné koaliční vlády s mandátem do listopadu 2004, kdy se měly konat volby. V čele země byl prvních 18 měsíců zástupce Tutsiů (P. Buyoya), kterého v květnu 2003 ve funkci vystřídal D. Ndayizeye (Hutu). V listopadu pak byla uzavřena mezi vládou a opozicí dohoda, na základě které se bývalí vůdci povstalecké skupiny Forces pour la défense de la démocratie stali členy přechodné vlády. V srpnu 2005 byl pak zvolen prezidentem Hutu Pierre Nkurunziza.

Pozitivním zprávou byla podpora devadesáti procent obyvatelstva v referendu novému návrhu ústavy, která zakotvuje poměr podílu etnik Hutu a Tutsi na moci. Dle tohoto návrhu, oficiálně potvrzeném v dubnu 2005, budou vládní křesla rozdělena v poměru 60 : 40 ve prospěch Hutu a zastoupení v parlamentu bude na bázi 50 : 50. Rovněž vyhlášená připravenost poslední povstalecké skupiny Forces nationales de libération k zastavení útoků a jednání o příměří umožňuje pro budoucnost optimističtější výhled.

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

  • Pierre NKURUNZIZA, prezident
  • Martin NDUWIMANA, viceprezident

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Ministři:

 

zahraničních věcí a spolupráce                         Antoinette Batumubwira                      

 

vnitra                                                                           Salvator Ntacobamaze                        

    spravedlnosti                                                             Clotilde Niragara                    

    národní obrany                                                Germain Niyoyankana                        

     plánování, rozvoje a obnovy                                    Tabu Abdallah Manirakiza

     územního plánování, životního prostředí

       a cestovního ruchu                                                    Odette Kayitesi

      zemědělství a živočišné výroby                         Jean de Dieu Mutabazi

       dobré správy a generální inspekce                          Venant Kamana

        financí                                                                         Clotilde Nzigama                                            

        obchodu a průmyslu                                                   Estella Nicayenzi                     

        vzdělání a kultury                                                         Saidi Kibeya

         solidarity, lidských práv a podpory žen             Immaculee Nahayo

         mládeže a sportu                                                       Jean-Jacques Nyenimigabo

         veřejného zdraví                                                          Rose Gahiru                           

komunikace a vládní mluvčí                                     Hafsa Mossi

        veřejných prací a infrastruktury                        Joseph Hasabamagara

       dopravy, pošty a telekomunikací                                Philippe Njoni

        energetiky a hornictví                                                   Herman Tuyaga

       pro boj s  HIV/AIDS                                                  Bonhima Barnabe         

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: