Časy levné ropy jsou pryč, říká Walid Hamed Shiltagh, velvyslanec Iráku v ČR

16. 11. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Na konci září 2016 překvapila komoditní trh informace, že členské státy ropného kartelu OPEC našly po osmi letech vůli dohodnout se a začít řešit neutěšenou situaci okolo ceny černého zlata. Neformální schůzka v Alžíru a předzvěst plánované listopadové dohody pomohla ropě překonat hranici 50 dolarů za barel, poprvé od letošního června.

S velvyslancem Iráku, jedné z členských zemí OPEC, mluvil časopis Komora nejen o vývoji ceny ropy v blízké budoucnosti a geopolitické situaci na Blízkém východě, ale také o vzájemné úspěšné spolupráci Iráku a České republiky.

Po neformální schůzce v Alžíru to vypadá, že státy těžařského kartelu OPEC se konečně dohodnou na společném postupu proti kolísajícím cenám ropy. Věříte, že v listopadu ve Vídni skutečně dojde k ratifikaci smlouvy a snížení těžebních limitů v rámci OPEC?
Věřím, že ano. Víte, státy OPECu se nemohly osm let dohodnout mimo jiné proto, že ve většině z nich byla velice nestabilní politická situace. Podívejme se na Libyi, Nigérii, Sýrii, Saudskou Arábii a samozřejmě Irák. Vedle toho, i když není členem kartelu, hraje důležitou roli také Rusko. Tento stav způsobil na trhu s ropou opravdu velkou nestabilitu, a i když za normálních okolností by v nejistotě měla cena růst, ona naopak padala. Navíc Spojené státy a Saúdská Arábie měly mezi sebou neformální dohodu, podle které mělo být na trhu co nejvíc ropy. A když se trh topí v ropě, zákon nabídky a poptávky prostě nefunguje.

Říkáte, že situace v některých státech OPEC byla nestabilní a válčilo se v nich. Někde se dokonce válčí dodnes. Neměl to být naopak jeden z klíčových impulzů k tomu, aby k dohodě a stabilizaci cen došlo mnohem dřív? Války stojí přece spoustu peněz.
To je pravda. Problémy států OPEC, ale i mimo něj, například Ruska, způsobily chaos na trhu ropy a ten chaos vedl k větší svobodě každého státu. Ke svobodě v tom smyslu, že každá země si vytvořila vlastní ropnou politiku, bez ohledu na zájmy celku. Za těchto okolností byl propad cen logickým vyústěním, kterému se nešlo vyhnout.

Na konci roku 2013, kdy se ropa prodávala za 120 dolarů za barel, mi jeden můj diplomatický přítel řekl, že do půl roku spadne cena na 50 dolarů. Když jsem se ho ptal, jaký má pro svoje tvrzení důvod, odpověděl mi, že to slyšel od vysoce postavených představitelů USA. Na vývoji na časové ose vidíme, že se nemýlil. Spojené státy začaly těžit více ropy a plynu z břidlic, cena začala prudce padat a klesla až na 30 dolarů za barel. Dnes vidíme, že jsme začali zase přemýšlet společně, chceme řešit problémy a mít pod kontrolou ceny ropy. Snížení těžby je nevyhnutelné.

Když už jste zmínil Rusko, nebylo by pro kartel výhodnější, kdyby Rusko bylo členem OPEC a táhlo s ním za jeden provaz?
Na to se dá jen velmi obtížně odpovědět. OPEC má svoje vnitřní předpisy, a kdyby Rusko podalo žádost o členství, neexistuje nic, co by zabránilo přístupovým jednáním. Nevím o tom, že by Rusko mělo zájem být členem, ale domnívám se, že některé země OPECu by možná mohly mít obavy z dominantního postavení. Na druhou stranu máte pravdu, že dohoda s Ruskem je hodně důležitá, zvlášť v této složité době. Rusko je významným výrobcem a exportérem ropy, kterého není radno podceňovat.

V posledních týdnech stoupla produkce ruských rafinérií na nová maxima – asi o čtyři procenta, což v absolutních číslech znamená největší produkci od rozpadu Sovětského svazu. Naším hlavním úkolem jsou nyní intenzivní jednání i s producenty ropy mimo společenství, abychom dosáhli pozastavení růstu těžby a stabilizace ceny. Pokud nalezneme společnou řeč, pak je tu šance na změnu. Ale nesmíme zapomínat na to, že velkou roli v jednáních bude hrát také politika a bezpečnost v oblasti. Bezpečnostní situace a stabilita na Blízkém východě jsou klíčové faktory úspěchu.

Jaká cena by podle vás byla aktuálně přijatelná pro všechny strany?
Velmi hrubým odhadem někde na úrovni 70 až 80 dolarů za barel.

Pokud dojde v listopadu ve Vídni k podpisu avizované smlouvy a pokud těžbu omezí i Rusko, což je podle posledního prohlášení prezidenta Putina dost možné, za jak dlouho by se ropa mohla na tuto cenu dostat?
Je to trochu věštění z křišťálové koule, ale myslím si tak za šest měsíců až jeden rok. Přibližně tak dlouho cena padala dolů a myslím, že stejně dlouho poroste.

Těžební kvóty pro jednotlivé členské státy budou stanoveny až na listopadové konferenci, ale už nyní se veřejně mluví  o tom, že Irán, Libye a Nigérie dostanou výjimku. Podle ministra pro energetiku Saúdské Arábie Chálida Fáliha budou tyto země těžit nadále na „maximální úrovni, která má smysl". Nemyslíte si, že právě výjimky by mohly zmařit úsilí kartelu?
Co se týče výjimek pro Nigérii a Libyi, je potřeba vzít v úvahu, že vlády těchto zemí nemají stoprocentní kontrolu nad celým územím. A to je také jeden z faktorů, který by mohl přispět ke zvýšení ceny. Dokud se totiž situace v těchto zemích nestabilizuje, trh bude živit obava o stabilitu dodávek z této oblasti. Upřímně řečeno, Irák by také uvítal výjimku. Naše ekonomika hodně utrpěla během let, kdy se u nás válčilo, a potřebujeme se nadechnout. Navíc pořád bojujeme proti tzv. Islámskému státu a terorismu obecně, a to stojí spoustu peněz. Na druhou stranu potřebujeme peníze na podporu ekonomiky a rekonstrukci státu.

Znamená to, že Irák bude usilovat také o nějakou výjimku?
Ne, my se budeme držet konsenzu, ke kterému dospěje celá organizace. Irák nebude ten, kvůli komu by se OPEC nakonec nedohodl. Budeme vycházet z toho, že jednohlasný souhlas OPEC je v zájmu všech členských států a současně to bude vzkaz celému světu, že když zvládneme zavést pořádek a stabilitu na ropném trhu, možná zavedeme to stejné v politice, v uvozovkách – v celém světě.

Zmínil jste, že vaše země se nyní snaží nadechnout po letech válčení a že se intenzivně věnujete rekonstrukci státu. Podílejí se na té obnově i české firmy?
Ano, s Českou republikou máme velmi dobré a vřelé vztahy. Ať už se jedná o vojenskou spolupráci, nebo ropu a průmysl všeobecně. Rozsáhlá kooperace se rýsuje také v oblasti rozvoje ropného průmyslu, zejména při rekonstrukcích a výstavbě rafinérií. Letos v říjnu došlo k podpisu smlouvy s českou společností Technoexport, která získala druhou největší českou zakázku v poválečném Iráku. Firma má pro státní společnost North Refinery Company za celkem 250 milionů dolarů zmodernizovat dvě rafinérie Saladdin u města Bajdží na severu Iráku.

Kontrakt už signovalo naše ministerstvo ropných olejů a na modernizaci se začne pracovat už v roce 2017. Tenhle projekt je taková vlajková loď a já bych rád, aby se do obnovy naší země zapojily další firmy. Válka sice skončila, ale Irák musí stále čelit teroristickým útokům Islámského státu, který útočí právě na naše rafinérie. Češi nám skutečně hodně pomáhají a my jsme za tuto pomoc vděční. Posílají nám odborníky z řad policie, armády, ale také experty ze zdravotnictví. Chtěl bych říct, že Irák nezapomíná na přátele, kteří při něm stáli v horších časech. Ceníme si angažovanosti českých firem a také české diplomacie. Chtěl bych vyzvat i ostatní české firmy, aby se zapojily. Práce v Iráku je opravdu dost.

Když odhlédneme od ropy a kartelu OPEC, jaký je váš názor na situaci v Turecku?
Postavení Turecka v oblasti není stabilní a prezident Erdogan potřebuje získat zpět vliv v politice Blízkého východu. Turecko má dnes bohužel problémy se všemi okolními státy, včetně Iráku. (Napětí mezi Irákem a Tureckem se stupňuje od konce roku 2015, kdy Turecko vyslalo na sever Iráku svou armádu. Oficiálně proto, aby se podílela na výcviku iráckých vojáků. Podle Ankary jsou turečtí vojáci v Iráku v rámci mezinárodní mise, při níž se cvičí pro boj proti IS. Irácká vláda ale tvrdí, že do země turecké vojáky nepozvala, a považuje je za okupanty – pozn. red.)

Objem obchodní bilance mezi Irákem a Tureckem je okolo 11 až 12 miliard dolarů ročně, a pokud Turecko nepřehodnotí svůj postoj v této věci, bude Irák donucen na to nějak reagovat. V konečném důsledku budou mít opatření větší dopad na Turecko, které by tedy mělo respektovat svrchovanost okolních států a snažit se o bezproblémové vztahy se sousedy, tedy i s Irákem. A základní věc mezi sousedy je nevměšování.

Walid Hamed Shiltagh

Vystudoval mezinárodní právo v Moskvě. Na post velvyslance Irácké republiky v Praze nastoupil v srpnu roku 2015. Hovoří rusky, švédsky, anglicky a polsky. Mezi jeho koníčky patří knihy a rybaření.


Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Dagmar Klimovičová. Foto: Petr Machota.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek