Kvalita společenské odpovědnosti českých firem za vyspělým světem ztrácí

23. 12. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Společenská odpovědnost se v České republice zaměřila zatím více na formu, než na obsah. Země tak ztrácí v prestižním celosvětovém žebříčku dárcovství, v současnosti je na 130. pozici ze 145 hodnocených států světa.

Ještě před patnácti lety bylo CSR (Corporate Social Responsibility, tedy společenská odpovědnost firem) v Česku prakticky neznámým pojmem. Při hledání tohoto výrazu v médiích v roce 2000 lze najít pouhých 5 záznamů. A ani jeden z nich se netýkal společenské odpovědnosti. Objevil se jako zkratka pro Československou republiku, technologii pro svářecí stroje, případně inovativní postup při výrobě pneumatik. 

Poprvé se CSR v souvislosti s odpovědností firem objevilo v tuzemských médiích v roce 2002. A v loňském roce již média o CSR referovala v 840 případech. Jen málokteré číslo lépe ilustruje, jak obrovský posun zaznamenala společenská odpovědnost v České republice za posledních patnáct let.

To, že tuzemské CSR drží krok se světovým vývojem v některých oblastech, ukázaly například čtyři ročníky pražského CSR Summitu, který přináší unikátní možnost porovnat trendy z vyspělých zemí s tuzemskou realitou. V Česku se také rychle zabydlelo firemní i expertní dobrovolnictví a další formy pomoci firem veřejnosti a neziskovému sektoru. 

Rovněž se tu rozšířily různé formy měření společenské odpovědnosti firem. V současné době se v českém prostředí diskutuje přibližně o patnácti systémech měření firemního CSR, které se vzájemně liší v tom, na jaké cílové skupiny se zaměřují nebo jaký je jejich rozsah.

Jenom měřit nestačí

Podle údajů, které uvádí nezisková organizace Byznys pro společnost, se například GRI a OECD směrnice shodně zaměřují na ekonomické, sociální a environmentální problémy a reflektují názory zainteresované veřejnosti, ale liší se jejich cílové skupiny. GRI směrnici mohou používat veškeré organizace, ale OECD směrnice jsou určeny výhradně pro mezinárodní společnosti. U ostatních směrnic pouze některé nabízejí nezávislý audit a certifikaci.

Ukazuje se, že zatímco u formy CSR Česká republika drží se světem krok, u obsahu zatím zaostává mnoho a mnoho let za těmi nejvyspělejšími státy. Ukazuje to nejen srovnání příspěvků tuzemských a zahraničních řečníků jak na CSR Summitech, tak na dalších akcích zaměřených na společenskou odpovědnost. 

Jestliže se příspěvky zahraničních účastníků se pravidelně hemží nepřeberným množstvím odstínů zelené, u tuzemských vystupujících se téma životního prostředí objevuje okrajově nebo vůbec.  

Zástupci zahraniční společností prezentují svoje závazky na snižování uhlíkové stopy a konkrétní postupy, jak toho chtějí dosáhnout, v českém prostředí zatím diskuze o uhlíkové stopě a dalších zelených tématech v rámci společenské odpovědnosti není příliš viditelná. Zmíněné snižování uhlíkové stopy například loni v rámci své společenské odpovědnosti v médiích komunikovaly zhruba jen tři firmy. 

NEPŘEHLÉDNĚTE!

Připravili jsme pro vás SPECIÁL: Změny pro podnikatele od roku 2016


Nižší zájem tuzemských firem o zelená témata se odráží mimo jiné i v zatím nižší úrovni jejich finančních příspěvků na podporu dobročinných projektů z této oblasti. Zatímco v USA tvoří výdaje privátních firem, prostřednictvím nadací jejich majitelů, na životní prostředí 9,4 procenta celkového počtu příspěvků na dobročinnost, v České republice jsou to jen zhruba 3 procenta. 

Možná právě příklady dobré praxe ze zahraničí přispějí k tomu, že se zelené trendy v rámci tuzemské společenské odpovědnosti prosadí rychleji. A výskyt zelených témat v Česku zaznamená stejně raketový růst, jako celá oblast CSR za posledních patnáct let.

Zelená témata nejsou jedinou oblastí, kde Česko v porovnání se zahraničím propadá. Téměř stejně špatně je na tom i v oblasti sociálního podnikání. Zatímco například ve Velké Británii se společensky prospěšné podniky podílejí na HDP 12 procenty, v České republice jich zatím existují jen něco přes dvě stovky.

Málo rozvinutému prostředí sociálního podnikání odpovídá i tuzemská legislativa. Na rozdíl od řady vyspělých zemí, kde má tento sektor delší tradici, neexistuje v Česku speciální zákon, který mají státy jako Finsko, Rakousko, Itálie anebo Velká Británie. Ten však není podmínkou, sociální podnikání funguje i v zemích, které k němu speciální legislativu nemají.

Zákonná úprava měla v Česku původně vzniknout v roce 2013, dodnes však nebyla schválena. Nicméně ani chystaná změna zákona zřejmě nepodpoří sociální podnikání v celé šíři. Zaměří se patrně jen na úpravy pro integrační sociální podniky, tedy podniky, které zaměstnávají znevýhodněné osoby, především postižené nebo příslušníky menšin.

To podle odborníků ukazuje na zásadní nepochopení sociálního podnikání v České republice. Kromě zmíněných okruhů totiž ve vyspělých zemích spadá do oblasti sociálního podnikání nejen již zmíněné životní prostředí, ale i rozvoj vzdělávání nebo zaměstnanosti.

Česko ztrácí na rozvojové země

Kvůli důrazu na formu, a obrovském zaostávání v obsahu se tuzemská společenská odpovědnost a dárcovství propadá v mezinárodním srovnání stále hlouběji. Pokud se v roce 2012 objevily alarmující články, že se Česká republika propadla v prestižním srovnání World Giving Index, který připravuje Gallupův ústav, z 81. na 94. příčku, pohled na letošní žebříček je ještě více tristní. Česko obsadilo nelichotivou 130. pozici a umístilo se hluboko za zeměmi jako je Senegal, Mauretánie, Pákistán nebo Tádžikistán. Zemí na horší pozici než Česká republika příliš mnoho nezbývá, v žebříčku bylo hodnoceno 145 států.

Pokud se české firmy nezačnou konečně zaměřovat na obsah CSR a nabízet pomoc tam, kde to tuzemské neziskové organizace skutečně potřebují, bude výsledkem i těch nejsofistikovanějších reportů a měření společenské odpovědnosti jen další sestup České republiky v mezinárodním srovnání.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek