České pivo Číňanům chutná stále více

10. 2. 2015 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

S rostoucí životní úrovní Číňanů roste i jejich touha po nových méně tradičních věcech a produktech, které přicházejí ze zahraničí. Výjimkou není ani oblast gastronomie. Při správně zvolené strategii tak čínský trh může nabídnout obrovský potenciál pro zahraničního exportéra.

Zejména pokud jde o pivo Číňané se sice stále spíše drží svých národních značek, což je dáno hlavně jejich cenou, zvyklostí a národní hrdostí, ale na druhou stranu obliba zahraničních prémiových značek rapidně roste. Průměrný Číňan sice za rok vypije jen pětinu piv průměrného Čecha, ale vzhledem k velikosti trhu tato čísla hravě dožene množství konzumentů. Čína je z hlediska národních trhů v konzumaci piva na prvním místě a to již od roku 2002.

Mezi Číňany má české pivo dobré jméno, ale podle svazu pivovarů se Čína neřadí ani mezi 18 top odběratelů českého piva. I toto ukazuje na určité rezervy a možný růstový potenciál trhu s českými pivy v této zemi a to i přes obrovskou a rostoucí konkurenci ostatních producentů.

Pokud jde o víno, to má na čínském trhu trochu odlišnou pozici. V současné době je Čína 5. největším spotřebitelem tohoto moku na světě a jeho spotřeba stále stoupá. Víno je zde považováno spíše za symbol luxusu, společenského postavení a prestiže, jeho pití ale nemá tak vybudovanou kulturu jako je tomu například v evropských zemích a Číňané tak s trochou nadsázky s vínem zatím „experimentují“.

Rostoucímu trendu v konzumaci vína nahrává hlavně fakt, že roste počet vzdělaných čínských spotřebitelů a životní úroveň střední třídy. Protože je zde víno považováno za něco výjimečného a Číňané si potrpí převážně na značku, hlavními dovozci jsou Francie, Austrálie a Chile – tedy země, které jsou produkcí vína proslavené.

Budeme-li chtít více lokalizovat tento obrovský trh, první metropolí, která by nám měla padnout do oka je Šanghaj. Do detailu splňuje veškeré výše uvedené předpoklady, ať už z hlediska trhu, nebo konzumace, a to více než zbytek Číny. Navíc jde o jedno z mála míst v Číně, kde platí zvláštní předpisy (tzv. zóna volného obchodu). Očima českých pivovarníků a vinařů tak Šanghaj představuje výjimečné místo.

Svými více jak 23 miliony obyvatel tak disponuje více jak dvojnásobnou poptávkou než na celkovém trhu a to na území o něco menším než je Vysočina, což představuje neobyčejnou koncentraci konzumentů v jednom místě. Připočteme-li rostoucí životní úroveň obyvatel Šanghaje, vnímání kvality českého piva a vína, vychází nám velmi zajímavý gastronomický trh. Příkladem nám může být právě trh vína, neboť celých 26 % veškerého dovozu vína do Číny proudí právě do této metropole.

Chce-li takový český pivovar nebo vinař vstoupit na tento specifický trh, jaké má vůbec možnosti? Existují zde v podstatě 3 základní způsoby:

První nejsnazší cestou je klasický dovoz zboží. Touto cestou se vydaly některé české pivovary, např. Pivovar Klášter, který byl vůbec prvním průkopníkem v exportu českého piva na čínský trh, mezi dalšími můžeme jmenovat např. Budvar, Pivovar Černá Hora, Zubr, Bernard, nebo menší pivovary jako Herold Březnice a další pivovary o dovoz zboží na čínský trh usilují. Z českých, resp. moravských vinařů pak můžeme jmenovat např. Vinařství Ludwig.

Mohlo by se zdát, že z hlediska dovozu je nejdůležitější vyřešit logistické a distribuční kanály, avšak mnohem zásadnější je pojetí samotné značky, protože vnímání značky je to hlavní, co v Číně prodává – a u zahraničního zboží to platí dvojnásob. Dle zkušených odborníků jsou již dávno pryč doby, kdy stačilo najít místního distributora či dovozce, který se o vše postaral, včetně marketingové podpory. Investice do marketingu jsou tak jedním z nejdůležitějších aspektů, které zaručí budoucí úspěch výrobku.

Příkladem dobré komunikace (byť s velmi omezeným rozpočtem) je Budějovický Budvar, který vsadil na přitažlivý název a svůj světlý i tmavý ležák prodává pod značkou „Bai De Fu“, což v překladu znamená „mít mnoho štěstí“ či „všichni mají mnoho štěstí“. V dubnu loňského roku se také tento pivovar zúčastnil prestižního Mezinárodního pivního festivalu v Šanghaji a zanechal tak českou stopu mezi 100 zúčastněnými pivovary z 24 zemí světa.

Druhou cestou, jak lze proniknout na čínský trh je umístit přímo zde svoji výrobu. Touto cestou jdou zatím pouze světoví velcí hráči, jako Anheuser-Busch InBev, SABMiller nebo Heineken. České pivo se po této stránce zatím drží stranou. První vlašťovkou jsou v tomto směru Pivovary Lobkowicz, kteří ve spolupráci s místním pivovarníkem uvedly do provozu před několika měsíci v čínském městě Tchien-ťin první minipivovar, ve kterém se oficiálně začalo vařit licenčně potvrzené české pivo pod hlavičkou této české pivovarnické skupiny, konkrétněji ležák Lobkowicz Premium.

Pivovary Lobkowicz jsou v této spolupráci pouze dodavateli receptury, vstupních surovin, technologií vaření piva a součástí licence je i přítomnost českého sládka, samotnou výstavbu pivovaru a provoz zabezpečuje čínský investor. Pokud se tento projekt osvědčí, počítají Pivovary Lobkowicz s vybudováním celé sítě minipivovarů, a to nejen v Číně.

Třetí cesta v sobě může skrývat kombinaci dvou předchozích a týká se spíše piva. Jedná se o v Česku již známý a velice oblíbený koncept provozování vlastních značkových restaurací a krom českého piva tak zákazníkovi nabídnout i ostatní speciality české kuchyně.

Tento krok tak v sobě může ukrývat přidanou hodnotu, i když zdaleka jím neobsáhneme takový tržní podíl, jako ve variantách předchozích. Jde však o významný způsob, jak zvýraznit české pivo a českou gastronomii vůbec z hlediska marketingu. Touto cestou se vydala dnes už bohužel neexistující Česká hospoda v Pekingu, která točila pivo značky Staropramen, či již výše zmíněný minipivovar skupiny Lobkowicz ve městě Tchien-ťin, který spolu s uvedeným minipivovarem pod patronátem českého sládka otevírá i typicky českou restauraci, ve které působí český šéfkuchař.

Pokud jde přímo o Šanghaj, s trochou nadsázky lze říci, že i zde byla alespoň na pár dní otevřena česká restaurace – stalo se tak v rámci prezentace Budvaru na loňském Šanghajském pivním festivalu, jejíž součástí byla i ochutnávku pokrmů české kuchyně v restauraci „Prague restaurant“, zřízené po dobu konání festivalu, který přilákal více než 30 tisíc návštěvníků.

Převzato z publikace Šanghaj plus. Autoři: Tereza Bubeníčková a Tomáš Kšír. Vydavatel: Generální konzulát České republiky v Šanghaji.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek