Čeští exportéři podceňují pojištění vyváženého zboží. Hrozí jim nepříjemné překvapení

19. 7. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Především řada malých a středních firem žije v mylné představě, že dopravci ručí stoprocentně za veškeré škody na zboží během transportu. Výše odpovědnosti je však na základě mezinárodních smluv zastropována. Bez speciální kargo pojistky tak vývozcům hrozí při poškození nebo ztrátě zboží škody.

Tuzemským exportérům se daří. Přesto podceňují nejenom celkové zajištění vývozu proti možným rizikům, ale také pojištění přepravovaného zboží. Řada z nich totiž předpokládá, že přepravce ručí za případné škody v plném rozsahu.  

Malé a střední firmy v Česku se podílejí na celkovém exportu 37 procenty. Přestože jsou podniky z tohoto segmentu zranitelnější než velké společnosti a nadnárodní korporace, podceňují při vývozu možnosti pojištění.

Průzkum Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR například zjistil, že jen 21 procent malých a středních firem pojišťuje své pohledávky. „Je patrné, že firmy v období růstu mají trvale tendence podceňovat rizika,“ konstatuje Karel Havlíček, předseda představenstva AMSP.

„Bohužel, bezezbytku to platí také pro pojištění před poškozením zboží.  Pojištění představuje pro mnohé obchodníky jen další ‚zbytečný‘ výdaj ukrajující z jejich zisku. Navíc mnozí obchodníci si nejsou ani schopni spočítat případnou výši odškodnění z titulu pojištěné zákonné odpovědnosti dopravce,“ zdůrazňuje Petr Rožek, poradce v dopravě, konzultant a lektor Mezinárodní obchodní komory (ICC) a Svazu spedice a logistiky České republiky (SSL).

Odpovědnost za škody na zásilce sice podle něj vzniká v okamžiku jejího převzetí k přepravě či skladování. „Tato odpovědnost je však limitována neboli zastropována dle příslušných zákonných předpisů pro každý zvolený druh dopravy, a u některých může být dramaticky nízká,“ upozorňuje Petr Rožek.

Odpovědnost omezují mezinárodní dohody

Protože přeprava zboží vždy byla vždy vnímána jako nejrizikovější moment při obchodování, jsou rizika, která na sebe dopravce přebírá při převzetí zboží, definována závaznými mezinárodními dohodami. V jejich rámci se pracuje s takzvanou SDR (Special Drawing Rights).

Jedná se o měnové jednotky takzvaných zvláštních práv čerpání užívané v rámci Mezinárodního měnového fondu. Kód této měny je XDR a hodnota 1 XDR odpovídá zhruba 30 korunám. Aktuální kurz je uváděn na stránkách České národní banky. U námořní dopravy je tak například dosahuje SDR 2,00 na kilogram poškozené zásilky, u silniční je SDR 8,83 na kilogram poškozené zásilky. 

„Pozorujeme liché očekávání přepravců v tom smyslu, že počítají se stoprocentním odškodněním v případě ztráty či poškození. Tento relikt pochází z ustanovení Obchodního zákoníku pro vnitrostátní přepravy, převzatého bohužel i do Nového občanského zákoníku. Ale všechny mezinárodní úmluvy upravující vztahy mezi dopravci a přepravci v mezinárodní dopravě mají také svůj odraz v české zákonné úpravě,  jsou proto platné i v Česku,“ zdůrazňuje Petr Rožek.

Rizikovost jednotlivých druhů dopravy se vyjadřuje v tunokilometrech "bez nehody". Z tohoto hlediska patří k nejbezpečnějším výtahy a jeřáby. Riziko pak postupně narůstá u následujících druhů přepravy:  letecká doprava, vnitrozemská vodní, železniční, silniční a námořní.

Exportéři často tápou v tom, jaká část odpovědnosti leží na dopravci a jaká na odesilateli zásilky. „Odesílatel je povinen připravit a předat dopravci zásilku ve stavu způsobilém pro danou dopravu. Tedy balení, značení, případná celní obsluha a podobně. Zatímco dopravci náleží  povinnost s příslušnou odbornou péčí dopravu zajistit a provést,“ popisuje Petr Rožek.

Odesílatel podle něj ručí za správnost a úplnost údajů o zásilce předávaných dopravci, dopravce pak odpovídá za správné a bezeškodní provedení dopravy respektive za případné škody na zásilce, ovšem způsobem a v rozsahu omezeném mezinárodními dohodami.

Dopravce neručí za následky vyšší moci

Klíčové je především vymezení, kdy dopravce odpovědnost za škody při přepravě nenese. „Každý dopravní mód má svoje specifické výluky. K těm univerzálním patří především situace, kdy dopravce ani při vynaložení maximální péče nemohl škodě zabránit. Sem patří vyšší moc, jako například klimatické a podobné katastrofy, válečné stavy a občanské nepokoje, nezaviněné nehody způsobené jiným dopravním prostředkem. Důkazní tíha v tomto případě leží na dopravci,“ vypočítává Petr Rožek.

A jak si může exportér spočítat, zda se mu pojištění vyplatí? „Výpočet je relativně jednoduchý. Porovná se celková obchodní cena zásilky, do které je dobré je zahrnout i výlohy spojené s dopravou a pojištěním, s výší eventuálního odškodnění dle příslušného předpisu,“ upozorňuje  Petr Rožek.

Toto odškodnění je násobkem hrubé hmotnosti, tedy zásilky i jejího obalu, a částky odškodnění stanovené předpisy. Například pokud má zásilka do zámoří hmotnost 7500 kilogramů a udanou hodnotu 24300 amerických dolarů a dopravné činí 1700 dolarů. Výše kargo pojištění činí 0,5 % z hodnoty v paritě čili 0,5 % z 26000 dolarů, tedy 130 dolarů. V případě odškodnění podle předpisu pro námořní přepravu poskytne dopravce SDR 2,0/kg zásilky, čili při úplné ztrátě je SDR 15000, což je přibližně 21164,50 dolarů. „I v tomto hraničním případě je tedy vhodnější zásilku připojistit,“ uzavírá Petr Rožek.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek