Chorobné nicnedělání

18. 4. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Chorobné nicnedělání České ručičky jsou zlaté, říká se. To je jistě pravda, nestačí to ale k tomu, aby byly také efektivní. K tomu v 21. století slouží informační systémy. Právě v nich však české firmy dost pokulhávají, více než polovina z nich používá zastaralé systémy na hranici životnosti. A touha po modernizaci či inovaci je mizivá.

Největší konkurencí pro dodavatele v tendrech na informační systémy nejsou jiní dodavatelé. Je to nemoc českých firem-zadavatelů, která se projevuje nicneděláním. Zhruba v polovině případů nás management „potěší“ verdiktem, že vlastně nechce realizovat vůbec nic.

Součást růstu

Přitom IT projekty mívají poměrně dobrou návratnost a jejich efekty se dají dopředu jasně vyčíslit. Nejpalčivější je tento problém hlavně v malých a středních firmách. Ty jsou zvyklé využívat systémy pouze k evidenci objednávek, vykazování účetnictví, mezd nebo k evidenci zásob. Přehlížejí přitom oblasti, které ve firmě vytvářejí hodnotu a peníze – řízení skladu, logistiky a výroby. V těch se každé zlepšení odráží ihned i v korunách – peníze přestanou mizet v prostojích, malé průchodnosti skladu nebo třeba v chybách v expedici. Jenže softwarové nástroje pro tyto oblasti používá v České republice podle statistik pouze čtvrtina firem.

Společnosti, které začínaly před lety v jednom skladu s papírem a fixu a dnes mají tři výrobní závody a 80 zaměstnanci, se s překotným vývojem často špatně vyrovnávají. Firma roste, ale efektivita klesá. Pomoci vyjít z bludného kruhu jim přitom můžou právě informační systémy. Skenování palet, číslování výrobku, zákaznický portál… Expedice funguje lépe, vedení má lepší přehled a objednávky se neztrácejí. Jde o věci, které by měly být ve firmě přirozené, ale s růstem je potřeba se k nim dopracovat.

Proč tedy nejsou české společnosti ochotné modernizovat své informační systémy? IT je sice technický obor, ale je hlavně o lidech. A tem chybí odvaha. Prosadit zavedení podobných inovací je mnohdy spíše interní boj a mám teď na mysli především úlohu progresivních jedinců uvnitř společností. V Česku je jen několik desítek, možná stovek odborníku, kteří mají jasnou vizi, kam by měl jejich podnik v budoucnu směrovat. A dobře vědí, že k cestě na vrchol je potřeba zlepšit chod důležitých oblastí, jako jsou výroba, logistika nebo skladování.

Odvaha a konkurenceschopnost

Rozdíl mezi úspěšně realizovaným projektem a setrváním v bezpečném statu quo je především v přítomnosti správných osob. Ty jsou obeznámeny s pozitivy daného projektu a přicházejí odhodlaně s nápady na změnu za manažery na různých úrovních až po ty nejvyšší. Vrcholný management by si mel dobře rozmyslet, zda bude nápady těchto inovátoru odmítat. Muže tím totiž o své bystré mozky přijít, protože si raději najdou jiné působiště, kde jim jejich sice odvážné, ale přínosné projekty umožní realizovat.

Většina firem dříve nebo později nakonec dospěje k rozhodnutí, že „nějaký ten systém potřebuje“. Management mnoha takových společností bohužel často považuje informační systémy za položku, jejíž splnění si odškrtnou, a konkrétní přínos firmě je nezajímá. informační systémy, které existují jen proto, aby nějaké informační systémy byly, bez jasné strategie či vize, jsou nakonec jen polovičatými řešeními, která skutečně nejsou samospasitelná. Je to zkrátka zásadní nástroj, který muže firmu brzdit, nebo jí dát konkurenční výhodu.

Právě konkurenceschopnost malých a středních firem je pro českou ekonomiku jedním z důležitých parametru. Segment zaměstnává více než 60 procent českých pracujících, vytváří třetinu HDP a také polovinu exportu. Informační systémy těmto českým firmám nezajistí úspěch ani automaticky nezvýší jejich konkurenceschopnost, ale představují jeden z mnoha předpokladů pro obojí.

Přístup v duchu rčení „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ firmě vystačí do doby, než přijde impulz ke změně. Ten může mít například podobu dodavatelského auditu od klienta, který si chce zkontrolovat plnění určitých standardů. Bývá to moment prozření a signál k našemu nástupu do práce. Odpovědní lidé si rizika odkládání mohou uvědomit pozdě, nebo také nikdy. Nevyužít šanci k růstu a zlepšení postavení na trhu je totiž citelnou ztrátou, i když na první pohled skrytou.

Převzato z časopisu Euro
Autor: Jakub Klíma, obchodní ředitel a člen představenstva Aimtec, a. s.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek