Čína, země specifická

19. 1. 2015 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Osmdesátá první nejlidnatější země světa se loni ucházela o přízeň vedení komunistické Číny a zašla přitom daleko. Hýbou mocenské páky průmyslem do té míry, že by nasměrovaly čínské investice do České republiky a výrazně zvýšily odbyt jejího zboží v Číně? Čeští vývozci s postojem své vlády často sympatizují, sinologové ale v její bezvýhradné vstřícnosti žádný přínos nespatřují. Proč?

Čína se po šesti letech stala znovu předním diskutovaným tématem. Tentokrát se k němu nevyjadřovali sportovní komentátoři, ale především sinologové. Důvodem zájmu byly loňské dvě státní návštěvy českých delegací v Pekingu a čínské investiční fórum v Praze.

Deficit 264,5 miliardy korun, který má ČR v obchodě s Čínou vzhledem k rozdílu ve velikostech obou ekonomik, nepřekvapí. Zároveň však spolu se skutečností, že jde o zemi komunistickou, zjevně vyzývá k pokusům nepoměr hodnot zmírnit politickým impulzem. Vlády západních zemí tak činí běžně, přičemž bez ztráty kytičky sahají po takových gestech, jakým byla červeně ozářená Eiffelova věž před návštěvou prezidenta Jacquese Chiraca u čínského prezidenta Chu Ťin-taa v roce 2004. Když se o gesta vstřícnosti pokusila i Česká republika, na počínání její reprezentace se doma snesla mocná kritika. Nesouhlas přitom neprojevovali žádní chroničtí aktivisté, ale spolu s převahou komentátorů i všichni čeští sinologové. Kde udělaly delegace z ČR chybu?

Protismyslná loajalita nezvyšuje vážnost partnera

Český prezident Miloš Zeman při své návštěvě v Pekingu na konci loňského října ujistil svého hostitele, že za součást Čínské lidové republiky, jejíž celistvost nehodlá zpochybňovat, považuje nejen Hongkong a Tibet, ale také Tchaj-wan. To bylo víc, než mohli Číňané očekávat. „Tchaj-wan není v žádném smyslu součástí Číny, je to ostrov oddělený od Číny mořem a vedle vlastního území má také vlastní demokraticky zvolený parlament, vládu a prezidenta, vlastní armádu, vlajku a měnu a také dvacet milionů obyvatel, kteří si v drtivé většině připojení k ČLR nepřejí,“ vytkla prezidentu Zemanovi v LN „nepřesnost“ sinoložka Olga Lomová z Ústavu Dálného východu Filozofi cké fakulty UK a Mezinárodního sinologického centra.

Tchajwanský ministr zahraničí David Lin Jung-le vzápětí na slova českého prezidenta reagoval upozorněním, že oddělenou jurisdikci obou zemí při ofi ciálních jednáních s Tchaj-wanem respektuje i samotná ČLR. Svědčí o tom i čilá spolupráce obou asijských zemí. Vzájemná obchodní výměna Čínské lidové republiky a Čínské republiky na Tchaj-wanu činila v roce 2012 více než 120 miliard dolarů.

Stejně tak Zemanův odkaz na Konfuciův výrok „Kdo nemá ve státě možnosti, nemluví do jeho politiky“, ukázal na prezidentovu neznalost Všeobecné deklarace lidských práv, jíž jsou Česká republika stejně jako Čína signatáři. Předmětný dokument od „každého jednotlivce i každého orgánu společnosti“ požaduje „zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání“.

Pakliže jsou někde potlačována lidská práva, český prezident má nárok uznávaný rozhodnutím Valného shromáždění OSN se k situaci vyjádřit a usilovat o její nápravu. Česká hlava státu se ale této možnosti mimo jiné i v čínské státní televizi zřekla. Prezident tak pokračoval v duchu dubnové ministerské návštěvy, na jejímž úvodu Lubomír Zaorálek rovněž tvrdil, že Praha považuje Tibet za součást Číny. Česká vláda přitom po samostatném Tibetu nikdy nevolala a nežádá o něj ani dalajláma, to tvrdí pouze čínská propaganda.

Pokud výše uvedené výroky pouze nevyvolají kýžený hospodářský efekt, půjde ještě o lepší variantu. V horším případě ohrozí i stávající obchodní kontakty, které rovněž nejsou bezvýznamné. Česká obchodní výměna s Tchaj-wanem předloni dosáhla objemu 1 miliardy a 300 milionů dolarů, přičemž náš deficit jde dílem na vrub tchajwanských investic v českém hospodářství včetně výzkumu. Zpochybňování suverenity ostrovního státu se tedy nezdá být výhodné ani z čistě pragmatického pohledu.

Nemluvě o nečitelnosti České republiky na mezinárodním poli. Český prezident nejen že se zřekl dosavadní politiky obhajoby lidských práv, ale dokonce shledal námět k inspiraci právě v těch čínských pořádcích, které Česká republika dosud kritizovala. Západní průmyslníci v Číně obdivují některé konkrétní supermoderní provozy a na veletrzích zaznamenávají značný technologický pokrok. To však nezavdává k tvrzení, že by tamní ekonomický růst vykoupený tvrdými pracovními podmínkami a kumulací skrytého dluhu na životním prostředí, natož pak represemi stabilizovaná společnost byly pro Evropany jakkoli hodné následování.

„Takto daleko zatím nikdo nezachází. Prezident Zeman v podstatě citoval všechno to, co by od něho Čína chtěla slyšet,“ popsala sinoložka Zuzana Li v rozhovoru pro Český rozhlas rozdíl mezi Zemanovým vystoupením a koncepčním počínáním ostatních evropských státníků.

I v kapitalismu „načerveno“ rozhoduje cena výkon

Bezvýhradný vstřícný postoj k Číně česká vláda zdůvodňuje jako zásadní předpoklad toho, aby do České republiky jezdili bohatí čínští turisté a proudily investice, které zvýší zaměstnanost. Posledně jmenovanou naději ovšem vzhledem k tamní levné pracovní síle není o co opřít. Horlivost českých politiků si lze proto spíše vysvětlit jako důsledek tlaku lobbistů. Sinoložka Olga Lomová v této souvislosti už v dubnu loňského roku, tedy dávno před Zemanovou (zpáteční) cestou, zmiňovala skupinu PPF, která mohla mít zájem na jednání s čínskou vládou v souvislosti s chystanou expanzí na tamním bankovním trhu.

Agendu loňských státních návštěv v Číně pravděpodobně ovlivnila i Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce, v níž se angažuje i exministr Jaroslav Tvrdík, který dříve z pozice předsedy výběrové komise na nákup stíhacích letounů sbíral zkušenosti už při pořizování strojů Gripen.

Úspěch českých firem, které jinak v Číně běžně podnikají na regionální úrovni, vychází z běžných kritérií, kdy čínské obchodní partnery zajímá především to, jestli se s druhou stranou vyplatí obchodovat, nebo ne. Politické názory jsou jim volné. Uzavírání kontraktů by však při lepším povědomí o zemi bylo snazší – Česká republika je v Číně dosud známá spíše jen z dob komunistického Československa. Pokud jde o průmysl, Číňané si ČR spojují s automobily Škoda, případně pak ještě s produkty strojírenských firem. Potenciál je ale daleko větší. Čeští exportéři mají podle Kateřiny Ďurové, ředitelky zahraničního zastoupení agentury CzechTrade v Pekingu, dobrou šanci uspět i v potravinářství, zájem je také o luxusní zboží či zdravotní techniku.

Za perspektivní pro vývoz označuje i biotechnologie či nanotechnologie, moderní materiály a zařízení k docílení úspor energie. Česká prezidentská delegace příhodně zmínila technologie pro recyklaci, čištění vzduchu či oblast obnovitelných zdrojů energie. O vůli zlepšit životní prostředí se čínská vláda opakovaně zmiňuje ve svých dokumentech, kde vyjmenovává i uvedené oblasti. Velké investice začínají proudit do leteckého průmyslu včetně řízení letového provozu nebo infrastruktury. Čína rekonstruuje letiště a v západní a jihozápadní části země staví nová.

Ve velké zemi se přitom prosazují i malé firmy, uspělo tam například české vinařství. Vzhledem k vývoji Číny je každopádně třeba investice příhodně umístit a promyslet i jejich možný vývoj do budoucna. Nejrozvinutější jsou pobřežní oblasti a Peking, západ se teprve začíná rozvíjet, přesidlují tam lidé z centrální a východní oblasti. Platí, že na východním pobřeží jsou mzdové náklady vyšší, takže je dobré zvážit, zda by se nevyplatilo vyrábět na západě.

S problémem rostoucích mezd se potýká například společnost Koh-i-noor Hardmuth, která v Číně podniká 12 let. „Pomalu se blížíme k tomu, že budeme Čínu opouštět. Byli jsme nalákáni na mzdy začínající na 2 500 korun, teď už ale činí 6 000 nebo 7 500 s tím, že v Bulharsku činí 5 500,“ postěžoval si v ČT generální ředitel Vlastislav Bříza. Podle předsedy HK ČR Vladimíra Dlouhého je Čína zemí, kde stojí za to naše podniky a exportéry podpořit. Nicméně při investování tam je třeba vzít v potaz dlouhodobé riziko. „Čína během 15 až 20 let narazí na mimořádnou bariéru svého růstu a dožene ji skutečnost, že proběhla reforma ekonomická, ale neproběhla reforma politická,“ upozornil Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro Českou televizi.

Převzato z časopisu Komora.
Autor článku: David Horák.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek