Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence – Vliv vstupu ČR do EU na obor

22. 3. 2006 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Po vstupu České republiky do Evropské unie mohou české fyzické a právnické osoby vyvíjet podnikatelskou činnost na území jiných členských států ve dvou formách, a to na základě „práva na usazení“ a „práva na volné poskytování služeb“.

Právo na usazení (svoboda podnikání)

Svoboda podnikání zahrnuje právo zahajovat a provozovat samostatnou výdělečnou činnost (zřizovat a řídit podniky) na území hostitelského členského státu za podmínek stanovených pro vlastní příslušníky právem hostitelského členského státu. Pod pojmem „usazení“ je nutné rozumět např. zřízení organizační složky právnické osoby se sídlem v jednom členském státě na území jiného členského státu.

Požadavky na profesní kvalifikaci

Pokud se chce česká právnická nebo fyzická osoba v hostitelském členském státě usadit a vyvíjet tam podnikatelskou činnost, která je v hostitelském členském státě zařazena mezi podnikatelské aktivity vyžadující odbornou nebo jinou způsobilost, musí český subjekt plnění požadavků příslušnému orgánu v hostitelském členském státu prokázat. Míra těchto požadavků závisí na skutečnosti, zda se na konkrétní činnost vztahuje některá ze směrnic Evropských společenství. Pro oblast živností je aplikována zejména směrnice č. 2005/36/ES. Hlavní význam směrnice spočívá v tom, že hostitelský členský stát nemůže u činnosti, která konkrétní směrnici podléhá, požadovat na subjektu z jiného členského státu požadavky odborné a jiné způsobilosti, které jsou nad rámec příslušné směrnice. U ostatních činností, které nejsou v režimu některé ze směrnic, platí pro vstup do podnikání (zejména tedy pro požadavky na odbornou způsobilost) národní právní úprava toho kterého státu.

Podle výše uvedené směrnice by měl být v každém členském státě zřízen tzv. uznávací orgán, který se zabývá uznáváním odborné a jiné způsobilosti příslušníků z jiných členských států, kteří mají zájem vykonávat podnikatelskou činnost na jeho území. Stávající členské státy měly přijmout právní a správní předpisy implementující výše uvedené předpisy a sdělit Evropské komisi informaci o jejich přijetí.

Poskytování služeb

Pod pojmem „poskytováním služeb“ se rozumí dočasný a příležitostný výkon podnikatelské činnosti podnikatelem z jednoho členského státu na území hostitelského (tj. jiného) členského státu, aniž by tento podnikatel měl úmysl se v hostitelském členském státu usadit.

Princip volného poskytování služeb spočívá v právu podnikatele z jednoho členského státu poskytovat na území hostitelského členského státu dočasně a příležitostně služby, a to na základě oprávnění získaného v zemi sídla (místa podnikání). Jednotlivé státy mohou i pro poskytovatele služeb stanovit pravidla, a to zejména administrativního charakteru, přičemž tato detailnější pravidla nesmějí být překážkou uplatnění práva na volné poskytování služeb. Případná platnost českých průkazů živnostenského oprávnění na území jiných členských států závisí na tom, zda podnikatel z České republiky (jako členského státu EU) hodlá na území jiného členského státu (jako státu hostitelského) vykonávat soustavnou podnikatelskou činnost či pouze činnost příležitostnou a ojedinělou.

Pro osoby z jiných členských států EU po vstupu České republiky do Evropské unie zásadně platí, že z hlediska práva podnikat na území České republiky mají rovné postavení s tuzemskými subjekty, čemuž odpovídá i novelizované znění živnostenského zákona a obchodního zákoníku. Určité odlišnosti jsou dány např. při prokazování bezúhonnosti, neboť ve smyslu výše uvedených směrnic ES je třeba těmto subjektům přiznat právo prokazovat bezúhonnost doklady vydanými ve státě původu a v těchto případech se nemusí jednat o výpis z rejstříku trestů, ale jiné obdobné prohlášení.

Právo EU získalo momentem našeho vstupu přednost před právem ČR všude, kde se s ním dostane do rozporu a musí být národními správními a soudními orgány také přednostně aplikováno.

Právo EU může být ve všech svých jednoznačných ustanoveních (tj. i jednotlivých článků Smlouvy o založení ES) aplikováno přímo v řízení před národními správními nebo soudními orgány.

Zdrojem závazných znění právních aktů EU je Úřední věstník EU, který od momentu našeho vstupu vychází i v českém jazyce. Zejména tzv. nařízení platí ve znění a od data v tomto věstníku uvedených, bez toho, aby musela být převáděna do národního práva a publikována ve Sbírce zákonů.

Bezplatný přístup k evropské legislativě lze nalézt na oficiální stránkách portálu Evropského práva, a to v českém jazyce. Další informace je možné získat na webových stránkách Vlády ČR.

Rozhodnutí obecných soudů členských zemí EU ve věcech občanských a obchodních je od momentu našeho vstupu vykonatelné na území ČR a naopak pravomocná rozhodnutí našich soudů mohou být vykonána ve všech zemích EU.

Součástí oborové příručky Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek