Podnikatelský manuál k NOZ: Co je dobré vědět z oblasti zakládání firem

24. 4. 2014 | Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR)

Kapitoly článku

Závěrečná část publikace Podnikatelský manuál k novému Občanskému zákoníku referuje o tom, co je dobré vědět z oblasti zakládání firem. Počínaje návštěvou notáře přes problematiku základního kapitálu, nekonečného řetězení a dalšího uvolnění regulace u s.r.o. až po jednoho člověka v čele a.s.

1. U notáře to začne, u notáře to třeba i skonči

V životě vždy hraje významnou roli čas, a to zdaleka nejen v tom podnikatelském. Proto má význam, jak dlouho bude trvat, než společnost založím, a samozřejmě také než následně vznikne. I nadále totiž naše právo odlišuje založení, které je dáno projevem vůle zakladatele (typicky uzavření společenské smlouvy), a vznik, který je dán zápisem do obchodního rejstříku. Doba, která mezi těmito okamžiky uplyne, může být různě dlouhá.

V českém prostředí bývalo zakládání firem z pohledu časové náročnosti dosti velkým problémem, který však částečně vyřešila nová úprava rejstříkového řízení a posílení významu přezkumné role notáře. Nová úprava v tom pokračuje a dává další možnosti urychlení vzniku firmy. Nově bude možné, aby samotný zápis nové společnosti nebo dalších údajů a současné uložení potřebných listin provedl přímo notář, který sepsal potřebný notářský zápis. Notáři totiž mají mít možnost přímého propojení se systémem obchodního rejstříku s tím, že podmínkou takového přímého zápisu je jednak návrh společnosti a jednak splnění dalších zákonných podmínek.

Notář nejenže musí být tím, kdo sepsal potřebné notářské zápisy, ale současně musí vyslovit názor, že navrhované je v souladu se zákonem a byly mu předloženy všechny potřebné listiny. Notář je tedy tím, kdo činí i obsahový přezkum zapisovaných skutečností a ukládaných listin. Pokud zápis odmítne, je stále možné dát standardní návrh na rejstříkový soud. Rovněž tak je možné této služby notáře vůbec nevyužít a jít rovnou k rejstříkovému soudu.

Pokud tedy budou fungovat potřebné systémy, muže notář, který sepsal společenskou smlouvu ve formě notářského zápisu, a tedy tím byla založena společnost, rovnou tuto společnosti zapsat do obchodního rejstříku, současně uložit potřebné listiny v digitalizované podobě do sbírky listin a vydat výpis, ze kterého bude plynout vznik společnosti. Firma tak muže vzniknout během velmi krátké doby.

2. Konec základního kapitálu u s.r.o.?

Často se tvrdí, že jistotu, kterou věřitelům v případě eseročka, které jim dluží, dává jeho základní kapitál – tedy zpravidla 200 000 korun. Ale je to skutečně pravda? Není častěji základní kapitál jen prázdná účetní položka? Není tedy ochrana věřitelů spíše jinde? Ať ano, či ne, nové právo nabízí, aby základní kapitál de facto využit nebyl.

Připouští se totiž, aby byla společnost založena se základním kapitálem 1 koruna, resp. v té výši, kolik je podílů, protože na každý vždy musí nejméně 1 koruna připadnout. Takto koncipovaná společnost pak bude velmi levná v okamžiku založení, nicméně současně nebude mít žádné vlastní zdroje. Výše základního kapitálu bude seznatelná z obchodního rejstříku, tedy o ní budou vědět i věřitelé.

Ochranu věřitelů v takovém případě převezmou jiná pravidla, tedy zejména pravidla pro chování jednatelů a tzv. test úpadku, tedy pravidlo, které říká, že z firmy nesmí být vyveden žádný majetek nebo třeba i vypláceny zálohy, pokud by to mělo přivodit úpadek (platební neschopnost nebo předlužení).

Lze nicméně očekávat, a stalo se to i v okolních státech, že trh se k této otázce postaví trochu odlišně, protože takto podkapitalizovaná společnost může mít velmi drahou dluhovou službu – věřitelé jí nebudou chtít poskytovat půjčky či úvěry, nebudou s ní chtít obchodovat, pokud neuvidí, že i společníci do ní vložili nějaký vlastní majetek. Rovněž z pohledu daňového může být financování takovéto entity nevýhodné.

Bude proto vždy potřebné zvážit proč a za jakým účelem se zakládá společnost s nízkým základním kapitálem, protože ne vždy to bude výhodné. Význam to muže mít např. u tzv. projektových společností, tedy společností, které jsou založeny za konkrétním účelem a které budou financovány z výtěžku vlastní činnosti, případně projektové.

3. Nekonečné řetězeni a další uvolněni regulace s.r.o.

Jedním z dosti složitých a často v praxi ožehavých témat, bylo tzv. řetězení, tedy zákaz, aby jednočlenná společnost s ručením omezeným byla jediným společníkem v další jednočlenné společnosti. Důvodem pro tento zákaz byla obava, aby se tímto vlastně neztratila majetková samostatnost, resp. odpovědnost. Nová regulace to však již řeší odlišně.

Předně platí, jak zmíněno výše, že ochrana věřitelů je postavena na předpokladu, že základní kapitál negarantuje vše. Současně právo reaguje na to, že věřitelé mají možnosti svého smluvního partnera vybrat a také si ho mohou přezkoumat podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku. Je tedy věcí jejich úvahy a volby, zda s konkrétní firmou budou, či nebudou obchodovat.

Zákon v reakci na to zákaz řetězení zcela opouští a rovněž tak opouští maximální počet společníků v eseročku či to, v kolika eseročkách může být člověk jediným společníkem. Ono tzv. řetězení tak bude možné, společnosti se budou moci takto dále rozvíjet, což samozřejmě ale přinese větší důraz na kontrolu ze strany věřitelů. Řetězit společnosti se základním kapitálem jedna koruna je jistě možné, ale jaké jsou pro to důvody? Nebude se rozumný věřitel ptát, pokud by měl obchodovat s pátým článkem řetězce, proč tomu tak je? Jistě měl a lze očekávat, že i bude. Řetězení tak může být vhodné jen zdánlivě.

Společnost s ručením omezeným je v českém prostředí nejvyužívanější formou obchodní společnosti, a to i přesto, že dosavadní obchodní zákoník její regulaci pojal relativně přísně a v mnohém ji připodobnil akciové společnosti. Nová úprava i toto mění. Eseročko chápe jako společnost, kterou od té akciové mnohé odlišuje, a proto nezavádí obdobná pravidla pro obě společnosti. V případě s.r.o. se klade větší důraz na společenskou smlouvu a na vnitřní ujednání společníků, byť zákon na řadu věcí dává řešení – spádová, tedy použitelná jen tehdy, není-li dohodnuto jinak. To s sebou samozřejmě také nese důraz na znalost zákona, protože pokud se něco ve společenské smlouvě neřeší, je pravděpodobné, že to řeší zákon, a je otázka, zda jeho řešení je pro konkrétní společnost vhodné.

Společenská smlouva např. nebude řešit výkon hlasovacího práva, a to ani v případě, že by společníkem byla zahraniční osoba. Společníci presto budou např. Chtít hlasovat prostřednictvím e-mailu nebo jiných technických prostředků. Zákon to sice umožňuje, ale pouze pokud tak dopředu určí společenská smlouva – musí se tedy změnit, což stojí další peníze. Je proto vhodné na to pamatovat již při zakládání společnosti nebo při změně společenské smlouvy v návaznosti na přechodné období pro úpravu podle nové právní úpravy.

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

4. Různost podílů s.r.o.

Obchodní společnost má smluvní (obligační) základ. Ten se nicméně projevuje více u veřejné obchodní společnosti než u společnosti akciové, čím složitější je společnost, tím více regulatorní pozornosti je jí věnováno. V případě společnosti s ručením omezeným je to tak půl na půl – řada věcí je ponechána na možné dohodě ve společenské smlouvy, a řadu naopak zákon reguluje příkazově. Na jedné straně tak zákon dává donucující pravidla pro fungování orgánů společnosti, na druhé straně dává velký prostor pro regulaci práv a povinností společníků.

Ačkoli společnost předpokládá společníky, není předem dané, že by měli mít všichni stejné postavení. Nová regulace to potvrzuje, když stanoví, že společník může mít více podílů a dokonce i různého druhu. Je tak možné, že společník bude mít dva podíly stejného druhu a dva jiného. Rovněž je možné, že se podíly stejného druhu nespojí v jeden, ale budou to stále dva podíly, což může mít význam pro jejich prodej nebo zastavení. Je zkrátka věcí společenské smlouvy, jak tuto problematiku nastaví s tím, že obsah jednotlivých podílů bude znám nejen z ní samotné, ale také ze zápisu do obchodního rejstříku. Společník a druh podílu se totiž vždy do obchodního rejstříku zapisují.

Společnost tedy může běžet bez složitých úvah o druzích podílů, nebo naopak, a může tak zohlednit dílčí postavení a schopnosti společníků, a tím své podíly zatraktivnit. Je třeba si ale uvědomit, že formulace obsahu podílů musí být jasná a srozumitelná a nesmí narušovat zásadní limity, jako jsou zejména dobré mravy či veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že informace o obsahu podílu budou seznatelné veřejnosti, není rozumné příliš popouštět uzdu lidové tvořivosti, protože to věřitel nemusí ocenit a může se takto postavené společnosti, jakožto svého partnera, obávat.

V rámci společenské smlouvy tak lze sjednat podíl s podřízeným nebo přednostním podílem na zisku, s vícenásobným hlasovacím právem, s právem veta v určitých bodech či se specifickým majetkovým právem. Rovněž platí, že mlčí-li společenská smlouva, je obsah podílu určen zákonem a jedná se o základní podíl. Pokud by snad chtěly různé druhy podílu zavést společnosti vzniklé před účinností nového práva, musí současně učinit tzv. generální opt-in (viz výše bod C).

5. Záhada kmenového listu

Z akciového práva známe regulaci akcie, tedy cenného papíru, který představuje podíl akcionáře. Víme, že tento cenný papír je možné volněji obchodovat a že osoba akcionáře nemusí být každému na první pohled známa. Vlastník akcie tak vždy ví, že je akcionář, a dokonce si to často umí i zhmotnit, protože má v ruce akcii, tedy listinu. To vše u podílu v eseročku zatím v plné šíři neplatilo. Nová úprava to mění.

Společenská smlouva může určit, že na některé podíly nebo na všechny bude vydán kmenový list, tedy cenný papír s tím, že v takovém případě bude mít společník namísto podílu právě tento kmenový list. Informace o tom, že byl vydán kmenový list, bude opět veřejně dostupná, a to nejen ze společenské smlouvy, ale také přímo ze samotného zápisu v obchodním rejstříku. Kmenový list je vždy volně převoditelný a je to cenný papír na řad, tedy cenný papír, který se převádí rubopisem. Vypadá jako akcie, ale není to akcie – není např. obchodovatelný na burze nebo na jiném obdobném trhu. Akcie je cenný papír, který má mít možnost vstupu na kapitálový trh, kmenový list ne, proto nesmí být ani veřejně nabízen. Jedná se o svého druha certifikát toho, že někdo je společníkem s tím, že i v takovém případě se společník bude zapisovat do obchodního rejstříku.

Kmenový list je snadněji převoditelný, nicméně jsou s ním spojena zcela stejná práva, jako s podílem samotným. Při ztrátě kmenového listu však nastupuje zákonný postup umoření cenného papíru, což u podílu být nemusí. Kmenový list tedy přináší řadu výhod, ale současně řadu navazujících komplikací, které jsou běžně spojeny s existencí a právní regulací cenného papíru. Bude-li zastavován podíl, na který byl vydán kmenový list, zastavuje se cenný papír, nikoli podíl, což opět přináší odlišnou právní regulaci.

Společník muže držet kmenový podíl a současně podíl s přednostním právem na podíl na zisk. Podíly bude převádět smluvně s tím, že podpisy na převodní smlouvě musejí být úředně ověřené. Současně bude mít podíl s podřízeným podílem na likvidačním zůstatku, na který bude vydán kmenový list – bude mít tedy ve skutečnosti tento list, nikoli podíl. Takovýto kmenový list převede indosací, bez úředně ověřených podpisu.

6. Jeden člověk v čele a.s.? Ano!

Správa každé společnosti vyžaduje lidi, opatrné a důvěryhodné. V případě akciové společnosti o to více, že její orgány jsou často obsazovány profesionály, tedy osobami, které za svou činnost pobírají často i vysoké odměny. Zatímco v případě eseročka je běžné, že má jediného společníka a nemá zřízenou dozorčí radu, u akciové společnosti se takováto koncentrace řízení do rukou jedné osoby neumožňovala. Správa akciovky tak byla nebo mohla být ekonomicky nákladná, a to i v případech, kdy to nebylo potřebné. I to nové právo mění.

Předně se připouští, aby stanovy určily, že představenstvo a dozorčí rada měly jen po jednom členovi. V takovém případě řídí společnost dva lidé, když jeden tvoří moc výkonnou, druhý kontrolní. Stále je tím zachována koncepce dělení kompetencí, protože jeden dohlíží na druhého. Oba mají povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, byť každý s jiným účelem a s jinou funkcí.

Někdy se však může i toto rozdělení jevit jako nákladné, zejména pokud půjde např. o jednočlennou projektovou společnost, tedy společnost, ve které jediný akcionář vykonává faktický vliv a není důvodné, aby společnost nesla transakční náklady spojené s více osobami v rámci správy. I to je možné vyřešit, ale cesta k tomu je složitější. Předně musejí stanovy určit, že se společnost nebude řídit klasickým dualistickým systémem představenstva a dozorčí rady, ale využije systém monistický s významnou rolí správní rady. Současně se určí, že statutárním orgánem je fakticky předseda správní rady s tím, že tato je pouze jednočlenná. Výsledkem je akciová společnosti, kterou řídí jediná osoba, která má kompetenci jak představenstva, tak dozorčí rady. Samozřejmě pod dohledem jediného akcionáře.

Zákon tak přináší možnost operativního zjednodušení a zlevnění řízení, což ale současně přináší mnohá rizika. Předpoklad více osob ve správě akciové společnosti stojí na myšlence, že „více očí více vidí“, tedy na posílení kontrolní funkce části orgánů. Pokud se toto naruší a zkoncentruje se veškerá moc do rukou jedné osoby, kontrola se tím snižuje, resp. přenáší na jediného společníka. Společnost si proto musí rozmyslet, kdy tento model využije, protože má smysl jen někdy (zejména ne, pokud je více akcionářů a hrozí riziko vnitřních konfliktů mezi nimi).

Text je součástí publikace Podnikatelský manuál k novému občanskému zákoníku, kterou vydala Asociace malých a středních firem a živnostníků ČR

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek