Co ovlivní českou obchodní diplomacii v roce 2015?

16. 3. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Jaké jsou důsledky krize na Ukrajině nebo co evropskému hospodářství přinášejí imigranti. To jsou aktuální témata, nad nimiž se v komentáři zamýšlí náměstek ministra zahraničních věcí Martin Tlapa, který se specializuje na ekonomickou diplomacii.

Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcíZ pohledu služeb státu v oblasti ekonomické diplomacie byl rok 2014 návratem k praktické spolupráci.

Narovnání vztahů ministerstva zahraničí s ministerstvy průmyslu a obchodu a zemědělství a lepší koordinace na úrovni vlády jsou opakováním slibů o efektivnosti, zaměření na klienty a o jednotném postupu, které jsme slyšeli (a psali) v roce 2004.

I tak může vypadat ztracená dekáda v praxi. Není proto třeba navyšovat sliby, vývozci a firmysami musí dosvědčit, jestli skutečně cítí rostoucí profesionalitu ze strany resortu zahraničí, ambasád a agentur.

Vyhráno dosud zdaleka není. Per aspera ad astra.

Proč tady jsme

Nejobtížnější na zahraniční politice je její obhajoba doma. Jak píše Emanuel Rádl v knize Útěcha z filosofie: „Francouzi začali chápat francouzství v době rytířské, Angličané v době Wyclifově, Italové v době Dantově, Němci po Napoleonovi... Morální řád dává základ pro všechny formy přesvědčení, dříve byl Bůh, potom morální řád, potom křesťanství a dlouho potom češství. Nestačí tedy dovolávat se pouhé vlastnosti, že a jak jsem se narodil, je třeba soudit, rozhodovat, volit... Vlastnosti jsou jako listí na stromě: rostou a opadávají, morální řád však je životem stromu."

Co a jak chceme prosazovat, jaké hodnoty zastáváme a jak může diplomacie pomáhat prosperitě a bezpečnosti této země? Koneckonců zanedlouho si připomeneme stoleté výročí vzniku Československa. Co si odnášíme z Masaryka, Havlíčka, Komenského či Němcové pro obhájení smyslu naší existence v 21. století? Česká zahraniční politika, ale vlastně my všichni, tuto reflexi naléhavě potřebujeme.

Imigranty potřebujeme

Při emotivní debatě o migraci zaujala čerstvě zveřejněná zpráva OECD na toto téma. Přístup k integraci v 50. a 60. letech byl takový, že žádná integrace neexistovala. Očekávalo se, že to nějak vyřeší trh, že si ti lidé najdou práci, integrují se sami. Později si evropské země uvědomily, že imigranti mají svá specifika, například neumějí jazyk, a to vede k problémům. Dalším krokem byla možnost získat občanství. Přístup se tedy v čase mění.

„Imigrace do Česka je v současné době velmi nízká. Z Česka více lidí odchází, než do něj přijde, je tu velká fluktuace. Ekonomicky se Česku daří poměrně dobře, ale je třeba přemýšlet o tom, čím zaplnit vznikající díru na pracovním trhu," upozornil v Praze na semináři OECD expert Jean-Christoph Dumont.

„Je dobré být připraven, přichystat si nástroje, řešení a podívat se, jaké modely fungují s ohledem na budoucí potřeby. Řízená migrace je cesta. Věnujeme se pracovní migraci, rodinné migraci, tomu, jak se mění vzdělanostní struktura imigrantů... Ale samozřejmě sledujeme i otázku integrace a to, jak imigrace přispívá k ekonomickému růstu a rozvoji.

A z našich dat například plyne, že přínos imigrace je fiskálně pozitivní, a v obecné rovině lze říct, že většina imigrantů si najde práci a není závislá na sociálních dávkách. V řadě zemí se děti imigrantů stávají úspěšnými studenty," uvedl Jean-Christoph Dumont. Těžko se zobecňuje, přístupy v různých zemích OECD se liší, ale jsou oblasti, na nichž se shodnou všichni.

Například na nutnosti rozpoznat hodnotu ve schopnostech a znalostech, jež imigranti přinášejí, a využít ji. Nutným krokem k tomu je vést je ke znalosti jazyka a nabídnout kurzy, navíc řada imigrantů má skvělé vzdělání a je v zájmu zaměstnavatelů toho využít.

Řízená migrace je též jedním ze způsobů, jak by měla Evropa bojovat proti trendu stárnutí populace, ale mimochodem také indikátorem úspěšnosti naší zahraniční politiky v oblasti rozvojové spolupráce - a nejen uvnitř Evropy. Rolí OECD je dávat na stůl fakta bez ohledu na to, zda je někdo hodnotí pozitivně či negativně. Lidé ve Francii jsou kupříkladu podle průzkumů přesvědčeni, že v zemi žije minimálně 25 procent imigrantů. Ve skutečnosti je to 12 procent.

A málokdo tuší, že imigranti v součtu odvádějí na daních a odvodech víc, než kolik získávají zpět na různých dávkách. Naši debatu o migraci zatím diktuje spíše strach než pochopení, že i toto je jedním z důsledků světové globalizace. Problémem Česka je hrozba trvalého odchodu nejvíce talentovaných lidí.

Krize na ukrajině a obchod

Zásadním faktorem v oblasti ekonomických vztahů se pro českou diplomacii v loňském roce stala krize na Ukrajině, zhoršení vztahů s Ruskem, mimo jiné také v důsledku dramatického pádu ruského rublu a poklesu platební schopnosti partnerských firem. Propad obchodu s Ukrajinou je zásadnější, problematický obchod s Ruskem dokládá vysoká státní angažovanost českých proexportních finančních institucí, které v negativním scénáři směřují k hranici 70 miliard korun.

Řešení konfliktu nepřijde v důsledku schvalování nových projektů, které by mohlo navíc často směřovat k zahraničním vlastníkům, jimž dochází provozní kapitál. Zájem neopouštět ruský trh a pokračovat s projekty nejlépe podpoří mezinárodní diplomatické řešení, které bude garantovat konec krvavého konfliktu. Bezpečnostně-politická stránka musí doprovázet ekonomický pohled na budoucnost vztahů s touto významnou velmocí.

Ukrajina nutně potřebuje reformu institucí. České firmy opouštějí projekty v této zemi nikoli pouze z důvodů válečných, ale také v důsledku korupce a netransparentního rozhodování na všech úrovních. Vedle sankcí a pádu rublu stojí za pozornost rozhodnutí Ruska o lokalizaci, tedy upřednostňování domácí výroby. Bude dobré v tomto ohledu prozkoumat pravidla WTO a podívat se, nakolik by takto uplatňovaná politika byla v rozporu se závazky, které na sebe vzali všichni členové WTO.

Na druhé straně loňský rok otevřel novou kapitolu našich vztahů s Čínou, pokračuje velmi pozitivní trend zapojení českých firem do příznivého ekonomického vývoje v USA a Kanadě, řada aktivit vlády směřovala a bude v letošním roce směřovat k prosazování našich nabídek v Africe, Latinské Americe a na Blízkém a Středním východě.

Cesty prezidenta do Číny, Kazachstánu, Tádžikistánu, Jordánska či historicky první návštěva Spojených arabských emirátů jsou toho důkazem. V letošním roce můžeme předpokládat mírné zrychlení tempa růstu světové ekonomiky, které se projeví růstem zahraniční poptávky.

Dominantní pozice Evropské unie v českém obchodě bude spojena jen s velmi mírným oživením evropské ekonomiky, které může ovlivnit politická a ekonomická nestabilita vývoje v Řecku. Pozitivním růstovým impulzem pro českou ekonomiku bude na druhé straně příznivá cena ropy na světových trzích i kurz české koruny.

Dopady však budou v různých zemích asymetrické. Dovozci ropy budou těžit z růstu reálných příjmů spotřebitelů a nižších nákladů na výrobu finálních produktů. Naopak tomu bude u producentů ropy. Jak říká profesor ekonomie Andrew Oswald: „Na ekonomických věcech záleží jen do té míry, dokud činí lidi šťastnějšími." A naší snahou bude posunout se v profesionalitě služeb státu v této oblasti v roce 2015 zase o stupínek vzhůru.

Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade. Autor článku: Martin Tlapa

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek