Co přinese Trump a pohled ČR

1. 5. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Ochranářská opatření, o nichž prezident mluvil v předvolební kampani, míří proti Číně a Mexiku. České firmy se zatím v USA prosazují výborně.

Záměry prezidenta Trumpa v obchodní politice ještě zdaleka nejsou čitelné a srozumitelné všem. S velkou pravděpodobností ale lze počítat s tím, že nějaká propracovaná „Trumpova ekonomická doktrína“ v brzké době nevznikne. Pokud by se však přece jen objevila, je dobré vědět, z jakých částí by se mohla skládat. Nabízíme přehled nejpravděpodobnějších změn a trendů.

Prezident, který nemůže najít společnou řeč s Kongresem, má k dispozici takzvaná Výkonná nařízení neboli Executive Order. V nich může svojí administrativě nařídit, jak má konat, aniž by k tomu potřeboval zákon. Donald Trump v poslední době vydal dvě nařízení, která ukazují, že kritika volného obchodu nebylo jen předvolební heslo, ale skutečný odraz toho, jak uvažuje. Prezident postupuje podle hesla „kdo hledá, najde“.

Nařídil, aby mu vláda připravila seznam zemí, s nimiž mají USA velký deficit obchodní bilance a sdělila, co je příčinou. V dalším nařízení přikazuje, aby vláda připravila plán, jak u dovozních firem rychle vymáhat antidumpingová cla, pokud se prokáže, že dovážejí zboží s nedovolenou podporou.

Dvě země leží mnoha Američanům v žaludku obzvlášť: Čína a Mexiko. První a třetí největší obchodní partneři USA určitě těží z pokračujícího přesunu pracovních míst mimo Ameriku. Daleko větší zisky ale patří americkým nadnárodním korporacím, které uvítaly vstup Číny do Světové obchodní organizace a Severoamerickou dohodu o volném obchodu NAFTA z roku 1994. Čína ani Mexiko navíc už dávno nejsou v pozici chudých příbuzných. O ekonomickém vzestupu Číny se napsaly desítky knih, Mexiko je už sedmým největším výrobcem aut na světě. Tamní Grupo Bimbo je největším výrobcem pečiva v Americe a mexický CEMEX zase hlavním výrobcem cementu.

Prezident však musí udělat něco, čím svým voličům ukáže, že to s ochranou amerického průmyslu myslí vážně. I když při návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga na obchod podle všeho příliš času nezbylo, je potřeba se mít na pozoru. Narušení celosvětově provázaných dodavatelských řetězců, třeba jednostranným zavedením cel na čínské zboží, by vadilo všem. Co se týče organizace NAFTA, má ministr obchodu prezidentovi říct, jestli ji má vypovědět, nebo navrhnout její úpravy. Po 23 letech by si to možná zasloužila.

Třeba důležitá obchodní výměna dat a obchod s energiemi ve smlouvě zahrnuty nejsou. Mexiko opatrně naznačuje, že by se jednáním bránit nemuselo. Jestli ale Trump splní svůj další slib a nechá na mexické hranici postavit zeď, mohl by se mu podařit zajímavý obchodní paradox: cement na stavbu zdi mu ochotně prodá mexický CEMEX, jako zemi ale Mexiko k jednacímu stolu bude dostávat jen těžko.

Dominují velké firmy

Spojené státy byly vždycky zemí, která se po právu chlubila množstvím firem, které začaly v garáži a během pár let se z nich staly světově úspěšné značky. Suché statistiky ale nelžou: za posledních třicet let se zrychlilo tempo, v jakém se velké firmy stávají ještě větší a malé firmy mají stále větší problém konkurovat. Zatímco v roce 1980 pracovala skoro polovina Američanů v malých firmách do stovky zaměstnanců, v roce 2014 to už byla sotva jen třetina.

Trochu to připomíná horskou turistiku: čím výš vystoupáte, tím čistší máte vzduch. Kvůli fúzím a akvizicím je firem méně než dříve a jak rostou, preferují zase co největší dodavatele. A protože prezident Trump má rád všechno velké („Make America Great Again“), lze očekávat, že tomuto trendu jeho vláda moc bránit nebude.

Ryan chce dovozní daň

Když všichni napjatě sledují nového prezidenta, mohou jim uniknout plány dalšího velice vlivného člověka ve Washingtonu. Šéf republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů Paul Ryan má ale plán, ze kterého by brzy mohlo mrazit všechny firmy, jež do Ameriky něco vyvážejí. Tvůrce návrhu velké daňové reformy, kterou by mohl předložit ještě letos, totiž navrhuje zatížit dovozní daní 20 procent (takzvaná „Border Adjustment Tax“) všechny importy. Naopak američtí exportéři by si mohli z daňového základu odečíst mzdové a materiálové náklady na vyvážené zboží.

Prezident Trump se na tento návrh příliš vstřícně nedívá („moc složité“ − měla být jeho první reakce). Je ale možné, že Paul Ryan svůj plán dokáže prosadit, protože se líbí i některým demokratům. A prezident, který je autorem knižního bestselleru „Umění dealu“, může stylem něco za něco na dohodu, jejíž součástí bude právě dovozní daň, třeba i přistoupit. Aby americká ekonomika rostla o více než pro ni slabých 1,5 až dvě procenta ročně jako v posledních letech, musí se rozšiřovat i počet lidí v ní zaměstnaných.

O imigrační reformě se přitom mluví už třicet let. Evropa určitě nebude tou částí světa, na kterou by americká vláda přímo mířila při omezování imigrace. Ale když se kácí les, létají u toho třísky a ztížení cestování ještě nikdy obchodu neprospělo.

Investují Albaform i Safetica

Kdo se bojí, nesmí do lesa, je sice banální, ale stále pravdivé české přísloví. Navíc jde stále o ten největší les na světě, který každý rok přidá kolem dvou procent dřeva. Je pozitivní, že každý rok se objeví jedna až dvě české firmy, které sice poměrně skromně, ale přesto v USA investují. Podle hrubých odhadů české ambasády je v pobočkách českých firem ve Spojených státech zaměstnáno kolem 500 lidí a každý rok se toto číslo o něco zvětšuje. Češi totiž Američanům práci určitě neberou, naopak ji tady vytvářejí.

Úspěch výroby zdravotnického vybavení, společnosti Linet, se už tak nějak očekává. Ale činí se i další firmy. Česká zbrojovka dává v USA práci zhruba stovce lidí. Relativně málo známý Albaform, který vyrábí díly pro automobilový průmysl, bude mít v USA po letošním rozšíření pěknou sedmdesátku zaměstnanců. Hlídači dat ze společnosti Safetica už mají kolem deseti lidí ve třech státech.

Díky tvrdé práci firem a ekonomické diplomacii se USA v posledních dvou letech staly nejdůležitějším českým exportním trhem mimo Evropu. České firmy sem prodávají více zboží a služeb než třeba do Ruska nebo Číny.

Autor: Tomáš Hart, obchodní rada ve Washingtonu.

Americký trh má ohromnou přidanou hodnotu

Jak si stojíme? Spojené státy jsou naší první exportní destinací mimo EU a jsou na 12. místě, co se týče obratu. Neměřme však náš obchod pouze z pohledu zboží a služeb, které překročí hranice. Je třeba se na něj podívat z pohledu přidané hodnoty. Tady jsou USA zcela klíčovou destinací hned za Německem a přibližně na stejné úrovni s Francií a Itálií (podle metodologie OECD/WTO TiVA).

Do top 10 našeho exportu před deseti lety patřilo sklo, boty nebo dřevěné výrobky, dnes to jsou letecké motory, mikroskopy nebo další výrobky specializovaného strojírenství. U obchodu se službami mezi ČR a USA je jeho struktura mnohem sofistikovanější v porovnání s dalšími partnery (ICT, věda a výzkum). Zjednodušeně řečeno, export do USA není z pohledu objemu největší, ale z pohledu výdělku firem velmi zajímavý.

V USA jsou úspěšná naše řešení pro veřejnou dopravu (tramvaje, trolejbusy), strojírenství (zde se české firmy částečně už podílejí na obnově výroby v USA) nebo naše produkty v leteckém sektoru či automobilovém průmyslu. Roste spolupráce v IT oblasti, v biotechnologiích nebo nanotechnologiích. České firmy se stále více zajímají o americký trh nikoliv jako o pouhou exportní destinaci. V rozvaze řady firem se USA stávají strategickou volbou i vzhledem k nutnosti diverzifikovat exportní portfolio. Dovoluji si tvrdit, že americké firmy, a to v podobných sektorech, stejně vnímají i český trh. Za dobu existence samostatné České republiky se USA staly pátým největším zahraničním investorem, největším investorem mimo EU.

A jak nyní dál? Většina česko-americké výměny stále probíhá v rámci vnitropodnikového obchodu. Je pro nás výhodné, aby naše firmy expandovaly na americký trh samostatně a měly pro něj vlastní strategii. Úspěšné příklady máme: od zdravotnických lůžek, přes výrobu pneumatik po automobilové součástky či obráběcí stroje. ČR posílila ekonomický tým na zastoupeních v USA a bude i dále rozšiřovat projekty a programy na podporu českých firem (veletrhy, mise včetně incomingu nebo podpora start-upů).

Doufám, že i když dohoda o volném obchodu mezi EU a USA (TTIP) bude nyní nějakou dobu uložena k ledu (jak se vyjádřila eurokomisařka pro obchod Cecilia Malmströmová), duch dohody v americké administrativě přesto převládne. Tedy že nebudou vznikat nové bariéry a státy budou spíše obchodní výměnu usnadňovat. Na tom vydělají vždy obě strany.

Autor: Vladimír Bärtl, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

USA a Česká republika jsou partneři

Americký prezident bývá označován za nejmocnějšího člověka planety. Není proto divu, že se po každé výměně v Bílém domě vynořují otázky, jaké budou příští čtyři roky. Tím spíše, jde-li o Donalda Trumpa, který nastoupil do úřadu v tak napjaté atmosféře a po kontroverzní kampani.

První intuitivní odpověď zní pozitivně. Žádný předchozí prezident nebyl tak dlouhodobě a systematicky vystaven českému vlivu, myšleno díky svým rodinným vazbám. A obráceně – Českou republiku zase pojí s USA dlouhodobě silné vztahy. Po roce 1989 jsou naším nejvýznamnějším spojencem mimo EU. Tato vazba je jednou z konstant naší zahraniční politiky bez ohledu na to, kdo sedí ve Strakově akademii a v Bílém domě.

Mělo by to tak zůstat. Zájmy Česka se s většinou dosud známých priorit Trumpovy administrativy protínají včetně snahy o zlepšení vztahů s Ruskem nebo zklidnění situace na Blízkém východě. Společně s USA a dalšími spojenci se podílíme na kampani proti Islámskému státu. Přispíváme jak po vojenské stránce, tak při řešení související humanitární krize. Významnou roli hraje fakt, že zastupujeme zájmy USA v Sýrii, spolupracujeme na vojenských misích v Afghánistánu či v Kosovu.

Funguje nám to i ekonomicky. Spojené státy jsou největším mimoevropským investorem v tuzemsku, přinesly přes 200 kontraktů za více než 160 miliard korun. V jejich firmách tu pracuje téměř 40 tisíc lidí. Do Ameriky vyvážíme více než do Ruska a Číny, jde o 90 miliard korun ročně. Zlepšila se úroveň vyváženého zboží. Jde o produkty s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou turbovrtulové motory, čerpadla, léky nebo elektronové mikroskopy.

Díky investorům, jako jsou Honeywell nebo GE Aviation, se část moderních technologií vyvíjí i u nás. Snaha uspět na americkém trhu vede ke zvýšení konkurenceschopnosti českých firem. Ministerstvo zahraničních věcí tuto ekonomickou součinnost soustavně podporuje.

Jedinou oblastí, kde se zatím kroky nové administrativy s postoji ČR rozcházejí, je obchodní politika. Obhajujeme princip volného obchodu, kdežto Bílý dům klade důraz na zvýšený protekcionismus. Na bilaterálních obchodních vztazích, by se však tento rozpor podepsat neměl.

Autor: Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí.

Převzato ze speciálu deníku E15.cz.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek