Co se děje s Rakouskem?

3. 7. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Vídeň doplácí na vývoz znalostí a technologií do střední a východní Evropy.

V květnu se Rakousko jen o vlas vyhnulo zvolení prezidenta z xenofobní Svobodné strany Rakouska. Svobodní dnes samozřejmě tento výsledek zpochybňují. (Úspěšně - volby se budou opakovat - pozn. redakce BusinssInfo.cz) Vzhledem ke znepokojivé povaze problému populismu a jeho důsledkům pro evropskou politiku a zvládání uprchlické krize je důležité stanovit diagnózu, co zemi trápí, aby léčba nakonec nebyla horší než nemoc samotná.

Rakousko bylo kdysi opěvováno jako úspěšnější soused Německa a jeden z nejrychleji rostoucích evropských států. Jeho ekonomika ale od roku 2012 klopýtá a HDP v loňském roce vzrostl o skrovných 0,7 procenta; pouze Řecko a Finsko dosáhly horšího výsledku. A míra nezaměstnanosti se v Rakousku vyšplhala z pěti procent v roce 2010 na dnešních deset procent.

Tento vývoj událostí má původ v tom, jak se země po pádu komunismu angažovala ve střední a východní Evropě. Z rozšíření Evropské unie na východ Rakousko zpočátku těžilo. Mezinárodní obchod se prudce zvýšil, rakouské firmy mohutně investovaly v regionu, rakouské banky tam otevřely pobočky a financovaly modernizaci dotyčných zemí. To vše prospívalo podnikání a rakouská ekonomika rychle rostla.

Dohnat a předehnat

Skrytá dynamika ale nakonec obrátila tento úspěch vzhůru nohama. Středo- a východoevropské země měly nízký příjem na obyvatele, ale vysoce kvalifi kovanou pracovní sílu. Mnohem bohatší Rakousko nikoli. V roce 1998 mělo akademický titul 16 procent Středoevropanů a Východoevropanů (včetně Rusů a Ukrajinců) oproti pouhým sedmi procentům Rakušanů. A tak když rakouské firmy investovaly ve východní Evropě, nepřesunuly tam pouze málo kvalifi kovaná pracovní místa ve výrobě, ale i ty části řetězce, které vyžadovaly specializovanou kvalifi kaci a produkovaly hodnotný výzkum.

Podle mé studie zaměstnávaly rakouské pobočky ve východní Evropě v letech 1990 až 2001 pětkrát vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské firmy. Kromě toho pracovalo v jejich laboratořích o 25 procent více výzkumných pracovníků. Tento přesun výzkumné činnosti snížil růst v Rakousku a podpořil růst ve východní Evropě.

Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace.

Dnes mají Bratislava, Praha a Varšava – místa působení většiny rakouských poboček – vyšší příjmy na obyvatele než Vídeň. Růst Německa podobně zasažen nebyl, a to ze tří důvodů. Zaprvé Rakousko po pádu komunismu přeorientovalo své přímé zahraniční investice (FDI) téměř výlučně na východní Evropu, která představovala takřka 90 procent toku FDI ze země. Z Německa proudila v 90. letech do východní Evropy pouhá čtyři procenta FDI a na přelomu století dosáhla tato hodnota 30 procent. V důsledku toho začalo být Rakousko s východní Evropou mnohem integrovanější.

Zadruhé mělo Německo kvalifi kovanější pracovní sílu než Rakousko. V roce 1998 činil podíl německé populace s akademickým titulem 15 procent, více než dvojnásobek rakouské úrovně. I německé firmy sice přesunuly vysoce kvalifi kovanou práci na Východ, ale ne v takovém rozsahu jako Rakousko. Německé pobočky ve východní Evropě zaměstnávaly trojnásobně vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské společnosti. A zároveň německé pobočky zaměstnávaly o 11 procent více výzkumných pracovníků než mateřské firmy.

A konečně byly mnohé mateřské rakouské společnosti samy jen pobočkami zahraničních firem, zatímco německé firmy byly německými nadnárodními společnostmi, které přenesly svou firemní kulturu do středo- a východoevropských poboček. Zaměstnávaly více německých manažerů v poměru k místním, díky čemuž měly větší kontrolu nad inovacemi. A většina německých investic navíc spočívala na přenosu již zavedené technologie.

Naděje na oživení

Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace. A aby toho rakouské firmy dosáhly, musejí ve svých výzkumných laboratořích zaměstnávat vysoce kvalifi kované lidi. Vychovat vysoce kvalifi kovanou pracovní sílu samozřejmě vyžaduje čas.

Rakousko má naštěstí i další možnost: přistěhovalce. Rakouští politici by se mohli rozhodnout, že půjdou ve stopách Kanady a zavedou selektivní imigrační politiku, která vítá vysoce kvalifi kované migranty a uprchlíky. Rakušané si před touto možností téměř zabouchli dveře. Nyní si musejí uvědomit, že to, co populisté označují za slabost, by pro Rakousko mohla být největší naděje na oživení růstu.

Autor: Dalia Marinová

Rakousko se zabouchnutými vraty připravuje o růst?

Expanze do střední a východní Evropy se zemi prodražila, chybou ale nebyla. Na poválečném Rakousku byla vždy pozoruhodná jedna základní charakteristika jeho hospodářské politiky – nedělat nic, co by ohrozilo konkurenceschopnost země měřeno německým sousedem. To platilo jak pro rozpočet, daně, nastavení trhu práce, tak i pro měnovou politiku.

Konsenzuální vytčení všech těchto základních parametrů „před závorkou“ dávno před přijetím eura shrnula ve svém bonmotu šéfka rakouské centrální banky paní Schaumayerová v odpovědi na otázku, jak dlouho jim ve Vídni trvá, než zareagují na rozhodnutí německé Bundesbanky: „Maximum fünfzehn Minuten.“

Rakouská ekonomka Dalia Marinová se ve svém příspěvku nezvykle tvrdě opírá do tamního byznys modelu, který po desetiletí mimořádně dobře fungoval. Podle ní dnes drhne, ale hledat příčinu v kombinaci spaní na vavřínech a vyhřívání „visegrádského hada“ na vlastních investičních prsou, to se mi docela dost nezdá. A ten její závěrečný výkřik? I k němu se propracujeme.

Když se podíváte do mezinárodních statistik, pokud jde o domácí investice do vědy, výzkumu a inovací, jsou v poměru k HDP rakouské výdaje nepatrně vyšší než v Německu a zcela srovnatelné se Švédskem, Finskem, Dánskem a Švýcarskem. Je zbytečné říkat, že jsou Rakušané daleko napřed před Visegrádem (viz graf).

Vídeň za humny

V přepočtu na dolary v paritě kupní síly na hlavu je odstup obrovský: Česko dává na tyto účely v přepočtu 600 dolarů na hlavu, Maďarsko 343, Slovensko 250 a Polsko 237. Rakousko 1416…, o stovku víc než Německo. Obdobně vypadají tyto (ne)poměry v případě firemních investic na tyto účely, kde se přitom předpokládá podstatně rychlejší přenos do přidané hodnoty. Rakouské firmy dávají v průměru víc peněz než německé, takže by to mělo být přesně naopak.

To, že Varšava, Bratislava a Praha mají dneska v paritě kupní síly vyšší HDP na hlavu než Vídeň, je dáno metodikou sestavování národních účtů. Se skutečnou životní úrovní domácnosti na výdělkovém mediánu to samozřejmě nemá nic společného. Netvrdím, že život v Praze nedovede být od jistého příjmu velmi přijatelný – ostatně v diplomatických kruzích byla vždycky destinací za odměnu.

Jestli se Rakušanům něco „okotilo“ naprosto famózně, pak tedy investice v českém a slovenském bankovním sektoru.

Vídeň se svojí Gemütlichkeit také, ale o Varšavě jsem to nikdy neslyšel. V případě Bratislavy jsem byl opakovaně konfrontován s velmi zlou větičkou, že její hlavní atraktivitou je Vídeň za humny… Tož tak.

Levná a kvalifi kovaná pracovní síla na Východě může být nakrásně pravda, ale z hlediska podílu mladších ročníků s terciárním vzděláním na tom je Rakousko v mezinárodním srovnání dobře a v žádném případě bych tím nevysvětloval malátný ekonomický výkon Rakouska v posledních čtyřech letech. Ostatně z hlediska makroekonomického takto krátké období příliš nedává smysl a letos nebude růstový výkon o moc horší než ten německý.

Že by rakouské firmy vyvezly v podobě investic do střední a východní Evropy nejen svůj kapitál, know-how, ale i svůj inovační potenciál, se mi zdá alespoň na úrovni velkých čísel přitažené za vlasy.

Ztráta kontroly nad tím, co se vymyslelo ve filiálkách, když není nic složitého stáhnout si pár nositelů inovací do centrály a zaplatit jim? Když z Brna s jeho vyspělým technickým školstvím či z Budapešti je to do Vídně dvě hodiny autem a z Bratislavy je možné denní dojíždění? Ale no tak.

Vědci na člunech

Co mělo Rakousko dělat? Neinvestovat? Nevyužít příležitost obsadit trhy, které docela dobře znalo ještě ze starého režimu, dokud byl čas a dokud silnější investoři váhali? Jestli se Rakušanům něco „okotilo“ naprosto famózně, pak tedy investice v českém a slovenském bankovním sektoru, taková Česká spořitelna se Erste zaplatila x-krát.

Že se totéž rakouským bankám nepodařilo v ostatních zemích počínaje Maďarskem a Ukrajinou či Ruskem konče? To se stává. Náklady na tvorbu opravných položek a rekapitalizaci bank za peníze veřejných poplatníků nebyly malé a v kumulovaném vyjádření byly hlavním faktorem toho, proč se rakouský veřejný dluh zvýšil od finanční krize skoro o třetinu na loňských 86 procent HDP.

Takže když to shrneme: expanze rakouských investorů, potažmo rakouských filiálek nadnárodních společností do regionu střední a východní Evropy rozhodně nebyla strategickou chybou, i když vyústila ve vysokou regionální koncentraci a nakonec se prodražila. Alpská republika není Německo se svými koncerny, které jsou globálními hráči a musejí být všude a všude mohou být relevantní.

Vídeň byla z hlediska kvality života označena poradenskou firmou Mercer za letošní světovou jedničku. Jistěže toto umožňuje přilákat kvalifi kované expaty a profesionály. Pokud přicházejí ze zemí mimo EU, obvykle jim jejich budoucí zaměstnavatelé pomáhají předem vyřídit všechna úřední lejstra spojená s dlouhodobým pracovním pobytem.

Kdyby tento typ pracovní síly pro špičkové výzkumné laboratoře usoudil, že do Evropy chce zásadně gumovým člunem, headhunteři by je odchytávali nejpozději v Idomeni. Že by zrovna touhle cestou přicházela personální spása rakouského, ba evropského růstu, nikoho z nich nenapadlo, a to oblézají každou slušnou techniku na světě. Nikde žádné lesklé brožurky, nikde ani malý stáneček.

Autor: Miroslav Zámečník

Články převzaty z časopisu Euro

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek