Daně v letech 2004-2009

7. 7. 2009 | Zdroj: Euroskop.cz

Z pohledu integrace je oblast daňová politiky velice citlivá. I přesto v ní došlo v období let 2004 až 2009 k několika významným posunům. Jiné ambiciózní projekty se ale naplnit nezdařilo.

V primárním právu nedošlo, vzhledem ke známému vývoji kolem Návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, jakož i k dosavadnímu nepřijetí Lisabonské smlouvy všemi členskými státy, k posunům. Pro úplnost dodejme, že v současnosti je oblast daní upravena především v článcích 90 – 93 Smlouvy o založení ES (po revizi Nicejskou smlouvou). Po přijetí Lisabonské smlouvy se přesune materie do ustanovení článků 110 – 113 Smlouvy o fungování EU, ale to bude jediná hlavní změna, která nastane; obsah předmětných ustanovení výraznějších změn nedozná.

Oblast daní tedy i nadále sestává ze dvou hlavních komponent – úpravy přímého zdanění, která zůstává ve výhradní kompetenci členských států, a úpravy zdanění nepřímého, majícího dopady na volný pohyb zboží a služeb.

V sekundárním právu došlo, na rozdíl od práva primárního, k několika významným změnám. Ty se týkaly především oblasti nepřímých daní, spolupráce v boji proti daňovým únikům a negativním dopadům dvojího zdanění na rozvoj vnitřního trhu.

Významnou tendencí byla snaha Komise podpořit Lisabonskou strategii opatřeními v oblasti daňové politiky, a vytvořit tak z EU atraktivnější místo pro investování a práci, jakož i prostor pro posílení ekonomického růstu zvýšením a zlepšením znalostí a inovací. Tyto cíle měly být v rámci daňové politiky dosaženy odstraněním výše zmíněných negativních efektů existence sedmadvaceti samostatných daňových systémů. Společný trh měl být posílen a prohlouben přijetím konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob, zjednodušením daňového prostředí, odstraněním přeshraničních daňových bariér, novou strategií zdaňování automobilů a posílením boje proti daňovým podvodům. Tato opatření měla být doprovozena vytvořením směrnic na podporu investicí do výzkumu a vývoje, jakož i podporou udržitelného využívaní energetických zdrojů.

S odstupem několika let můžeme konstatovat, že mnohé z těchto cílů se Komisi (alespoň formálně) podařilo naplnit. Jiné, poměrně významné iniciativy však vyzněly naprázdno.

zpět na začátek

Přímé daně

Koordinace systémů přímého zdanění v členských státech

Jelikož je oblast přímých daní ve výlučné pravomoci členských států, není na evropské úrovni harmonizována. EU se omezila pouze na návrhy na koordinaci národních systémů. Ty ale nebyly, s ohledem na vysokou politickou citlivost otázky harmonizace přímých daní, úspěšné.

Komise své cíle načrtla ve třech sděleních z 19. prosince 2006. Cílem hlavního, obecného sdělení o koordinaci systémů přímých daní na vnitřním trhu je odstranění dvojího zdanění, daňové diskriminace a fiskálních bariér. Má být také zohledněn vývoj v oblasti jurisprudence Evropského soudního dvora a sníženy náklady na daňovou administraci.

Speciální pozornost byla věnována oblasti daňového zacházení se ztrátami v přeshraničních případech. Dle Komise je potřebné vytvořit mechanismy pro přeshraniční úlevy ztrát v hospodaření v rámci skupiny společností, s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora. Ten ve věci Marks&Spencer stanovil rozsudkem z 13. prosince 2005, že odmítnutí povolit mateřské společnosti ze Spojeného království odpočítávat od svých zisků ztráty svých zahraničních dceřiných společností v EU, které nepodnikaly ve Spojeném království, představuje porušení svobody usazování, jež vyplývá ze Smlouvy o ES.

Druhou specifickou oblastí bylo zdanění při odchodu společností do jiného státu, kde Komise volala po eliminaci diskriminace a dvojího zdaňování.

Sdělení Komise byla přijata Radou, s ohledem na neochotu členských států k harmonizaci přímých daní, poměrně vlažně a nevyústila v legislativní návrhy.

Neúspěšné byly také snahy Komise o koordinaci národních úprav v oblasti boje proti zneužívání daňových systémů. Návrhem Komise z 10. prosince 2007 se Rada ani nezabývala.

Přímé zdanění podniků

V této oblasti vstoupila v platnost 2. února 2004 směrnice č. 2003/123, která je revizí směrnice č. 90/435 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států. Norma revidovala pravidla pro rozdělování zisku pro účely zdanění a rozšířila pojem „společnost“ pro potřeby směrnice. V rámci pojmu „mateřské společnosti“, definované jako každá společnost členského státu, která drží stanovený podíl na základním kapitálu jiné společnosti, došlo ke snížení kritického podílu z původních 20 % na 15 % od 1. ledna 2007 a na 10 % od 1. ledna 2009 10 %.

Také byla revidována pravidla pro zdanění přeshraničních restrukturalizačních opatření směrnicí č. 2005/19. Revize směrnice č. 90/434 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států, vstoupila v platnost 24. března 2005.

Změny zejména umožnily rozšířit aplikaci ustanovení směrnice na částečné rozdělení a přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti. Také vyjasnily uplatňování směrnice při konverzi poboček na dceřiné společnosti.

Obě směrnice byly implementovány do českého právního pořádku zejména prostřednictvím zákona č. 545/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.

Nejvýznamnější iniciativa Komise v oblasti zdanění podniků se týkala návrhu společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob. Ačkoliv se první diskuse o tomto návrhu objevily již v roce 2001 a v roce 2004 byla vytvořena speciální pracovní skupina, vzhledem k vysoké politické citlivosti nebyl doposud prezentován legislativní návrh. Zatím posledním významným dokumentem tak zůstává sdělení Komise z roku 2007.

Společný základ daně má umožnit podnikům použít pro všechny jejich aktivity v EU stejná daňová pravidla. Následně vybraná daň má být mezi členskými státy distribuována na základě spravedlivého mechanismu, za zachování plné suverenity států nad daňovými sazbami. Společný základ má být co nejširší a nejjednodušší a pro podniky dobrovolný.

Podle původního plánu měly být doladěny pouze některé „technické detaily“ a otázky týkající se finančního sektoru a návrh měl být prezentován v září 2008. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v prvním irském referendu, společně s faktem, že daňová harmonizace je v Irsku velice citlivým tématem, způsobilo jeho odložení na pozdější období.

Přímé zdanění jednotlivců

V oblasti přímého zdanění jednotlivců se aktivita Komise koncentrovala zejména na oblast zdanění úspor. Směrnice č. 2003/48, přijatá jako náhrada za neúspěšný návrh z roku 1998, vstoupila v platnost s odkladem dvou let až 1. ledna 2007. Přinesla možnost efektivního zdanění příjmů z úroků z úspor v jiném členském státě prostřednictvím automatické přeshraniční výměny informací. Do českého právního řádu byla směrnice implementována zákonem č. 438/2003 Sb.

Na směrnici navázalo mnoho bilaterálních dohod se státy vně EU, které měly stejný cíl jako výše zmíněná směrnice – s Monakem, San Marinem, Lichtenštejnskem, Andorou, Švýcarskem.

Nicméně směrnice se vztahovala pouze na úroky z úvěrových nároků a obsahovala výjimky pro Belgii, Lucembursko a Rakousko.

Proto Komise 13. listopadu 2008 zveřejnila návrh revize původní směrnice. Ten má zamezit daňovým únikům ve formě zakládání fiktivních právnických osob či nadací a zahrnout i nové typy spořících produktů.

zpět na začátek

Nepřímé daně

DPH – rámcová úprava

V rámci systému nepřímých daní došlo ve sledovaném období k největším posunům v souvislosti s DPH. Od 1. ledna 2008 platí nová kodifikace pravidel pro společný systém DPH, směrnice č. 2006/112. Norma se vztahuje na výrobu a distribuci zboží a služeb v rámci EU a dovozy do EU, umožňuje odečet DPH prostřednictvím systému částečných plateb, čímž je zabezpečena neutralita daně. Upravuje minimální práh 10 tis. € ročně pro nákup zboží v jiném státě, výjimky z teritoriální aplikace na území EU, jakož i exteritoriální účinky v Monaku a na některých britských územích. Spotřebitelé nejsou povinni platit DPH, pokud nenakoupí zboží v jiném členském státě, resp. nepřekročí jistou hranici (35 – 100 tis. € v závislosti na členském státě).

Směrnice také stanovuje standardní sazbu DPH ve výši nejméně15 % zdanitelné částky (platnost do 31. prosince 2010) a umožňuje členským státům aplikovat také jednu nebo dvě snížené sazby DPH ve výši nejméně 5 %. Směrnice č. 2006/18 umožňuje členským státům použít sníženou sazbu DPH pro zásobování plynem, elektřinou a pro veřejné vytápění.

Kromě toho některé členské státy disponují výjimkou pro ponechání si speciálních sazeb DPH. Navíc pro některé členské státy, které k EU přistoupily v roce 2004 (včetně ČR), se uplatní dle ustanovení směrnice č. 2007/75 některé výjimky až do 31. prosince 2010.

Směrnice č. 2008/8 doplňuje od 20. února 2008 obecnou úpravu v oblasti služeb a v několika krocích od 1. ledna 2009 do 1. ledna 2015 ji mění. Stanovuje pravidla pro určení místa poskytnutí služby s ohledem na změny v komerčním poskytovaní služeb v posledním období.

Zmíněná revize DPH je velice komplexní, proto jen samotná směrnice č. 2003/112 byla implementována do právního řádu ČR více než dvěma desítkami zákonů.

DPH – navazující úpravy

Na rámcovou směrnici navazuje celá řada dalších úprav.

Prováděcí opatření k systému DPH nalezneme v nařízení č. 2005/1777.

Dále jde pak o směrnici č. 2008/9, která bude od 1. ledna 2010 upravovat postup pro refundaci DPH pro osoby s domicilem v jiném členském státě, než je stát refundace.

Nejnovější iniciativou je návrh Komise pozměňující pravidla fakturování DPH zveřejněný v lednu 2009. Návrh má umožnit zavedení rovnocenného postavení papírových a elektronických faktur, centralizaci fakturace ve větších podnicích a zjednodušení fakturace u podniků malých a středních.

Speciální úprava DPH platí také pro malé podniky, farmáře, použité výrobky, umělecká díla a sbírky, starožitnosti (směrnice 94/5), investiční zlato (směrnice 1998/80), cestovní agentury a služby poskytované elektronicky (směrnice 2002/38).

V rámci balíku Aktu o drobném podnikání byla přijata směrnice č. 2009/47, která platí od 1. června 2009 a umožňuje aplikovat sníženou sazbu DPH na vybrané lokálně poskytované služby náročné na lidskou práci a některé zboží.

V oblasti boje proti daňovým únikům v rámci intrakomunitárních operací byla přijata směrnice č. 2008/117 účinná od 21. ledna 2009. Doplnilo ji nařízení Rady č. 2009/37 o administrativní spolupráci v této oblasti účinné od 1. ledna 2010. Jejich cílem je zlepšení výběru DPH v členských státech, jakož i spolupráce jednotlivých odpovědných subjektů.

zpět na začátek

Ostatní nepřímé daně

V oblasti nepřímých daní z kapitálových vkladů je od 1. ledna 2009 jako celek účinná směrnice č. 2008/7. Ta obecně zakazuje uvalování jakýchkoliv daní na vklady do kapitálových společností a společností s ručením omezeným, jelikož působí v rozporu se svobodou volného pohybu kapitálu. Není tedy možno zdaňovat kapitálové vklady, navýšení základního jmění, přesuny z třetích zemí do řídících center společností ani půjčky, za které jsou poskytnuty podíly ve společnosti. Pro některé státy, které uplatňovaly takovéto daně k 1. lednu 2006, však zakotvuje výjimky: mohou v aplikaci pokračovat, jestliže jejich sazba nepřekračuje 1 % a tyto daně jsou uvalovány na poskytnutí kapitálu.

Kontroverzní otázku představuje výběr poplatků za použití pozemních komunikací kamiony. Tzv. euroviněta nebo „euromýto“ je v současnosti upravena směrnicí č. 1999/62, revidovanou směrnicí č. 2006/38. V červenci 2008 byla Komisí předložena již druhá revize, která se zaměřuje na otázku plátce mýta a výpočty výše dávky.

Ve sledovaném období připravila Komise také návrh týkající se zdanění osobních automobilů, který měl za cíl napomoci lepšímu fungování jednotného trhu s automobily a také snížení emisí CO2. Návrh byl však Radou přijat velice vlažně a nedočkal se schválení.

Spotřební daně

Obecnou úpravu spotřebních daní v EU nalezneme ve směrnici č. 92/12, která bude od 1. dubna 2010 nahrazena novou směrnicí č. 2008/118. Cílem je modernizace systému spotřebních daní tak, aby bylo možné lépe bojovat s daňovými úniky. Směrnice umožní zavedení počítačového monitorovacího systému, zjednodušení a zefektivnění výběru daní, jakož i jeho integrovanou správu. Zároveň stanovuje, že spotřební daně budou uvaleny na úrovni EU na energetické produkty a elektřinu, alkohol a alkoholické nápoje a tabák. Na další produkty může být uvalena spotřební daň v jednotlivých členských státech jen za předpokladu, že nebude odporovat zásadě volného pohybu zboží.

V oblasti zdanění alkoholických nápojů se úprava směrnic č. 92/83 a 92/84 vztahuje na pivo, víno, jiné fermentované alkoholické nápoje a etylalkohol. Komise v září 2006 prezentovala návrh zvýšení spotřebních daní od 1. ledna 2008 o 31 %, zohledňující inflaci od roku 1992. Návrh měl přinést největší zvýšení daně u piva, a to o 1 eurocent na půl litru. Rada se k němu ale po poměrně dlouhých jednáních postavila negativně a vyzvala Komisi na vypracování komplexní studie zdanění alkoholických nápojů.

Další návrh Komise z července 2008 se týká úpravy spotřební daně na tabák. Jeho podstatou je zrušení konceptu „nejžádanější cenové kategorie“, postupné zvyšování minimálního požadavku na cigarety v souladu s požadavky vnitřního trhu a zdravotními hledisky a sladění sazeb daní u jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret se sazbou cigaret. Také se má změnit definice cigaret, doutníků a dýmkového a lulkového tabáku.

V oblasti zdanění energií je od 1. ledna 2004 účinná směrnice č. 2003/96 stanovující obecné schéma pro zdanění minerálních olejů, uhlí, plynu a elektřiny. Úprava minimálních sazeb daně na tyto energetické zdroje, s cílem jejich harmonizace a zamezení naftové palivové turistice, se snaží přispět k lepšímu fungování vnitřního trhu, podpořit efektivnější využití energií a snížit závislost na dovozu energetických surovin. Energetické suroviny jsou zdaněny pouze v případě, že jsou použity jako palivo nebo topný olej, ne jako surovina ve výrobě. V současnosti probíhá revize směrnice.

Povinnou výjimku z aplikace směrnice č. 2003/96 představuje zdanění kerosinu použitého coby letecké palivo pro jiné případy než lety pro osobní potěšení. Děje se tak z důvody zajištění konkurenceschopnosti aerolinek vůči konkurenci z třetích zemí. Zdanění vnitrostátních letů je nicméně možné na základě národních ustanovení, stejně jako v případě intrakomunitárních letů, jestliže státy uzavřely dvoustrannou dohodu. Do budoucna lze očekávat další diskuze o této otázce, protože Komise se snaží prosadit jednotný postup zdaňování pro všechna paliva.

V souvislosti s leteckou dopravou ještě pro zajímavost zmíníme příplatky k letenkám ve výši 1 – 10 €, jež měly být použity na financování rozvojové pomoci. Iniciativu však Komise nepřetavila do konkrétního legislativního návrhu.

Pro úplnost dodejme, že od 22. června 2006 platí nové rozhodnutí Komise č. 2006/428 o společném fiskálním značení pro minerální oleje a kerosin.

Daňové výjimky

V oblasti dovozů zboží na území EU byla ve sledovaném období přijata směrnice č. 2006/79 o malých zásilkách zboží nekomerčního charakteru. Směrnice platí od 6. listopadu 2006 a umožňuje nepravidelné zasílání zboží osobního a nekomerčního charakteru soukromými osobami v hodnotě do 45 € bez potřeby platit daň. Také stanovuje přesné množství tabákových výrobků, alkoholických nápojů, parfémů, kávy a čaje, které je možno zaslat v tomto zvýhodněném režimu.

Od 29. prosince 2007 je účinná směrnice č. 2007/74 o výjimkách z DPH a spotřebních daní u zboží dováženého osobami cestujícími z třetích zemí. Pro cestující mezi EU a třetími zeměmi stanovuje maximální částku peněz a maximální objemy alkoholu a tabáku, které je možné dovézt bez placení daně. Platí pro všechny cestující, s omezením pro peníze pro děti do 15 let a výjimkou z možnosti dovozu alkoholu a tabáku pro osoby mladší 17 let.

zpět na začátek

Administrativní spolupráce v oblasti daní

Obecná spolupráce

V oblasti posílení fungování systémů nepřímého zdanění na vnitřním trhu byl v roce 2003 zaveden program Fiscalis. Rozhodnutím č. 1482/2007 z 11. prosince 2007 byl program prodloužen na roky 2008 – 2013, výrazně rozšířen co do objemu alokovaných prostředků i co do počtu participujících zemí. Nově se ho mohou účastnit i nečlenské země EU – kandidátské země, potenciální kandidátské země i některé země zahrnuté do Evropské politiky sousedství.

Obecnou legislativní úpravu v oblasti přeshraniční spolupráce ve vymáhání pohledávek z určitých dávek, povinností, daní a jiných opatření představuje směrnice č. 2008/55. Vstoupila v platnost 30. června 2006 a nahradila starou úpravu směrnice č. 76/308. V ČR je provedena zákonem č. 191/2004 Sb.

Následně v únoru 2009 zveřejnila Komise dvě iniciativy zlepšující spolupráci v oblasti vymáhání pohledávek a správní spolupráce v oblasti daní. Návrhy mají nahradit směrnici č. 2008/55 a pro oblast přímých daní směrnici č. 77/799.

Spolupráce v oblasti nepřímého zdanění

Administrativní spolupráci v oblasti spotřebních daní upravuje od 1. července 2005 nařízení č. 2004/2073. Zajišťuje zrychlený tok informací prostřednictvím přímějšího styku mezi odpovědnými orgány členských států a umožňuje i spontánní výměnu poznatků. Členské státy jsou odpovědny za určení kompetentního úřadu a centrálního úřadu, které zajišťují tyto styky.

Spolupráci v oblasti DPH upravuje především nařízení č. 2003/1798, platné od 1. ledna 2004. I toto nařízení zavádí společný systém spolupráce a výměnu informací mezi odpovědnými orgány, jakož i Komisí, s cílem zajištění správného a efektivního výběru DPH a boje proti daňovým podvodům. Detailní pravidla stanovuje pak nařízení č. 2004/1925 účinné od 18. listopadu 2004.

Nařízení č. 2008/143 pozměnilo původní nařízení z roku 2003 ve světle reforem DPH u poskytování služeb. Jeho ustanovení se budou aplikovat ve dvou fázích, od 1. ledna 2010 a od 1. ledna 2015.

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek