Daňové úniky, třetí strana a EET

12. 12. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Ve zpolitizované vřavě pozoruhodně zaniká odpověď na otázku, zda živnostníci a malé podniky své tržby vědomě a úmyslně krátí.

Byrokratická buzerace, útok na svobodné podnikání a likvidace drobných živnostníků, kteří nemají u současné vlády zastání. To jsou hlavní výhrady opozice vůči spuštění elektronické evidence tržeb (EET). Vytvoření rovných podmínek pro podnikání je naopak hlavním argumentem jejích zastánců. V této hodně zpolitizované vřavě pozoruhodně zaniká odpověď na otázku, zda živnostníci a malé podniky, které většinou od zákazníků inkasují hotovost, svoje tržby vědomě a úmyslně krátí, a snižují tak svoje příjmy, podléhající zdanění a odvodům. Následně má smysl se ptát, zda EET je ten vhodný nástroj.

Kdo z vás měl kdy v domácnosti na drobnější práce řemeslníka, který by si nepočítal výdaje na materiál separátně, i když výdajový paušál přitom uplatnil v plné výši? Někteří se zeptají, zda „na doklad, nebo bez“, a často se ani neptají. Je to tak a ještě jste nakonec rádi za každého instalatéra a lakýrníka, který se „vyskytne“.

A jak se tváří vaše kadeřnice na platbu kartou? Tohle jsou všude ve světě nejhůř reportované příjmy. A jak zkoumat jejich výši, když se s nimi kvůli krácení tržeb nikdo chlubit nechce? On přitom rozsah zatajování závisí na tom, zda o skutečném příjmu ví ještě někdo jiný než samotný poplatník a berňák - tedy nějaká „třetí strana“, kterou může být třeba banka, zaměstnavatel či Airbnb.

Hotovost – klíč k zatajování příjmů

Hotovost, nezanechávající za sebou ani elektronickou, ani jinou stopu, a tedy znemožňující kontrolu třetí stranou, je základní metodou k zatajování podnikatelských příjmů. Právě proto také tolik restaurací a obchodů platby kartou odmítá, buď jsou prostě „cash only“, anebo s odkazem na nefungující terminály atd. Samotné poplatky za platbu kartami nejsou relevantním argumentem, neboť je lze vždy přenést na zákazníka.

V takovém systému je možno samozřejmě aplikovat hotovostní platby „bokem“ zaměstnancům, kteří vykazují velmi nízký příjem. V takovém případě je za ně placeno jen základní pojistné, aniž by jejich životní úroveň nějak utrpěla (důchod je věc jiná). To vše se děje především v zemích s velkým rozsahem zaměstnanosti v malých podnicích, které přijímají hotovost.

V zemích, kde se dodnes používá platba šeky, je rozsah zatajování příjmů u šekových plateb podstatně nižší než v případě plateb hotovostních. Ani šek, natožpak elektronické peníze nemají tu krásnou vlastnost jako „cool cash“: neslibují dokonalou anonymitu. Vybrat šek znamená nechat si ho proplatit u banky, tedy u třetí strany, což je zároveň dobrý důvod šeky nepřijímat…

Rozdíl bývá markantní. Nemá smysl zatajovat příjem, když jste zaměstnanec, za nějž veškeré odvody provádí zaměstnavatel, který zároveň všechna inkasa i platby realizuje elektronicky prostřednictvím banky. V téhle situaci je zatajování příjmů ze zaměstnaneckého poměru v podstatě nesmyslné. Ze studií ostatně plyne, že rozsah zatajování zaměstnaneckého příjmu je ve Spojených státech tak na úrovni jednoho procenta, ale celých 43 procent podnikatelského příjmu zůstalo před americkým Internal Revenue Service zatajeno.

Rozsah zatajování příjmů závisí mimo jiné na tom, jak rozšířené jsou platby v hotovosti a jaký je podíl OSVČ, případně malých podniků na celkové zaměstnanosti a ekonomické aktivitě. To první kvůli anonymitě a to druhé kvůli absenci kontroly třetí stranou. A co si budeme povídat, ona kauzalita může být oboustranná: velký prostor pro zatajování podnikatelských příjmů (a tedy zároveň pro snížení efektivní daňové zátěže) může zvyšovat atraktivitu založení živnosti a silnou preferenci plateb v hotovosti, zvlášť když oficiální daňové zatížení je vysoké.

Takže v Evropě by se dal očekávat relativně malý rozsah stínové ekonomiky ve Skandinávii, kde je málo OSVČ a zároveň nízký podíl hotovostních transakcí (ve všech zemích pod 40 procent). Uznávanou autoritou na stínovou ekonomiku je profesor Friedrich Schneider z Keplerovy univerzity v rakouském Linci. Hypotéza vcelku odpovídá Schneiderově analýze, až tedy na vysoce elektronizované Estonsko s relativně malým podílem OSVČ, které má ale zároveň vysoce nadprůměrný rozsah stínové ekonomiky v poměru k oficiálnímu HDP (26,2 procenta), oproti českým 15,1 procenta a chorvatským 27,7 procenta (průměr 31 zemí v Evropě je 18 procent).

Estonská centrální banka se pokusila odhadnout, jakou část svého podnikatelského příjmu lidé zatajují, a to s využitím metodologie, která spoléhá na to, že homo sapiens občas zapomíná konzistentně lhát. Existuje totiž velmi silná korelace mezi skutečným příjmem a tím, co si domácnosti ve spotřebě potravin dovolí utratit. Výdaje na potraviny jsou tedy dobrou „proxy“ pro skutečný příjem včetně toho zatajeného. Ve statistice rodinných účtů si domácnosti průběžně a relativně velmi poctivě evidují výdaje na potraviny, i když svůj skutečný příjem zatajují.

Výdaje na potraviny a skutečný příjem

Rozdíly jsou mohutné. Nákupní košíky v sámošce jsou to, co vás prozradí, neboť nákup jídla nelze dávat do nákladů. V USA u domácností, kde podnikatelský příjem převyšoval 25 procent celkového příjmu, představovalo zatajení skutečného příjmu 23 až 35 procent u bílých límečků a 34 až 39 procent u těch modrých. Ve Finsku v domácnostech s dvěma živnostníky 37 až 47 procent, ve Švédsku u živnostníků 40 až 50 procent, u vlastníků malých firem 15 až 20 procent. V Jižní Koreji u živnostníků 38 procent, v Rusku 47 procent. V samotném Estonsku podle reportované spotřeby potravin činil rozsah nepřiznaného příjmu z podnikatelské činnosti kolem 60 procent.

Jak je to v Česku? Přestože profesor Schneider dal Česku v podstatě lichotivý rozměr stínové ekonomiky, je její rozsah nezanedbatelný. Můžeme se bavit o tom, nakolik EET podchytí rozsah šedé ekonomiky v Česku, a bylo by naivní očekávat naplnění účelu tam, kde nejsou svědci a chybí třetí strana.

Koneckonců v Chorvatsku, které bylo pro Česko při zavádění EET inspirací, se podle mezinárodního srovnání rozsah stínové ekonomiky od zavedení „fiskalizace“ v roce 2013 snížil o 0,7 procentního bodu. V Česku to bylo 0,4 a v EU jako celku půl procentního bodu. Takže si tu účtenku vezměte, když už se experimentuje. Ať máme nějaké statistiky pro srovnání.

Převzato z časopisu Euro, autor: Miroslav Zámečník

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek