Dohoda o zemědělství (AoA)

17. 12. 2002 | Zdroj: Sdružení obrany spotřebitelů (SOS)

Kapitoly článku

Pro účely liberalizace zemědělského obchodu obsahuje dohoda AoA (Agreement on Agriculture) seznam opatření, která omezují nebo narušují obchod a stanoví časový rámec pro jejich liberalizaci. Dotace zemědělské výroby jsou rozděleny do řady sekcí podle jejich dopadu na produkci. V rámci Dohody jsou posuzovány tří základní úrovně které jsou relevantní: omezení míry domácí podpory, omezení dovozních bariér a omezení vývozních dotací.

Úvod

Pro účely liberalizace zemědělského obchodu obsahuje Agreement on Agriculture (AoA) seznam opatření, která omezují nebo narušují obchod a stanoví časový rámec pro jejich liberalizaci. Dotace zemědělské výroby jsou rozděleny do řady sekcí podle jejich dopadu na produkci. Domácí dotace jsou klasifikovány do barevných boxů.

  • „Zelený box“ obsahuje ty dotace, které mají minimální rušivý účinek na výrobu nebo obchod a nepředstavují nepřímou cenovou podporu.
  • „Modrý box“ obsahuje přímé platby v rámci programů omezení produkce.
  • „Jantarový box“ zahrnuje domácí dotace, které narušují obchod a jsou nyní dohodou povoleny, ale s výhledem na jejich omezení a odstranění.

Dotace výroby jsou pouze jednou ze tří úrovní dohod v rámci zemědělství, které jsou relevantní: omezení míry domácí podpory, omezení dovozních bariér a omezení vývozních dotací.

Omezení míry domácí podpory a dovozních bariér

Dohoda o zemědělství AoA Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO) požaduje dvacetiprocentní snížení celkové úrovně domácí podpory ve vyspělých zemích, ale nekonkretizuje výrobek nebo výrobky, na něž se má toto snížení vztahovat. Země, jejichž celková míra podpory je nižší než 5 procent celkové zemědělské hodnoty jsou výjimkou. Dvacetiprocentní snížení se uplatní na vyspělé země po dobu šesti let, zatímco na rozvojové země se uplatní třináctiprocentní snížení podobu deseti let od roku 1995.

Základním obdobím pro kalkulace je 1986/1998. Zahrnuto bude každé snížení podpory od této doby. Podle zeleného a modrého boxu je celá řada podpůrných opatření výjimkou z definice „politiky domácí podpory“, a proto nebudou do kalkulací zahrnuta. Mezi tyto výjimky patří například taková opatření zeleného boxu jako jsou programy výzkumu a vývoje, poradní a marketingové systémy, ekologicky zaměřené akční programy a celá řada politik strukturální podpory, např. penzijní programy. Podle modrého boxu jsou navíc také „přímé platby podle programů omezení výroby“ výjimkou ze závazků snižování (platí pro USA). Vyňaty jsou také platby „omezující výrobu“ zavedené v EU, které dostávají farmáři za půdu, kterou nevyužívají k výrobě a pevné platby za omezený počet živého inventáře.

Omezení vývozních dotací

Objem dotovaných vývozů musí být snížen o 21 % a hodnota dotací o 36 % do konce roku 2001 ve vyspělých zemích. Rozvojové země musejí zavést dvě třetiny těchto snížení během deseti let a nejzaostalejší země jsou zatím osvobozeny, navíc uplatňují z rozpočtových důvodů jen velmi málo vývozních dotací. Období 1986/88 bylo opět zvoleno jako základ pro omezení skutečných snížení dotací. Spotřebitelské (a také farmářské) organizace byly tímto výsledkem nevýslovně zklamány. Usilovaly o úplné zrušení vývozních dotací do deseti let. Aby toho nebylo málo, USA a EU vyjednaly „mírovou klauzuli“, podle níž se zavázaly nezpochybňovat praktiky jeden druhého, pokud podpora komodit nepřekročí úroveň roku 1992. Platnost klauzule vyprší v roce 2003 a USA a EU pak budou podrobeny pečlivému zkoumání ze strany dalších zemědělských vývozců.

Důsledky pro světový obchod

Dohoda měla odlišný dopad na rozvojové a vyspělé země, na zemědělské dovozce a vývozce. Některé rozvojové země jako Indie navrhují, že pro rozvojové země není čistě tržní přístup vhodný, a měla by jim být povolena větší autonomie při tvorbě domácní zemědělské politiky a poskytování domácí podpory.

Indie pokračuje v uplatňování tržního přístupu se zohledněním netržních otázek a zdůrazňuje, že kvůli vysokému podílu venkovské populace závislé na zemědělství v rozvojových zemích je třeba pečlivě přezkoumat každé opatření, které má vliv na zaměstnanost v zemědělství.

V září 1999 vydala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO – Food and Agriculture Organization of the United Nations) „Syntézu případových studií“ účinků Dohody o zemědělství AoA v 16 rozvojových zemích. Podle Dohody omezilo 12 ze 16 zemí domácí podporu svých farmářů. Studie zjistila, že AoA vedla k nárůstu importu potravin do těchto zemí, ale ne k nárůstu jejich exportu. To přinutilo místní farmáře opustit sektor a přesunout se do městských oblastí a vedlo ke koncentraci farmářských firem.

Tváří v tvář těmto důkazům některé rozvojové země společně vyjádřily znepokojení, že očekávané usnadnění přístupu rozvojových zemí na trh se neuskutečnilo. Nedávná zpráva Světové banky zjistila, že výběr období 1986–88 jako základny znamená, že zisky rozvojových zemí z přístupu na trh jsou minimální nebo vůbec žádné. Zemědělští vývozci také čelí nepoctivé konkurenci ze strany USA a EU, kterým bude i do budoucna umožněno využívat vývozních dotací (i když v trochu menší míře). Přestože vyspělé země omezily některé bariéry v obchodě se zemědělskými produkty, pokračují v rozsáhlém dotování svého zemědělského sektoru. V EU, USA a Japonsku dotace a ochrana stále zajišťují nadprodukci.

Společná zemědělská politika EU (Common Agriculture Policy – CAP) zůstává jedním z nejvíce ochranářských režimů na světě. Evropská patnáctka spotřebuje na dotace svým farmářům 85 miliard USD ročně. USA, ač hlasitě CAP kritizují, zvyšují podporu vlastních farmářů. V roce 2000 zde podpora dosáhla objemu 28 miliard USD.

Obavy spotřebitelů

Zemědělský obchod zásadně ovlivňuje bezpečnost potravin a základní právo spotřebitele na přístup k základnímu zboží. Liberalizace obchodu musí zohlednit dlouhodobý dopad na bezpečnost potravin pro nejchudší spotřebitele. Liberalizace zemědělských trhů USA a EU by měla být pro rozvojové země přínosem a umožnit jim zvýšit exporty. Spotřebitelé ve vyspělých zemích by vydělali na snížení cen. Podle Institutu pro mezinárodní ekonomiku by liberalizace zemědělství mohla jen pro spotřebitele v Evropě ročně znamenat zisk 15,4 mld. USD.

Ale obavy spotřebitelů jdou dále než jsou ceny a bezpečnost základních potravin. Kvalita potravin a způsobu jejich výroby, kulturní preference, trvalá udržitelnost zdrojů a ochrana životního prostředí, to vše jsou témata veřejné diskuze o regulaci potravinářského průmyslu. Spotřebitelé potřebují zajistit, aby tyto obavy nebyly použity jako důvod, proč nezavést tolik potřebné změny trhů vyspělých zemí.

Budoucnost Dohody o zemědělství AoA

Článek 20 Dohody o zemědělství AoA říká, že jednání o dalším postupu liberalizace zemědělství by měla začít v roce 2001. To představuje část „zabudovaného programu“ WTO. Podle článku 20, na němž budou jednání postavena, je třeba vzít v úvahu:

  • dosavadní zkušenosti se zaváděním snížení závazků
  • účinky snížení závazků na světový zemědělský obchod
  • mimoobchodní otázky, zvláštní zacházení pro rozvojové země a cíl vytvoření poctivého a tržně orientovaného zemědělského obchodního systému
  • všechny další závazky nezbytné k dosažení dlouhodobého cíle trvale udržitelné progresivní redukce podpory a ochrany

Většina rozvojových zemí trvá na tom, aby byla priorita přikládána problémům, kterým čelí ony, zejména pak problémům čistých dovozců. Zatímco jedním z hlavních cílů Dohody o zemědělství AoA je snížení dotací ve vyspělých zemích, má také za účinek znemožnění použití dotací rozvojovým zemím. Rozvojové země poukazují na to, že průmyslové země pokračují ve využívání celních i mimocelních bariér, aby omezily vstup zemědělského exportu rozvojových zemí na své trhy, což vede k roční ztrátě na exportním zisku rozvojových zemí ve výši 700 mld. USD. Průmyslové země dále uvalují vyšší cla na zpracované potraviny než na nezpracované, čímž maří snahy rozvojových zemí o zvýšení přidané hodnoty svých zemědělských vývozů.

Ve svém příspěvku na setkání Komise WTO pro zemědělství v červnu 2000 obvinila skupina 11 rozvojových zemí USA a EU, že vytvářejí nové bariéry zemědělských importů z rozvojových zemí. Existující pravidla Dohody o zemědělství AoA podle nich způsobují, „že zvláštní zacházení je uplatňováno spíše na vyspělé než na rozvojové země“. Dohoda o zemědělství AoA se dostatečně nezabývá bezpečností potravin a otázkami rozvoje venkova a skupina navrhuje vytvoření „rozvojového boxu“, který by se zvlášť věnoval těmto otázkám. Návrhy předložené rozvojovými zeměmi podtrhují problémy a nedostatky systému „zeleného boxu“ AoA. To umožní vládám přijmout některá omezená opatření, např. platby nezaložené na úrovni produkce. Politiky „zeleného boxu“ musejí splňovat kritéria pravidel AoA pro podpůrná opatření a nesmějí narušovat obchod. Součástí probíhajících jednání musí být systematické přezkoumání dotací podle „zeleného“ a „modrého boxu“.

USA a skupina 18 zemědělských vývozců propagují podobné stanovisko. Usilují o odstranění obchodních bariér, výrazné snížení cel a odstranění exportních dotací. Skupina 18 zemí chce vstoupit na bohaté trhy USA, Evropy a Japonska a USA chtějí lepší přístup na trhny EU a Japonska.

Evropská unie a Japonsko chtějí, aby byl „multifunkční“ charakter zemědělství a půdy zohledněn při jednáních a aby bylo uznáno, že zemědělský sektor má na celém světě širší úlohu než je poskytování potravin, a to např. vytváření pracovních míst a stimulace venkovské ekonomiky.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek