English version
V uplynulých letech doplatila na štědré přerozdělování evropských peněz konkurenci řada polygrafických firem.
Svoji bitvu nakonec prohrál i majitel Pardubické tiskárny Silueta, jež v březnu 2017 ukončila svoji činnost, jednašedesátiletý Miroslav Štichauer.
Válku ale prohrát nechce: „To nejhorší, co bychom mohli udělat, by bylo vzdát se. Doufáme, že se mně a mým společníkům podaří sehnat investora a opět se postavit na nohy“.
Byznys za „totáče“
Jen málo podnikavých krajanů rozjelo svůj byznys ještě před pádem reálného socialismu. Komunisté za přestavby podnikání v Československu v omezené míře umožňovali, ale tolerovali jen skutečně drobné živnostníky. Soukromníkům přitáhli opratě a pečlivě hlídali maximální výši obratu.
„V branži se pohybuji už od sedmdesátých let. Na počátku roku 1989 už bylo možné získat povolení na soukromé podnikání. Zkusil jsem to i já. V Pardubicích jsem byl číslo 23. Byli jsme tehdy s manželkou nadšení, že to jde, že můžeme tisknout a naše výrobky prodávat,“ usmívá se Štichauer.
Jeho firma nabízela sítotisk a potisk fólií, další kolegové měli po revoluci v Pardubicích DTP studio a grafický ateliér. V roce 1991 se spojili a nově vzniklá tiskárna se sídlem v Pardubicích začala s ofsetovým tiskem.
V 90. letech Miroslava Štichauera a jeho společníky konkurence výrazně netrápila. První zakázky byly především pro klienty v Pardubicích a okolí, ale zájem o jejich služby hranice regionu rychle přerostl.
„Výrobců tehdy moc nebylo. Po ofsetovém tisku byla velká poptávka. Významnou zakázkou byl například tisk volebních lístků při volbách do České národní rady a Federálního shromáždění v roce 1992. Tehdy jsme pracovali i šestnáct hodin denně. V prvních letech jsme rostli poměrně plynule. Když srovnám obraty na počátku 90. let a v roce 2007, polepšili jsme si zhruba dvacetinásobně,“ prozrazuje podnikatel.
Mezi zákazníky Siluety se časem zařadila řada reklamních agentur, kulturní instituce včetně Švandova divadla či Divadla Radka Brzobohatého, pojišťovna Kooperativa či Pojišťovna České spořitelny. K významným klientům patřily i orgány státní správy.
Před deseti lety byl obrat tiskárny – ačkoli šlo o malý podnik se zhruba dvaceti zaměstnanci – těsně pod 30 miliony ročně.
Osudové dotace
Krátce poté, co se v Česku začínají přerozdělovat peníze z evropských fondů, se Miroslav Štichauer se společníky rozhoduje pro velkou investici. V Sezemicích Veské nedaleko Pardubic nakoupili novou nemovitost, miliony spolkly i nové stroje. Byla to osudová chyba, přiznává dnes.
„O dotacích jsme toho zpočátku moc nevěděli. Dokonce jsem si chvíli myslel, že je to plošná věc, a že kdo o ně nepožádá, tak je hloupý či líný. Nechali jsme si ale udělat analýzu a zjistili jsme, že na ně nemáme nárok z regionálních důvodů,“ vzpomíná.
Na hořekování ale podle Štichauera nebyl čas. Aby pokryli dodatečné náklady, vzali si úvěr od jedné z komerčních bank a také zvýhodněný úvěr od Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB). Celkem si půjčili osmnáct milionů korun.
„Přiznávám, že nemůžu na sto procent tvrdit: bez dotací v branži by přišel absolutní úspěch a s dotacemi absolutní propad. Když investujete, jsou první roky těžké. I dříve jsme spláceli dluhy, jenže jsme se z toho vždy bez potíží dostali,“ říká majitel.
A vzápětí s hořkým úsměvem dodává: „Nechápu, proč dávat dotace soukromým firmám v oboru, který nebyl a není nijak ohrožen. V polygrafii neznám jediný případ, kdy by se podniky bez dotací neobešly. Chyba samozřejmě není na straně příjemců. Ti jen využili příležitosti, což by udělal každý. Špatně nastaven je celý systém. Nemůžeme si myslet, že když do polygrafie přitečou zvenku miliardy korun jen pro vybrané subjekty, nic se nestane.“
Desítky konkurenčních firem měly větší štěstí, mnohé z nich dosáhly na peníze z Bruselu i opakovaně a následně přispěly k výraznému snížení cen tiskařských prací a produktů. Podle vyjádření stejně postiženého kolegy z Východočeské tiskárny Petra Fryče dotace doslova „rozvrátily polygrafický průmysl“.
Možná jde o přehnané tvrzení, i Miroslav Štichauer připouští, že mnohé podniky v branži i bez finančních injekcí přežily a jsou relativně zdravé. Nerovné konkurenční prostředí, kdy jsou někteří nespravedlivě zvýhodněni, ale v české polygrafii (a nejen v ní) zůstává.
A propad cen pokračuje dál. „Podle našich údajů spadly ceny od roku 2007 dodnes o třicet procent a podle mého soudu to bude ještě v dalších letech pokračovat,“ doplňuje majitel Siluety.
Konkurz nebo reorganizace? Vyberte si
Problémy pro Siluetu přicházely postupně. Místo strmého pádu do propasti, šlo spíše o pozvolný pokles spojený s neschopností splácet své závazky.
Potíže vyvrcholily v roce 2014. Na konci roku požádali o moratorium, což je institut, který předchází úpadku a znamená, že máte ochranu před věřiteli na tři měsíce. „Každé moratorium ovšem musí nějak skončit – nejde o čtvrt roku prázdnin – a to naše skončilo insolvenčním návrhem v lednu 2015,“ popisuje majitel.
Úpadek lze v tuzemsku řešit konkurzem nebo reorganizací. Podnikatelé ze Sezemic před dvěma lety uvěřili, že druhá možnost může Siluetu zachránit. Malé firmy musí mít podle české legislativy reorganizaci předjednanou právě s věřiteli, a většina z nich naštěstí svého dlužníka potopit nechtěla.
„Podali jsme návrh na reorganizaci a dostali k ní souhlas více než 80 procent věřitelů. Soud náš plán schválil. Byl stanoven insolvenční správce, nicméně mně zůstala právní subjektivita, takže jsem firmu nadále vedl,“ říká Štichauer. Tiskárna dostala zhruba rok, kdy mohla pokračovat ve výrobě, na vypracování reorganizačního plánu.
Možná by přežila, jenže během roku 2015 díky klesajícím cenám klesly zhruba na polovinu i tržby a příchozí platby. „Pokud by se ceny udržely nebo mírně zvedly, věřím, že bychom to ustáli a bojovali dál. Takto jsme se ale dostali do situace, kdy jsme nebyli schopni splácet takzvané zapodstatové pohledávky, což jsou pohledávky, které vzniknou od vyhlášení úpadku a musíte je nutně, nejdéle v okamžiku schválení reorganizačního plánu, uhradit,“ shrnuje majitel.
Hřebíčkem do rakve byl pak komplikovaný prodej sídla firmy v Sezemicích, kdy se zájemce o koupi obával, že na nemovitosti zůstane zástavní právo a nebude s ní moci nakládat. Za prodej továrny tak zástupci tiskárny nemohli inkasovat peníze, které původně očekávali.
Ačkoli se dotkli dna, svůj boj, jenž skončil očekávaným konkurzem, vzdát nehodlají. „Jsem pyšný na své společníky. I v těžkých časech stále držíme při sobě. Věřím, že když najdeme investora a zůstaneme v polygrafii, můžeme si do deseti let na naše zbylé závazky vydělat,“ věří Štichauer. Svůj původní byznys už ale nezachrání.
Jakub Procházka
Foto: Tomáš Turek
