Dotace: záhuba nebo spása byznysu?

14. 3. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Ročně se v Česku vyplatí na dotacích desítky miliard korun. Pro někoho jsou životně důležité, jiní považují dotační programy za cestu do pekel.

Podnikatelská veřejnost si na dotace zvykla, ačkoli na peníze z Bruselu, státní kasy či z krajských rozpočtů většina firem nikdy nedosáhne. Některé obory by bez dotací nepřežily, v jiných ale transfery peněz a s nimi spojená deformace konkurenčního prostředí přispívají k úpadku firem.

Dotace už považujeme za stejně běžnou součást podnikatelského světa jako daňové bonusy, ačkoli mohou být z logiky věci demotivující. Podle průzkumu Libertariánského institutu (LI), pro který je jakékoli přerozdělování peněz dílem ďáblovým, považuje velká část dotázaných dotace za ideální podhoubí pro korupci a vidí v nich podporu nekalé konkurence. Vadí prý dvěma třetinám Čechů. „Průzkum ukázal, že 72 procent respondentů považuje proces získávání dotací za složitý a celých 84 procent z nich se domnívá, že je tato složitost záměrná,“ přibližuje výsledky ankety předseda LI Roman Kříž.

Co je v českém dotačním rybníčku nové, to je ochota některých podnikatelů, kteří se domnívají, že jim dotace zlikvidovaly byznys, soudit se se státem. První vlaštovkou je žaloba majitele krachující polygrafické firmy Petra Fryče, který požaduje po státu náhradu škody. Pokud by Fryč uspěl, může strhnout lavinu žalob.

Směr určil vstup do EU

Jen dotace z evropských peněz na projekty v České republice představují od roku 2014 do roku 2020 téměř 650 miliard korun. „Můžeme směle odhadovat, že počet dotací je více než tisíc každý pracovní den,“ tvrdí předseda Libertariánského institutu. Toto číslo je zřejmě nadsazené, nicméně jen v rámci evropských programů půjde do roku 2020 o desítky tisíc schválených projektů.

650 miliard korun přestavovaly dotace z EU od roku 2014 do roku 2020

Nejvíce peněz z Bruselu spotřebují tuzemští zemědělci. Většina schválených projektů pro zmíněné programové období je v rámci Programu rozvoje venkova. České zemědělství je na jedné straně vystaveno volnému trhu a konkurenci ze všech členských zemí EU, na druhé straně má nárok na štědré provozní a investiční dotace, které v období 2012 až 2014 činily v průměru kolem 38 miliard ročně. To je ostatně třikrát více než před vstupem do Unie.

Na systém si nemohou stěžovat ani čeští včelaři. Ti musejí na startu překonávat nejen strach ze včel. Včelaření znamená především velké výdaje a je to byznys se značně nejistým koncem. Začínající podnikatele to ale v posledních letech neodrazuje. A důvodem jsou opět štědré dotace z EU a českých krajů v řádu desítek milionů korun ročně.

„Ve velké většině přispívají eurodotace ke zvyšování kvality života a hospodářskému růstu v našich regionech,“ shrnuje bývalý europoslanec Jan Březina.

V Journal of Public Economics kdysi porovnávali dvě skupiny regionů, jež byly zhruba na stejné hospodářské úrovni. Jedni na dotace EU dosáhli, druzí nikoli. A ekonomové došli k jednoznačnému závěru: regiony pobírající dotace EU rostly rychleji než srovnatelně vyspělé oblasti bez dotací. Pochybovat nelze ani o tom, že transfery peněz přispívají ve vyspělém světě k rozvoji infrastruktury či zlepšení stavu životního prostředí.

Jsou za vodou, ale dotace využívají

Na systém si nestěžuje ani jedna z nejprogresivnějších a nejúspěšnějších českých firem, výrobce zdravotnických lůžek Linet. Úspěšného šéfa Linetu a manažera roku 2009 Zbyňka Frolíka zřejmě nikdo nepodezírá, že by se v tvrdé konkurenci neprosadil bez finančních injekcí z EU nebo od státu.

Dotace do zemědělství v období 2012 až 2014 činily v průměru kolem 38 miliard ročně.
To je třikrát více než před vstupem do Unie.

„Zajímavé jsou všechny dotační programy, které podporují podniky v jejich rozvoji a růstu jejich konkurenceschopnosti. Linet využívá řadu operačních programů, a to jak investičních (inovace ve výrobě, vybudování vývojového centra), tak neinvestičních, například projekt firemní školky,“ řekl Profitu Zbyněk Frolík.

Linet hodlá peníze z operačních programů využívat i do budoucna, Frolík nicméně upozorňuje na nedostatečnou transparentnost, která je trnem v oku všech kritiků dotační politiky. „Nabídku využijeme, pokud to bude dávat smysl pro byznys firmy. Nechceme jít cestou ,projektů pro projekty̕. Na jedné straně velmi pozitivně hodnotíme snahu institucí vycházet žadatelům vstříc, na druhé straně je stále patrný prostor pro zlepšení, a to jak z pohledu transparentnosti celého procesu, tak i jeho efektivity,“ dodává šéf Linetu.

Proti proudu

Proti proudu jdou nejen zástupci Libertariánského institutu, kteří chtějí dotace výhledově zrušit, ale také podnikatelé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že dotace pro konkurenty zničily jejich byznys.

Podle libertariánů jsou dotace z EU přidělovány exekutivou za současného porušování zákona o ochraně hospodářské soutěže. „Libertariánský institut provádí analýzy, na jejichž základě budou podniknuté kroky k vrácení takovýchto nezákonných dotací Evropské unii. Může se jednat až o desítky miliard korun,“ myslí si Kříž.

Za oběť dotačního systému se považuje Petr Fryč ze Sezemic. V jeho oboru skutečně řada firem doplatila na štědré přerozdělování peněz konkurenci. „Stát z mého hlediska jasně selhal, porušil české zákony i evropské směrnice. Stát svou dotační politikou absolutně rozvrátil celý polygrafický průmysl. Firmy, které dotace dostaly, se na nich samozřejmě staly závislými,“ tvrdí bývalý majitel tiskárny. Petr Fryč říká, že konkurence díky dotacím nasadila dumpingové ceny a jejich do té doby výdělečný podnik nemohl v takovém prostředí prosperovat, a dokonce ani přežívat.

Podle údajů Českého statistického úřadu, se v letech 2007 až 2014 díky dotacím podařilo v polygrafii vytvořit několik desítek nových pracovních míst. Jenže zhruba tři tisíce míst zaniklo.

S Fryčem souhlasí kolega z oboru, jednatel tiskárny Silueta Miroslav Štichauer. Ten řekl Profitu, že se chce k žalobě na stát připojit: „Výsledek soudního jednání si netroufám odhadnout, ale v úspěch věříme a domníváme se, že by se soud měl těmito případy zabývat. Posouzení vlivu dotací na naši situaci by mělo být stanovené na základě znaleckých posudků. Nejsem odborníkem na dotační politiku, ale změny v této oblasti jsou dle mého názoru i názoru mých kolegů více než nutné.“

„Propad cen polygrafických výrobků, způsobený z velké části, nikoli však výlučně selektivně přidělovanými dotacemi se dle našeho názoru ještě zcela nezastavil,“ domnívá se Štichauer. Firma kvůli tomu ostatně musela projít náročnou reorganizací.

„Obecně si myslím, že dotace mají smysl v oblastech, kde mohou pozitivně zasáhnout pouze stát. Namátkou mě napadá financování opravy památek, pomoc handicapovaným spoluobčanům, investice do výzkumu, vzdělávání a podobně. V polygrafii přinášejí regionálně udělované diskriminační dotace mnohem více problémů než případných přínosů,“ doplňuje Štichauer.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Tomáš Novák.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek