Emise CO2 v Evropě klesají, problémy ale dělá uhlí nebo doprava

20. 4. 2017 | Zdroj: EurActiv.cz

Evropské unii se v minulém roce opět podařilo snížit emise skleníkových plynů. Pro správné fungování klimatické politiky je ale zapotřebí napravit systém obchodování s povolenkami, jehož stávající podoba hraje do rukou uhelným elektrárnám. EU se také snaží snížit emise v ostatních sektorech, jako je například doprava.

Množství skleníkových plynů vypouštěných v rámci energetiky a průmyslu v Evropě loni už šestý rok po sobě pokleslo. Vyplývá to z dat evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) za rok 2016, která na začátku dubna zveřejnila Evropská komise.

Povolenky pro vypouštění emisí využívají především výrobci elektřiny, tepla a také průmyslové podniky. Na každou vyprodukovanou tunu oxidu uhličitého potřebují jednu emisní povolenku.

„Ověřené emise za rok 2016 meziročně klesly o půldruhého procenta,“ říká obchodník s povolenkami společnosti Vertis Daniel Ošťádal. „Do 31. března stihlo emise nahlásit 10 716 z celkových 12 754 zařízení v rámci EU ETS. Ta společně do ovzduší vypustila 1,73 miliardy tun oxidu uhličitého.“

Německé uhlí

Analýza bruselského think-tanku Sandbag ukazuje, že pokles lze přičíst výrobcům energie, protože v průmyslových sektorech se emise meziročně snížily jen o půl procenta a v posledních čtyřech letech jsou víceméně na stejné úrovni.

Za loňským snížením stojí hlavně uzavírání uhelných elektráren a častější využívání zemního plynu, který zaznamenal pokles cen.

Mezi 10 největšími znečišťovateli ovzduší v EU je 7 elektráren z Německa. Jsou mezi nimi i 4 lužické podniky, které patří českým skupinám EPH a PPF.

„Emise z uhelných elektráren klesly v roce 2016 o 11 procent,“ uvádí analytik Sandbagu Dave Jones. Upozorňuje však, že tento druh elektráren je v rámci EU ETS stále zodpovědný za 39 procent všech emisí. V Evropě jich je 280.

Mezi deseti největšími znečišťovateli ovzduší v EU přitom najdeme sedm elektráren z Německa. Jsou mezi nimi i čtyři lužické podniky, které nově patří českým skupinám EPH a PPF.

Ačkoliv je Německo v EU vnímáno jako „zelený šampion“, ve snižování emisí CO2 to neplatí. Vloni zde sice poklesly o půl procenta, dlouhodobě se ale Spolkové republice nedaří plnit vlastní cíle.

„Německo se zavázalo, že mezi lety 1990 a 2020 sníží své emise o 40 procent. Do loňského roku jsme dosáhli snížení 28 procent. To je samozřejmě úspěch, ale snížit emise během následujících čtyř let o dalších 12 procent, to je velká výzva,“ řekl na začátku dubna v Praze na konferenci Proměna energetiky Stefan Kapferer z prezidia Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství.

Jedním z důvodů je tamní postupné odstavování jaderných elektráren a navýšení výroby elektřiny z uhlí. Ta se dlouhodobě vyplácí mimo jiné kvůli nízké ceně uhlíku v systému ETS, způsobené velkým přebytkem povolenek. Ten už podle analýzy Sandbagu překročil počet tří miliard. Stojí za ním mimo jiné hospodářský pokles během celosvětové finanční krize.

Obchodování s emisemi nefunguje

Cenu uhlíku se teď snaží EU navýšit prostřednictvím nových pravidel systému ETS, která začnou platit po roce 2020. Členské země, europoslanci a zástupci Evropské komise již zahájili trojstranná finální jednání, která by mohla skončit letos na podzim.

„Evropský systém pro obchodování s emisemi nefunguje a naším úkolem je změnit to,“ říká parlamentní zpravodaj reformy, britský konzervativní europoslanec Ian Duncan. Důležité podle něj bude zamezit dalšímu hromadění povolenek a zajistit dostatečný přísun bezplatných povolenek energeticky náročným odvětvím, která může cena uhlíku poškozovat v mezinárodní konkurenci.

Členské státy i Evropský parlament přicházejí k jednacímu stolu s rozdílnými pohledy na řadu otázek. Vyjednávat se bude například o možném zrušení dvou miliard přebytečných povolenek v roce 2024.

Další otázkou bude ústupek energeticky náročným odvětvím, která se obávají takzvaného mezisektorového korekčního faktoru. Ten se uplatňuje, pokud množství bezplatně rozdělovaných povolenek překročí stanovené číslo. Průmyslové podniky napříč sektory pak o část bezplatných povolenek přijdou.

Pokud by se měl korekční faktor v budoucnu uplatňovat, může se podle dohody členských zemí až o 2 % snížit objem povolenek určených k prodeji v aukcích, na kterých vydělávají právě státy. Tyto povolenky by se pak přidělily průmyslu. Evropský parlament ale navrhuje snížení aukčního podílu až o 5 %.

Emise v cestování

Při snižování emisí se však nehraje jen o budoucnost průmyslu nebo energetiky. Pod EU ETS spadají i letecké společnosti, které musí vykazovat emise ze všech letů v rámci Evropského hospodářského prostoru.

Podle čerstvých údajů za loňský rok emise z tohoto odvětví vzrostly o téměř osm procent na více než 61 milionů tun.

Letectví je odpovědné za tři procenta všech evropských emisí skleníkových plynů. Pokud se někdo vydá letadlem z Londýna do New Yorku a zpět, vyprodukuje podle Evropské komise tolik emisí, jako když celý rok vytápí svůj dům.

Mezi zdroje skleníkových plynů patří i další dopravní prostředky, které už ale nespadají pod systém ETS. Ten pokrývá přibližně jen 45 procent evropských emisí. Mezi takzvané non-ETS sektory patří zemědělství, nakládání s odpady, sektor budov a právě doprava.

Uhlíková daň v Česku

Zatímco v Česku tvořily emise z dopravy v roce 1990 jen 6,35 procenta z celkových emisí CO2, v roce 2012 už tento podíl podle údajů ministerstva průmyslu dosahoval na 16,9 procenta. Stále to ale není nic ve srovnání se západoevropskými zeměmi – ve Velké Británii tento podíl například činí 27 procent.

Vládní strategie navrhuje, aby se v sektorech mimo EU ETS zavedla uhlíková daň, tedy poplatek za vypouštění emisí.

I v této oblasti se EU snaží vypouštění skleníkových plynů regulovat, a to například pomocí limitů pro emise CO2, které produkují osobní automobily.

Letos v létě má Komise navrhnout nový cíl, který bude pro auta platit po roce 2021, s platností do roku 2025 nebo 2030.

Podle různých odhadů by se mohl pohybovat mezi 68 až 80 gramy CO2 na ujetý kilometr. Do takového limitu by se dnes kromě elektromobilů vešly jen některé hybridy a možná nejmenší vozy na stlačený zemní plyn (CNG).

Dopravě se věnuje i národní strategie pro ochranu klimatu do roku 2030, kterou na konci března schválila česká vláda. Stát chce například zvýhodňovat alternativní paliva, ale také cyklistiku. Snižování emisí se bude týkat i nákladní dopravy, která by se zčásti měla přesunout na železnice.

Vládní dokument nazvaný Politika ochrany klimatu (POK) se zaměřuje na odvětví spadající pod systém emisního obchodování i na ty ostatní.

„Do roku 2030 má dojít k poklesu emisí o 44 milionů tun v porovnání s rokem 2005, tedy o téměř 30 procent,“ řekl ke strategii ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

„V porovnání s emisemi skleníkových plynů v roce 1990 je to pak snížení až o 48 procent, takže s přehledem naplníme naše závazky vůči EU snížit emise oproti roku 1990 nejméně o 40 procent do roku 2030,“ dodal Brabec.

Vládní strategie také navrhuje, aby se v sektorech mimo EU ETS zavedla uhlíková daň, tedy poplatek za vypouštění emisí. „Nejprve ale bude nutné provést analýzu dopadů a teprve na jejím základě posoudit možnost zavedení,“ uvádí ministerstvo životního prostředí.

Sektory jako je zemědělství, nakládání s odpady nebo doprava sleduje i speciální evropská legislativa. Nařízení, které jednotlivých státům určuje cíle pro snížení emisí v těchto odvětvích, aktuálně projednávají členské země a Evropský parlament. Jeho výbor pro životní prostředí má svou zprávu schvalovat na konci května. ČR by podle návrhu měla do roku 2030 snížit emise v non-ETS odvětvích o 14 % oproti roku 2005.

Adéla Denková, EurActiv.cz

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek