Éra sladké nejistoty. Po 50 letech končí regulace trhu s cukrem

1. 10. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Čeští výrobci jsou připraveni zaplavit bílým zlatem kontinent, i když to bude znamenat pokles cen a ziskovosti. Ne všichni jednu z největších změn v potravinářství v poslední dekádě ustojí.

Takzvané cukerné kvóty určující produkci a export v Evropě po padesáti letech, pro Česko po čtrnácti, s prvním říjnem končí. Na trh s cukrem se tak vrací liberalizace, jako tomu bylo v divokých devadesátkách. Oldřich Reinbergr, šéf největšího cukrovaru Tereos TTD, je přesvědčen, že některé podniky přechod do nové éry nemusí přežít. „Nemohu říct, zda půjde o cukrovary v Česku, nebo v Evropě, ale některé společnosti se mohou dostat do existenčních potíží,“ míní Reinbergr.

Zrušení cukerných kvót je spolu s koncem mléčných kvót před dvěma lety bezesporu jednou z největších změn v evropském potravinářství v posledních deseti letech. A právě dopad na mlékárenství po zrušení kvót slouží často za příklad toho, co cukernému průmyslu hrozí. Chovatelé krav s vidinou vyšších prodejů po konci omezení citelně navýšili produkci. Tím se však dostali do vlastní pasti. Nadbytek srazil ceny hluboko pod náklady a produkce mléka se stala těžce ztrátovou činností.

Aby se situace stabilizovala, Evropská unie nabídla zemědělcům peníze, pokud produkci omezí. Částečným výsledkem je naopak dnešní nedostatek a rekordní cena másla blížící se 60 korunám za kostku.

Cukrovarníci srovnání s mlékem neradi slyší. Co se přesně po prvním říjnu stane, si však netroufá nikdo říct. „To dnes není schopen nikdo odhadnout. Doufám, že nepřijde žádný negativní faktor kromě toho, že končí režim cukerných kvót,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka v narážce na to, že k poklesu cen mléka přispělo vedle zrušení kvót embargo na vývoz do Ruska, které ještě posílilo evropský přebytek.

Současná situace v cukrovarnictví se nicméně aspoň částečně podobá přípravám na konec mléčné regulace. Také cukrovarníci se chystají na citelné navýšení produkce. Tereos TTD investoval do výroby v posledních pěti letech téměř miliardu korun, se zemědělci se domluvil na vyšších pěstebních plochách řepy a počítá, že svou produkci navýší zhruba o pětinu. Za celý český cukrovarnický průmysl se očekává nárůst zhruba o osm procent, země západní Evropy však počítají s navýšením produkce až o 25 procent.

Například německý cukerný gigant Südzucker si v očekávání deregulace pořídil na 240 speciálně upravených železničních vagonů. Každý z nich přišel podle deníku Die Welt na zhruba 100 tisíc eur. Společnost si od cukrových vlaků slibuje rychlé propojení s evropskými přístavy, ze kterých plánuje bílým zlatem zaplavit prakticky celý svět. Tím se v podstatě nejspíš i uvolní prostor pro české cukrovarníky, kteří s koncem kvót chtějí naopak posílit na kontinentě a omezit kvůli tomu i vývozy mimo EU.

K tomu všemu zemědělci letos očekávají u řepy mimořádně vysoké výnosy – hned na startu liberalizace tak přispěje i mimořádná sklizeň. Už loni se v Česku podle dat ministerstva zemědělství vyrobilo 620 tisíc tun cukru, nejvíce od vstupu do Unie. Letos by to podle prognóz mělo být ještě zhruba o třicet tisíc tun více. Sedm stávajících cukrovarů tak vyrobí více cukru než pět desítek výroben v roce 1989.

Pole s řepou jsou rozlohou sice stále o polovinu menší než v době pádu komunistického režimu, díky efektivnějšímu zemědělství však dávají dvojnásobný výnos. A díky zvýšené poptávce ze strany cukrovarů přibylo v posledních letech i zemědělců pěstujících řepu. V minulé sezoně jejich počet vzrostl meziročně téměř o sto na 834.

Ke zvýšenému zájmu o pěstování řepy bezesporu přispěla i skutečnost, že stát prosadil zařazení cukrové řepy mezi takzvané citlivé komodity. To znamená, že pěstitelé dostávají vyšší dotace, než kdyby zůstali například u obilí, kukuřice nebo řepky. Ročně si tak přijdou na 450 milionů korun navíc. „Mezi zemědělskou veřejností se o tom vedla docela diskuse. Mnoho zemědělců říkalo, že je to zbytečně moc, nicméně vnímám to jako stabilizační faktor, díky kterému se nám plocha cukrovky za poslední tři roky zvyšuje,“ říká ministr Jurečka.

Ceny se už propadly

To vše se už na cenách cukru začalo projevovat a ty padají už v předstihu. „V současné době se cena bílého cukru obchodovaného na burze v Londýně dostala pod průměrnou velkoobchodní cenu cukru v EU. A nachází se na minimech z roku 2015. To je způsobeno tím, že se očekává konec kvót a následná zvýšená produkce cukru,“ upozorňuje analytička společnosti Finlord Eva Mahdalová.

I Reinbergr proto počítá v následujících letech s výrazně nižší profltabilitou. „Samozřejmě čekáme velké újmy, co se týká ziskovosti. Na druhé straně by nás to nemělo existenčně ohrozit. Půjdeme dolů, ale TTD je konkurenceschopný a budeme bojovat. Tématem spíš bude konkurence národních rozpočtů, zda třeba nebudou v některých evropských zemích skrytě podporováni zemědělci,“ obává se Reinbergr, že mezi jednotlivými státy začnou závody o to, kdo zemědělcům skrytě více nasype. Česko, pro které na rozdíl od Francie či Polska zemědělství není prioritním odvětvím ekonomiky, v tomto souboji obvykle prohrává.

Tereos TTD proto s pěstiteli řepy z opatrnosti uzavřel kontrakty jen na rok místo obvyklých tří let. Otázkou zůstává, jaký dopad bude mít zlevnění cukru na spotřebitele. Průměrný Čech ročně spotřebuje 33,6 kilogramu cukru a při současné ceně tak za něj vydá necelých 700 korun. Podle analýzy Finlordu lze očekávat zlevnění zhruba o pět procent a na samotném cukru do kávy či čaje tak zákazníci pravděpodobně příliš neušetří.

Ovšem cukr je zcela klíčovou komoditou pro řadu dalších potravinářských odvětví. Pro výrobu alkoholických i nealkoholických nápojů, pekárny a cukrárny jde o důležitou nákladovou položku, a její citelné zlevnění by se tedy mohlo projevit i v řadě dalších položek spotřebního koše.

Výrobci se zatím netváří, že by plánovali snižovat ceny. Vesměs přitom odkazují na růst dalších nákladů, hlavně mezd, které zlevnění komodity srovnají. Například šéf největšího výrobce balených potravin Hamé Martin Štrupl očekává zlevnění samotného cukru o deset až dvacet procent, s promítnutím do konečných cen výrobků však příliš nepočítá.

„Naše náklady nijak výrazněji neklesnou, protože pravděpodobný pokles cen této komodity více než vyrovná neustálý růst cen dalších surovin, ať již jde o maso, ovoce, nebo mzdy,“ říká Martin Štrupl a podobně to vidí i nápojáři. „Z hlediska vývoje nákladů jsou v současnosti pro nás klíčové změny týkající se platů zaměstnanců. Samotný cukr je v souvislosti s náklady jen jednou z komodit,“ přidává se šéf společnosti PepsiCo Josef Neumann.

Situaci bychom mohli opět srovnat s tím, co nastalo po ukončení regulace u mléka. I když výkupní ceny zemědělců byly už pod výrobními náklady, ceny mléka a mléčných výrobků v regálech řetězců se stále držely. Výrobci a řetězce tehdy často argumentovali právě zvyšujícími se náklady práce. Nakonec byl však propad výkupních cen tak citelný, že z nižších cen profitovali i spotřebitelé, byť ne v plné míře. Když mléčná krize pominula, prudké zdražení následovalo téměř okamžitě.

Zda trh s cukrem projde stejnou turbulencí, lze těžko předjímat. Pro evropský cukrovarnický průmysl každopádně nastává úplně nová éra, a má-li člověk věřit tuzemským výrobcům, nejistota volného trhu je jim milejší než bezpečí svázaných rukou.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož, foto: Jan Rash, Martin Siebert

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek