Etiketa obchodního jednání v Lucembursku

15. 3. 2011 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Společenská etiketa a obchodní protokol mají své tradice, které vychází z národní kultury a zvyklostí. Soubor uvedených pravidel se často u jednotlivých teritorií i států liší a v některých případech existují až zásadní rozdíly. Je proto nanejvýš žádoucí, aby účastníci jednání se zahraničními partnery měli alespoň přibližnou znalost obchodního protokolu v dané zemi. Článek přináší souhrn základních pravidel, jež je vhodné dodržovat při obchodním styku se zahraničními partnery v Lucembursku.

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Z hlediska charakteristiky obchodního jednání je Lucembursko zcela specifickou zemí. Je sídlem mnoha nadnárodních společností. Pracuje zde mnoho občanů z různých zemí Evropské unie. Jiní mají v zemích Evropské unie své předky. Je proto velmi těžké vyjádřit specifický způsob jednání obchodníků této země. Výrazně se zde projevují vnější vlivy. Z těch nejvýznamnějších je to vliv Německa, Rakouska, Švýcarska a Francie. Přesto se pokusíme o vyprofilování specifik jednání a společenského styku Lucemburčanů.

Jakémukoliv osobnímu jednání předchází formální osobní kontakt formou dopisu. Je možné předem navrhnout jazyk, ve kterém se jednání budou konat. Schůzka se domlouvá asi s dvoutýdenním předstihem a je nutno počítat s tím, že druhá strana bude výborně připravena. Pro sjednávání schůzek jsou vhodné jarní a podzimní měsíce. Letní měsíce, období kolem Vánoc, Velikonoc a Dušiček a období ročních účetních uzávěrek nejsou vhodná. Schůzky se konají nejčastěji v dopoledních hodinách od 10 do 12 hodin nebo odpoledne od 14 do 17 hodin. Většinou nebývají v pondělí, kdy je den porad. Svůj volný čas a večery tráví Lucemburčané doma s rodinou. Noční a večerní společenský život je minimální, po uzavření obchodů a ukončení pracovní doby ulice zejí prázdnotou.

V Lucembursku je při obchodních cestách třeba rozlišovat dvě skupiny partnerů. První tvoří administrativní pracovníci Evropské unie, manažeři a zaměstnanci nadnárodních společností.

Do druhé skupiny patří střední a drobní podnikatelé a živnostníci. Pro první skupinu je charakteristická větší formálnost. Jednacím jazykem jsou pro ně nejčastěji angličtina a francouzština – pracovní jazyky EU. Druhá skupina již zdaleka tak formální není. Při obchodních jednáních používá němčinu a francouzštinu. Ve styku s velkovévodským dvorem je třeba řídit se protokolárními předpisy a zvyklostmi.

V Lucembursku se netoleruje nedochvilnost, která by mohla ovlivnit celý vývoj jednání. Tomu předchází pouze velmi krátká úvodní konverzace (nebo také žádná), po níž následuje přímočaré, věcné, konkrétní a korektní jednání. Čas vymezený pro obchodní schůzky nepřesahuje 60 minut. Není žádnou zvláštností, když se v úvodu jednání stanoví časový harmonogram řešení jednotlivých otázek s cílem zajistit maximální efektivitu schůzky. Připravte si proto předem věcné argumenty. Již v první části jednání je nutné přesvědčit partnera o výhodnosti navázání obchodní spolupráce právě s vámi. Lucemburčané jednají vždy promyšleně a mají zájem o navázání trvalejších obchodních vztahů. Perspektivní obchodní vztah závisí na spolehlivosti partnerů. Fungující obchodní vztahy mají dlouhodobý charakter. Rozhodujícím kritériem pro uskutečnění obchodu je oboustranná výhodnost kontraktu.

Lucemburští partneři přikládají velký význam striktnímu dodržování jednou dohodnuté úmluvy ve všech bodech a detailech. Dojednané podmínky považují za závazné a vyžadují jejich přesné plnění (zejména pokud jde o kvalitu, objemy, platební podmínky či dodací termíny).

Lucemburčané jsou zdrženliví jak v podnikání, tak i v soukromém životě, který zřetelně od své práce oddělují. Pracovní atmosféra bývá většinou založena na spolupráci a konsenzu. Jednají s každým jako rovný s rovným, spíše v duchu „vítězství – vítězství“. Vystupují vždy sebevědomě a jsou nároční jak k sobě, tak i ke svým partnerům. Nechovají se arogantně ani agresivně. V jednání jsou seriózní a čestní. Pro příznivý vývoj spolupráce a v případě neshody či sporů je lepší používat umírněnější výrazové prostředky. Asertivita, ostrá kritika a zejména osobně míněné poznámky, i když jsou proneseny s humorem a v lehkém tónu, se považují za projev nevychovanosti. V pracovním styku není humor vůbec vítaný. Důraz je kladen na serióznost, přesnost a kvalitu. Sami se snaží vystupovat vždy vstřícně a otevřeně.

Ukázka z knihy Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autoři: Gullová Soňa

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek