Etiketa obchodního jednání v Slovinsku

17. 3. 2011 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Společenská etiketa a obchodní protokol mají své tradice, které vychází z národní kultury a zvyklostí. Soubor uvedených pravidel se často u jednotlivých teritorií i států liší a v některých případech existují až zásadní rozdíly. Je proto nanejvýš žádoucí, aby účastníci jednání se zahraničními partnery měli alespoň přibližnou znalost obchodního protokolu v dané zemi. Článek přináší souhrn základních pravidel, jež je vhodné dodržovat při obchodním styku se zahraničními partnery v Slovinsku.

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Kontakt se slovinským partnerem se navazuje faxem nebo e-mailem, za kterým často následuje oficiální dopis. Pokud mají Slovinci o obchod zájem, reagují na korespondenci obvykle asi do tří dnů. Na jednání přicházejí vždy důkladně připraveni, se všemi potřebnými materiály. Mají jasnou představu o svých cílem a zájmech, které dokáží tvrdě prosazovat. Při jednáních jsou přibližně stejně asertivní jako Němci. Většinou předkládají reference třetích stran a ocení reference, které o sobě předloží jejich partner.

Seznamovací fáze bývá krátká. Slovinci poměrně rychle přecházejí rovnou k věci, i zde totiž platí, že „čas jsou peníze“. Na květnaté projevy si nepotrpí, jejich mlčení si můžeme vysvětlit jako nesouhlas. Slovinskou stranu zastupuje obvykle menší počet jednatelů, žena ve vysoké funkci není raritou. Kvalitu a přednosti svého zboží sami většinou nevychvalují, raději na ně poukáží dobrými referencemi. Snaží se sice dodržovat dohodnuté lhůty a termíny, ne vždy se jim to však přesně podaří. Platební morálka je vcelku dobrá, podporují ji zákony, které jsou přísnější než u nás. Obchod má ve Slovinsku velkou tradici, a tak mají slovinští obchodníci větší zkušenosti než my, vždyť od sedmdesátých let směřovalo asi 50 % jejich vývozu na západní trhy. Častější je jednání vedené stylem „vítězství – vítězství“. Slovinci si většinou uvědomují, že obchod je kompromis. Výjimečně či při malých obchodech se setkáváme i se způsobem jednání „vítězství – prohra“ a s různými nátlakovými taktikami. Na rozdíl od české strany však platí i každý ústní slib, proto samotné kontrakty nemusí být tak obsáhlé.

Pro Slovinsko je typická obrovská byrokracie. Na vše je nutné povolení místních orgánů, v některých případech zákon dokonce předepisuje, že např. i v „cizích firmách“ musí být zaměstnáni na určitých postech místní obyvatelé. Zákony také chrání zaměstnance, především pracující matky s dětmi. Nejvyšší uznávanou hodnotou jsou peníze, bohatství. Při návštěvě v zahraničí se rádi svezou drahým vozem, ubytují se v luxusním zařízení či přijmou pozvání do luxusnějších podniků.

Slovinci jsou šarmantní, příjemní a zábavní společníci, neradi se však vnucují. Jestliže mají pocit, že partner humor vítá, jsou otevření a dají k dobru vtip. Přípustné jsou všechny druhy humoru včetně legrace ze sebe sama či vtipných poznámek na adresu partnera, pokud spolu již alespoň chvíli jednají. Doporučovanými tématy rozhovoru jsou sport, zejména lyžování a košíková, či rozvoj obchodních vztahů – ve Slovinsku jsou známé například naše škodovky, na českém trhu je zase úspěšná firma Gorenje. V rozhovorech je vhodné řadit Slovinsko k zemím střední Evropy, vzpomenout pobyt známého slovinského architekta Plečnika v Praze v období asi 1930–1940, pochválit skutečně nádhernou slovinskou přírodu. Není vhodné hovořit o druhé světové válce a v žádném případě nemůžeme porovnávat Slovinsko s jinými zeměmi bývalé Jugoslávie. Slovinci jsou pyšní a hrdí na svoji zemi, není tedy možné ani nic kritizovat. Pokud hovoříme o svých obchodních partnerech, pak jen v superlativech. Slovinci se drží pravidla nepomlouvat konkurenci!

Ukázka z knihy Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autoři: Gullová Soňa

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek