Nevládní organizace mají v EU větší vliv než podnikatelská zastoupení

13. 2. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Od založení Evropských společenství prošel evropský lobbing vývojem od koaličního lobbingu přes diplomatický a strategický k transverzálnímu. Hájení zájmů v rámci dnešní sedmadvacítky je na rozdíl od původní šestice mnohem složitější. Důraz je kladen na technickou znalost předpisů a celého rozhodovacího procesu. Unie se čím dál více dotýká každodenního života evropských občanů, z tohoto důvodu jsou pro lobbyistu nesmírně cenné dobré komunikační znalosti a neustálý kontakt s médii a veřejností.

Práce lobbyistů je podrobena maximální míře transparentnosti. Každý krok lobbisty je sledován velkým počtem aktérů a šlápnutí vedle se nemusí vyplatit. Efektivní lobbing tak vyžaduje profesionalitu. Nejedná se již o pouhou zákulisní diplomacii a vyjednávání. Není důležitý počet kontaktů, který má lobbyista v telefonu, ale způsob, jak je umí využít. Jde především o partnerství, odbornost, prezentaci a důvěryhodnost. Nic nemůže být ponecháno náhodě, natož improvizaci. Kolik takových vlastností bychom našli u českého lobbyisty?

Navazování kontaktů tzv. networking (doslova vytváření sítí a platforem), sběr a analýza informací, zpracování podkladů a komunikace s médii mají v Bruselu svá pravidla. Lobbyista musí být neustále ve střehu, vyživovat síť dalšími kontakty a informacemi a prohlubovat své znalosti. Čím horizontálnější, tj. všeobecný záběr lobbyista má, tím je to pro něj náročnější. V tomto případě je efektivnější etablovat se v Bruselu.

Struktury, které se vyplatí

Malé zastoupení v Bruselu o jednom až třech lidech vyjde při všech možných úsporách přibližně na 150-300 000 euro za rok. Odůvodnit takovou částku je skutečně úkolem vhodným pro lobbyisty, od kterého se očekávají vysoké výsledky. S cílem co nejvíce minimalizovat náklady na bruselskou kancelář, sdílet zpracované informace a kontakty, těžit z prestižního jména, expertního zázemí a lobbyistického know-how, využívají národní subjekty renomované evropské platformy (sdružení, asociace a sítě). Služby evropských platforem jsou placené ve formě členského příspěvku a zpravidla fungují podobně jako národní asociace. Na rozdíl od národních asociací však přicházejí s „celoevropským“ řešením vyplývajícím ze struktury členské základny, která obvykle představuje vzorek sedmadvacítky. Členem Evropské asociace sdružující svazy průmyslu (BusinessEurope) je například Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR je členem Sdružení evropských průmyslových a obchodních komor (Eurochambres) a Evropského sdružení malých a středních podniků a řemeslníků (UEAPME). Vedle členství v horizontálních strukturách bychom našli zastoupení českých subjektů i v evropských odvětvových asociacích, jako jsou FIEC (Evropská federace stavebních podnikatelských svazů), EURATEX (Sdružení evropských textilních výrobců), CLITRAVI (Evropské sdružení zpracovatelů masa) a mnoho dalších.

Evropská sdružení, podobně jako ta národní, hájí zájmy svých členů, provádí monitoring legislativy, zapojují se do rozhodovacího procesu v EU a informují členskou základnu o klíčových událostech. Široké pole působnosti horizontálních asociací vyžaduje reagovat na předložené návrhy včas a akceschopně konzultovat se členy. Silná orientace na hájení pozic obvykle ubírá možnost provádět strategické plány a zaujmout proaktivní přístup. Z tohoto důvodu bývají podnikatelská sdružení často označována spíše za defenzivní. Dle Tonyho Longa z nevládní organizace WWF jsou podnikatelské asociace z 25 % negativní, ze 70 % reaktivně-defenzivní a z 5 % proaktivní. Další jejich nevýhodou je oproti tematicky orientovaným nevládním organizacím horizontální zaměření na širokou škálu témat. Nevládní organizace mají jasně vytyčené 2-3 prioritní cíle, které umí dobře prodat. Jejich schopnost mobilizovat média, komunikovat s veřejností a ovlivňovat veřejné mínění je vskutku vzorová.

Vztahy s veřejností, média – jednoznačně ano

V posledních letech se ale podnikatelská zastoupení vzchopila a začala přikládat tiskovým oddělením a vztahu s veřejností velkou váhu. Přestože se má obecně za to, že nevládní organizace zastupují veřejný zájem, jedná se o klasické lobbyistické struktury. Stejně jako podnikatelské platformy hájí zájmy dané skupiny a snaží se o přijetí určitých nařízení a směrnic cestou ovlivňování volených, ale i nevolených, zástupců. Jejich specializace je pro ně výhodou. Dlouhodobě prosazovaná témata obohacovaná novými výsledky studií a příklady z praxe si u společnosti dokážou získat své místo a stát se veřejně známá. Díky své roli „mučedníka“ či „blahodárce“ mají snazší přístup k zaměstnancům Evropské komise, a někdy dokonce blíže k podnikatelům než samotné podnikatelské asociace. Vedle lepší komunikace a zpracování informací mají nevládní organizace také často efektivnější management. Organizaci většinou řídí jen jeden manažer, oproti tomu podnikatelské asociace trpí dvouúrovňovým řízením (generální tajemník/předseda).

Jednodušší úkol mají také při získávání finančních prostředků. Daniel Guéguen ve své knize Evropský lobbing uvádí, že Evropská kancelář pro životní prostředí a WWF mají rozpočet mezi 1,5 a 2,5 miliony euro na rok, což odpovídá podnikatelským asociacím se stejným počtem (více než 30) zaměstnanců na plný úvazek. Granty vyplývající ze strategických dokumentů Komise jsou častěji šity na míru společensky zaměřeným projektům více než podnikatelům. Tomu také odpovídá u komunitárních programů zaměření na měkká opatření na rozdíl od nám známých strukturálních fondů. Diskuze o jejich efektivnosti a přínosu podnikatelské veřejnosti by však zaplnila několik stran tohoto periodika. Kdysi mi můj kolega z americké firmy AIG řekl, že klíčem k úspěšnému lobbingu nadnárodní firmy je vedle důvěryhodnosti, renomé a technických znalostí i založení nevládní organizace. Partnerství podnikatelských zastoupení či samotných firem s nevládními organizacemi je totiž evropskými úředníky, ale i europoslanci, vnímáno velmi pozitivně. Spolupráce s vlastní nevládní organizací má bezpochyby šanci na dlouhotrvající partnerství. Víme například s naprostou přesností, kdo stojí za WWF či Greenpeace?

Převzato z časopisu PROSPERITA. Autor článku: Alena Vlačihová, CEBRE – Česká podnikatelská reprezentace při EU

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek