EU plošný reverse charge odmítá, ČR za něj bojuje. Může být účinný?

15. 12. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Tzv. systém přenesení daňové povinnosti u DPH je pro českou daňovou správu efektivním nástrojem proti daňovým únikům a karuselovým podvodům. EU ovšem komplikuje přijímání výjimek v jednotlivých členských státech a plošné zavedení odmítá. Také podle řady odborníků je jeho účinnost sporná.

Reverse charge (RC) rovná se přenesení daňové povinnosti z dodavatele na toho, kdo nakupuje zboží či využívá služby. Daň z přidané hodnoty tedy ve výsledku platí odběratel.

Jak si tento režim představit v praxi? Majitel stavební firmy pan Novák, který je stabilně plátcem DPH, poskytne svému zákazníkovi panu Novotnému (rovněž plátci DPH) montážní a stavební práce v hodnotě půl milionu korun. Tyto služby patří do systému přenesení daňové povinnosti. Stavitel Novák tak vystaví fakturu bez DPH. Tuto daň je pak ve své evidenci povinen doplnit, přiznat a zaplatit odběratel, který odpovídá i za správné stanovení sazby daně.

Podrobnosti si přečtěte v článku Reverse Charge: Dejte si pozor, kdo platí DPH na BusinessInfo.cz.

V roce 2015 se RC v Česku rozšířil o celou řadu položek včetně běžného spotřebního zboží. Další změna nás čeká od ledna 2016 a ani v roce 2017 nezůstane systém bez úprav.

Rozšíření reverse charge

Od dubna 2015 se uplatňuje reverse charge při dodání mobilních telefonů, notebooků, herních konzolí či tabletů. Dalším zbožím v tomto režimu jsou některé kovy a drahé kovy a také vybrané obiloviny a technické plodiny včetně olejnatých semen a cukrové řepy. Od poloviny roku jde také o všechny zemědělské komodity zahrnuté v kapitole 10 a 12 společného celního sazebníku EU - tedy například pšenici, žito, arašídy, lněná semena nebo chmel. Režim by se měl rozšiřovat na další zboží a služby i v příštích letech. Vláda zatím rozhodla o tom, že od ledna 2016 bude do RC zahrnuto i dodání nemovité věci plátci DPH, od začátku února se bude týkat dodání plynu a elektřiny.

RC byl původně uplatňován jen při dodávkách zboží a poskytování služeb ze zahraničí. Až od roku 2006 se vztahuje i na transakce mezi tuzemskými firmami a živnostníky. Zpočátku se týkal jen dodávek zlata, později přibyly dodávky šrotu a odpadu a režim začal platit i při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, což byl celoevropský fenomén. Od roku 2011 se vztahuje i na poskytování stavebních a montážních prací.

 
Reverse charge býval výjimkou, a dnes už je nedílnou součástí systému DPH v Evropě,“ shrnuje Hana Zídková z Vysoké školy ekonomické v Praze. Tak jako Česko totiž postupují v Evropě i další státy. Postoj členů osmadvacítky je ale značně nejednotný a na plošném zavedení systému v EU nebylo dosaženo shody.

Babišova bruselská prohra

Směrnice Evropské unie povoluje celou řadu výjimek, existuje ale mnoho komodit, služeb či plnění, na které se reverse charge vztahovat nemůže.

V roce 2015 jsme například žádali o výjimku na veškerá zdanitelná plnění, která překračují limit 10 000 euro. Komise to odmítla s tím, že příslušný článek ve směrnici nepokrývá takový rozsah, o který žádáme,“ připomněl Radek Hála z Ministerstva financí na mezinárodní odborné konferenci „Rozšířením systému reverse charge proti daňovým únikům“, jíž začátkem prosince uspořádaly v Praze Ministerstvo financí ČR a International Fiscal Association (IFA).

A proč Evropská komise českou žádost odmítla? Aby mohla země žádat o výjimku v systému DPH, musí prokázat, že je nějaký sektor skutečně vážně zasažen podvody. Česko naproti tomu žádalo o všeobecné RC pro všechny služby. Podle evropských pravidel je „vyloučeno, aby bylo takové opatření aplikováno na velké části nebo dokonce celou ekonomiku,“ uvedli zástupci EK. S podobně odmítavým stanoviskem se setkali také zástupci Rakouska, Bulharska a Slovenska.

Na jaké položky je možné v EU aktuálně uplatnit systém reverse charge si přečtěte ve směrnici 2006/112/ES v článku 199.

„Alternativu širšího použití metody reverse charge je nutné podrobit odborné diskusi, neboť daňové podvody na DPH v Evropské unii představují vážný ekonomický a politický problém,“ zopakoval na konferenci ministr financí Andrej Babiš, který po nástupu do funkce vyhlásil daňovým únikům nekompromisní boj. Zabránění podvodů s DPH, která je z daní největším zdrojem prostředků pro státní pokladnu, považuje za svou prioritu i nadále.

„O reformu, k níž je nutná spolupráce Evropské komise, neboť oblast DPH je silně regulována právem EU, usiluji více než patnáct měsíců. Reakce Evropské komise na naše úsilí byly doposud spíše negativní,“ postěžoval si Babiš.

Na českého ministra financí reagoval na pražském setkání zástupce komise Patrice Pillet: I kdybychom chtěli systém rozšířit, udělat to nemůžeme, protože většina členských států je stále proti. Pokud země řeknou: zavedeme plošně reverse charge, bude to pro nás závazek. V současné době víme, že jde o teoreticky dobré řešení, ale naprosto nám chybí jakákoli zkušenost s plošným RC.“

Bič na karuselové podvody

Většina odborníků na nepřímé daně se shoduje, že je reverse charge účinným nástrojem proti karuselovým podvodům, což je záměrná kriminální činnost, ale zdaleka neřeší úniky spojené například s platební neschopností podniků či zadržováním tržeb. „To už je spíše o daňové morálce v té které zemi, o tom, jak je finanční správa schopná vybrat DPH, respektive donutit plátce, aby ji přiznal,“ říká Hana Zídková.

Více o tom, co jsou karuselové podvody a jak s nimi bojovat, si přečtěte v článku Kontrolní hlášení k DPH: Proč má být účinnou zbraní na podvody? na BusinessInfo.cz

Problém je také v tom, že po zavedení reverse charge na zboží či komodity, které jsou aktuálně nejvíce ohroženy karuselovými podvody, začnou zločinci krátit daň u jiných položek. Podobná „přelétavost“ organizovaného zločinu funguje i mezi jednotlivými státy.  Zavede-li jeden stát systém přenesení daňové povinnosti, zaměří se podvodníci na obchody v zemi, kde toto opatření neplatí.

Zavedení plošného reverse charge zatím vypadá jako utopie. Radek Hála z českého ministerstva financí přesto nevylučuje, že k němu Evropa dojde. „Situace se vyvíjí dynamicky. Dnes jsou možnosti kontroly mnohem větší než před deseti patnácti lety. Je třeba posunout se dál. To, co jsme odmítali v roce 2006, můžeme dnes klidně přijmout, protože na to již máme účinné nástroje.“

Zajímavý je současný postoj nejlidnatější země EU a zároveň tahouna evropské integrace. Zatímco dříve Německo rozšíření RC fandilo, dnes jej doma zavádět nechce. Podle Petry Pospíšilové z Komory daňových poradců je důvod zřejmý: „Jejich současná vláda má velmi silný závazek v programovém prohlášení – nezavádět žádná opatření, která by znamenala zvýšení administrativní zátěže.“ A ta může být v případě plošného reverse charge poměrně značná. 

Náklady pro byznys? Vysoké

Pro stát respektive finanční správu RC znamená, že je kontrola placení DPH snadnější a časově méně náročná. „Samozřejmě, že zavedení tohoto systému povede ke zrychlení daňových kontrol či postupů k odstranění pochybností a k rychlejší výplatě nadměrných odpočtů v bezproblémových případech,“ uvádějí zástupci daňové správy. U státu navíc existuje velká pravděpodobnost, že vybere více peněz.

Jaké jsou ale náklady pro firmy? Odborníci na daně se opět shodnou – a dokazuje to i studie, kterou zadala Evropská komise: Poměrně značné. „Z pohledu plátce daně znamená rozšíření systému přenesení daňové povinnosti o něco větší administrativní zátěž. Spolu s přiznáním jsou dodavatel i odběratel povinni podávat správci daně speciální evidenci,“ připomíná daňová poradkyně ze společnosti Mazars Pavla Hadrabová.

Podle Terezy Šmejkalové z Hewlett Packard ČR se dají náklady rozdělit do tří oblastí. „První jsou náklady na interní systémy při samotném zavedení reverse charge, druhou průběžné náklady na vedení agendy s daněmi a administraci a poslední oblastí je dopad na cashflow firem,“ shrnuje.

Pokud jde o náklady, které musejí podniky vynakládat při zavádění RC, zvýší se podle výsledků studie zhruba o třetinu oproti standardu, který funguje ve většině sektorů dnes. Průběžné náklady se pak zvýší až o 40 procent, což už může být pro podniky citelný zásah. 

Pokud jde o cash flow (rozdíl mezi příjmy a výdaji za určité období) jsou dopady sporné. Některé podniky by na tom měly vydělat, jiné by ale plošné přenesení daňové povinnosti nepotěšilo. „Pro společnosti, které mají plný nárok na daňový odpočet, je co nejširší reverse charge výhodou. Těm skutečně může cash flow výrazně narůstat,“ říká daňová poradkyně Radka Mašková ze společnosti Deloitte.

Ta připomíná ještě jedno riziko spojené s postupným rozšiřováním a zaváděním RC. „Pokud jde o hraniční případ, kdy subjekt neví, zda se na obchod reverse charge vztahuje, může se stát, že jej uplatní a DPH nezaplatí. Jenže finanční úřad to neuzná a pak vám zpětně doměří daň i penále,“ varuje.

„Zejména pro větší nadnárodní společnosti, které mají velmi komplikované systémy a velké množství dodavatelů a odběratelů, může být zavedení těchto změn časově velmi náročné. Z pohledu byznysu je v této oblasti důležitá stabilita, protože úprava systémů tak, aby to bylo účinné, zabere i mnoho měsíců,“ upozornil Petr Toman z KPMG.

Firmy by přes zvýšené náklady měly ocenit především to, že jim ubyde nekalá konkurence. Ti, kteří nakupují levněji od podvodníků, krátících daně, totiž mohou mít levnější výsledný produkt, neoprávněnou konkurenční výhodu a ohrožovat poctivé podniky.

Jakub Procházka

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek