Pakt stability a růstu

11. 12. 2008 | Zdroj: Ministerstvo financí (MF)

Součást článku Historie evropské měnové integrace. Každý stát usilující o zavedení jednotné evropské měny musí splňovat podmínky dle Maastrichtské smlouvy. Tzv. maastrichtská kritéria se zaměřují mimo jiné na rozpočtovou disciplínu, jejíž nedodržování by mohlo ohrozit stabilitu eura. Kvůli těmto obavám byl přijat Pakt stability a růstu, jenž má zamezit zejména vytváření nadměrných schodků veřejných rozpočtů ze strany členských zemí.

Pakt stability a růstu (The Stability and Growth Pact) je dokument, který přijaly členské země Evropské unie v roce 1997. Tento dokument upřesnil, jakým způsobem budou koordinovány rozpočtové politiky členských zemí Evropské unie po vytvoření měnové unie.

Maastrichtská smlouva vymezila podmínky, které musí splnit každý stát usilující o zavedení jednotné evropské měny. Tato tzv.maastrichtská kritéria jsou zaměřena také na rozpočtovou disciplínu, neboť nadměrné rozpočtové deficity a jejich nekontrolovatelný růst by mohly ohrozit stabilitu eura. S blížícím se okamžikem vzniku měnové unie však zejména Německo vyjadřovalo obavy, zda ustanovení Maastrichtské smlouvy jsou dostatečná, aby zajišťovala zodpovědnou rozpočtovou politiku členských zemí nejen v období příprav na měnovou unii, ale též trvale po vytvoření měnové unie. Výsledkem této iniciativy bylo přijetí Paktu stability a růstu.

Pakt stability a růstu se snaží zamezit vzniku vysokých schodků veřejných rozpočtů. Po členských zemích požaduje dosažení střednědobých rozpočtových cílů, které byly původně formulovány jako téměř vyrovnané či přebytkové pozice. Se zemí, která poruší pravidla Paktu, je zahájena procedura nadměrného schodku. Provinilá země musí předložit hodnověrný plán, jakým způsobem zamýšlí nadměrný deficit odstranit. Jedná-li se o členskou zemi eurozóny, lze ji za neplnění nápravného programu vystavit finančním sankcím. O sankcích rozhodují kvalifikovanou většinou ministři Rady EU.

Členské státy EU každoročně zpracovávají stabilizační programy (jsou-li členy eurozóny), nebo konvergenční programy (nejsou-li členy eurozóny). V těchto programech si stanovují střednědobé cíle a způsob jejich dosažení. Stabilizační a konvergenční programy jsou následně vyhodnocovány Evropskou komisí.

Pakt stability a růstu byl již od svého vzniku předmětem častých rozepří. Ty vyvrcholily v r. 2002, kdy Evropská komise navrhla penalizovat za nadměrné deficity Francii a Německo. Členské země se v té době rozdělily na zastánce stávajících pravidel a na jejich kritiky požadující jejich pružnější interpretaci. Výsledkem diskusí byla dohoda na revizi pravidel Paktu z roku 2005. Rozšířen byl okruh výjimečných okolností, na které lze brát ohled při rozhodování zda zahájit proceduru nadměrného schodku. Prodlouženy byly též časové lhůty pro nápravná opatření.

Převzato z webu Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR www.zavedenieura.cz .

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek