Exportéři mají v roce 2016 našlápnuto k dalšímu růstu

12. 2. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Exportéři mají v roce 2016 našlápnuto k dalšímu růstu Česká republika je třetí nejotevřenější ekonomikou Evropy. Poměr vývozu k HDP dosahuje 83,6 %. Je proto zřejmé, že růst tuzemské ekonomiky přímo závisí na tom, jak se českým vývozcům daří.

Podle propočtů Světového ekonomického fóra je Česká republika z pohledu závislosti české ekonomiky na výkonu exportně orientovaných firem na 11. místě z 215 sledovaných zemí světa.

„Exportéři velmi dobře využívají možnosti, které se nám nyní naskytly. Ať jde o skvělé podmínky pro úvěry a jejich využití pro investice, nebo o možnost získání proinvestičních dotací na technologie. Také pomáhá nízká cena ropy, nízká inface, stále ještě relativně nižší mzdy, nižší kurz koruny a poměrně nízké daně,“ vypočítává příčiny úspěchu českých vývozců Jiří Grund, předseda Asociace exportérů.

Zároveň ale upozorňuje, že takováto souhra pozitivních okolností nebude trvat stále. „Je na českých firmách, aby tohoto výjimečného období využily, vybudovaly konkurenceschopné firmy 21. století a zajistily si tak postavení na trhu na delší čas,“ apeluje Jiří Grund.

Prognóza pro rok 2016 je příznivá. Asociace exportérů očekává ekonomický růst kolem 2,5 %, opět bude tažený exportem, takže poroste i export a z loňské předběžně stanovené sumy 3,8 bilionů korun bude atakovat hranici čtyř bilionů.

Podobný pohled má i ekonomický analytik Hospodářské komory České republiky Petr Zahradník. „Rozumný růst exportu z roku 2015, který se pohyboval kolem šesti procent, bude pokračovat i v roce 2016,“ předpokládá.

Nová teritoria

Česká republika je pevně začleněna v Evropské unii. Proto nepřekvapí, že 83 % českého exportu míří do zemí EU a třetina vývozu směřuje do Německa. Vzhledem k ekonomické i kulturní provázanosti Evropy je to naprosto logické. Na druhé straně to však vede ke zranitelnosti naší ekonomiky.

Platí, že pokud dojde k recesi v Německu, objeví se s určitým zpožděním i v České republice. Další růst vývozu je podmíněný proniknutím na nové trhy. Vláda a vládní instituce export dlouhodobě podporují.

Existuje vládní Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020, jež si vytkla za cíl, aby se Česko stalo do roku 2020 jednou z dvaceti nejvíce konkurenceschopných zemí světa. K této vládní strategii přibyl v minulém roce další materiál, na němž spolupracovalo Ministerstvo zahraničí spolu s agenturou CzechTrade, Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a s dalšími institucemi.

Jde o Mapu oborových příležitostí, která poskytuje komplexní přehled možností uplatnění jednotlivých odvětví průmyslu v různých zemích světa. Bezmála čtyřsetstránková mapa, jež je též nabízena ke stažení, zahrnuje celkem 103 zemí a 23 oborů.

Mise a jejich materializace

Pouhé přehledy ale nestačí. Aby se firmy na nových trzích prosadily, potřebují znát místní specifika a mít podporu vládních institucí. Na poli ekonomické diplomacie je velmi aktivní Hospodářská komora České republiky, jež organizuje řadu misí. Jejich přehled, úspěšnost a plány pro rok 2016 si můžete přečíst na straně 30. Podnikatelské mise oceňuje i Asociace exportérů. „Jsou důležité zejména při startu firem v určité zemi,“ říká Jiří Grund.

S tím souhlasí i Petr Zahradník a doplňuje: „Pro další růst exportu bude klíčové, zda se naplní předpoklad, že se tyto mise začnou materializovat. K významným teritoriím patří například Asie. Kromě Číny je to i třeba Írán, kde je vysoce konkurenční prostředí a zároveň v něm má Česká republika velké renomé z 60. a 70. let. Totéž platí pro Latinskou Ameriku. Po určité politické stabilizaci bude možné obnovení ochrana trhu nebo pravidla pro veřejné zakázky. A určitě to nepřinese efekt už v roce 2016,“ upozorňuje zkušený makroekonom.

Financování exportu

Když Jiří Grund vyjmenovával výhody, díky nimž jsou čeští exportéři úspěšní, uvedl podmínky pro úvěry, které jsou díky nízkým úrokovým sazbám pro podnikatele výhodné. „Řadu let zde působí Česká exportní banka a EGAP, který úvěry pojišťuje.

Dřív byly zaměřeny na velké firmy, popřípadě na financování rozsáhlých projektů a investičních celků. Nyní se situace mění a obě instituce se snaží pracovat i se středními firmami a mají pro ně připraveny různé programy,“ pochvaluje si šéf Asociace exportérů. Podle Petra Zahradníka je role České exportní banky a pojišťovny EGAP nezastupitelná.

„ČEB a komerční banky mají mezi sebou komplementární vztah v oblasti vzájemně sdíleného rizika. Komerční banky pokrývají komerční rizika, ČEB začíná tam, kde je jinak export neúvěrovatelný, zejména s ohledem na politická a jiná rizika. ČEB je v rizikových oblastech dominantní. Když se chce exportér etablovat na novém trhu, ideálně s investičním projektem, je to přesně role pro ČEB a EGAP. Ze standardní komerční instituce totiž finance nedostanete,“ vysvětluje makroekonom.

Komerční banky sice podle něj mají v současné době sílící úvěrový apetit, nicméně narážejí na určitou konzervativnost a nepřekračují zavedená schémata. Jako příklad uvádí Írán. „To je klasický příběh s otevřeným koncem. Může to dopadnout špatně, ale také skvěle a pak bude platit, že kdo přijde za rok, ten lidově řečeno utře ústa,“ líčí Petr Zahradník.

V bance dříve pracoval, takže prostředí dobře zná. Jak upozorňuje, velké české banky se profilují coby univerzální a export berou jako doplněk svých služeb. I proto tu vidí prostor pro nový subjekt, který by se mohl vzhledem k síle tuzemského exportu na tuto oblast zaměřit. Mohlo by jít o specializovanou instituci, případně i o soukromé investory.

Ti dnes podporují například start-upy. Do budoucna by se mohli zaměřit právě i na export. Jiří Grund z Asociace exportérů však vidí hlavní sílu v České exportní bance a v EGAPu.

„Je důležité mít dobrou myšlenku, kvalitní exportní artikl a solidního partnera. Poté není velký problém získat pojištění a financování exportu,“ říká. Když se svou firmou Grund pronikal na americký trh, úzce spolupracoval s Českou exportní bankou, která jeho snahu spojenou s nákupem nových strojů a technologií podpořila.

Budoucnost? Je dobře našlápnuto

Předpovídat, kam se bude český export dlouhodobě vyvíjet, není snadné, ale náznaky jsou jasné. Podle Asociace exportérů bude pokračovat orientace na země Evropské unie a Německo, jež je naším přirozeným partnerem.

Pro úspěch potřebují čeští exportéři především stabilní a předvídatelné prostředí, nízké daně a nezvyšování nároků na firmy (například požadavek na proplácení prvních tří dnů nemocenské).

„Asociace exportérů se chce zaměřit na to, aby český export napomáhal konkurenceschopnosti českého průmyslu. Budeme pokračovat v našich Exportních fórech, které pořádáme dvakrát do roka a jichž se účastní ministři i zajímaví zahraniční experti. Smyslem těchto akcí je pokusit se předem odhadnout možné problémy exportu,“ popisuje Jiří Grund hlavní poslání Asociace exportérů.

Podle Petra Zahradníka by se firmy měly víc zaměřit na finalizaci produktů. „Do budoucna by podle mě měla být posílena snaha a schopnost exportérů vyvážet finální produkt, a ne jen komponentu, kterou někdo jiný například v Německu kompletuje a prodává ji jako svůj výrobek. Tím se naši exportéři připravují o obchodní marže,“ upozorňuje Petr Zahradník.

Další oblast, v níž uznávaný makroekonom spatřuje rezervy? Česká republika by kromě přebytku obchodní bilance měla mít i přebytek běžného účtu. Tedy omezit odliv kapitálu. V EU podle jeho slov máme třetí největší rozdíl mezi HDP a HNP, což právě odliv kapitálu odráží, a v této oblasti by měla být ekonomická diplomacie aktivnější.

Například v podpoře exportu českého kapitálu i know-how do zahraničí. To, že lze odlivu kapitálu ze zemí, kde je vyprodukován, do mateřských společností v zahraničí účinně zabránit, dokumentuje Petr Zahradník na příkladu Estonska. Korporace, které vyvádějí celý zisk, jsou tam zdaněny řádově víc než ty, které zisk reinvestují, případně jej používají třeba ke zvelebení okolí.

Efekt měnové intervence

Exportérům výrazně pomohly i intervence České národní banky, jež se snaží udržet kurz české měny nad 27 korunami za euro.

„Asociace exportérů, jako největší asociace svého druhu v České republice, se tímto opatřením dlouhodobě zabývá a vyhodnocuje ho. Intervence ČNB přinesla českému exportu za první rok o 270 miliard vyšší tržby. Celkově vzato intervence nejenže zabránily deflaci se všemi negativními dopady, ale navíc pomohly zachovat víc než padesát tisíc pracovních míst a dalších 25 tisíc jich vytvořit. Do státního rozpočtu tato intervence přinesla příjmy vyšší o zhruba sedm miliard korun na daních a další finance z odvodů DPH,“ vypočítává Jiří Grund.

Pro kontrast uvádí situaci z dřívější doby, kdy kurz koruny propadl pod 23 korun za euro a řada českých firem již v této situaci podle něj doslova ztrácela podstatu své existence.„Současný stav je pro export dobrý a vydrží minimálně do konce letošního roku. Jsem přesvědčen, že nové vedení ČNB bude i nadále postupovat odpovědně a nenechá český export padnout. Byla by to škoda, a hlavně k tomu není důvod,“ zdůrazňuje Jiří Grund.

Petr Zahradník doplňuje: „Za 26 let od revoluce se měnové podmínky zpřísnily a tržní prostředí se přiostřilo. Je však potřeba znovu připomenout, že úrokové podmínky jsou dnes pro firmy nejlepší, a jen těžko lze odhadovat, co by se stalo, kdyby došlo k návratu k dvouciferným sazbám.“ Měnové intervence a nízké úroky jsou ale podle něj jednoznačnou výhodou, jež posiluje konkurenceschopnost českých exportérů. Co ji naopak v jeho očích snižuje?

„Překážky jsou jednak systémově regulační, jednak zapříčiněné našimi stereotypy. Často máme tendenci dělat totéž co naši předkové, trochu nám chybí přirozená touha po inovacích. Je pravda, že tím, že budeme opatrní, se do pekla nedostaneme, ale na druhé straně se nedostaneme na špičku,“ myslí si Petr Zahradník.

Rezervy ze strany státu podle něj spočívají zejména ve zmíněné regulaci. S tím se ale musí čeští exportéři vyrovnat, neboť nelze očekávat, že by v letošním roce došlo k významným změnám.

„Objektivním testem jsou různé žebříčky konkurenceschopnosti. Náš posun vzhůru není ani tak dán tím, že bychom se významně zlepšili, spíš ti ostatní se zhoršují. Je ale fakt, že naše ekonomika má výhodu v tom, že se nepotýká s fatálními strukturálními problémy jako například ekonomiky na jihu Evropy,“ uzavírá makroekonom.

Centrální banka jako ledoborec

Vidím to jako dnes. Je konec listopadu roku 2013, několik týdnů po přelomovém rozhodnutí bankovní rady ČNB, že kurz domácí měny oslabuje o necelých 5 % a nedovolí mu posílit pod hladinu 27 korun za euro. Za sebou mám první větší debatu o tomto kroku na pravidelném Exportním fóru organizovaném Asociací exportérů ČR.

A přestože i tam mnozí vnímají naše rozhodnutí jako překvapivé a já dlouze vysvětluji rizika deflace, logiku inflačního cílování a smysl našeho rozhodnutí, vezu si domů pozitivní dojmy. Cítím, že exportéři v průměru kurzovému závazku rozumějí a chápou, jaké výhody jim může přinést. Pár dní poté vedu v redakci Lidových novin podobnou debatu s Pavlem Juříčkem, členem vrcholného vedení Svazu průmyslu a dopravy. On – jako řada lidí z vedení Svazu – krok ČNB spíše kritizuje.

Ostrý střih. Je konec roku 2015 a vedení téhož Svazu s řadou identických lidí v čele nám na standardním výročním setkání s bankovní radou ČNB říká, že většina jejich členů se obává posílení koruny v budoucnu a že si v zásadě přejí udržování závazku déle, ne kratší dobu (!).

Tím by mohl příběh skončit. Je k němu ale potřeba něco dodat. Za ty uplynulé dva roky exporty z naší ekonomiky narostly zhruba o 20 % a hrubý provozní přebytek, či jednoduše zisk firem o 16 %. To vše v ekonomice, kterou vývozy živí tak jako jiné země přírodní zdroje. Ano, dopad kurzového závazku na exportní výkonnost země nebyl jeho hlavním cílem, jen pozitivním vedlejším efektem snahy ČNB udržet cenovou stabilitu.

Ale i tak mě baví s odstupem času si uvědomovat, že první reakce nemusejí být nejcennější, že někteří jsou prozíravější než jiní a že centrální banka jako apolitická instituce musí občas umět jako ledoborec prorážet led první, aby ostatní mohli projet. Byť ji na začátku mnozí kritizují, že vrstva ledu je moc silná, cesta riskantní a bůhví co ještě, a klidně by nechali ostatní lodě v tom ledu i nadlouho zamrznout.

Mojmír Hampl, Viceguvernér České národní banky


Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Jaroslav Martínek

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek