Fidži: Vnitropolitická charakteristika

1. 10. 2014

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Ústava definuje Fidži jako demokratickou parlamentní republiku. V čele exekutivy stojí předseda vlády vzešlé ze svobodných voleb.

V září 2013 byla přijata nová ústava, která zrušila původní volební systém založený na etnickém původu, zrušila druhou komoru parlamentu, snížila věkovou hranici voliče na 18 let a povolila Fidžijcům i nabývání druhého občanství. Nová ústava přinesla zásadní snížení volených mandátů ze 71 na 50 v jednom jediném volebním obvodě. Volební systém je poměrný, hlasy voličů jsou přepočítávány na mandáty dle d´Hondtovy metody.

Nejvyšší soudní instancí je Nejvyšší soud.

Politická situace – vztahy mezi etniky a historický přehled

 Vnitřní politika země se již po desítky let odvíjí od komplikovaných vztahů mezi dvěma hlavními etnickými skupinami, domorodými (melanésko-polynéskými) Fidžijci a obyvateli indického původu. Imigraci Indů podporovala britská koloniální správa. Etnické napětí má hluboké kořeny a je spojeno se spory o vlastnictví půdy, se soupeřením o ekonomickou a politickou moc i s náboženskými rozpory. Domorodí Fidžijci tradičně kontrolují armádu a státní službu a vlastní naprostou většinu půdy. Indové, přestože žijí na Fidži již po čtyři generace, si mohou půdu pouze pronajmout, zákon jim zakazuje ji vlastnit. Obchod a doprava jsou naopak v indických rukou.

Zásadním problémem zůstává zasahování ozbrojených sil do politického vývoje země, resp. nevelký respekt demokraticky zvolených institucí. Fidži v posledních 20 letech prodělalo 4 státní převraty.

V r. 1975 parlament projednával návrh na repatriaci celé indo-fidžijské komunity. Napětí rostlo a prvního vrcholu dostoupilo r. 1987 po vítězství Indy ovládané labouristické strany (Fiji Labour Party, FLP). Ačkoliv FLP sestavila vládu s premiérem i většinou ministrů fidžijské národnosti, nesňala z ní indický cejch, který vedl k nepokojům a dvoufázovému vojenskému puči. Nová ústava schválená r. 1990 posílila moc tradiční domorodé Velké rady náčelníků (která volila prezidenta, většinu senátorů, vybírala premiéra a schvalovala klíčové zákony) a kodifikovala většinu parlamentních křesel pro domorodé Fidžijce. Hospodářské obstrukce indických podnikatelů, vládní zvýhodňování domorodců (mj. 20leté daňové prázdniny pro firmy s nadpoloviční většinou domorodých Fidžijců) a špatná hospodářská politika vedly ke krizi, která měla r. 1997 za následek liberální změny ústavy.

Volby v r. 1999 vyhrála opět FLP, jejíž předseda Mahendra Chaudhry se stal premiérem. V r. 2000 došlo k dalšímu puči, při kterém zběhové od speciálních jednotek drželi v parlamentu 30 rukojmích včetně premiéra. Puč přinesl další změnu ústavy a prozatímní vládu v rukou domorodých Fidžijců. Prozatímní premiér Laisenia Qarase a jeho Fidžijská lidová strana (Soqosoqo Duavata Ni Lewenivanua, SDL) si udrželi moc i po volbách v r. 2001 a 2006.

Politický vývoj po volbách v r. 2006, státní převrat a jeho důsledky

Etnické zakotvení fidžijského politického života prokázaly i parlamentní volby v květnu 2006. Ve všech 23 domorodých etnických obvodech zvítězila SDL a ve všech 19 indických etnických obvodech FLP. O většině v parlamentu se tak rozhodovalo v těsném souboji o otevřené obvody, který nakonec vyhrála SDL nad FLP poměrem křesel 13:12.

Premiér Qarase, předseda SDL, která ve volbách získala 36 mandátů, nabídl účast ve vládě indofidžijské FLP (s 31 mandáty). Nešlo o akt smíru na etnicky nesmiřitelně rozděleném ostrově, ale o prosté respektování tehdejšího ústavního principu. Přesto šlo o průlomový krok; dosavadní premiéři v tomto ohledu ústavu ignorovali. I přes rozdíly mezi programy obou stran FLP nabídku vládní spoluúčasti přijala.

Povolební období bylo charakterizováno rostoucím napětím mezi armádou a demokraticky zvolenou vládou. Velitel ozbrojených sil Frank Bainimarama od října otevřeně vyzýval premiéra Qaraseho a jeho vládu k rezignaci a hrozil státním převratem. Za důvod svého nátlaku označoval zásadní nesouhlas s vládním návrhem zákona o amnestii pučistům z r. 2000, korupci ve státní správě a z etnického hlediska zcela nevyváženou politiku vlády zvýhodňující domorodé obyvatelstvo. Přestože se Austrálie, Nový Zéland, USA i EU snažily odradit fidžijské ozbrojené síly od převratu, k avizovanému puči nakonec 5. 12. 2006 došlo. Byla rozpuštěna Qaraseho vláda i parlament, Bainimarama převzal pravomoci prezidenta a jmenoval dočasného premiéra z řad armády.

Fidžijská veřejnost se se změnou poměrů v podstatě smířila, a to i přes výzvy svrženého premiéra či australského ministra zahraničí. Nedošlo k žádnému významnějšímu odporu, ale ani k rabování. Šéf pučistů provedl důkladné čistky ve státní správě včetně diplomatické služby. Jsou doloženy případy porušování lidských práv (především výslechy za použití násilí, mj. též dvě podezřelá úmrtí), násilí však nenabylo masových rozměrů. Ozbrojené síly zavedly cenzuru tištěných i elektronických médií.

Počátkem r. 2007 Bainimarama znovu dosadil do funkce svrženého prezidenta Iloilovatu a okamžitě se nechal jmenovat prozatímním předsedou vlády. Jeho vláda je složena z velice různorodých sil, jsou v ní zastoupeni politici ze stran parlamentních (SDL, FLP) i mimoparlamentních (Národní aliance), tradičních náčelníků, bývalých vojáků, bývalých i současných státních úředníků a zástupců soukromého sektoru (mj. předseda obchodní komory).

Prezident Iloilovatu byl donucen v lednu 2007 vydat dekret vyhlašující imunitu pučistům před jakýmkoli trestním stíháním v souvislosti se státním převratem.

Mezi priority polovojenské pučistické vlády patřila reforma volebního zákona. Bainimarama krátce po puči zmiňoval termín voleb kolem r. 2012, nicméně v červnu 2007 na základě tlaku mezinárodního společenství a cílených sankcí slíbil, že se volby budou konat „v zásadě“ nejpozději do konce března 2009.Výjimečný stav v zemi byl zrušen 31. 5. 2007.

V průběhu roku 2008 se ukázalo, že vojenský vládce F. Bainimarama nemíní dodržet svůj slib. Vyhlášení voleb opakovaně odmítal s tím, že nejsou ještě dokončeny potřebné legislativní úpravy, které by zaručily rovnost všech etnických skupin žijících na ostrově.

V září 2008 premiér Bainimarama oznámil změny ve vládě. Byly sloučeny některá portfolia a z původně 15 ministrů byla vláda zredukovaná na devět. Snížení počtu členů vlády diktátor vysvětlil nutností šetřit a šest nováčků jako „potřebu nové krve“.

V říjnu 2007 byl na Fidži zahájen pod vedením Bainimaramy a arcibiskupa P. Matala dialog „People‘s Charter“, který předpokládal zapojení 46 představitelů různých politických směrů, etnických skupin a církví (tzv. National Council for Buliding a Berger Fiji – NCBBF). Nicméně kvůli tomu, že se jedním z předsedajících ustanovil sám diktátor a i kvůli různým překážkám z jeho strany, se činnost NCBBF rozbíhala velice pomalu a k prvním serióznějším jednáním došlo až koncem roku 2008.

Situace v oblasti lidských práv se v současnosti (dle pozorovatelů) nijak nevymyká standardu v jižním Pacifiku. Nezvratným faktem je, že diktátor přitvrdil postup proti části tisku, který jeho vládu kritizuje. V roce 2008 např. nechal bez soudního rozhodnutí deportovat dva australské novináře, kteří na Fidži trvale žili. Zdá se ale, že paradoxně sankce Austrálie a Nového Zélandu ve vízové oblasti stmelily i část opozice kolem Bainamaramy. Šikovnou rétorikou se mu podařilo přesvědčit lidi, že sankce jsou namířené proti celé fidžijské společnosti. Oběma zahraničním vládám má pak jít o zasetí rozkolu mezi obyvatele ostrova.

V první polovině ledna 2009 byly ostrovy Fidži vystaveny silným přívalovým dešťům a následné rozsáhlé záplavy si vyžádaly životy několika lidí a způsobily značné materiální škody. Citelně zasáhly i turistický ruch, přičemž tisíce turistů uvízly v letoviscích. Šlo o nejhorší přívalové deště za posledních 50 let. Přes vážné politické napětí mezi Austrálií a Novým Zélandem na jedné straně a režimem vojenského diktátora na druhé, oba státy poskytly Fidži okamžitou humanitární pomoc.

Záplavy se pak pro Bainimaramu staly vítanou záminkou, proč se nezúčastnil mimořádného summitu regionální tichomořské organizace pro spolupráci - Fóra pacifických zemí (PIF) o Fidži, který se konal koncem ledna 2009 a na kterém bylo rozhodnuto, že pod sankcí suspendace členství pro Fidži musí vláda Fidži sdělit termín voleb, které se musí konat do konce roku 2009.

Dočasný premiér Bainimarama si (alespoň navenek) z hrozeb mezinárodního společenství nic nedělal, když na výzvy reagoval prohlášením, že nejbližší volební termín přichází v úvahu ne dříve než v roce 2014.

Dne 9. 4. 2009 odvolací soud rozhodl, že převrat v roce 2006, který sesadil vládu Laisenia Qarase a nahradil ji vládou vojenskou, byl nelegální. Rovněž dočasnou vládu jmenovanou v lednu 2007 označil za neplatnou.

Den poté vydal prezident J.R.Iloilo prohlášení, kterým zrušil ústavu z roku 1997 a sám sebe jmenoval do pozice hlavy státu, čímž převzal veškerou politickou moc v zemi. Ve svém prohlášení rovněž napadl fidžijské soudnictví a zrušil všechna jmenování soudců. Rozhodl o jmenování nových lidí na pozice soudců, státních zástupců a ostatních soudních úředníků.

Na žádost odvolacího soudu dne 17. 4. 2009 prezident J.R.Iloilo jmenoval do funkce viceprezidenta, blízkého spolupracovníka F. Bainimarama (FB) a ministra vlády, R. E.  Nailatikaua. Funkce viceprezidenta nebyla obsazena od puče v roce 2006 a pozorovatelé se správně domnívali, že jmenováním Nailatikaua se připravuje půda na postu prezidenta.

Stalo se tak 30. 7. 2009, kdy prozatímní premiér Bainimarama oznámil, že prezident země Ratu Josefa Iloilo odstupuje na vlastní žádost. Funkci prezidenta převzal dosavadní viceprezident Ratu Epeli Nailatikau - bývalý vojenský velitel a spojenec premiéra.

Prezident Iloilo, který zemřel v únoru 2011, byl vzhledem ke svému stáří v posledním období značně indisponován, což ještě umocnilo jeho celkovou neschopnost zastávat funkci, jejíž výkon zcela kontroloval, resp. prakticky realizoval dočasný premiér. Iliolo byl pod silným vlivem Bainimarama již od nástupu do funkce v r. 2000, po vojenském puči v r. 2006 se však stal v podstatě loutkou. Bainimarama se nechal jmenovat prozatímním premiérem a na jehož pokyn prezident zrušil platnost ústavy z r. 1997, zbavil funkcí soudce, vyhlásil odklad voleb z r. 2009 na r. 2014, zavedl cenzuru médií a další represivní opatření v zájmu posilování moci vojenského režimu.

Dosavadní viceprezident Nailatikau, který pomohl FB k moci, zastává funkci prezidenta „prozatímně“ do rozhodnutí vlády o jeho nástupci. Prakticky je jeho funkční postup dalším projevem konsolidace a posilování moci vojenského režimu, který hodlá setrvat u moci „prozatím“ nejméně do r. 2014.

Fidži se tak stalo první státem, kterému bylo  2. května 2009 pozastaveno členství v PIF (regionální organizace tichomořských zemí Pacific Islands Forum)

Řádný summit v australském Cairns v srpnu 2009 tuto skutečnost potvrdil. Zároveň však deklaroval zájem na pokračování dialogu, a to zejména prostřednictvím ministerské kontaktní skupiny (Forum Minister Contact Group) a společné pracovní skupiny PIF-Fidži s cílem “navrácení Fidži do společenství PIF“. 

Dne 1. září 2009 z obdobných důvodů následovalo pozastavení členství Fidži v Britském společenství národů (Commonwealth).

Režim dočasného premiéra je nejčastěji kritizován za zrušení ústavy, zavedení cenzury médií, porušování svobody shromažďování i kontroly a omezování činnosti tradičních „pilířů“ fidžijské společnosti jako jsou církve a sdružení kmenových náčelníků zastupujících původní obyvatelstvo.

Politická situace na Fidži byla dlouhodobě konzervována a nedoznala výraznějších změn. Více než rok od zrušení ústavy bývalým prezidentem Iloilem fidžijský vojenský vůdce a zároveň premiér vlády Bainimarama systematicky upevňoval svou moc a několikrát potvrdil odsunutí data konání příštích voleb na rok 2014. Fidži tak zůstalo v mezinárodní izolaci, trvá vyloučení z britského společenství národů (Commonwealth) i z Fóra pacifických ostrovů (PIF). Bainimaramaovi se i přes mezinárodní sankce na domácí scéně dařilo. Navštívil všechny provincie i vzdálené ostrovy, dařilo se mu oslabovat vliv fidžijské labouristické strany (Fiji Labour Party) m.j. tím, že rušil přidružené svazy zemědělců, zvláště pak svazů pro pěstování cukrové třtiny. 

Austrálie se v rámci své pacifické politiky nadále angažovala vůči Fidži ve snaze přinutit polovojenský režim k ústupkům s cílem obnovení demokracie a náležitých forem vládnutí. Dle australského ministerstva zahraničních věcí a obchodu v podstatě však během roku 2011 vyčerpala většinu svých bilaterálních možností, aniž by dosáhla vytčeného cíle. Zmrazení vzájemných vtahů se odrazilo na činnosti diplomatických misí – např. Fidži 14. června 2010 vypověděla s lhůtou do 24 hodin k opuštění země úřadující vysokou komisařku Austrálie. Ta ve funkci nahradila vysokého komisaře, který byl vypovězen o osm měsíců dříve. Sérií vzájemných vypovídání diplomatických zástupců se mise Fidži v Austrálii a Australská (a Nového Zélandu) na Fidži dostaly v podstatě za hranici funkčnosti (s výjimkou konzulárních úseků – Fidži je stále oblíbenou destinací australských (a novozélandských) turistů.

Trvalý tlak mezinárodního demokratického společenství nakonec přinesl částečný ústupek – dne 7. ledna 2012 premiér Bainimarama ukončil výjimečný stav (Public Emergency Regulations), který byl v platnosti nepřetržitě od dubna 2009, kdy byla zrušena ústava. Zároveň se zavázal zahájit celonárodní dialog o budoucí ústavě s plánem jejího přijetí v druhé polovině roku 2013. Potvrdil pak ještě konání “svobodných a demokratických“ voleb v roce 2014. Kritici režimu však poukazují na skutečnost, že zrušení výjimečného stavu bylo provázeno zpřísněním tzv. Public Order Act, který zakazuje veřejná shromáždění a soukromé schůze bez předběžného povolení (proti dřívějšímu plošnému a trvalému zákazu v době trvání výjimečného stavu). Došlo k výraznému omezení (nikoliv však úplnému odstranění) cenzury hromadných sdělovacích prostředků a mezinárodní organizace monitorující stav dodržování lidských práv konstatují jejich určité zlepšení v průběhu roku 2012. Některé pak konstatují i skutečnost, že od uchopení moci polovojenským režimem nejsou evidovány případy etnicky motivovaného násilí. Bylo povoleno obnovení vysílání Radio Australia na vlnách FM na fidžijských ostrovech.

Ústavní komise připravující novou ústavu začala pracovat v důsledku záplav na Fidži počátkem roku 2012. V srpnu 2012 konstatovala, že obdržela již 300 podání a zprovozní elektronický systém, který umožní Fidžijcům žijícím v zahraničí zasílat komisi své návrhy. V zahraničí přijímají podání fidžijské diplomatické mise.

Úspěšně pracuje elektronický systém registrace voličů (dodaný a financovaný Novým Zélandem) pro volby v roce 2014. Do srpna 2013 se zaregistrovalo 600 tisíc občanů (registrační karty zároveň slouží jako průkaz totožnosti a na jejich základě mohou občané provádět v bankách finanční operace, ke kterým dříve, zvláště venkovské obyvatelstvo, mělo velmi omezený přístup).

V souvislosti s mezinárodními sankcemi se aktivizovala i fidžijská diplomacie. Aktivně vyhledává kontakty nejen v rámci OSN, ale rovněž v Hnutí nezúčastněných států, v Africe a Latinské Americe. V létě 2012 fidžijský velvyslanec se sídlem v Pekingu předal své pověřovací listiny v KLDR (jedná se tak o prvního velvyslance z oblasti Oceánie a Pacifiku). V září 2012 byla otevřena diplomatická mise Fidži ve Spojených arabských emirátech.

Ministerská kontaktní skupina regionálního Fóra pacifických zemí (PIF) v roce 2012 navštívila Fidži a oproti předcházejícím návštěvám konstatovala zlepšování situace. Její závěry se pak staly základem argumentace některých členských států PIF k obnovení členství Fidži v této skupině. Zde však uplatnily svůj vliv Austrálie a Nový Zéland z titulu zakládajících a nejvýznamnějších členů a financiérů celé organizace, jejíž původním posláním v době vzniku byla především organizace a koordinace distribuce rozvojové a humanitární pomoci.

43. zasedání nejvyšších představitelů členských států PIF, konané 28. až 30. srpna 2012 v Rarotonze na Cookových ostrovech, tak nakonec společně rozhodlo, že Fidži obnoveno členství zatím nebude.  Nicméně ve společném závěrečném prohlášení je uvedeno, že přechodná vláda činí kroky k obnovení demokracie a proto jí bude umožněno účastnit se práce v paralelních uskupeních pacifických států. Tato nenápadná věta však v podstatě pouze reaguje na již vzniklou situaci, kdy Fidži se plně angažuje v nejrůznějších regionálních uskupeních a ad hoc uskupeních a konferencích jako je např. uskupení rozvojových států malých pacifických ostrovů v rámci OSN (Pacific Small Island Developing States Group), Melanesian Spearhed Group, atd., tedy tam, kde Austrálie a Nový Zéland členy nejsou.

Oficiálně Austrálie a Nový Zéland nadále i v roce 2013 setrvávaly na ostrém kurzu proti režimu na Fidži, ale v praxi náznaky pozitivního vývoje vítaly. Už proto, že uplatňovaný a postupně zmírňovaný sankční režim nepřinesl kýžené výsledky. Například v  září 2012 padlo v Canbeře a ve Wellingtonu rozhodnutí o plném obnovení diplomatických zastoupení, byl zmírněn režim vízových restrikcí uplatňovaný vůči jednotlivcům spojených s polovojenským režimem. Austrálie a Nový Zéland poskytují nemalou finanční, materiální a konzultační pomoc fidžijské Ústavní komisi a komisi registrace voličů.

V květnu 2013 byly na Fidži v rámci režimního „Dekretu pro politické strany“ zaregistrovány čtyři opoziční politické strany, kterým má být umožněno zúčastnit se voleb v roce 2014. Jsou to strany: SODELPA, Dělnická strana Fidži, Lidová demokratická strana a Strana národní federace. Všechny strany se účastní současného politického dění v zemi a plánují účast ve volbách.

I když v pořadí již 44. zasedání nejvyšších představitelů členských států PIF (konané 3. až 6. září 2013 v metropoli Majuro na Marshallových ostrovech) se zabývalo především změnami klimatu, dotklo se i zhodnocení situace na Fidži, která je členskými státy PIF dlouhodobě pozorně sledována. Fórum potvrdilo, že demokratizační proces na Fidži se vyvíjí nadějně a ČS jsou připraveny po svobodných a spravedlivých volbách přijmout Fidži zpět do PIF. Závěrečné komuniké vedoucích představitelů poukázalo na pokračující aktivity PIF při povzbuzování a podpoře Fidži k návratu k parlamentní demokracii. PIF poukázalo na očekávání obyvatel fidžijských ostrovů i mezinárodního společenství, že budou uspořádány svobodné a poctivé volby, vypracována Ústava, která bude věrohodně odrážet veřejné názory, že bude zřízen kvalitní mechanismus nezávislého pozorování voleb, které budou skutečně nezávislé, že ve volebním procesu bude umožněna neomezená účast politických stran, včetně jejich včasné registrace, že bude umožněna svoboda projevu, nezávislá činnost médií a shromažďování při přípravě voleb a že volební výsledky budou obyvateli fidžijských ostrovů s úlevou přijaty.

V lednu 2013 předseda vlády a prezident prohlásili, že vláda připraví nový návrh ústavy k projednání v ústavodárném shromáždění.  V březnu 2013 došlo k posunu ve spolupráci vlády a veřejnosti, návrh ústavy již nebyl jen projednáván ústavodárným shromážděním, ale byl otevřen k veřejnému připomínkovému řízení, a to až do konce dubna 2013. Prozatímní vláda pak v důsledku připomínkového řízení přeložila návrh do hindštiny a fidžijského jazyka. Prozatímní verze pozměněné ústavy byla připravena 22. srpna a vydána 6. září 2013. 

Nová ústava zrušila původní volební systém založený na etnickém původu, zrušila druhou komoru parlamentu, snížila věkovou hranici voliče na 18 let a povolila Fidžijcům i nabývání druhého občanství. Nová ústava přinesla zásadní snížení volených mandátů ze 71 na 50 v jednom jediném volebním obvodě. Volební systém je poměrný, hlasy voličů přepočítávány na mandáty dle d´Hondtovy metody

První volby po osmi letech a podle nové ústavy proběhly 17. září 2014. Favoritem voleb byla Bainimaramiho strana Fiji First, která se z velké části skládá z ministrů kabinetu a úředníků předchozí vlády. Dalšími většími stranami je Sociálně demokratická liberální strana (SODELPA), National Federation Party s dlouhou historií ve fidžijské politice a Fiji Labour Party, která volby vyhrála již dvakrát.

Voleb se zúčastnilo 496 364 voličů z 591 101 registrovaných voličů, což je nejvyšší počet voličů v dobrovolných volbách. Volební kampaň byla pozastavena v pondělí 15. září 2014, kdy na 72 hodin bylo nařízeno mediím, stranám i podporovatelům odstranit veškeré volební reklamy. Výsledky voleb se postupně začaly zveřejňovat v pátek 19. září 2014 a již od počátku bylo zřejmé, že Bainimarmiho strana získala silnou podporu. Jeho Fiji First vyhrála volby s 59,2% a obsadila 32 křesel (pohodlnou většinu k vládnutí), Sociálně-demokratická liberální strana získala 28,2 % s obsazením 15 křesel a strana NFP získala pouze 5,5 % s obsazením 3 křesel ve Fidžijském Parlamentu.

Průběh voleb byl pod dohledem nadnárodní pozorovatelské skupiny (Multinational Observer Group) v čele s Austrálií. Pozorovatelé byli z 15 států např. z Indie, Indonésie, Ruska, Turecka, Japonska či Nového Zélandu.

Podle mezinárodních pozorovatelů volby byly svobodné, vyjádřily vůli lidu a proběhly bez větších chyb, otázky vyvolávají spíše okolnosti před volbami jako omezená činnost nevládních organizací a autocenzura médií.  Opoziční strany chtějí však průběh voleb napadnout, uvádějí, že jejich vlastní pozorovatelé zaznamenali nesrovnalosti u počtu voličů a vložených hlasovacích lístků, otevřené volební urny nebo jejich zmizení.

Austrálie a Nový Zéland pozorně sledovaly průběh i výsledky voleb. Dochází k ústupu od předchozí tvrdé politiky proti režimu Bainimaramy. Australská ministryně zahraničních věcí Julie Bishop i její novozélandský kolega Murray McCully se nechali slyšet, že se těší na spolupráci s novou vládou. Již před volbami Austrálie i Nový Zéland zrušily své sankce jako zákaz vstupu představitelům polovojenské vlády. Pro Austrálii i Nový Zéland je spolupráce s Fidži, které má druhou největší ekonomiku z nezávislých pacifických ostrovů a pasuje se do mluvčího regionu, klíčová v multilaterální politice v otázkách rozvojové pomoci, obchodu či bezpečnosti.

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Současný prezident byl zvolen podle ústavy z roku 1997 (dnes již zrušené) 55- člennou Velkou radou náčelníků (Great Council of Chiefs) po konzultaci s předsedou vlády na pětileté období. Prezident má v podstatě ceremoniální funkci, určité výkonné pravomoci na něj přecházejí v krizových situacích.

Hlavou státu je od 30. 7. 2009 Ratu Epeli Nailatikau (bývalý voják a blízký spojenec premiéra), který ve funkci nahradil Ratu Josefa ILOILOVATU Uluivuda.

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

viz - http://www.fiji.gov.fj/Government-Directory/Government-Who-s-Who.aspx

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: