Firmám chybí jistota, stabilita a předvídatelnost, říká expert na daně

16. 1. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Středně velká česká firma stráví v průměru 405 hodin zpracováním agend a přípravou podkladů spojených s výběrem daní, takový závěr vzešel z nedávno vydané studie Světové banky a poradenské a auditorské společnosti PwC. O české finanční správě a nových daňových zákonech v roce 2016 hovořila Komora.cz s Davidem Borkovcem, vedoucím partnerem daňových a právních služeb PwC Česká republika.

David BorkovecOd ledna je v platnosti zákon o kontrolním hlášení k DPH, formálně se jedná o nový pojem, ovšem ministerstvo financí tvrdí, že v praxi jeho obsah podniky aplikují už dávno. Jak to vidíte vy?
To nemohu zcela potvrdit. Na jednu stranu jsou na kontrolním hlášení údaje, které sice podnikatelé mají k dispozici, ale nemají je zavedené ve svých účetních systémech, protože doposud nebylo nutné je vykazovat. Nově se například uvádí číslo dokladu nebo datum uskutečnění zdanitelného plnění, které na fakturu uvedl vystavující subjekt.

Doposud to firma pro svoji daňovou evidenci nemusela uvádět, tudíž některé společnosti je nemusejí mít zavedené ve svém účetním systému. Samozřejmě kontrolní hlášení se podává v elektronické podobě, a firma tedy musí mít požadovaná data v požadovaném formátu a dokázat je vyexportovat ze svého účetního systému.

A to může být problematické, protože třeba některé systémy neumějí pracovat s alfabetickými znaky, které čísla přijatých faktur mohou obsahovat. Může se to zdát jako maličkost, na druhou stranu firmy to může stát spoustu nákladů a také času, aby toto systém naučily.

Předběžná podoba kontrolního hlášení, které se zavádí s platností od ledna 2016, byla zveřejněna v červenci 2015. Byť se to může zdát jako dostatečně dlouhá doba na přípravu, nemusí to v praxi stačit na to, aby podnikatelé stihli zavést a odzkoušet potřebné změny systému. Nemůžeme se tedy divit, že nastanou případné porodní bolesti.

Dalším aktuálním tématem jsou převodní ceny, které jsou čím dál víc v hledáčku finanční správy. Jaký to má praktický dopad na firmy, na co by si měly dát pozor?
Ano, v oblasti převodních nebo tzv. transferových cen se v poslední době událo spoustu novinek, ať už v Česku, nebo na mezinárodním poli. Například u nás je to nová elektronická příloha k daňovému přiznání, kdy je nutné uvádět všechny transakce se spojenými osobami.

Účelem bylo, aby daňová správa měla v numerické podobě zpracované informace o tom, kolik firma platí například na licenčních poplatcích, za kolik nakupuje služby od spojených osob, z jakého státu a podobně. Souvisí to s tím, že převodní ceny jsou pro daňovou správu prioritní, neboť často mají na základ daně firmy zásadní vliv, a nepřímo tak ovlivňují daňové příjmy státního rozpočtu.

A pokud má někde správce daně možnost najít chybu a doměřit významnou částku na dani, tak je to právě v oblasti převodních cen. Proto je v posledních měsících na tomto poli česká finanční správa velmi aktivní.

Vzrostla nejen kontrola, ale i kvalita úředníků a úroveň jejich odborných znalostí. Oproti minulosti zde vidím znatelný posun k lepšímu, což firmy vesměs vítají. Pro firmu je totiž často velmi frustrující, když řeší něco s pracovníkem finančního úřadu, který v dané oblasti nemá mnoho zkušeností, a najít s ním společnou řeč je proto obtížné.

Na co by se podle vašeho názoru měla finanční správa soustředit do budoucna?
Největší problém u české finanční správy vidím v tom, že pokud chcete mít kvalitní lidi, musíte je také dostatečně zaplatit. A u nás jsou dle mého názoru platy v tomto oboru v porovnání s požadovanou odbornou kvalitou pracovníků poměrně nízké.

To neznamená, že všichni, kdo ve finanční správě pracují, nejsou dostatečně odborně vzdělaní a erudovaní. Je tam samozřejmě spousta lidí, kteří svou práci dělají dobře. Pokud ale finanční správa bude chtít nejen přitáhnout, ale hlavně dlouhodobě si udržet ty správné pracovníky, bude muset zlepšit jejich odměňování.

Je také potřeba snížit objem agendy, kterou jednotliví pracovníci finanční správy musí řešit. Jen si vezměte, že ve vyspělých zemích typu Německo, Lucembursko, Holandsko jsou speciálně platy v daňové správě na úrovni soukromého sektoru, ne-li vyšší. A má to svoji logiku.

Státu se tato investice vrátí, protože kvalitní správci daně, kteří nejsou přetížení, jsou schopni mu přinést také více peněz do státní pokladny. Mám pocit, že u nás převažuje u finanční správy spíše starost o nákladovou stránku než snaha investovat do lidského kapitálu.

S podnikateli se potkáváte při správě daní dnes a denně, jaké problémy nejčastěji v praxi řeší?
Řekl bych, že je to sice evergreen, ale podnikatelé nám stále opakují, že jim chybí stabilita a předvídatelnost daňového systému. Je velmi těžké podnikat v prostředí, kde je obtížná predikovatelnost, a to ať už legislativy, tak i výkonu výběru daní jako takového.

Bohužel u nás se potýkáme s tím, že když se po každých volbách změní zaměření vlády, tak se velmi často upravují také daňové zákony. To samo o sobě není špatně, pokud ale takovéto zásahy mají dlouhodobou logiku a strategii. Neexistence dlouhodobého směřování české daňové legislativy je asi její největší slabinou.

Mnohé jiné státy jsou v tomto rozhodně úspěšnější. Vezměte si například Singapur, který sám o sobě nemá přirozený předpoklad být ekonomicky úspěšný. Při vzniku republiky přesně před 50 lety to byl v podstatě chudý deštivý ostrov, ale díky tomu, že tamní vláda měla jasnou vizi, čím se má Singapur stát, a začala ji postupně legislativně naplňovat, tak se to podařilo.

Dnes je to jeden z nejbohatších států světa. Obdobnými příklady, které jsou nám zeměpisně blíže, jsou Malta nebo Kypr. Tyto státy jsou úspěšné proto, že tamní legislativa je předvídatelná, je v souladu s dlouhodobou strategií podporující zahraniční investice a úřady jsou k soukromému sektoru vstřícné. A to je obrovské pozitivum.

Takže u nás chybí vize a strategie do budoucnosti?
Ano, je třeba tuto vizi stanovit a tímto směrem utvářet legislativu. V Česku je to spíše v duchu jeden hot a druhý čehý. V daňovém poradenství působím víc než 16 let a přiznám se, že jsem nebyl doposud schopen vypozorovat, že by daně byly součástí určité dlouhodobé strategie, která by fungovala napříč vládami.

A tím samozřejmě trpí podnikatelský sektor, protože neví, co může očekávat. A pak je zde ještě oblast výkonu. Legislativa se často mění a její výklad bývá nejasný. U nás také nefunguje to, co některé státy umožňují – možnost dotázat se správce daně předem na řešení nějakého daňového problému a dostat od něj právní jistotu, že si to úřad za dva roky nerozmyslí a nedoměří firmě spoustu peněz na daních. Naštěstí to jde alespoň u vybraných oblastí, které jsou v legislativě vyjmenovány, například u převodních cen.

Neexistence dlouhodobého směřování české daňové legislativy je její největší slabinou. Mnohé jiné státy jsou v tomto rozhodně úspěšnější.

V nedávno zveřejněné studii, kterou jste vypracovali spolu se Světovou bankou, Česko obsadilo 122. místo v žebříčku jednoduchosti placení daní. Středně velká česká firma stráví v průměru 405 hodin zpracováním agend. To je o osm hodin méně než loni. Snížení údajně pomohla digitalizace při splnění daňových povinností. Přesto nejsou v této oblasti ještě rezervy?
Jistěže jsou. Dobrým plánem bylo kdysi například zavedení zákona o takzvaném jednom inkasním místě. Plánem bylo, že daně, sociální a zdravotní pojištění by spravoval jeden úřad a tyto platby by firmy vykazovaly jednodušším způsobem na jednom formuláři.

Nejdříve byl zákon schválen, ale ještě než vstoupil v účinnost, byl zrušen. To je škoda. Mohla to být cesta, jak pouze nepřevracet papírovou podobu komunikace s finančním úřadem do elektronické podoby. Elektronizace komunikace je, samozřejmě, pozitivní změna.

Ale mohlo dojít i k zásadnějším změnám tak, aby klient daňové správy měl co nejméně článků, se kterými musí v celém řetězci komunikovat. Koneckonců to chtějí naši klienti i od nás a my takto fungujeme. Klient chce jednu styčnou osobu, která pro něj bude hlavním komunikačním kanálem pro všechny problémy, které řeší. Je to efektivní, pohodlné a správné.

PwC je soukromá společnost, často mluvíte o vašich klientech a je to pro vás přirozené. Někdy se zdá, že finanční správa o těch, kteří odvádí daně, neuvažuje jako o klientech.
Nechci paušalizovat. Obávám se, že mnoho lidí, kteří pracují ve finanční správě, je spíše podezřívavých. Na poplatníka hledí jako na potenciálního lumpa. To je dle mého názoru nesprávné a kontraproduktivní. Samozřejmě, existují tací jedinci, kteří se účastní například kolotočových podvodů na DPH. Ale to je minorita.

Pro pracovníky správce daně je bohužel velmi viditelná. Pak se stane, že i na většinu poctivých podnikatelů hledí minimálně jako na podezřelé. Být přísný a důsledný při výběru daní ale ještě neznamená, že musím být nepřítel.

Firem, které úspěšně podnikají, zaměstnávají lidi a platí v této zemi daně, je třeba si vážit. Správným krokem bylo v tomto směru zřízení Specializovaného finančního úřadu pro velké poplatníky. Podlé mého názoru se tento koncept osvědčuje. Velké společnosti, které také platí největší částky na daních, řeší specifické daňové problémy, a vyžadují proto individuálnější přístup.

Dříve PwC spolupracovalo především s nadnárodními společnostmi, které u nás mají pobočky, ale vaši obchodní politiku jste v tomto ohledu změnili. Jak je to tedy dnes?
Máte pravdu, ještě před pár lety v Česku pracovalo na pozicích poradců mnoho zahraničních odborníků. Nyní už je to jinak, a to především proto, že těžiště naší práce tvoří hlavně české firmy. České firmy tady byly, jsou a budou a my jsme rádi, že pro ně můžeme pracovat. Jsme rádi, když jim můžeme pomáhat, aby byly úspěšné, úspěšnější než zahraniční konkurence.

Česká ekonomika byla v roce 2015 velmi výkonná, firmám se dařilo. Vnímáte tyto tendence i vy, když hovoříte se svými zákazníky?
Samozřejmě. Toto rozpoložení má pozitivní dopad i na naše vlastní podnikání. Klienti jsou aktivnější, a proto potřebují i více poradenství. Roste počet investic jak zahraničních firem u nás, tak i českých firem v zahraničí. Roste také počet akvizic.

Současně je větší poptávka po zaměstnancích, ať už u klientů, kteří zakládají servisní střediska, nebo u výrobních firem. Často se setkáváme s tím, že je těžké najít dostatečný počet kvalifikovaných lidí. To cítíme i my. V zásadě každý den mi volají klienti, jestli nevím o dobrém účetním nebo daňovém poradci, protože těch je na trhu opravdu málo.

David Borkovec

David Borkovec vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1999 nastoupil do PwC, partnerem v Daňovém a právním oddělení je od roku 2010, v roce 2014 se stal vedoucím partnerem Daňových a právních služeb PwC Česká republika.

Zaměřuje se na poskytování služeb v oblasti daně z příjmů právnických osob, zejména pro ryze české společnosti. Mezi jeho specializace patří převodní ceny, podnikové restrukturalizace a daňové aspekty mezinárodních transakcí.

Je též soudním znalcem v oboru daní, cel a odvodů. Je členem Komory daňových poradců České republiky a členem sboru nezávislých expertů za Českou republiku pro účely sestavování poradní komise dle Úmluvy EU o řešení případů dvojího zdanění (tzv. Arbitrážní úmluva). David Borkovec je ženatý a má dvě děti.


Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Vlasta Holéciová

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek