HK ČR: Zákon o veřejných zakázkách měl dobrou myšlenku, výsledek se bohužel minul účinkem

10. 10. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Prvního října vstoupila v platnost dlouho očekávaná novela zákona o veřejných zakázkách, o které její tvůrci s oblibou prohlašují, že z veřejných zakázek odstraní zbytečnou administrativu a proces zadávání urychlí. Podle viceprezidentky Hospodářské komory ČR Ireny Bartoňové Pálkové vytváří prostor pro klientelismus a korupci.

Zákon z dílny Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) skutečně v řadě případů veřejné soutěže zjednoduší, ovšem část výběrových řízení přesune do méně transparentního režimu. Podle některých kritiků je zákon na jedné straně až příliš optimistický, v jiných ohledech zase diskriminační.

Začneme možná trochu netradičně – skutečně potřebuje Česká republika prozadávání veřejných zakázek zákon?
Já si tím nejsem úplně jistá, ale uznávám, že je nutné implementovat evropské směrnice. Osobně se domnívám, že definovat jasná pravidla veřejných zakázek nemusí být formou zákona. Města a obce by podle mého uvítaly možnost nakupovat zboží a služby od svých lokálních dodavatelů, které znají, než zdlouhavě soutěžit kdejaký chodník nebo zastávku autobusu.

A když říkáte, že by naveřejné zakázky nemusel být zákon, jak byste to vyřešila?
Myslím si, že pro ministerstva by úplně stačilo usnesení vlády, které je pro ně závazné, a pro města a obce by stačila vyhláška. Navíc máme princip péče řádného hospodáře, což je podle mě jeden z pilířů, kterým by se měli všichni řídit. Jsem přesvědčena o tom, že nákupy za nejlevnější cenu jsou cestou do pekel. V konečném důsledku totiž nejde ani tak o to, kolik zaplatím teď, ale kolik mě ta konkrétní věc nebo projekt bude stát v budoucnu. U velkých investic se prostě musí počítat s vývojem v delším časovém horizontu, a to se bohužel u nás často neděje.

Pro zadavatele bude pořád soutěžení na cenu nejjednodušší a zákon jim přímo neukládá povinnost posuzovat i další kritéria zakázek, jak jsme požadovali. Přitom v oblasti služeb a stavebních prací je současný stav kvality plnění zakázek značně neuspokojivý právě kvůli dosavadnímu cenově orientovanému přístupu zadavatelů, který se novým zákonem nezmění.

Hospodářská komora vypracovala pro MMR metodiky pro zadavatele, které jim měly pomoci např. specifikovat, co poptávat a v jakém rozsahu, jak identifikovat mimořádně nízkou nabídkovou cenu nebo jakou kvalifikaci pouchazečích ozakázku požadovat. Zohlednilo je MMR při tvorbě zákona?
Bohužel ne. Naše expertní skupiny vytvořily celkem třináct metodik, ale dodnes je s námi nikdo neprojednal, a moc nevěřím, že ještě projedná. Zadávání veřejných zakázek musí být maximálně standardizované. Nadměrná volnost zadavatelů může vést ke klientelismu a korupci a k zakázkám šitým na míru, jak už jsme zažili v minulosti. Námi vypracované metodiky měly právě tomuhle zabránit a pomoci jim odborně soutěžit na kvalitu za odpovídající cenu.

Kdybyste měla novelu zákona zhodnotit v jedné větě, co byste řekla?
Zákon měl dobrou myšlenku, ale výsledek se minul účinkem. Bohužel. Myslím si, že pro zadavatele to bude složitější a dodavatelé budou mít díky tomuto zákonu menší právní jistotu v rámci plnění. Nechci říkat, že je celý špatně, ale jsem toho názoru, že neodstraní problémy předchozí právní úpravy.

Jak to myslíte?
Některá ustanovení jsou totiž napsaná tak nejednoznačně, že nikdo z dodavatelů nemůže vědět, jaký bude při případném sporu výklad u soudu. A ze zkušenosti víme, že výklad ministerstva nebývá vždy ten, který pak vyloží soud. Nechci tvrdit, že celý zákon je špatně, ale myslím si, že nás v ničem neposune dál. Zákon v té podobě, v jaké začal 1. října platit, je pro mě dost velkým zklamáním. Je zbytečně složitý a nemyslím si, že přispěje k větší flexibilitě zadávání veřejných zakázek, jak se teď s oblibou a často píše. Pokud bych měla být konkrétní, tak jsem nepřítelem jakýchkoliv výjimek a víceprací.

Narážíte na to, že se nyní nově nebudou muset soutěžit právní služby?
Přesně tak, a nejenom právní služby. Výjimku dostanou třeba také architektonické návrhy a podobně. Zákony mají totiž buď platit pro všechny, nebo pro nikoho. Domnívám, že když stát nebude soutěžit konkrétně právní služby, tak to povede ke klientelismu.

Bylo podle vašeho názoru možné inspirovat se při tvorbě tohoto zákona na Slovensku?
Bylo, a je škoda, že jsme to neudělali. Slovenský model je z mého pohledu jednodušší a transparentnější. Když jsem se na to ptala, tak mi bylo řečeno, že pro to není důvod. Osobně jsem zvědavá, jak dopadne výklad paragrafu 222, kde se definují vícepráce.

Myslíte navýšení limitů pro vícepráce o 50 procent u jednotlivých položek zakázky a o 30 procent původní hodnoty závazku?
Ano. Zákon totiž umožňuje navýšit cenu celkem třikrát. Ovšem neříká jasně to, jestli do třicetiprocentního zvýšení ceny celkové zakázky se započítávají navýšené ceny jednotlivých položek. V tomhle konkrétně je slovenský model zákona lepší než náš. Na Slovensku totiž, pokud překročíte tu hranici de minimis, tedy našich 10, resp. 15 procent, tak automaticky musíte odůvodnit všechny vícepráce, a už to spadá do těch 50 procent a neodpočítává se.

Upřímně řečeno, mám pocit, že se u nás zadávání zakázek zbytečně zesložiťuje. Vždyť nejde o nic jiného, než aby se kvalitně zadávaly a hlavně kvalitně plnily zakázky. Bez podseknutých cen, bez dodatečného navyšování o vícepráce a bez výjimek. Netvrdím, že vícepráce nemohou vzniknout, zejména ve stavebnictví se to stává často, ale myslím si, že jakékoliv navyšování by mělo podléhat schvalovacímu procesu. Vícepráce jsou otevřenými dveřmi ke korupci, a to je pak začarovaný kruh.

Jak se díváte na povinnost vítězných firem rozkrýt vlastnickou strukturu, která platí jen pro české firmy, a nikoliv pro zahraniční?
Povinnost rozkrýt vlastnickou strukturu naprosto chápu, přispěje to k lepší transparentnosti, ale opět by měla platit pro všechny. Stejně diskriminační je nová povinnost pro české akciové společnosti mít zaknihované akcie. Podle paragrafu 48 zadavatel vyloučí účastníka zadávacího řízení, který je akciovou společností a nemá zaknihované akcie. Ale už to neplatí pro akciové společnosti se sídlem v zahraničí, těm stačí doložit čestné prohlášení o tom, které osoby jsou vlastníky akcií, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu. Tohle je prokazatelně diskriminační opatření a já osobně nyní hledám cestu, jak obě tato ustanovení předložit k posouzení Ústavnímu soudu.

Převzato z časopisu Komora. Autor: Dagmar Klimovičová. Foto HK ČR.

Aktuální informace k novému zákonu najdete též v kapitolách Právního průvodce podnikatele: BusinessInfo.cz/ppbi

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek