Hospodářská soutěž

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Problematika hospodářské soutěže, vymezení pojmů, jako je soutěžitel, relevantní trh, kartelový rejstřík a další. Problematika zneužívání hospodářské soutěže a podstata nekalosoutěžního jednání s uvedením, jaké způsoby obrany proti němu existují. Rovněž je pojednáno o nezastupitelné roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) při dohledu a regulaci hospodářské soutěže.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

  • Vymezení některých pojmů
    • soutěžitel
    • relevantní trh
    • zneužívání hospodářské soutěže
    • nekalá soutěž
    • rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže
  • Dohody narušující hospodářskou soutěž
    • blokové výjimky
    • horizontální a vertikální dohody
    • pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
  • Dominantní postavení na trhu
    • pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
  • Spojování soutěžitelů
    • spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu
    • výpočet čistého obratu
    • řízení o povolení spojení
    • odklad uskutečňování spojení
    • zrušení spojení soutěžitelů
    • dozor nad orgány veřejné správy
  • Správní delikty
  • Ochrana proti rušitelům
  • Závěrem
  • Kontakt na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Související zákony

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Vymezení některých pojmů

V tržní ekonomice je naprosto běžné a žádoucí, že mezi sebou jednotliví soutěžitelé neustále soupeří o pozici na trhu. Každý ze soutěžitelů se neustále snaží zlepšovat svoji pozici a k tomu používá nejrůznější prostředky. Proto, aby nedocházelo ke zneužívání účasti v hospodářské soutěži, je potřeba tuto soutěž alespoň v hrubých rysech upravit právními normami. Těchto norem pak musí všichni soutěžitelé dbát a upravovat své chování tak, aby tyto normy neporušovali a nedopouštěli se tak nekalosoutěžního jednání nebo jednání ohrožující hospodářskou soutěž jako takovou. Kontrolou nad soutěžním trhem byl v České republice pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Hospodářská soutěž je obecně upravena zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „ZOHS“), přičemž dále je pak dílčí úprava týkající se nekalé soutěže obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku. Tyto zákony operují s celou řadou pojmů, které se mohou lišit od pojmů veřejností běžně používaných, a proto je vhodné si alespoň některé z nich trochu přiblížit. ZOHS zároveň upravuje postup při aplikaci článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Evropskou komisí (dále jen „Komise“) a s orgány ostatních členských států Evropské unie při postupu podle Nařízení Rady (ES) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále jen „Nařízení“) a Nařízení Rady (ES) o kontrole spojování podniků (dále jen „Nařízení o fúzích“).

Soutěžitel

Pod pojem soutěžitel zákon řadí fyzické i právnické osoby, dále sdružení těchto osob, sdružení těchto sdružení jakožto i jiné formy seskupování, a to i za předpokladu, že tato sdružení nejsou právnickými osobami. Dále není ani nezbytně nutné, aby fyzické či právnické osoby, případně jejich sdružení, byly podnikateli (podle občanského zákoníku). Zákon však vyžaduje, aby se tyto osoby účastnily hospodářské soutěže nebo ji mohly svým jednáním ovlivňovat. Nelze však ztotožňovat pojem soutěžitele s užším pojmem konkurent, i když ve většině případů vůči sobě soutěžitelé v postavení konkurentů budou. Pod pojem soutěžitel tak lze zahrnout zejména následující osoby:

  • individuální podnikatelé, tedy fyzické osoby, mezi které patří zejména nejrůznější živnostníci;
  • obchodní společnosti a družstva, tedy osoby právnické;
  • společnosti veřejného práva, jako je např. Středisko cenných papírů;
  • sdružení individuálních soutěžitelů, a to bez ohledu na existenci jeho právní subjektivity;
  • profesní komory.

Relevantní trh

Tento pojem je pro běžnou soutěžní praxi naprosto klíčový, protože hospodářská soutěž probíhá nebo je ovlivňována vždy na konkrétně vymezeném trhu. Relevantním trhem se tedy rozumí trh se zbožím, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

Klíčové je v tomto případě především hodnocení zboží jako zastupitelného a tedy zaměnitelného za zboží jiné, které však danému účelu poslouží stejně. Pro hodnocení zaměnitelnosti jsou nejdůležitějšími faktory především cena, kvalita a trvanlivost. Zákon již nerozlišuje relevantní trh na místní a celostátní, nicméně pro praxi je vhodné si tyto pojmy připomenout. Celostátní trh příliš vysvětlování nepotřebuje, rozumí se jím celé území České republiky. Trhem místním se pak rozumí jakýkoli územní celek menší nežli trh celostátní, konkrétně potom např. území kraje, obce, ale třeba i jen určité tržiště apod.

Zneužívání hospodářské soutěže

Kategorizace protisoutežního jednání

Nedovolené omezování hospodářské soutěže je upraveno speciálním zákonem na ochranu hospodářské soutěže. Účelem této ochrany pak není ani tak ochrana jednotlivých soutěžitelů jako spíše ochrana hospodářské soutěže jako takové. Ochrana se tak poskytuje proti vyloučení, omezení nebo jinému narušení nebo ohrožení hospodářské soutěže, jež se může dít formou:

  • dohody narušující hospodářskou soutěž;
  • zneužití dominantního postavení soutěžitelů;
  • některých spojení soutěžitelů;
  • činnosti orgánů státní správy při výkonu státní správy, orgánů územní samosprávy při výkonu samosprávy a při přeneseném výkonu státní správy a orgánů zájmové samosprávy při přeneseném výkonu státní správy.

Nekalá soutěž

Nekalé soutěže se dopustí ten, kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Nekalá soutěž je zakázána. Mezi nekalosoutěžní jednání patří zejména:

  • klamavá reklama;
  • klamavé označování zboží a služeb;
  • vyvolávání nebezpečí záměny;
  • parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele;
  • podplácení;
  • zlehčování;
  • srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná;
  • porušení obchodního tajemství;
  • dotěrné obtěžování;
  • ohrožení zdraví a životního prostředí.

Uvedený výčet je pouze demonstrativní a za nekalosoutěžní jednání tak může být považováno i jiné jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je schopno přivodit újmu jiným soutěžitelům a zákazníkům.

Rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže

Schema rozdílu mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže

Základní rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže je ten, že nekalá soutěž se odehrává v mezích hospodářské soutěže, zatímco zneužívání hospodářské soutěže se příčí soutěži jako takové, jejím základům. Ochrana proti nekalé soutěži má za cíl ochránit jednání jednotlivých soutěžitelů v soutěži, zabránit takovému jejich jednání, které by mohlo přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům.

Ochrana hospodářské soutěže se potom zaměřuje na to, aby zde vůbec hospodářská soutěž existovala a nebyla nikým omezována či narušována. Pro lepší ilustraci lze přirovnat tyto dva termíny k boxerskému zápasu. Rána pod pás by byla posouzena jako nekalá soutěž (v jinak vymezených podmínkách), na předem domluvený zápas by se potom hledělo jako na zneužití hospodářské soutěže.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Dohody narušující hospodářskou soutěž

Pod souhrnný pojem dohody narušující hospodářskou soutěž zákon zařazuje dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, která mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Všechny tyto dohody jsou zakázané a neplatné, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud výjimku z takového zákazu nepovolí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Zakázány jsou především dohody obsahující:

  • ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen;
  • ujednání o omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic;
  • ujednání o rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů;
  • ujednání o tom, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy nesouvisí;
  • ujednání o uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném nebo srovnatelném plnění, jimiž jsou někteří soutěžitelé v hospodářské soutěži znevýhodněni;
  • ujednání o tom, že účastníci dohody nebudou obchodovat či jinak hospodářsky spolupracovat se soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody, anebo jim budou jinak působit újmu (případ tzv. skupinového bojkotu).

Týká-li se důvod zákazu jen části dohody, je zakázána a neplatná jen tato její část. Pokud však z povahy dohody, jejího obsahu, účelu nebo z okolností, za nichž k ní došlo, vyplývá, že tuto část nelze od ostatního obsahu oddělit, je zakázaná a neplatná celá dohoda.

Zákon rovněž stanoví, že na některé případy se zákaz nevztahuje. Dohody, na které se zákon nevztahuje, resp. které z všeobecného zákazu vyjímá, jsou dohody, které kumulativně splňují následující podmínky:

  • dohoda přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku;
  • dohoda musí vyhrazovat spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách, které přináší;
  • dohoda nesmí soutěžitelům ukládat omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů vytyčených danou dohodou;
  • dohoda nesmí soutěžitelům umožnit vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, kterého se dohoda týká.

Blokové výjimky

Ustanovení § 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže zakotvuje do českého právního řádu tzv. unijní blokové výjimky. Podle těchto výjimek nejsou za zakázané považovány určité kategorie dohod, jejichž negativní dopad na soutěž je převážen výhodami, které z takových dohod plynou.

K vydání takové blokové výjimky je oprávněn Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo Komise, případně Rada. Obsahem takové výjimky je jednak vymezení soutěžitelů, na které se vztahuje, a jednak výčet ustanovení, které konkrétní dohoda může, musí, nebo naopak nesmí obsahovat.

Zákon výslovně stanoví, že zákaz dohod narušujících hospodářskou soutěž se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropské unie podle čl. 101 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 103 odst. 1 Smlouvy k provedení čl. 101 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále jen „unijní blokové výjimky“) anebo výjimkou pro oblast zemědělství. V současné době platí v unijním soutěžním právu celá řada takovýchto výjimek.

Článek 101 Smlouvy stanoví, že zákaz dohod mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu může být neúčinný pro:

  • dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
  • rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a
  • jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,

které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a které

  1. neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;
  2. neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Horizontální a vertikální dohody

České právo rozlišuje dohody soutěžitelů podle toho, na jakém stupni výroby a distribuce tito soutěžitelé působí. Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu zboží (jsou vůči sobě navzájem konkurenty), se nazývají horizontální dohody. V praxi se nejčastěji bude jednat o dohody o cenách, dále pak o rozdělení trhu, omezení výroby a případně jiné. Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu zboží (typicky vztahy mezi dodavateli a odběrateli), se nazývají vertikální dohody. Do této kategorie by patřily nejrůznější distribuční dohody.

V praxi se stává, že uzavřené dohody mají jak charakter dohody horizontální, tak i vertikální. Takové dohody jsou pak podle platné právní úpravy považovány za dohody horizontální. Kromě toho zákon výslovně stanoví, že v případě pochybností se dohoda považuje za dohodu horizontální.

Pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Zjistí-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) při výkonu dozoru nebo z jiného podnětu, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost deklaruje v rozhodnutí a zároveň tímto rozhodnutím plnění této dohody do budoucna zakáže. Namísto takovéhoto rozhodnutí Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Takovéto závazky mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil písemné vyrozumění, v němž Úřad sdělí základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve správním spise (dále jen „sdělení výhrad“); k pozdějším návrhům přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu nesmějí dohodu podle jejího původního znění plnit. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení.

Dominantní postavení na trhu

Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (potom se hovoří o společné dominanci), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích.

Tržní sílu posuzuje Úřad podle různých měřítek. Posuzován je především tržní podíl dosažený soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí (oligopol) v období, které je zkoumáno, dále pak Úřad posuzuje hospodářskou a finanční sílu soutěžitelů, právní nebo jiné překážky vstupu na trh pro další soutěžitele, stupeň vertikální integrace soutěžitelů, strukturu trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů.

Není-li pomocí ukazatelů prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení zaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu alespoň 40 % tržní podíl.

Česká právní úprava zakazuje zneužívání dominantního postavení na trhu na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Samotné dosažení dominantního postavení (na rozdíl od právní úpravy některých jiných států) tedy není zakázané, zákaz se týká pouze zneužívání tohoto postavení. Zákon nedefinuje, co se rozumí pod pojmem zneužívání dominantního postavení na trhu, ale uvádí demonstrativní výčet chování, které je za takové zneužívání považováno. Toto jednání samo o sobě nemusí být nikterak závadné, a pokud se ho dopustí běžný – nedominantní – soutěžitel, není zakázané. Pokud se ho však dopustí soutěžitel s dominantním postavením, tedy takový soutěžitel, který by tohoto chování mohl lehce zneužít, zakázané je. Zneužitím dominantního postavení je například:

  • přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu;
  • vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku odebrání i dalšího plnění druhou stranou, které s požadovaným předmětem smlouvy nesouvisí;
  • uplatňování rozdílných podmínek při stejném či podobném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži znevýhodňováni – tzv. diskriminační chování;
  • zastavení nebo omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje na úkor spotřebitelů
  • dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže;
  • odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat; totéž přiměřeně platí pro odmítnutí přístupu jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu k využití duševního vlastnictví nebo přístupu k sítím, které soutěžitel v dominantním postavení vlastní nebo využívá na základě jiného právního důvodu, pokud je takové využití nezbytné pro účast v hospodářské soutěži na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé nebo na jiném trhu.

Pozice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Pokud Úřad při výkonu dozoru nebo i z jiného podnětu zjistí, že došlo ke zneužití dominantního postavení na trhu, tuto skutečnost, obdobně jako v případě dohod narušujících hospodářskou soutěž, uvede ve svém rozhodnutí a tímto rozhodnutím následně takové jednání zakáže. Obdobně jako v případě dohod narušujících hospodářskou soutěž může Úřad rozhodnout o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou pro ochranu hospodářské soutěže dostatečné a jejichž splněním se odstraní závadný stav. Zneužití dominantního postavení přitom nesmí mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V rozhodnutí může Úřad také stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Pokud Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení.

Tyto závazky mohou účastníci řízení navrhnout Úřadu pouze v písemné podobě, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil výhrady k jejich jednání. Účastníci jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám. Od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu účastníci nesmějí postupovat způsobem, který je předmětem výhrad Úřadu.

Po zastavení řízení může Úřad řízení znovu zahájit a vydat rozhodnutí, kterým v případě zneužití dominantního postavení do budoucna zakáže toto závadné jednání, jestliže

  • se podstatně změnily podmínky, které byly pro vydání rozhodnutí rozhodné,
  • soutěžitelé jednají v rozporu se závazky, nebo
  • rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů, údajů a informací.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Spojování soutěžitelů

Spojením dosud si konkurujících soutěžitelů a vznikem jednoho ekonomického i právního celku může být relativně snadno dosaženo omezení soutěžního rizika a zároveň zvýšení výkonnosti, z čehož nepochybně profitují jednak samotní soutěžitelé (resp. jediný spojený soutěžitel), tak i potenciální zákazníci. Na druhou stranu je nezbytné, aby některá takováto spojení, především potom spojení velkých ekonomických subjektů, podléhala kontrole a regulaci. V tomto případě se jedná o kontrolu předběžnou, tedy o posouzení, jaké dopady by případně spojení soutěžitelů mohlo mít.

Problematika fúzí (ať už sloučením či splynutím) byla po dlouhou dobu upravena v obecných ustanoveních o obchodních společnostech a v rámci ustanovení upravujících jednotlivé obchodní společnosti a družstvo dnes již zrušeného obchodního zákoníku. Tato značně nepřehledná problematika však byla kodifikována a došlo ke schválení zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2008; stejným dnem byla zrušena dřívější ustanovení upravující tuto problematiku v obchodním zákoníku. V důsledku rekodifikace soukromého práva byla do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, včleněna obecná úprava přeměny právnické osoby. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev je ve vztahu k občanskému zákoníku úpravou speciální, a použije se tedy přednostně. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev je blíže popsán v samostatném článku.

Spojením soutěžitelů se rozumí především fúze dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. K fúzi může dojít jednak sloučením a jednak splynutím. Rozdíl mezi fúzí sloučením a splynutím je v tom, že v případě sloučení dochází k zániku jedné nebo více společností a veškeré vztahy a jmění této společnosti (společností) přechází na společnost druhou – nástupnickou. V případě splynutí potom dochází k zániku obou dvou nebo i více společností a jejich jmění a vztahy přecházejí na nově založenou nástupnickou společnost.

Možnosti fúze:

Schema 2 možností fůze sloučením nebo splynutím

Za spojení soutěžitelů se dále považuje:

  • nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho části smlouvou, na základě dražby nebo jiným způsobem;
  • jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jednoho soutěžitele, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiného soutěžitele, například:
    • nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů
    • smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují jiného soutěžitele kontrolovat.

Kontrolou se pro účely hospodářské soutěže myslí možnost vykonávat rozhodující vliv na činnost jiného soutěžitele. Kontrolou se tedy rozumí samotná možnost rozhodující vliv vykonávat, aniž by tato možnost musela být využita.

Spojením je i založení soutěžitele, který je společně kontrolován více soutěžiteli a který dlouhodobě plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky (dále jen „společně kontrolovaný podnik“). V míře, v jaké má založení společně kontrolovaného podniku zakládajícího spojení za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování soutěžitelů jej kontrolujících, kteří zůstanou na trhu i nadále nezávislými, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii vztahujícími se na dohody narušující hospodářskou soutěž. Dvě a více spojení, která jsou vzájemně podmíněna a která spolu věcně, časově i personálně souvisejí, se posuzují jako spojení jediné.

Zákon rovněž uvádí negativní vymezení pojmu spojování soutěžitelů. Za spojení soutěžitelů se tedy nepovažuje:

  • nabytí kvalifikované účasti banky v jiné právnické osobě, na bance dosud nezávislé, a to za podmínky, že ke vzniku kvalifikované účasti došlo splacením emisního kurzu akcií započtením pohledávky banky za tuto právnickou osobu a dále za podmínky, že taková účast bude trvat pouze po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce dané právnické osoby, nejdéle pak po dobu 1 roku (tato lhůta ale může být na opodstatněný návrh banky nebo soutěžitele, který je poskytovatelem investičních služeb, Úřadem prodloužena);
  • přechodné (opět na dobu 1 roku s možným prodloužením jako v případě prvém) nabytí podílů jiného soutěžitele soutěžiteli, kteří jsou poskytovateli investičních služeb, jestliže jim takový rozsah nabytého podílu umožňuje získání kontroly, avšak tuto kontrolu nevykonávají, protože účelem nabytí takového podílu byl jeho další prodej;
  • přechod některých působností statutárních orgánů soutěžitelů na osoby vykonávající ve veřejném zájmu činnost podle zvláštních právních předpisů (likvidátor, insolvenční správce aj.)

Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu

Povolení Úřadu nepodléhají všechna spojení, ale pouze taková, která by mohla mít závazný dopad na hospodářský trh. Úřad v tomto případě posuzuje především obrat, který je spojujícími se soutěžiteli dosahován. Úřad se tedy nadále zabývá jen spojováním těch soutěžitelů, kteří dosahují nebo přesahují vymezený obrat, ostatní spojování soutěžitelů povolení ze strany Úřadu nepodléhají a mohou být bez dalšího uskutečněna. Zákon dále rozlišuje, zda daného obratu bylo dosaženo společností, která na trhu České republiky již působí, anebo společností, která na našem území dosud nepůsobí, a která se spojuje se společností na českém trhu působící.

Povolení Úřadu tedy podléhá:

  • spojení soutěžitelů, kteří již působí na českém trhu a jejichž celkový čistý obrat je vyšší než 1,5 miliardy korun a alespoň dva z těchto spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období čistého obratu vyššího než 250 milionů korun;
  • spojení soutěžitele, který na českém trhu dosud nepůsobil a jehož celosvětový čistý obrat za poslední účetní období je vyšší než 1,5 miliardy korun se soutěžitelem, který na českém trhu již působí a jehož čistý obrat na tomto trhu je rovněž vyšší než 1,5 miliardy korun.

Výpočet čistého obratu

Výpočet dosaženého obratu se řídí jistými pravidly. Tak předně je potřeba si vymezit samotný pojem čistý obrat. Čistým obratem se rozumí takový obrat, který byl získán činností, která je předmětem podnikání jednotlivých soutěžitelů. V případě, že soutěžitelé nejsou podnikateli, rozumí se čistým obratem obrat dosažený při činnosti, ke které byli tito soutěžitelé založeni nebo kterou běžně vykonávají. Čistým obratem u bank se rozumí součet výnosů, zejména výnosů z úroků, z cenných papírů a majetkových účastí, z poplatků a provizí a zisků z finančních operací. U pojišťoven se čistým obratem rozumí součet předepsaného pojistného podle všech uzavřených pojistných smluv.

Do společného čistého obratu se zahrnují čisté obraty dosažené:

  1. všemi spojujícími se soutěžiteli;
  2. osobami, které budou spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného spojení, a osobami, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány;
  3. osobami, které kontroluje osoba, která bude spojující se soutěžitele kontrolovat po uskutečnění daného spojení;
  4. osobami, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v bodech 1 až 3.

Spojuje-li se pouze část soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje pouze ta část obratu, kterého dosáhla spojující se část soutěžitele. Do společného čistého obratu se naopak nezapočítává ta část obratu, která byla dosažena prodejem zboží mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami uvedenými výše (bod 2 až 4).

Řízení o povolení spojení

Schema postupu UOHS při řízení o povolení spojení soutěžitelů

Řízení o povolení spojení soutěžitelů se zahajuje na návrh příslušných soutěžitelů. Pokud tedy spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jsou soutěžitelé povinni podat Úřadu návrh na zahájení řízení a do případného vydání povolení nesmějí žádným způsobem spojení realizovat. Řízení o povolení spojení je zahájeno teprve dnem, kdy byl Úřadu doručen návrh na povolení spojení obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti.

Pokud takové náležitosti nejsou součástí návrhu, může Úřad pouze vydat písemné stanovisko, zda se jedná o spojení podléhající povolení a pokud tomu tak je, že je třeba návrh doplnit. Návrh musí obsahovat odůvodnění, doklady osvědčující skutečnosti rozhodné pro spojení a náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Dále je třeba uhradit správní poplatek, který v tomto případě činí částku 100 000 korun.

Zahájení řízení o povolení spojení Úřad oznámí v Obchodním věstníku a to neprodleně po obdržení návrhu na jeho povolení. V Obchodním věstníku dále stanoví lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení. Námitky může podat zásadně kdokoli, tedy nejen jiní soutěžitelé, ale i spotřebitelé a jiné subjekty.

Po zahájení řízení Úřad posoudí, zda spojení podléhá jeho povolení. Toto posouzení může vést k následujícím závěrům:

  • spojení soutěžitelů nepodléhá povolení, Úřad to konstatuje ve svém rozhodnutí, které vydá do 30 dnů od zahájení řízení;
  • spojení soutěžitelů podléhá povolení, ale nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, Úřad ve svém rozhodnutí toto spojení povolí a to taktéž ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení;
  • spojení soutěžitelů vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže, Úřad ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení písemně oznámí účastníkům, že řízení vstupuje do druhé fáze;
  • spojení soutěžitelů by podstatně narušilo hospodářskou soutěž, Úřad vydá rozhodnutí, kterým spojení nepovolí.

Zákon obsahuje fikci vydání rozhodnutí o povolení spojení pro případ, že Úřad ve stanovené třicetidenní lhůtě od zahájení řízení nerozhodne tak, jak je uvedeno výše. V tomto případě tedy platí, že Úřad spojení povoluje, a to bez jakýchkoli podmínek.

Oznámí-li Úřad písemně a ve stanovené třicetidenní lhůtě účastníkům řízení, že pokračuje v řízení (řízení v druhé fázi) o návrhu na povolení spojení, je povinen vydat rozhodnutí do 5 měsíců od zahájení řízení (tedy nikoli do 5 měsíců od rozhodnutí v první fázi). Nevydá-li Úřad v této lhůtě rozhodnutí o spojení, platí fikce, že uplynutím této lhůty spojení povolil.

Spojení lze zapsat do obchodního rejstříku až poté, co rozhodnutí Úřadu, kterým se povoluje spojení, nabude právní moci, nebo analogicky až po vzniku fikce povolení následkem marného uplynutí stanovených lhůt.

Odklad uskutečňování spojení

Jak již bylo řečeno, spojení soutěžitelů nesmí být uskutečňováno před podáním návrhu na zahájení řízení a před právní mocí rozhodnutí Úřadu, kterým se spojení povoluje. Z tohoto základního pravidla ovšem existuje výjimka. Úřad může rozhodnout o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení, jestliže soutěžitelům nebo třetím osobám hrozí závažná škoda nebo jiná závažná újma. Úřad o této výjimce rozhoduje na návrh soutěžitelů, kteří mohou tento návrh podat současně s návrhem na povolení spojení nebo kdykoliv v průběhu řízení. Podmínkou je, aby byl návrh písemný, odůvodněný a aby z něj vyplývalo, v jakém rozsahu se o udělení výjimky žádá. O tomto návrhu musí Úřad rozhodnout neprodleně, nejpozději do 30 dnů po jeho obdržení. Pokud by Úřad v této třicetidenní lhůtě nerozhodl, platí, že výjimka byla povolena. Pokud výjimku povolí, může v ní stanovit podmínky nebo omezení ve prospěch zachování účinné soutěže.

Zrušení spojení soutěžitelů

V praxi mohou nastat takové situace, kdy se uskuteční spojení soutěžitelů, a to aniž by byl podán návrh na zahájení řízení (pokud jsou pro to stanovené podmínky), nebo kdy bylo spojení soutěžitelů realizováno dříve, nežli Úřad vydal pravomocné rozhodnutí o povolení spojení. Pokud Úřad zjistí, že k takové situaci skutečně došlo, rozhodne o opatřeních nezbytných k obnově účinné soutěže na relevantním trhu, zejména může soutěžitelům uložit povinnost prodat podíly, převést podnik nabytý spojením nebo jeho část, anebo povinnost zrušit smlouvu, na jejímž základě ke spojení došlo, případně provést jiná přiměřená opatření. Uložení opatření k obnově nevylučuje souběžné uložení pokuty za přestupek fyzické osoby či správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby.

Úřad může rozhodnutí o povolení spojení soutěžitelů rovněž zrušit, a to v případě zjištění, že předtím spojení povolil na základě podkladů, údajů a informací, které se ukázaly jako zcela nebo zčásti nepravdivé nebo neúplné, anebo pokud účastníci řízení neplní podmínky, omezení nebo závazky, kterými Úřad povolení podmínil. Řízení o zrušení rozhodnutí o povolení spojení může Úřad zahájit ve lhůtě 1 roku od zjištění skutečností uvedených výše (subjektivní lhůta), nejpozději však do 5 let, kdy k těmto skutečnostem došlo (objektivní lhůta).

Dozor nad orgány veřejné správy

Orgány veřejné správy se musí zdržet podpory, která by zvýhodňovala určitého soutěžitele, stejně jako jiné činnosti, která by vedla k narušení hospodářské soutěže. V případě, že úřad dojde k závěru, že došlo k narušení hospodářské soutěže, uvede toto ve svém rozhodnutí. Toto pravomocné rozhodnutí bude v případě, že hospodářskou soutěž naruší orgán územní samosprávy při výkonu samosprávy nebo při přeneseném výkonu státní správy, zasláno orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, to vše ve znění pozdějších předpisů. Na žádost tohoto orgánu mu Úřad postoupí i správní spis.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Správní delikty

V pravomoci Úřadu je rovněž ukládání pokut. Pokuta je ukládána fyzickým osobám, které se dopustí přestupku; právnické nebo podnikající fyzické osobě je ukládána pokuta, pokud se dopustí jednání, které zákon označuje za správní delikt. Pokuta může být Úřadem stanovena až do výše 10 milionů korun nebo 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. Zákon stanoví podmínky, za kterých je možné od uložení pokuty upustit, či ji případně snížit.

Soutěžiteli může být uložena také pořádková pokuta až do výše 300 000 korun nebo 1% z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední účetní období, pokud nesplní povinnost

  • poskytovat Úřadu úplné, správné a pravdivé podklady a informace, včetně obchodních knih, jiných obchodních záznamů nebo jiných záznamů, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení nebo,
  • poskytnout Úřadu podklady a informace, včetně obchodních záznamů ve lhůtě Úřadem stanovené anebo,
  • poskytnout Úřadu při provádění šetření nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění, kterým je například právo vstupovat do obchodních prostor soutěžitelů, nahlížet do obchodních záznamů, kopírovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z obchodních záznamů, a výkon těchto oprávnění strpět.

Pořádková pokuta může být uložena opakovaně, přičemž celková výše opakovaně ukládaných pokut nesmí přesáhnout 10 000 000 korun nebo 10% z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.

Ochrana proti rušitelům

Ten, jehož práva byla nedovolenou soutěží ohrožena nebo porušena, může proti rušiteli podat žalobu, ve které se může jednak domáhat, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav, a jednak může žádat přiměřené zadostiučinění, náhradu způsobené škody (tj. škoda, která může být vyčíslena) a vydání neoprávněného majetkového prospěchu (tj. to, o co se rušitel ve svůj prospěch nekalou soutěží obohatil). Stejná práva má i osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením soutěže.

Závěrem

Jak bylo zmíněno úvodem, tržní hospodářství s sebou nese i riziko, že jednotliví soutěžitelé svou účast v soutěži zneužijí. Z těchto důvodů je nutné hospodářskou soutěž regulovat. Zákon tak poskytuje ochranu jednak preventivní, když stanoví, co dovolené je a co není, případně upraví zásahy, které mají zamezit jednání směřující k porušení práva a také ochranu následnou. I přes veškerou prevenci obsaženou v zákonech totiž může dojít k tomu, že bude zákon porušen či obejit. Oprávněnému tak nezbývá než se dožadovat alespoň ochrany následné, jejímž účelem je napravit to, co bylo nedovoleným zásahem způsobeno. Domáhat se lze obnovení původního stavu, náhrady způsobené újmy a přiměřeného zadostiučinění za způsobenou újmu.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zakotvuje ve svém ustanovení § 248 ve vztahu k ochraně hospodářské soutěže trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže.

Kontakt na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je ústředním orgánem státní správy České republiky s pravomocemi v oblasti ochrany hospodářské soutěže, dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a koncesí a v monitoringu a koordinaci veřejné podpory. Sídlem Úřadu se nestalo hlavní město Praha, jako centrum klíčových orgánů státní správy, ale Brno, což mimo jiné deklaruje nezávislost Úřadu v rozhodování.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS)

tř. Kpt. Jaroše 7
604 55 Brno
Česká republika

úřední hodiny podatelny:

telefon: +420 542 167 111 (recepce)
e-mail: posta@compet.cz
internet: www.compet.cz

PO až PÁ 08:00 – 16:00 hod.


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek