I v Ekvádoru platí, že komu se nechce čekat, zaplatí

15. 6. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Čech líčí nástrahy podnikání v Ekvádoru a vysvětluje, proč byznys v cestovním ruchu nezabalil, ani když zemi zpustošilo zemětřesení

Když se letos v sobotu 16. dubna začala okolo sedmé večer otřásat v Ekvádoru země o síle 7,8 stupně Richterovy škály, měl Jan Bartoš štěstí. S klienty byl v té chvíli v hlavním městě Quitu, kde sice zemětřesení bylo cítit, ale nepustošilo. Sídlo své firmy však umístil na pobřeží, do města Bahía de Caráquez, které přírodní katastrofa postihla citelně.

„Měl jsem štěstí z toho hlediska, že jsem mohl nějak zareagovat a pomoci,“ přemýšlí Bartoš nad osudovostí, teď už v pražské kavárně. Kancelář i svůj ekvádorský domov má zničený a čeká, dokud se statici nevyjádří, zda jsou budovy bezpečné, nebo naopak je potřeba je zbourat. A to může trvat týdny.

„Nefungovaly telefony, nešla elektřina, nebyly zásoby vody,“ vzpomíná český podnikatel. Ekvádorská média nemohou o rozsahu škod ani informovat. Pod záminkou, že nesmějí vyvolat paniku mezi lidmi, je úřady cenzurují. Reálné dopady po zemětřesení byly takové, že nikdo neměl přesnější informace, co se v zemi děje.

Jan Bartoš sbíral střípky od známých, pokud zrovna fungovaly telefony. Čech se proto rozhodl vypravit z hlavního města do Bahía de Caráquez, aby zhodnotil situaci a mohl případně pomoct.

„To, co jsme viděli, bylo jako po válce. Protože teprve přijížděly ozbrojené složky, aby uklidnily situaci. Lidé ze zoufalosti přepadávali auta s humanitární pomocí. Všechny trápil nedostatek vody a vůbec úplně všeho,“ popisuje situaci ve městě, kde posledních několik let žil.

Země jak dělaná pro cestovku

Do Ekvádoru Jan Bartoš přijel v roce 2007. S kontakty v zemi mu pomohl kolega, s nímž pracoval v turistickém ruchu. Zpočátku se věnoval především zastupování českých firem na tamním trhu. „To vyústilo v založení Česko-ekvádorské obchodní komory. Tehdy tam byly celkem zajímavé obchodní příležitosti,“ popisuje Bartoš.

Iniciativa ale postupem času ztroskotala na politickém veletoči. V roce 2007 se prezidentem Ekvádoru stal Rafael Correa. Zemi nasměroval prudce doleva směrem k socialismu. Země tak spustila ochranářská opatření a dovoz zatížila vysokými cly. Import českého zboží do země záhy ztratil logiku. Český podnikatel v Ekvádoru tak stál před rozhodnutím, co dělat. Vrátit se do Prahy nechtěl. Cítil, že tuhle etapu uzavřel. Založil si proto v zemi menší cestovní kancelář Ecuadmc s dvěma zaměstnanci. Země k tomu přímo vybízela.

„Obrovská výhoda Ekvádoru oproti Brazílii nebo Peru je, že nemusíte po zemi cestovat dlouhé hodiny. Všechny atrakce jsou relativně na malém prostoru. Vše je otázka půlhodinových letů nebo maximálně čtyřhodinových přesunů,“ říká podnikatel.

Tím, že turisté netráví dlouho hodiny přesunem, jsou schopní čas lépe využít a Ekvádor je i cenově dostupnější. A konečně země nabízí snad úplně všechno – pláže, Andy s ledovci, deštný prales a zcela unikátní Galapágy. „Galapágy nemají ve světovém měřítku srovnání s ničím jiným,“ tvrdí Bartoš.

Peníze u nás neperte

Co se týká práva, tak v Ekvádoru lze založit podobně jako v Česku společnost s ručením omezeným, akciovku i neziskovku. Systém je v zásadě podle Jana Bartoše identický. Do zemětřesení platila daň z přidané hodnoty 12 procent, po zemětřesení vzrostla na 14 procent. V porovnání s naší republikou to je celkem sympatické zdanění. „Když ale přihlédneme k tomu, že jsou v Ekvádoru i cla a ochranářská opatření, která se do cen promítají, tak DPH vlastně není zas taková zátěž,“ upozorňuje český podnikatel.

Nejhorší pro Jana Bartoše bylo zorientovat se v byrokracii. „Pokud chce člověk efektivně využít čas, tak je třeba akceptovat určitou míru korupce. Jinak se vše protahuje,“ připouští Bartoš. „Většinou úředníci nestihnou odpovědět v termínu, který mají předepsaný, což je problém zase jinde. Oni nesplní lhůtu, ale problém z toho mám jen já,“ doplňuje. Svérázný je i bankovní sektor. Vzhledem k tomu, že je oficiální měnou Ekvádoru americký dolar, mnozí se mylně domnívají, že se jedná o vhodnou zemi pro praní prostředků z nelegálních zdrojů. Tomu se ale země účinně brání.

„Proto je bankovní systém nastavený tak, že například elektronické transakce nesmějí být vyšší než dva tisíce dolarů denně. To je strašně málo,“ popisuje majitel cestovky. V Ekvádoru se tráví v bance daleko více času, než jsou lidé v Česku zvyklí. Všechny transakce se totiž několikrát ověřují.

„Běžné je, že v pondělí bývají tříhodinové fronty v bankách, kde zaměstnavatelé a zaměstnanci ukládají peníze nebo mění šeky za hotovost a podobně. A zase je to ohromná ztráta času,“ říká Bartoš. Ze zkušeností ale dalším podnikatelům radí, ať jsou raději trpěliví a pokorní, nemá cenu jim do toho mudrovat.

Čtrnáctý plat není to nejhorší

Socialistická vláda se ale nejvíce vyřádila v zákoníku práce. Zaměstnanci automaticky pobírají třinácté a čtrnácté platy. Třináctý plat se vyplácí v prosinci a čtrnáctý si mohou zaměstnanci rozvrhnout. Mohou si ho vybrat po částech v průběhu každého měsíce nebo jinak. A to ještě není vše. Vrcholem socialistického snažení je, že patnáct procent ze zisku musí zaměstnavatel rozdělit mezi zaměstnance.

„Podnik, který přizná zisk, což se děje v největší míře u telekomunikačních společností a obřích firem, musí mezi zaměstnance rozdělit patnáct procent. A to mohou být velké peníze. Lidé to pak motivuje dělat za minimální mzdu 360 dolarů na přepážce, protože vědí, že na konci roku budou odměny v řádu tisíců dolarů,“ komentuje výsady ekvádorských zaměstnanců Bartoš.

Letos tuto výsadu stát omezil, protože potřeboval prostředky do vlastní kasy. Kvůli přírodní katastrofě, ale hlavně kvůli nízkým cenám ropy, na jejímž vývozu je země do značné míry závislá. Během několika týdnů od neštěstí, které si vyžádalo téměř sedm set mrtvých, přišla ekvádorská vláda s několika opatřeními.

Zvýšila daně. Motivuje investory, aby v oblasti zemětřesení investovali. V průběhu příštích pěti let nebudou muset platit daně. Státním zaměstnancům vzala jeden měsíční plat a těm privátním zase sáhla na podíl z patnáctiprocentního zisku. Situaci zvládá v rámci možností poměrně efektivně. S mezinárodní humanitární pomocí. Všechny spřízněné země pomohly,“ říká Jan Bartoš. Rovněž místní jsou velmi solidární a hodně si pomáhají. Obnova přesto potrvá podle podnikatele mnoho let.

Všichni do Ekvádoru

Bartoš je nyní na pracovní návštěvě v Česku. Chce kromě jiného ujistit české turisty, že není důvod k omezování cest do této jihoamerické země, že turisté by neměli odříkávat cesty jihoamerické země.

„Galapágy, což je číslo jedna z hlediska atraktivity i návštěvnosti, byly nedotčeny. Nacházejí se skoro tisíc kilometrů od pobřeží.  Zemětřesení tam bylo trochu cítit, ale nezpůsobilo žádné škody. Stejně tak Andy nejsou narušeny a v Amazonii nebylo zemětřesení ani znát. Tyto tři oblasti dál fungují bez problémů. Fungují hotely, letiště, doprava. Není tedy důvod rušit plány.

Ekvádor bude potřebovat prostředky z turistického ruchu k obnově postižených oblastí,“ říká Jan Bartoš s tím, že jeho firma dál funguje. Zaměstnanci prozatím pracují z hlavního města, než budou disponovat novými kancelářskými prostory v původní lokalitě.

Bartoš ale vidí ve své cestě do Česka i další potenciál, který už delší dobu zvažoval. „Rozhodl jsem se, že využiji svých dlouholetých kontaktů s místními producenty a budu zastupovat kvalitní ekvádorské produkty, o kterých jsem přesvědčený, že mají místo na evropském trhu. Budu se je snažit dovážet,“ říká podnikatel. Přímý dovoz zajistí příznivější ceny.

Ekvádor může Čechům kromě hezké exotické dovolené podle Bartoše nabídnout i zdraví v podobě ekologických potravin. Jan Bartoš chce rozproudit dovoz ve zdravé výživě velmi populárních chia semínek nebo merlíku chilského, dnes známého i jako quinoa. Ale i cereálií, kvalitní čokolády, exotických marmelád a ovocných dření, avokádového oleje nebo banánových chipsů.

Převzato z časopisu Profit. Autor: Petr Švihel. Foto: Martin Pinkas.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek