I v Ekvádoru se pije české pivo. Podnikatel zde uspěl s minipivovarem

V tuzemsku rostou minipivovary jako houby po dešti. Abyste se prosadil s českým ležákem v exotickém Ekvádoru, ale musíte mít pořádnou porci odvahy i štěstí. Podnikatel z Kutné Hory Martin Smetáček už třetím rokem dokazuje, že to jde.



V turisty hojně navštěvovaném historickém městě Cuenca se chodí na české pivo, které se vyrábí v Ekvádoru. Čtyřiatřicetiletý podnikatel Martin Smetáček zde začínal jako stážista na radnici, nyní dokazuje místním, proč je Česko světovou pivní velmocí. A český ležák Jihoameričanům chutná.

Aby člověk začal podnikat na druhé straně zeměkoule, musí mít k danému místu osobní vztah. Jak to bylo s vámi a Ekvádorem?
Do Ekvádoru jsem dostal před šesti lety na stáž přes studentskou organizaci AISEC v rámci programu pro mladé absolventy. Rok jsem pracoval jako poradce pro vnitřní politiku v týmu starosty města Cuenca, následně jsme se dvěma českými společníky z Kutné Hory založili firmu SA Connections (SAC) s cílem dostat do Ekvádoru české strojírenské výrobky a technologické celky zejména v oboru energetiky.

Jak tedy vznikl nápad založit v Cuence minipivovar s hospodou? Šlo ostatně o první českou investici v regionu…
V rámci SAC se nám v roce 2015 podařilo iniciovat oficiální obchodní misi do Ekvádoru za účasti českých firem, bank, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Během popíjení místního nekvalitního piva v jedné z hospod blízko hotelu jsme si uvědomili, že Ekvádor má zajímavý potenciál pro klasický český minipivovar.

De facto zde neexistovala kvalitní konkurence s masovou produkcí. Dobré pivo šlo navíc v Ekvádoru bez problémů prodávat za pět dolarů za půllitr, což se nám jevilo jako dobrý byznys. Tehdy jsme se s pěti společníky rozhodli, že postavíme minipivovar. Do dvou let od nápadu už pivovar stál a vařil pivo.

Správný výběr místa a vytrvalost se vyplácí

Proč jste si vybrali zrovna třetí největší město v zemi?
Nejdříve jsme chtěli pivovar postavit přímo v hlavním městě Quitu, kde existuje mnohem větší kupní síla a rozvinutější pivní kultura než kdekoli jinde v zemi. Velmi rychle jsme si ale uvědomili, že v místních podmínkách potřebujeme začít v místě, kde máme vynikající kontakty, jinak nebudeme mít šanci projekt prosadit. Proto jsme zvolili půlmilionovou Cuencu, kde jsem v té době měl už dobré sociální zázemí.

Ekvádor je stále rozvojovou zemí, kde podnikatele sužuje přebujelá byrokracie. Jaká úskalí jste museli při realizaci vašeho projektu překonávat?
Byrokracie v Ekvádoru je skutečně tak rozrostlá, že si to většina Čechů válčících s domácími úřady nedokáže přestavit ani v nejhorším snu. Politika v Ekvádoru a v podstatě ve větší části Latinské Ameriky funguje tak, že po každých volbách je třeba zaměstnat tisíce podporovatelů vítězné strany, takže je celá země řízena neustále rostoucími a zcela zbytečnými státními institucemi, které znemožňují rozvoj malého podnikání.

Házeli vám tedy místní úředníci klacky pod nohy?
Více než rok, a to považuju za rekordní rychlost, nám trvalo získat všechna potřebná povolení, přičemž jsme zejména na obecní úrovni skutečně čelili tvrdému odporu. Ten se nám podařilo zlomit především přes místní kontakty a za intenzivní podpory našeho velvyslanectví v Limě a ekvádorské vládní proinvestiční agentury Proecuador.

Původně jsme chtěli postavit minipivovar s hospodou. Nakonec jsme ale museli pivovar postavit mimo město, protože se podle městského zastupitelstva jednalo údajně o „těžký průmysl, který by mohl ohrozit zdraví občanů“.

Dopadlo vše podle vašich představ?
Nejdříve jsme si mysleli, že budeme pivo prodávat především v naší hospodě. Dnes se stále více zabýváme prodejem sudů do jiných hospod a barů, ale i výrobou lahví pro místní supermarkety, kde existuje velká poptávka. Kultura minipivovarů je v Jižní Americe na začátku rozvoje a rychle se šíří. Ač je to neuvěřitelné, tak s našimi 2 000 hektolitry nainstalované kapacity jsme třetím největším pivovarem v Ekvádoru. Naše cíle jsou dnes mnohem ambicióznější než na začátku projektu.

Jaká piva vaříte a jaká jídla svým zákazníkům nabízíte? Chutnají Ekvádorcům ta klasická česká?
Jako jediný minipivovar v Ekvádoru se soustředíme na klasický český ležák, který je lehce pitelný a lze ho prodávat ve vysokých objemech. Vyrábíme světlou jedenáctku, což je naše vlajkové pivo, dále lehkou světlou devítku a černou jedenáctku. Ze svrchně kvašených piv vyrábíme dnes velice populární IPA.

Klasická česká jídla jsou na Ekvádorce příliš těžká, proto nabízíme kombinaci mezinárodní kuchyně. Z českých jídel se dobře ujal pouze guláš a smažený sýr, populární zejména mezi dětmi. Jistý úspěch měly také ovocné knedlíky. Problémem je absence některých základních surovin jako třeba českého kmínu, hrubé mouky, křenu, celeru apod.

Zaměstnáváte Čechy nebo místní síly?
V Golden Prague máme mezinárodní tým a zaměstnáváme dnes celkem šest národností. Pivovar má na starosti český sládek Jan Havlín. Obchodním ředitelem je Němec. Dále zaměstnáváme Ekvádorce, Kolumbijce, Venezuelce a Rusy. Vztah zaměstnavatele a zaměstnanců je v Ekvádoru jednou z největších překážek. Místní levicová vláda totiž zcela zdeformovala trh práce.

Zaprvé stanovila minimální mzdu na necelých 390 dolarů hrubého, k tomu navíc musíte připočítat třináctý a čtrnáctý plat, takže ve finále se minimální mzda pohybuje okolo 455 dolarů, tedy někde přes 9 tisíc korun. Reálná průměrná mzda v soukromém sektoru, pokud započítáme šedou ekonomiku, je ale ve skutečnosti jen někde mezi 200 a 300 dolary, což nám vytváří nerovnováhu na trhu práce a problém zejména u méně kvalifikovaných pozic, jako je myč nádobí či stáčeč lahví. Legálně jsou zkrátka moc drazí. Drahý je ale i číšník, protože trh by nám umožnil platit výrazně nižší mzdy.

Musíme Ekvádorce učit pracovat

Jakým dalším překážkám musíte čelit?
Výraznou právní komplikací je také skutečnost, že ekvádorský pracovní zákon ctí presumpci viny, pokud zaměstnanec obviní zaměstnavatele. To způsobuje, že naše firma s pětadvaceti zaměstnanci musí živit další armádu právníků, která nám pokryje všechny skuliny, kde by nás mohl zaměstnanec na něčem nachytat a vymáhat různá odškodnění a pokuty.

Zpočátku jsme si mysleli, že naše evropské motivační pracovní podmínky nás před soudními spory se zaměstnanci ochrání. Rychle jsme ale pochopili, že v místní kultuře je zaměstnavatel vždy nepřítel a i když má zaměstnanec ty nejlepší podmínky, tak pokud se mu naskytne příležitost jen minimálně využít místní zákon proti zaměstnavateli a získat z toho nějaký dolar, tak tu příležitost vždy bez výjimky využije.

Mají místní zaměstnanci stejnou pracovní morálku jako Češi nebo jiní Evropané?
Bohužel je to tak, že místní pracovník dokáže stočit na manuální stáčečce maximálně 150 lahví denně, zatímco náš sládek či jeho ruský asistent se pohybují kolem 500 lahví denně. Kvalifikovaná pracovní síla je problémem jak na úrovni zaměstnanců (např. číšníků, u kterých se vyžaduje schopnost práce s počítačem, základní vzdělání a sociální inteligence), tak na úrovni dodavatelů (instalatéři, opraváři, technici a základní servis obecně).

Řešíme to kontinuální prací se zaměstnanci, snahou naučit je základní pracovní morálku, ale i respekt k běžným životním a lidským hodnotám. Velmi nám pomáhá současná humanitární krize ve Venezuele, která do Ekvádoru vytlačuje schopnou pracovní sílu. Náš mezinárodní tým je dynamickým prostředím, kde se jednotlivé národnosti učí od druhých. Zároveň nám přítomnost cizinců pomáhá omezovat excesy v rámci překážek daných ekvádorským pracovním zákonem.

Jakou máte marketingovou strategii a jaké jsou vaše plány pro nejbližší i vzdálenější budoucnost?
Středobodem naší strategie je spodně kvašené české pivo plzeňského typu, zkrátka klasický ležák, který v Ekvádoru nikdo nevyrábí a ani ho nedokáže napodobit. Zásadně nám pomáhá, že vlastníme největší pivnici v zemi s kapacitou 214 sedících hostů, kde dokážeme vytvářet typické české prostředí a podporovat tak pivní kulturu.

V krátkodobém horizontu chceme ovládnout výčepy v našem městě a okolí a dostat se do všech supermarketů v jižním Ekvádoru s lahvemi. Střednědobě pomýšlíme na vytvoření franšízy pro naši pivnici GOLDEN PRAGUE PUB, vstup do supermarketů na národní úrovni a export do Peru a Kolumbie. To už se ale budeme bavit o stavbě nového pivovaru.

Jak uspět v Latinské Americe

Co byste poradil českým firmám, které přemýšlejí o rozšíření svého exportního portfolia třeba o Ekvádor či jinou zemi Latinské Ameriky?
Klíčové jsou dvě věci: Zaprvé je nutné mít silné místní partnery s dobrými vazbami na místní instituce a dodavatele. Zadruhé musím zdůraznit, že není možné tyto partnery řídit z České republiky. To je cesta k rychlému krachu, protože místní partner bez kontroly nedokáže řídit obchodní aktivity, prezentovat produkt atd. tak, jak vyžaduje běžný standard české firmy.

Dalším problémem je možnost nekalých praktik místních zástupců. Na základě naší zkušenosti z Ekvádoru zde platí filozofie, že povinností každého zaměstnance nebo partnera je využít každé příležitosti, jak se obohatit na svém zahraničním chlebodárci, a to i za okolností, kdy to není dlouhodobě výhodné.

Zkuste říci na závěr něco pozitivního…
Vše, co jsem zmínil, jsou spíše rady, na co si dávat pozor.

Na závěr ale mohu být pozitivní. Ekvádor a Latinská Amerika obecně je rozvojový trh, kde sice panuje méně stabilní politické prostředí, ale snad právě proto tady existuje obrovské množství obchodních a investičních příležitostí v takovém konkurenčním prostředí, které zejména na produkt s vyšší přidanou hodnotou nedokáže reagovat. Latinská Amerika je navíc rozvojovým regionem, který je Evropě nejbližším kulturním prostředím. To považuji za jednu z velkých výhod zejména v oblasti potravinářství a gastronomie.

Foto: vlevo spolumajitel pivovaru Martin Smetáček, druhá zprava vedoucí PR a komunikace CzechTrade Marcela Havlová (autorka rozhovoru) a ředitel zahraniční kanceláře CzechTrade v Peru Emil Ulrych.

• Teritorium: Amerika | Ekvádor | Zahraničí

Doporučujeme