Inspirace charitou

26. 1. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Neziskové organizace v České republice nyní poskytují služby za miliardy korun ročně. Kromě rostoucího ekonomického významu mohou posloužit jako dobrý příklad pro mnohé komerční firmy.

Když se Michal Dolejš ze společnosti Vodafone rozhodl v rámci programu Rok jinak pracovat v nekomerčním sektoru, vybral si organizaci Green Doors. Ta v Praze provozuje vegetariánskou restauraci Mlsná kavka, pomáhající rehabilitovat pacienty se schizofrenií a zapojovat je do života. Svoje zkušenosti z marketingu využil především pro zefektivnění práce neziskovky i restaurace. „Povedlo se nám zvýšit obrat i marži v Mlsné kavce a zlepšit její celkové fungování,“ pochvaluje si Michal Dolejš.

dolejsNa vlastní kůži poznal, že nejenom neziskovky se mohou učit od firem. Funguje to i obráceně. Neziskové organizace mají co říci komerčním firmám a lidem pracujícím v nich. „Rozšířilo mi to obzory. Pracoval jsem v prostředí, které se zásadně lišilo od toho, které jsem dosud znal. Různorodé zkušenosti jsou to nejlepší pro mentální vývoj. Stejně jako pro tělo. Není dobré posilovat jen jednu ruku, bolí z toho záda,“ pokračuje Michal Dolejš.

Na rozdíl od firem nefunguje v neziskových organizacích klasická hierarchická struktura, kdy šéf rozhoduje a jeho podřízení plní úkoly. „V neziskovce je jeden velký tým, který o všem diskutuje strašně dlouho. Což je někdy na úkor efektivity, ale rozhodnutí je potom o to kvalitnější,“ usuzuje Michal Dolejš.

Není to jediná přednost třetího sektoru, která by mohla zlepšit fungování firemního světa.

„Lidé z neziskovek umějí naslouchat. Nepolitikaří tolik a táhnou za jeden provaz. Pečlivě vybírají tým z hlediska filozofie společnosti. Vkládají velké úsilí a zdroje do zaučování a tím zajistí splynutí nováčků s tělem organizace. Je tam velká legrace. Ale pozor, nemluvím o neziskovkách všeobecně. Mluvím o těch, které mi dovolily nakouknout pod pokličku, jako třeba Green Doors, Baobab nebo Auto*Mat,“ vypočítává Michal Dolejš, který po skončení Roku jinak odjel na měsíc do Afriky. Po návratu se opět vrátil k marketingu, tentokrát v softwarové společnosti AVG.

Spící tygr

Nekomerční sektor se přitom bude v České republice přibližovat podnikatelskému prostředí čím dál více. Není to dáno jen tím, že nadace a nadační fondy mohou od letošního roku díky novému občanskému zákoníku podnikat. Součástí neziskového sektoru ve vyspělých zemích jsou také církve. Ty české získají po probíhajících restitucích od státu majetek v hodnotě 75 miliard korun a za tři desetiletí ve formě paušálu obdrží dalších 59 miliard jako náhrady. Stanou se tak jedním z výrazných ekonomických subjektů na českém trhu a dramaticky zvýší podíl českého nekomerčního sektoru na tuzemské ekonomice.

V roce 2013 bylo v České republice registrováno 100 728 občanských sdružení, 1969 obecně prospěšných společností, 435 nadací, 1195 nadačních fondů a 4277 církevních právnických osob. Nyní vypadají tato čísla značně jinak, protože nový občanský zákoník přinesl vznik nových a transformaci některých starších neziskových organizací. Nová čísla by měla být k dispozici až v příštích dnech.

Pro neziskovky pracovalo v roce 2013 celkem 98 530 lidí, z toho 25 984 dobrovolníků, kteří mají na kontě 45 milionů hodin za rok. Podle dat Českého statistického úřadu získaly neziskové organizace v roce 2012 celkem 14 miliard korun od státních institucí, 11,8 miliardy korun od individuálních dárců, 4,3 miliardy korun od firemních dárců a 572 milionů korun ze zahraničních zdrojů.

Při pohledu na vyspělé země je zřejmé, že podíl neziskovek na výkonu ekonomiky bude i v Česku růst a že do budoucna půjde o suverénní alternativu ke komerční sféře.

Například v USA je podle Centra neziskového sektoru a filantropie výkon nekomerčního sektoru za rok 2012 celkem 887,3 miliardy dolarů, což představuje 5,4 procenta hrubého domácího produktu. Nejvíce peněz, zhruba 50 procent, přichází pro americké neziskovky ze soukromé sféry ve formě plateb za zboží a služby. Z veřejných zdrojů jde 23,1 procenta financí, soukromé dary činí 12,9 procenta příjmů. Státní granty vytvářejí 9,2 procenta a investice 3,6 procenta příjmů neziskových organizací v USA. Celý neziskový sektor zaměstnává deset procent všech pracovníků v USA.

Podobný význam nekomerčního sektoru ukazuje také mezinárodní srovnání, které pravidelně publikuje Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health. Podle analýzy situace v 16 zemích světa, včetně České republiky, v šesti sledovaných státech zaměstnávají neziskovky deset a více procent z celkového počtu zaměstnanců, a představují tak významnějšího zaměstnavatele než kterýkoli jiný sektor ekonomiky.

Dětské nemoci a krize

Do této kondice má české neziskové prostředí ještě daleko. V mezinárodním srovnání jeho pozice nevyznívá příliš silně. Například v prestižním žebříčku World Giving Index za rok 2014 obsadila Česká republika až 112. pozici. Přitom již v roce 2012 magazín Profit informoval, že Česko tehdy v tomto žebříčku kleslo z 81. na 94. příčku. Aktuálně je úroveň charity v zemi horší než ve státech, jako je Albánie, Angola, Kongo, Nigérie nebo Kosovo.

Příčin volného pádu tuzemské charity je hned několik. V zemi se především nepodařilo dokončit transformaci neziskového prostředí z 90. let. Tehdy kromě seriózních neziskovek založených podle modelu vyspělých zemí přežívala také řada pohrobků socialistických organizací, které mnohdy spíše než k rozvoji občanské společnosti sloužily k její kontrole a k likvidaci skutečně nezávislých společenských iniciativ.

Tyto organizace po roce 1990 vlastnily v rámci neziskového sektoru největší majetky. V divokých 90. letech vznikly i stovky účelově založených organizací, které sice měly charitu či neziskovost v názvu, ale podobně jako mnohé firmy v komerční sféře sloužily především k tunelování veřejných rozpočtů nebo praní špinavých peněz z trestné činnosti. Zákon z roku 1997 sice výrazně zpřísnil podmínky pro zakládání nadací a přispěl k pročištění neziskového sektoru, nicméně ten si v sobě řadu původních dětských nemocí nesl i v dalších letech. Jednou z nich je výrazná roztříštěnost.

„Za patnáct let, kdy působím v neziskovém sektoru, jsem zjistila, jak moc konkurenční je to prostředí. A překvapilo mne, kolik nenávisti a házení klacků pod nohy panuje mezi neziskovými organizacemi,“ říká Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Sama může porovnávat neziskovky s fungováním komerčního sektoru, protože od roku 2001 podniká ve zdravotnictví.

„Když se podívám obecně na neziskový sektor, často se potýkám s nespolehlivostí těchto organizací. Dodržování termínů, zodpovědnost, kvalita služeb či prací u nich není priorita,“ upozorňuje Hana Potměšilová. Tomuto obrazu neziskovek nepomohla ani ekonomická krize z minulých let, která dostala řadu organizací do hospodářských potíží. Do budoucna bude proto stále důležitější rozlišovat mezi dobrými a nekvalitními neziskovkami.

Pocity k nezaplacení

Ty, kterým se daří, se v řadě ohledů příliš neliší od prosperujících firem. „Měly by být velmi podobné v plánování strategií, řízení organizace, projektovém managementu. Rozdíly vidím jen u cash flow, které se dá v komerční firmě lépe plánovat, a benefitních programech pro zaměstnance, které si neziskový sektor nemůže dovolit,“ porovnává Hana Potměšilová.

DolejsVelké odlišnosti ve fungování firem a neziskovek nevidí ani Michal Dolejš. „Jsou naprosto stejné. Z pohledu organizace potřebujete dobrý produkt, odvážného vůdce, finanční řízení, marketing a nadšené zaměstnance. Každá z ,firem‘ má možná jiný cíl, ale záleží hlavně na nadšení a zapálení zaměstnanců, jestli uspěje. Je skoro jedno, jestli prodáváte housky, nebo se staráte o postižené lidi,“ říká absolvent programu Rok jinak.

Dobře fungující neziskovky mohou být inspirací i pro velké společnosti. „Napadá mne pojem prozákaznickost, jde o způsob práce, kdy klient je vždy na prvním místě a vše je zaměřeno ve prospěch klienta. A dále týmovost. Většinou jsem se setkala se skvěle fungujícími týmy profesionálů, kde každý přesně zná svou roli a své místo a díky společnému zápalu pro věc a osobní angažovanosti dokážou neuvěřitelné věci často ve velmi skromných podmínkách,“ popisuje svoji inspiraci Michaela Chaloupková, členka představenstva a ředitelka divize správa Skupiny ČEZ.

Energetický gigant se stal podle statistik platformy Byznys pro společnost se svými více než 370 darovanými miliony největším firemním dárcem roku 2014. Desetkrát méně, zhruba 34 milionů, poskytl na charitu mobilní operátor O2 na druhém místě žebříčku. Není bez zajímavosti, že v první desítce největších dárců není ani jedna z velkých českých bank, naproti tomu se v ní umístily hned dvě nebankovní finanční skupiny: Cetelem a Provident Financial.

Pokud se mají české neziskovky zbavit svých dětských nemocí z 90. let, nemohou se obejít bez některých principů z firemního prostředí. „Z praxe je jasné, že dlouhodobě a úspěšně se dá nezisková organizace vést jen manažersky systémovým způsobem. Ale musím říci, že dnes management řada organizací zvládá velmi dobře,“ zmiňuje Michaela Chaloupková.

Také podle ní dává nekomerční sektor lidem něco, co jim ani sebelépe fungující firma přinést nemůže: „Třeba firemní kulturu neziskovky založenou na hodnotách a principech, se kterými se její zaměstnanec nebo manažer nemusí učit se ztotožnit, které s ním prostě souznějí. Navíc mám někdy pocit, že neziskové organizace mohou při osobní práci s klienty ovlivňovat velmi citelně a účinně život klientů s okamžitým efektem, a tím v řadě případů vidí její zaměstnanci mnohem rychleji výsledek své práce, než jsme schopni vidět my ve firmách,“ porovnává Michaela Chaloupková. A připomíní, že manažerům a zaměstnancům firem přináší spolupráce s neziskovým prostředím zpětnou vazbu, kterou by v jiném prostředí získávali jen velmi obtížně.

„Zejména vhled do dost odlišného světa, než je svět byznysu, a tím rozšíření mých obzorů vnímání a chápání hodnot. Obdivuji práci lidí, kteří s nadšením v této oblasti pracují. Jsou to pro mne většinou velmi inspirující zážitky,“ uzavírá Michaela Chaloupková.

České nekomerční prostředí představuje velmi perspektivní oblast, která by měla podle vzoru z vyspělých zemí růst co do počtu zaměstnanců i podílu na výkonu ekonomiky. Stále je nekomerční sféra brzděna následky divokých 90. let i nedávnou ekonomickou krize. To se projevuje mimo jiné v poklesu v mezinárodních srovnáních. Na druhé straně, s novým občanským zákoníkem dostaly neziskové firmy možnost podnikat. Je jen na nich samotných, jestli dokážou šanci využít a získávat z této činnosti, podobně jako v USA, významné peníze na provoz. Pokud ano, ovlivní to celé české podnikatelské prostředí.

Převzato z magazínu Profit
Autor článku: Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek