Investicím do výzkumu jsem obětoval dvě porsche ročně

21. 3. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Někdy je nový diagnostický test od začátku terno a někdy vůbec nevíte, proč to komerčně nefunguje, říká Viktor Růžička, majitel firmy BioVendor.

Viktor Růžička téměř před třiceti lety emigroval do Německa. Zkušenosti ze zahraničí a znalost jazyků vydatně přispěly k tomu, že se mu podařilo vybudovat úspěšnou firmu s miliardovým obratem, která prodává a vyvíjí laboratorní techniku.

Proč jste vlastně v osmdesátých letech emigroval do Německa?
Bylo to v létě 1986 o prázdninách. Odešel jsem na základě omylu. Myslel jsem si, že nástup Michaila Gorbačova k moci znamená petrifikaci systému na dalších 70 let. Vypadalo to nejdřív, že straničtí vůdci vymřou, ale on byl mladý, perspektivní. Myslel jsem si, že on to dá dohromady. Naštěstí jsem se spletl.

Udělal jsem zkoušku z patologie a odjel na výjezdní doložku do Jugoslávie. Ve Splitu na pláži jsem potkal Čecha, který žil v Německu a jako hobby převáděl lidi přes hranici do Itálie a dál. Nechtěl žádné peníze, měl velkého bavoráka a tím o prázdninách vozil Čechy do Německa. V Německu jsem musel požádat o azyl.

Odvezli mě do hotelu přebudovaného na uprchlické zařízení v krásném alpském městečku Schönau am Königssee, kde jsem byl skoro rok. Za ten rok jsem se naučil celkem dobře německy. Po propuštění „z lágru“ jsem pak ve Frankfurtu začal načerno pracovat ve fakultní nemocnici, kde bylo málo sester a papíry brigádníků se neřešily. Dělal jsem noční směny na odděleních, kde se hodně umíralo… především na oddělení pro pacienty s AIDS.

Kde jste dostudoval?
Podal jsem si přihlášku na asi patnáct univerzit, dostal jsem sedm kladných odpovědí a nastoupil jsem rovnou do třeťáku. Čtyři roky jsem studoval, v noci pracoval a studoval chorobopisy. Byla to životní škola. Dělal jsem souběžně ještě „pomvěda“ v laboratořích. V 26 letech jsem měl možná padesát publikací a nakročeno k akademické kariéře, odešel jsem na stipendium do Ameriky. A tam jsem zjistil, že to není pro mě. A vrátil jsem se. To už bylo po převratu.

Bylo po návratu do Česka těžké se prosadit v oboru laboratorní techniky?
Byl jsem v dobré pozici proti krajanům, kteří nevytáhli paty. Plynně jsem mluvil německy a anglicky, věděl jsem, o co bude zájem, znal jsem mraky firem. Oba moji rodiče jsou lékaři a já jsem ve špitále vyrostl, takže jsem znal i nedostatky domácího prostředí.

Medicína tu byla na velmi dobré úrovni, materiálově ale tolik ne. A protože mě vždy zajímaly laboratoře víc než ta medicína u lůžka, začal jsem tam. Poptávka byla nekonečná, nabídka omezená. Vytvořil jsem i vlastní síť laboratoří, kterou jsem po čase prodal jedné rakouské skupině.

Vaším krédem je prý churchillovské: Anglie musí postavit víc lodí, než jsou schopni Němci potopit. Jak to souvisí s vaším podnikáním?
My děláme produkty, které jsou ve chvíli vzniku často jediné na světě. Teprve časem, když mají úspěch, je i jiné firmy zařadí do svého portfolia. Tím je loď potopená. My se snažíme mít objem vývoje tak velký, abychom stále měli dost produktů nepotopených.

Je těžké se s novinkou prosadit?
Někdy se trefíte a je to od začátku terno a někdy vůbec nevíte, jak je možné, že se to neprodává. Přitom vy víte, že by mělo. Někdy je to jasné hned, někdy až třeba po pěti letech. Vždy je ve výzkumu nějaký prvek mysteria.

Máte nějaký oblíbený objev, který byl „bomba“?
My máme jeden, který je patentovaný, ale ještě není doceněný. Byl to náš objev – hormon, který jsme ani nečekali, že najdeme. Je to vnitrobuněčná bílkovina neočekávaná v cirkulaci – periferní krvi, o které se zjistilo, že má škodlivé účinky na zdraví. Stanovení hladiny tohoto hormonu je důležité ve vztahu k současným metlám lidstva, jako je diabetes, arteroskleróza, vysoký tlak, obezita… Myslím si, že se ten test prosadí jako diagnostikum.

Jak dlouho máte svůj vývoj a výzkum?
Začali jsme v roce 1996, firmu jsme založili v roce 1992.

Takže jste velmi rychle věděl, že musíte začít vyvíjet?
To bylo spíše z nudy. Výzkum mě vždy bavil – přišel jsem z akademické sféry. Obchod není tak vzrušující, ale na druhé straně se z něj dá velmi dobře žít. Když jsme vydělali první peníze, dopřál jsem si ten luxus. Dlouhou dobu byl vyloženě ztrátový – často jsem okřídleně říkal, že jsem schopen a ochoten ztratit dvě porsche ročně – a tak to také bylo. Obchodní část ale vydělávala, takže to nevadilo. Vývoj a výzkum není zářivě výdělečný ani teď, ale v plusu je. Otočilo se to tak po deseti letech.

Kdybych vám teď dala krev a moč, co byste dokázal se svými přístroji zjistit?
Asi všechno, co se změřit a stanovit v současnosti dá. Něco málo bychom dokoupili z cizích zdrojů, ale všechno máme dostupné. Ono toho není zas tolik. Imunometrických parametrů (hormony, nádorové markry, léky…) není tak moc – je jich dohromady asi 300, které se zjišťují na automatických přístrojích, na výzkumných soupravách, které se dělají ručně, tak dalších tisíc parametrů. Děláme ale i jiné obory – hematologii, veterinu, molekulární biologii, imunologii…

Kupovali jste firmy v zahraničí. Jak se na vás dívají, když zjistí, že je kupuje Čech?
V Anglii to vůbec není problém. Ani v Německu moc ne. Velké téma to je v jedné rakouské firmě, kterou chceme teď koupit, ale myslím, že to obchod nepřekazí.

O co jde?
Bude to poslední kamínek do té naší mozaiky: molekulárněbiologické metody. Jedna oblast je genetika – hledání různých chyb v genech, které způsobují genetické vady či nemoci. Novější oblastí je onkogenetika – genetické aplikace na nádorová onemocnění. Často, když máte tumor, vám geny řeknou, co je správná terapie a co je slepá ulička. Takovou firmu je lepší získat než budovat. Ta rakouská firma má zároveň odbytiště v zemích, jako je Indonésie, Brazílie, Vietnam, Thajsko či arabské země, kde bychom chtěli být. Tam jsme slabí. Jsme ale v Británii, v Americe, v Německu…

Zálibu ve vývoji chápu, ale proč jste si pořídil zámek?
Od začátku jsem měl touhu spravit nějakou ruinu, zachránit památku. V Lukách nad Jihlavou se mi moc zalíbil park, který má 15 hektarů… Je vzrostlý a uhranul mě víc než zámek sám. V průběhu let spolykal víc peněz, než jsem počítal.

Proč si stavíte dům v Oceánii?
Náhodou. Před sedmi lety jsem se dostal na Vanuatu, Nové Hebridy se tomu říkalo… Je tam nádherně a jsou tam legrační lidé, Melanésané. Protože tam každá vesnice mluvila svým vlastním jazykem a nikdo ze sousední zátoky se vlastně s nikým odjinud nedomluvil, ustanovili si společný nový jazyk – říkají mu bislama – což je extrémně legrační zkomolená angličtina. Já se tak snažím mluvit a zlepšuje mi to vždycky náladu.

Kolik času tam trávíte?
Zatím ještě žádný. Ta oblast je poměrně často sužována cyklony a ten poslední (Pam) loni sfoukl náš dům, což byla příležitost jej úplně přestavět. Ten dům původně nebyl moc vkusný, ale je na krásném místě, na kopci s výhledem na oceán, má sedmadvacetihektarový pozemek. Teď jsme zhruba v polovině rekonstrukce. Plánuju, že bych tam trávil leden, únor a březen… Měl bych tam vysokorychlostní internet, jen doufám, že si nebudu muset vystřelit vlastní satelit. I odtamtud bych mohl být firmě trvale užitečný, staral bych se o oblast Austrálie, Číny, Indonésie a o Jižní Koreu.

Dostanou u nás všichni pacienti tu nejlepší diagnostiku?
Přes trvalou snahu pojišťoven neplatit, laboratorní vyšetření, která vám udělají v Praze nebo třeba v Krnově, si v nejmenším nezadají s USA nebo Německem. V Británii například je dostupnost testů spíš horší než u nás.

Viktor Růžička

  • Začal podnikat na přelomu let 1992/1993.
  • Tehdy byl ještě jednou nohou ve fakultní nemocnici v Německu a druhou na univerzitě ve Spojených státech.
  • V roce 1998 se jeho firma BioVendor stala jedničkou na českém trhu v imunoanalýze a překonala i zahraniční konkurenty.
  • Brzy dosáhla obratu 200 milionů korun, dnes se roční obrat firmy vyšplhal na miliardu korun.
  • Dalšími milníky byly akvizice firem TestLine, Imunolab a Oxford Biosystems.


Převzato z časopisu Euro, autorka: Hana Boříková

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek