Írán: Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

1. 6. 2015

© Zastupitelský úřad ČR v Teheránu (Írán)

6.1. Vstup na trh: distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej

Základní legislativní normou je Obchodní zákoník – The Commercial Code of Iran. Je z r. 1975 a definuje 7 právních forem zahraničních subjektů, ze kterých jsou nejvyužívanější:

  • Broker – zprostředkovatel transakcí při obchodu s cennými papíry a akciemi
  • Commission Agent – vykonává obchodní transakce pod vlastním jménem za úhradu pro jinou osobu
  • Commercial Deputy – vystupuje ve funkci ředitele, představitele firmy na realizaci obchodních operací v Íránu, ať již mateřské firmy nebo jejích poboček.

Podle čl. 660 Občanského zákoníku, jsou vymezeny v zásadě dva druhy zastoupení z pověření, a to: generální – ve všech oblastech nebo limitované – pro vymezené specifické oblasti.

Obvyklé typy zastoupení na základě písemného pověření (prokury, letter of power of attorney) příkazce jsou:

  • Special agent – prokura jen na vymezenou oblast/oblasti
  • General agent – všeobecná prokura s výjimkou limitovaných speciálních oblastí
  • Universal agent – neomezená prokura příkazce
  • Del credere agent – prokura pro dodatečnou pravomoc a garance příkazce v nepřítomnosti pověřených osob pro daný specifický druh zastoupení
  • Akciová společnost (Joint Stock Company), soukromá nebo veřejná
  • Komanditní společnost (Limited Partnership)
  • Veřejná obchodní společnost (General Partnership) nabízející svoje akcie veřejnosti. Musí mít nejméně 3 akcionáře a minimální kapitál je 5 mil. IRR, ze kterých nejméně 20 % musí zapsat zakladatelé a 35 % musí být uloženo v íránské bance
  • Soukromá (Private Limited Company), kde akcie musí být v držení zakladatelů a jejich ustanovení je zveřejněné v úředním listu a tisku. Minimální kapitál je1 mil. IRR, který musí být celý zapsán zakladateli. Akcie nesmí být obchodovány na burze
  • Společnost s ručením omezeným (Proportionate Liability Partnership), kterou tvoří dva a nebo více společníků, tito společně ručí jen do výšky vloženého kapitálu. Celý finanční kapitál musí být plně splatný a nefinanční vklady oceněné
  • Společný podnik (Joint Venture)
  • Pobočka - Banch Office prodává a nakupuje na vlastní účet, Liaison Office nejedná na vlastní účet a její provoz je financován ze zastupitelských provizí za veškeré technické a servisní služby.

Pro získávání objednávek z veřejného i soukromého sektoru a mezinárodních tendrů je naprosto nezbytný trvalý kontakt s místním trhem a jeho podnikatelskými subjekty.

Distribuce a prodej zboží v Íránu probíhá prostřednictvím prodejců, zástupců a různých typů agentů. Optimálním řešením je zřízení vlastní pobočky (liaison office), která řídí odbyt prostřednictvím sítě zástupců, provádí centrálně řízený marketing a je ve styku s klíčovými zákazníky, řeší dodací a platební podmínky. Základní podmínkou úspěchu na íránském trhu zůstává zajištění financování obchodních případů. To může eliminovat nebo snižovat negativní následky možného zpoždění plateb od místního zákazníka.

zpět na začátek

6.2. Dovozní podmínky a dokumenty, celní systém, kontrola vývozu, ochrana domácího trhu

Dovozní podmínky a dokumenty:

Za dovozní a vývozní politiku je odpovědná Rada pro export a import, která je poradním orgánem Ministerstva obchodu.

Licenční politika je začleněna v útvaru Department for Import and Export Rules and Regulations na Ministerstvu obchodu, který je odpovědný za udělování dovozních a vývozních licencí, s výjimkou licencí pro elektrickou energii, které vydává Ministerstvo energetiky. Výjimkou jsou rovněž plyn a ropa, licenci vydává Ministerstvo ropného průmyslu, resp. pod něj spadající státní organizace National Iranian Oil Co.

Udělování licencí na speciální metariál je výlučně v kompetenci Ministerstva obrany,  resp. jeho složky Defence Industries Organisation.

Seznam položek zboží podléhajících vývozní/dovozní licenci je každý rok aktualizován Ministerstvem obchodu.

V současné praxi je nutné říci, že od začátku roku 2008 Írán pro přímé dovozy z ČR uplatňuje stejný postup, jako pro všechny ostatní země EU. Obvyklý postup je ten, že dovozce požádá o souhlas a vystavení licence na dovoz místní Ministry of Commerce (jde prakticky o souhlas ministerstva, na základě kterého místní banky otevřou L/C) a délka trvání této procedury je max. 21 dnů. Při uzavírání kontraktů českých exportérů je třeba klást důraz na precizní dohodu o platebních podmínkách. Je rovněž nezbytné si u partnera ověřit jeho reálné možnosti na získání dovozní licence a reálnost přídělu devizových prostředků na dovoz. Zároveň je v současné situaci nutné prověřit schopnost partnera provést zahraniční platbu.

Íránská centrální banka přestala od roku 1991 poskytovat vládní garance na zahraniční úvěry. Těmito garancemi jsou nyní pověřeny státní komerční banky.  Při otevírání L/C je nutné prosadit, aby procedura proběhla přes známé zahraniční korespondenční banky, které zároveň spolupracují s íránskými komerčními bankami. Nejpoužívanější platební podmínkou je neodvolatelný potvrzený akreditiv, častěji L/C s prodlouženou splatností do 30, 60, 90, 180 dní. Je naprosto běžné, že i přes exportérem dodržené podmínky předepsané L/C a včas a řádně předložené inkasní dokumenty bance k proplacení, dochází ke zpoždění plateb. Bohužel, velmi časté je  používání L/C s prodlouženou splatností na dobu 12–24 měsíců.

Doprava dováženého zboží při pozemní, námořní a letecké dopravě se musí přednostně realizovat íránskými národními speditérskými organizacemi.

Při dovozu zboží v hodnotě nad 20 tis. USD a při akreditivní platbě musí dovozce povinně předložit osvědčení od mezinárodně uznávané inspekční organizace, které musí být ověřené obchodní a průmyslovou komorou v zemi vývozce. V Íránu existuje organizace na kontrolu kvality (Quality Control and Inspection in Iran).

Íránské banky striktně vyžadují při otvíraní akreditivů u významných kontraktů  pro  státní íránské firmy i otevření exportní bankovní garance (Performance Bank Guarantee). Úroková sazba od začátku Nového íránského roku (21.3.2015) vzrostla o 2%. U ročních vkladů činí 20%, u sjednaných půjček při obchodování s devizami je 21% a při uzavření Smluv o spolupráci má hodnotu 24%

Oprávněný dovozce/vývozce musí mít pro dovoz/vývoz oprávnění tzv. Commercial Card, které vydává Íránská komora pro obchod, průmysl a hornictví na základě úřední registrace firmy.

Standardní komerční dokumenty u dovozu z Íránu jsou pro-forma faktura, obchodní faktura, konosament (lodní-B/L, kamionový, železniční, letecký dopravní list – AWB), Certificate of Origin (certifikát původu zboží), inspekční certifikát (např. od mezinárodní společnosti SGS, COTECNA). Je možné též použít certifikát i od domácí kontrolní společnosti Quality Control and Inspection in Iran. Jednotlivé íránské resorty mají též specializované instituty na kontrolu kvality, jako např. IDRO patřící pod Ministerstvo průmyslu. Dále je třeba zdravotní certifikát (je-li vyžadován), certifikát kvality (povinně se zatím nevyžaduje, ale závisí od typu kontraktu), vážní list, Packing List apod.

Ochrana domácího trhu:

Tvrdá ochranářská politika domácích výrobců, a to hlavně v dovozní licenční a devizové politice,  je  provázena vysokými dovozními poplatky a zdlouhavou administrativní byrokracií.

Certifikace výrobků  je v souladu se zákonem z r. 1996 povinná jak v dovozu, tak ve vývozu. Je jí pověřený Íránský institut pro standardizaci a průmyslový výzkum (Institute of Standard and Industrial Research of Iran – ISIR). Při dovozu je cílem dodržení kvality a kompletnosti dovážené průmyslové produkce v souladu s platnou mezinárodní normou. V Íránu existuje organizace na kontrolu kvality a vybraná skupina výrobků podléhá při dovozech povinné inspekci. Zkoumá se, zda dovoz vyhovuje íránským normám.

Certifikace při vývozu se realizuje prostřednictvím inspekcí před nakládkou zásilky s cílem eliminovat nízkou kvalitu zboží určeného pro export. Využívá se mezinárodní měrná jednotková soustava SI. Seznam zboží a služeb jak pro export, tak pro import, které podléhají certifikaci, je taxativně vymezený a nedodržení tohoto předpisu může znamenat celní zabavení zásilky.

Systém inspekce zboží  je součástí vládních opatření na zvýšení kvality domácí produkce a její exportní úspěšnosti. Pro tento účel je v Íránu vybudovaná síť poboček mezinárodních inspekčních společností, které vykonávají inspekční atest za úhradu – tento doklad je často rozhodujícím v případě mezinárodní arbitráže.

Technická normalizace obvykle není překážkou v dovozu/vývozu. Určité typy zboží však podléhají při dovozu povinné inspekci, aby se ověřilo, zda vyhovují íránským normám.

Zdravotní certifikáty – zde existuje riziko velkých problémů. Mezi Ministerstvem zdravotnictví a předpisy EU zatím nedošlo ke shodě v oblasti veterinární a fytosanitární. Upozorňujeme na skutečnost, že dle platných předpisů EU je zásilka zkontrolována již v zemi EU, kde dochází ke vstupu, a pokud nevyhoví veterinární či fytosanitární zkoušce, je zlikvidována na náklady dovozce. Dřívější praxe vrácení zásilky zpět na opravu již není praktikována.

Celní odbavení potravin, hygienických a kosmetických výrobků bez příslušného osvědčení země původu a potvrzení Ministerstva zdravotnictví není v Íránu možné. Dovoz a vývoz živých zvířat, živočišných produktů, veterinárních potřeb a krmiva si nutně vyžaduje dovozní/vývozní licenci, stejně tak je omezen i dovoz a vývoz všech druhů pesticidů, rostlinných hormonů a prostředků na ničení plevele, dovoz určitých druhů semen a osiva, rovněž tak je omezen dovoz rostlin z důvodů ochrany domácí flóry.

Povinné registrace a poplatky jsou úředně stanoveny podle příslušného sazebníku jak pro domácí, tak i zahraniční právní subjekty.

Celní politika a celní statistiky patří pod Celní správu (Department of Customs Administration) a statistické centrum ÍIR, které publikuje oficiální údaje, bohužel, obvykle jen v perštině. Obě organizace jsou začleněny pod Ministerstvem hospodářství a financí. Celní vývozní statistiky a některé agregované vybrané údaje se evidují i na Ministerstvu obchodu ÍIR a v Export Promotion Center (exportní statistika).

Základní legislativa celního režimu je stanovená v celním zákoně Customs Regulations Governing the Goods Carried by Passengers.

Je nutné upozornit na rychle se měnící podmínky pro dovozové zboží, a to jak z hlediska možnosti jejich dovozu, tak z hlediska zatížení clem.

Čl. 40 celního zákona obsahuje seznam položek, které je zakázáno dovážet. Patří mezi ně nevhodné obsahy v časopisech, knihách, nápisech na obalech, PC médiích, videokazetách. Jsou to nápisy a zobrazení, které jsou v rozporu se státním náboženstvím islámu, v oblasti potravinářské pak tzv. „haram“ položky, dále alkoholické nápoje, pornografie, hazardní hry a další.

V Íránu je zaveden harmonizovaný systém opisu a číselného označování zboží podle EU nomenklatury.

Základní legislativa pro zvláštní ekonomické a celní zóny v Íránu je upravena zákonem z r. 1993 o zakládání FTIZ v Íránu a předpisy o kapitálových investicích z r. 1994 (Regulations Governing Capital Investment in the Free Trade and Industrial Zones). Dále je to zákon pro měnové a bankovní operace (Laws of Monetary and Banking Operations in FTZs z roku 2000 a smluvní vztahy pro organizace v zónách volného obchodu z r. 1995 (Regulations for Transactions by Kish, Chahbahar and Queshm Free Trade Zone Organizations).

zpět na začátek

6.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku

Společné podniky jsou samostatnou právní formou zahraničního a domácího subjektu. Výše podílu zahraničního partnera není limitována.

Při založení společného podniku je potřebný souhlas kompetentního íránského ministerstva. K žádosti se přikládá feasibility study a dohoda s íránským partnerem.

Žádosti zahraničních investorů jsou posuzované Výborem pro zahraniční investice, který spadá pod Organizaci pro investice, ekonomiku a technickou pomoc Íránu, jejímž předsedou je náměstek ministra financí a ekonomiky.

Licenci pro zahraničního partnera k Účasti na společném podniku vydává ve formě dekretu Rada ministrů. Nejdůležitější vládní úřad pro zahraniční investice je Dohledový úřad pro podporu a ochranu zahraničních investic (The Supervisory Board for the Attraction and Protection of Foreign Investment).

Po vydání licence je zahraniční investor povinen převést kapitál do 1 roku od vydání licence do Íránu s možností prodloužení o dalších 6 měsíců. Souhlas CBI k převodu deviz ze zahraničí je dán až na základě souhlasu Dohledového úřadu.

Zahraniční investor může vstoupit s kapitálem do Íránu následujícími dvěma způsoby:

účastí na projektu v již existující výrobní jednotce; v tomto případě se písemná žádost investora předkládá Výboru pro zahraniční investice a žádost by měla obsahovat tyto přílohy:

  • vyplněnou žádost o souhlas k převodu kapitálu do Íránu; kopii technicko-ekonomické studie projektu; stanovy íránské společnosti; zdůvodnění íránského partnera o potřebě navýšení základního kapitálu; kopii návrhu dohody akcionářů; kopii návrhů jiných dohod (např. služeb, know-how aj.);
  • zplnomocnění představitele zahraničního partnera k podpisu žádosti, ověřené konzulátem Íránu v dotyčné zemi;
  • stanovy společnosti zahraničního partnera a jeho finanční výkazy (výkaz zisků a ztrát atd.) za poslední 3 roky.

účastí na projektu založením nového společného íránského podniku; písemná žádost zahraničního investora se předkládá na Výbor pro zahraniční investice a měla by obsahovat tyto přílohy:

  • písemnou žádost zahraničního investora
  • vyplněnou žádost o souhlas k převodu kapitálu do ÍIR; kopii technicko-ekonomické studie předmětného projektu; kopii návrhu dohody akcionářů; stanovy nového společného podniku; kopie návrhu jiných dohod (úvěry, technické služby, technický know-how, technický dozor, zaškolení domácího personálu aj.)
  • zplnomocnění představitele zahraniční společnosti k podpisu žádosti a jiných dohod ověřené konzulátem ÍIR v příslušné zemi
  • stanovy společnosti zahraničního partnera a jména jeho hlavních akcionářů
  • finanční prohlášení a finanční zprávy zahraničního partnera za poslední 3 roky.

Až po vydání souhlasu Výboru pro zahraniční investice může místní a zahraniční partner vytvořit společný podnik pro zahájení činnosti.

Nový společný podnik vytvořený jednou ze 7 uvedených právních forem zahraničních subjektů podle íránského Obchodního zákoníku, podléhá registraci v obchodním registru na Úřadu pro registraci společností (Edáre-je sabt-e šerkathá).

Společný podnik se zahraniční účastí při výkonu své činnosti podléhá stejným zákonům a předpisům platným i pro ostatní íránské podniky.

ZÚ Teherán doporučuje případným zájemcům prostudovat webovou stránku íránské organizace mající příslušnou agendu na starosti:

Registrace firem:

Úřední registrace v obchodním registru domácích a zahraničních firem je ze zákona povinná; pro zahraniční firmy ji upravuje zákon o registraci zahraničních podniků - Law Permitting Registration of Branches or Representative Offices of Foreign Companies and the Executive By-Laws Thereof (1997).

Pobočky, reprezentace a agentury zahraničních firem mají v Íránu stejný právní status, všechny musí být registrovány jako pobočky.

Úřední registrace místních a zahraničních právních subjektů se vykonává na základě žádosti podané na Úřad pro registraci společností (The Office for the Registration of Companies) v Teheránu nebo v Územním obvodu sídla pobočky (Judiciary, Estate and Documents Registration Organization, General Department for Industrial Ownership and Company Registration – Edáre-je sabt-e šerkathá); registrační úřední výpis obsahuje základní údaje o předmětu činnosti dané firmy.

Podle čl. 3 a 4 zákona o registraci podniků, každý zahraniční právní subjekt zamýšlející vykonávat obchodní, výrobní a finanční aktivity v Íránu prostřednictvím své pobočky (Branch Office) nebo reprezentace (Liaison Office) musí mít především legální právní status v mateřské zemi, a teprve potom může být zaregistrovaný v Íránu.

V případě účasti zahraničního partnera na realizaci projektu nebo přímého prodeje pro určitý projekt je vždy před vlastní realizací nutný souhlas kompetentního ministerstva.

Registrace pobočky zahraniční banky vyžaduje souhlas CBI.

Povinné registrace a poplatky související jsou úředně stanoveny podle příslušného sazebníku jak pro domácí, tak i pro zahraniční právní subjekty a obchodní společnosti zřizované v souladu s íránskou legislativou.

K registraci je potřebné přiložit:

  • vyplněný formulář žádosti o registraci
  • potvrzení vydané příslušným ministerstvem nebo jiným státním orgánem o tom, že byl uzavřen kontrakt se zahraniční společností
  • úředně ověřená kopie stanov mateřské společnosti
  • úředně ověřené jmenování představitele pobočky/reprezentace v Íránu, tento doklad musí být ověřený konzulátem Íránu v příslušné zemi
  • zplnomocnění pro íránského právního zástupce, pokud je pověřený vykonat registraci
  • rozhodnutí vedení mateřské společnosti o zřízení pobočky, ověřené konzulátem Íránu v příslušné zemi
  • list íránského smluvního projektového partnera doporučující založení pobočky.

Formuláře pro registraci musí být vyplněné v jazyku farsí a podepsané představitelem pobočky nebo pověřeným právním zástupcem. Všechny další doklady musí být v jazyku farsí nebo k originálu připojený jejich ověřený překlad; kopie originálů musí být ověřené prostřednictvím zastupitelského úřadu Íránu.

Pokud existuje podpisové právo i pro další představitele pobočky/reprezentace, musí být úředně registrována i jejich jména.

Registrací pobočky/reprezentace v Íránu tato plně podléhá zákonodárství Íránu a musí platit od data registrace i všechny příslušné daně a poplatky.

Vzhledem k tomu, že proces registrace pobočky/reprezentace je v Íránu značně komplikovaný, byrokratický a zdlouhavý, doporučuje se využít na tuto činnost specializované konzultantské/právnické firmy.

Postup při získání pracovního povolení (parvane kard)

Pracovní povolení je vydáváno Ministry of Cooperatives, Labour and Social Welfare (General Directorate for Employment of Foreign National).

K vydání pracovního povolení je třeba jako první krok získat „pracovní vízum“ typu F, které vydá jakékoliv  velvyslanectví Íránu v zahraničí (nejlépe však v ČR). K tomuto je však třeba, aby buď:

  • Zaměstnavatel žadatele v Íránu (pokud je zaměstnanec) požádal jeho jménem o vydání pracovního povolení (v případě kladného vyřízení bude zaslán na vybrané velvyslanectví Íránu dopis potvrzující, že vízum typu F může být vydáno)
  • Íránská firma žadatele v Íránu (pokud je majitel) požádala jeho jménem o vydání pracovního povolení (v případě kladného vyřízení bude zaslán na vybrané velvyslanectví Íránu dopis potvrzující, že vízum typu F může být vydáno)

Po vydání pracovního víza typu F může žadatel přicestovat do Íránu. Obvykle do 30 dnů (doba platnosti víza) musí zažádat o PRACOVNÍ POVOLENÍ opět cestou Ministry of Cooperatives, Labour and Social Welfare (General Directorate for Employment of Foreign National).

Pracovní povolení je vydáváno obvykle na 1 rok.

Dokumenty nutné k získání pracovního povolení:

  • Vyplněné formuláře, které žadatel obdrží v kanceláři Ministry of Cooperatives, Labour and Social Welfare (General Directorate for Employment of Foreign National).
  • Kopie pasu či originál
  • Zakládací dokumenty íránské firmy
  • Dopis na hlavičkovém papíru íránské firmy s žádostí o vydání pracovního povolení
  • Dokumenty o nejvyšším dosaženém vzdělání (přeložené do angličtiny, superlegalizované íránským velvyslanectvím v ČR, poté přeložené do fársí v Íránu).
  • Fotografie
  • Doklad o zaplacení poplatku 5.000.000 IRR i MELLAT BANK.

Postup při získání povolení k pobytu (iqama)

Povolení k pobytu je vydáváno kanceláří imigrační policie na základě žádosti a vydaného pracovního povolení. 

K získání povolení k pobytu je nutné doložit následující dokumenty:

  1. Pracovní povolení (pracovní knížka)
  2. Formuláře
  3. Pas
  4. Dopis na hlavičkovém papíře íránské firmy s žádostí o povolení k pobytu
  5. Fotografie
  6. Doklad o zaplacení poplatku 1.500.000 IRR u MELLAT BANK

Povolení k pobytu je vydáváno obvykle na dobu trvání pracovního povolení.

Postup při získání multiple víza k vycestování

Vízum je vydáváno kanceláří imigrační policie na základě žádosti a vydaného pracovního povolení a povolení k pobytu.

K získání víza je nutné doložit následující dokumenty:

  • Pracovní povolení (pracovní knížka)
  • Povolení k pobytu
  • Formuláře
  • Pas
  • Dopis na hlavičkovém papíře íránské firmy s žádostí o udělení víza
  • Fotografie
  • Doklad o zaplacení poplatku 200.000 IRR u MELLAT BANK
  • Doklad o zaplacení daně (získá se na Finančním úřadě v místně příslušném registraci firmy)

Vízum  je vydáváno obvykle na dobu 3 měsíců (v případě, že doklad o zaplacení daně má platnost 1 rok).

zpět na začátek

6.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP), významné veletrhy a výstavy v teritoriu

Vedle běžné propagace v HSP je klíčem k úspěšnému marketingu účast na významných mezinárodních veletrzích v teritoriu (viz. bod 5.2.). V zásadě platí, že propagace musí být v souladu s místními předpisy, je zakázána propagace alkoholu a cigaret.

Pro další informace a seznam chystaných výstav a veletrhů doporučujeme navštívit webové stránky www.iranfair.com, které obsahují seznam veletrhů a výstav konaných v rámci výstavního areálu v Teheránu (Tehran International Fair Ground).

zpět na začátek

6.5. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Bylo zaznamenáno několik případů porušování práv duševního vlastnictví ve vztahu k českým subjektům (sklo, kosmetika apod.). Íránští prodejci byli vyzváni k nápravě, ale ukázalo se, že íránská legislativa zatím komplexně neupravuje problematiku ochrany duševního vlastnictví a prakticky s tím v současnosti nejde nic dělat. To je proto v obchodních případech nutné mít vždy na paměti i do budoucna. Případné soudní spory v tomto směru jsou otázkou minimálně měsíců, spíše let. Bez asistence místních partnerů a poradenských a právních firem v tomto směru není úspěch zahraničního subjektu myslitelný.

zpět na začátek

6.6. Trh veřejných zakázek

Vyhlašování tendrů a dalších veřejných soutěží je řízeno výnosem By-Laws for Determining Bidders (Winners) of Tenders, který byl vydán Radou ministrů dne 22. 4. 1993 a jeho dodatkem z 27. 2. 1997. Informace o mnoha tendrech je možné nalézt na webových stránkách www.irantender.com. Bohužel však, ne vždy jsou informace aktualizované.

Nový úřední akt prvního viceprezidenta Íránu č. 23229 ze dne 7. 8. 2001 pro zadávání státních zakázek ve veřejném sektoru doplňující zákon z r. 1997, je závazný pro všechny vládní i nevládní orgány, instituce a subjekty, ale i soukromé podnikatele. Vztahuje se na financování rozvojových projektů v Íránu ze státních nebo zahraničních finančních zdrojů. Stanovuje kapitálovou účast íránské strany minimálně na úrovni 51 %. Z uvedeného vyplývá, že všechny kontrakty státních zakázek do veřejného sektoru, které se týkají mezinárodní kooperace mezi íránskými a zahraničními právními subjekty, musí být přidělené výhradně íránským společnostem nebo zahraničním firmám, které obdrží povolení od Ekonomické rady ÍIR. Tato schvaluje i výjimky po předcházejícím odsouhlasení kompetentních státních orgánů.

Zahraniční kontraktoři se mohou účastnit tendrů, ale jen s příslušnými íránskými subjekty. Toto ustanovení pro veřejné soutěže platné od ledna 2002 je považováno za formu restrikcí v oblasti mezinárodní ekonomické spolupráce.

Uvedené restrikce v zadáních pro veřejné soutěže v plném rozsahu podporují státní monopol a ochranu domácího trhu, včetně pracovních míst Íránců. Ekonomická efektivnost projektů se zahraniční účastí je tak ponechána výhradně na rozhodnutí majoritních íránských subjektů, včetně dopadů na návratnost zahraničních kapitálových vstupů, což vzbuzuje určitou nedůvěru.

Tendry vyhlašují státní organizace, resp. jejich specializované nebo pověřené instituce. Většinou věcně příslušný rezort, do jehož působnosti spadá předmětná činnost v tendru, zřizuje pro tento cíl účelovou organizaci, která je zodpovědná za vyhlášení tendru, včetně jeho financování. Tato instituce pak pracuje při jeho realizaci až do uvedení do provozu. Řídící management v průběhu realizace tendru přechází do řídícího a správního aparátu nové výrobní jednotky.

Informace o vyhlášení tendrů jsou zveřejňované jak v denním tisku, na internetu, tak ve specializovaném odborném tisku a zasílají se dle potřeby a účelu také příslušným dodavatelům, velvyslanectvím a mezinárodním agenturám. Tendrové podmínky a pravidla si musí každý zájemce vyžádat a zaplatit minimální poplatek v místní měně, resp. v USD (částka činí řádově desítky až desetitisíce USD, podle druhu tendru).

Základem úspěšnosti při získávání tendrové objednávky je získání informací v místní podnikatelské lobby, kde se v přiměřeném časovém předstihu před vyhlášením tendrových podmínek rozhoduje o formulaci tendrové specifikace.

Nejběžnější podmínkou pro účast zahraniční firmy na tendrovém řízení je existence Branch Office nebo Liaison Office, popřípadě oficiálního zástupce. Obchodní výhradní zástupce musí mít svůj obchodní kód nezbytný pro všechny obchodní a finanční transakce v Íránu. Pokud jej nemá, pak může pracovat pro zahraniční firmu jen na základě pověření a za provizi.

Nejběžnější formou registrovaného domácího zástupce jsou specializované konzultantské místní firmy, často i s mezinárodní účastí. Úspěšnost zahraničních subjektů v tendrech je větší, pokud se zájemci podaří společně s íránským nebo jiným zahraničním partnerem zajistit exportní financování.

Nepřekročitelnou podmínkou předložení nabídky do tendru je požadavek zadavatele na složení tendrové kauce tzv. „BID BOND“, obvykle ve výši cca 3–5 % uvažované ceny. Tato kauce musí být složena v některé z komerčních bank v Íránu.

Obvyklou praxí je organizování tendrové předkvalifikace. Zájemci jsou vyzváni, aby zaslali své údaje a referenční seznamy, a na tomto základě je proveden užší výběr firem, kterým je pak přímo zaslána tendrová specifikace.

Ve většině tendrů, obzvláště pak v tendrech na investiční celky, které vyžadují garanční servis v délce trvání 12–18 měsíců od předání do provozu, se praktikuje bankovní záruka na správné zhotovení či dodání tzv. performance bond (PB), obvykle ve výši 10–25 % hodnoty kontraktu. Nebo se též uplatňuje kombinovaná forma bankovní záruky: PB je ve výši 10 % a zadržená neproplacená peněžní částka ve výši 10–15 %. Částka PB je zadržena kupujícím a návratná je pouze po splnění dodacích podmínek kontraktu – tj. řádně provedeném díle a zároveň uplynulé garanční době.

Ve zbožových smlouvách, které běžně vyžadují garanční servis 6–12 měsíců od převzetí zboží, se obvykle praktikuje bankovní záruka performance bond ve výši do 10 % hodnoty kontraktu a částka 5 % je zadržena kupujícím. Návratná je až po splnění dodacích podmínek kontraktu, druhá část 5 % je pak uvolněna kupujícím po skončení garanční doby.

Ve zbožových smlouvách, které nevyžadují garanční servis, se běžně praktikuje bankovní záruka performance bond ve výši 10 % hodnoty kontraktu. Částka 10 % je zadržena kupujícím a uvolněná po splnění dodacích podmínek smlouvy.

Bankovní náklady za vystavení bankovních záruk jsou v Íránu průměrně 2–4 % z hodnoty bankovní záruky.

Některé země (i dodavatelé) jsou z nejrůznějších důvodů zařazeni do tzv. „černého seznamu“ nevhodných partnerů. Na druhé straně jiní partneři bývají v praxi zvýhodňováni kupříkladu přednostním přizváním do vybraných rozvojových tendrů.

Účast v tendrech je v současné době komplikována složitou pozicí Íránu ve vztahu k zahraničnímu bankovnímu systému, zejm. západnímu. Pokud je podmínkou účasti na tendru zaplacení záruky (což v drtivé většině případů je), pak je spolupráce s místním partnerem v zásadě nutnou podmínkou pro účast zahraničního zájemce, neboť pouze místní partner je schopen za svého zahraničního partnera bid bond uhradit.

zpět na začátek

6.7. Způsoby řešení obchodních sporů, rizika místního trhu a investování v teritoriu, obvyklé platební podmínky, platební morálka

Řešení obchodních sporů:

Pokud dojde ke sporům, ZÚ doporučuje vždy hledat řešení dohodou, byť možná nevýhodnou. Soudní cesta je zdlouhavá, finančně nákladná a nezaručuje úspěch ani v případě kladného rozhodnutí soudu.

Ve smlouvách je potřeba dohodnout klauzuli, podle jakého práva bude spor posuzován, výběr místa konání, soudní dvůr. Nejlépe je dohodnout klauzuli o arbitráži s výběrem soudu, který bude rozhodovat případný spor. Současná praxe je taková, že domácí íránské soudy rozhodnou vždy ve prospěch íránských subjektů. Jelikož stejná praxe platí i opačným směrem – soudy vedené v zahraničí rozhodují objektivně a převážně ve prospěch zahraničních účastníků sporů - íránská strana (státní firmy) velmi často odmítá dát do rozhodčí doložky možnost arbitráže v zahraničí, nebo používá trik, že arbitráž venku je povolena pouze v případě, že to odsouhlasí místní parlament resp. jeho příslušná komise.     V praxi to znamená, že nikdy.

Vzhledem ke značné odlišnosti islámského právního systému - zejm. širší aplikace zvykového práva, odchylky vlastnického práva od mezinárodního standardu aj., se doporučuje konzultovat specialisty na mezinárodní právo soukromé.

Obvyklé platební podmínky, platební morálka:

Nejpoužívanější je neodvolatelný nepotvrzený akreditiv. Pokud jsou splněny podmínky předepsané L/C a inkasní dokumenty včas předloženy zahraniční bance k proplacení, nedochází k prodlení. (Neodvolatelné nepotvrzené akreditivy jsou vystavovány na základě potvrzené alokace Centrální banky u příslušné komerční banky, která provádí úhrady). Nicméně samo vyřízení akreditivů může vzhledem ke zdlouhavé administrativě trvat relativně dlouho, zejména tam, kde se v minulosti jednalo o zvýhodněný kurs USD. Po zavedení jednotného kursu rijálu ve státním rozpočtu na rok 2002/3 sice došlo k výraznému zlepšení, ale ze strany íránských soukromníků jsou někdy platby prováděny prostřednictvím cizích bank nebo jejich poboček ve třetích zemích, především v SAE – Dubaji a v Turecku. V těchto případech je operativnost finančních úkonů výrazně vyšší. Platební morálka íránských zákazníků je na dobré úrovni, nicméně je dobré neopouštět zavedené způsoby placení (L/C proti dokumentům, proti převzetí zásilky atd.).

Pozn: V současné době, zejm. po třetí rezoluci RB OSN, existuje silná neochota většiny světových a evropských bank k realizaci obchodního styku prostřednictvím sofistikovanějších bankovních nástrojů než je jen hladká platba (wire cash) a postupně začínají banky odmítat akceptovat i hladké platby z Íránu. Po uvalení embarga EU na obchod některými produkty s Íránem se nesmírně zhoršila možnost plateb. Drtivá většina bank v EU přestala služby zprostředkování platebního styku s Íránem poskytovat, a pokud, tak pouze ve výjimečných případech. České banky v tomto ohledu nejsou výjimkou.

zpět na začátek

6.8. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty, úřední a používaný jazyk(y), státní svátky, pracovní a prodejní doba

Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky:

Úředním a nejrozšířenějším jazykem je perština (fársí) – indoevropský jazyk, kterým v různých nářečích mluví 58 % a pasivně jej ovládá cca 83 % obyvatelstva. Perština používá upravené arabské písmo. Převážná většina íránských Ázerů, Kurdů, Arabů a Arménů užívá jako rodný svůj příslušný etnický jazyk, základní školní výuka je však pro všechny povinná v perském jazyce.

Z evropských jazyků je nejrozšířenější angličtina. Ve srovnání s jinými státy Blízkého východu však znalost cizích jazyků zaostává.

Místní zvyklosti:

Oblečení:

Íránci jsou velmi citliví na dodržování tradičního oblékání, hlavně u žen na veřejnosti. Nicméně již není vyžadován čádor, nutný je však svrchní volné oblečení (kabát), které zakrývá šíji, boky a ruce po zápěstí + šátek, což platí bez výjimky pro všechny ženy i pro cizí státní příslušnice. Nejsou dovoleny krátké sukně, délka sukní musí být pod kotníky. Muži musí mít zahalenou horní část těla a není jim dovoleno chodit v krátkých kalhotách. Kravata je tolerována, její nošení je většinou znakem cizince.

Jednání:

Íránci kladou rovněž vysoké nároky na zdvořilé vystupování. Ve srovnání se západními normami je společenský hovor v daleko větší míře prokládán rituálními frázemi obsahující chválu a uznání partnerovi, často s výraznou nadsázkou. Naopak nesouhlas či nelibost bývají vyjadřovány jen opatrně a často pouhým mlčením; je tedy třeba být v tomto směru velmi vnímavý, aby se předešlo vážnějším nedorozuměním. Jakýkoli projev emocí – rozčilení, zvýšení hlasu, ostrý slovník – je Íránci posuzován jako nepřijatelný nedostatek důstojnosti a sebeovládání.

Nabídku služby, daru, často i běžného pohostinství je normální nejprve „skromně“ odmítat a přijmout teprve na naléhání nabízejícího; teprve opakované odmítnutí je obvykle bráno jako vážně míněné.

Je nezbytně třeba vyhnout se komentářům k islámským náboženským zvyklostem a povinnostem, i pouhé neutrální konstatování odlišnosti může být chápáno jako kritika. Totéž do jisté míry platí pro komentáře k politickému dění, na něž je lépe opatrně přistoupit jen tehdy, dá-li k tomu partner jasný impuls.

Při obchodních jednáních je nutno počítat s tím, že složitý byrokratický systém a předpisy budou příčinou častých zdržení a průtahů. Čas nemá pro Íránce zvláštní důležitost; na přesné dodržování termínů, plnění dohod nebo časů schůzek se nelze spoléhat.

Íránci jsou tradičně velmi bystří a schopní vyjednávači a obchodníci, každé jednání vyžaduje pečlivou přípravu. V průběhu je třeba zachovávat trpělivost; není třeba se nechat odradit dílčím neúspěchem, důležité je udržování stálého kontaktu s partnerem. Je nutno mít na paměti, že Íránci dávají přednost osobnímu jednání před korespondencí.

Pověstná je pohostinnost Íránců. Dohodám dosaženým při obědě se tradičně přikládá závaznost a pozvání je nutné opětovat. Při jednáních, hlavně ve státních institucích, je obvyklé, že íránští představitelé odcházejí v určeném čase k modlitbám a hosté musejí počkat. Nedoporučuje se před jednáním konzumovat alkoholické nápoje. V průběhu postního měsíce Ramadánu se v denní době nesmí na veřejnosti jíst, pít ani kouřit.

Obvyklá pracovní doba:

  • státní instituce: 7:00–12:00, 13:00–15:00 (s polední přestávkou na modlitbu a oběd)
  • banky: 7:00–12:00, 13:30–15:00
  • soukromé firmy: zpravidla od 10:00 do večerních hodin
  • zahraniční firmy: 9:00–17:00
  • kanceláře leteckých společností: 9:00–15:00
  • restaurace: 11:00–15:00, 18:00–24:00
  • školy: 7:30

Zákonem stanovená pracovní doba nesmí za týden přesáhnout 36 hodin, přesáhne-li, je zaměstnavatel ze zákona povinen zajistit zaměstnancům oběd.

Prodejní doba:

Většina obchodů otevírá mezi 9.–10. hodinou a zavírá kolem 21 hodin. V letním období jsou polední přestávky (siesta) pohyblivé od 13–16 hodin. Většina obchodů s potravinami, ovocem a zeleninou má otevřeno i v pátek a během volných dnů do velmi pozdních večerních hodin. Od února 2004 platí povolení teheránské městské samosprávy, podle něhož teheránské restaurace, parky a provozovny rychlého občerstvení smějí zůstat otevřené až do 3:00 hodin. Na rozdíl od větší části blízkovýchodních zemí však (kromě provozoven s rychlým občerstvením, restaurací a kaváren) není možné počítat s otevřenými obchody do skutečně pozdních večerních resp. brzkých ranních hodin.

Íránský kalendář:

V Íránu se používá původně zoroastriánský solární kalendář, v němž nový rok začíná 21. března křesťanského kalendáře. Níže je uveden seznam názvů íránských solárních měsíců s odpovídajícím časovým rozmezím dle evropského kalendáře:

  • Farvardín: 21. 3.–20. 4.                                            
  • Ordíbehešt: 21. 4.–21. 5.                                          
  • Chordád: 22. 5.–21. 6.                                             
  • Tír: 22. 6.–22. 7.                                           
  • Mordád: 23. 7.–22. 8.                                              
  • Šahrívár: 23. 8.–22. 9.                                              
  • Mehr: 23. 9.–22. 10.
  • Aban: 23. 10.–21. 11.
  • Ázár: 22. 11.–21. 12.
  • Dej: 22. 12.–20. 1.
  • Bahmán: 21. 1.–19. 2.
  • Esfand: 20. 2.–20. 3.

Pro celé území Íránu platí časové pásmo GMT +3:30. Časový posun oproti ČR je tudíž po převážnou část roku 2,5 hodiny, neboť i v Íránu se používá letní/zimní čas. Írán překlápí svůj čas na letní vždy kolem nového roku, t.j. 21. března, a zpět vždy kolem 21. září každého roku.

Dnem pracovního klidu je pátek. Ve čtvrtek státní instituce a orgány buď nepracují, nebo je pro ně čtvrtek „krátkým“ dnem s pracovní dobou do 12 hodin.

Íránské svátky:

Íránský kalendář zahrnuje celou řadu dnů pracovního volna, které připadají na výročí významných událostí spjatých se vznikem islámského náboženství či Íránské islámské republiky a dále osobní výročí významných postav šíitského islámu. Ze starých zoroastriánských svátků se udržel svátek nového solárního roku (Nowrooz, „Nový den“).

Je třeba upozornit, že některé svátky se řídí islámským lunárním kalendářem a v jiných rocích proto připadají na odlišné dny evropského kalendáře.

Muslimský kalendář po celém světě začíná v roce 622. V tomto roce 622 křesťanského letopočtu, poté co přežil atentát, který na něj spáchali Kurajšovci v Mekce, odešel Prorok z Mekky do oázy Jathrib, kam vstoupil dne 24. září 622 a od tohoto data „hidžry“ (emigrace) se začíná muslimský kalendář. Oáza Jathrib byla jeden ze tří největších obchodních center tehdejšího arabského světa a později na počest prorokovu přijala jméno Madínat al Nábí (město prorokovo) zkráceně jen Medína. V roce 2010 je všude v muslimským komunitách rok1431 a to z důvodů používání jejich lunárního kalendáře. V Íránu tomu tak není, používají starý zoroastriánský kalendář (od 21. března do 20. března následujícího roku), který je stejně jako náš gregoriánský o 10(11) dnů delší než muslimský lunární kalendář. Proto se přibližně za každých 32 let rozchází tento íránský kalendář s muslimským o jeden rok. V roce 2015 začal 21. 3. v Íránu letopočet 1394.

Státní svátky:

zpět na začátek

6.9. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria (oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince)

Žádosti o vstupní vízum zpracovává zastupitelský úřad Íránu v Praze. Poplatek za vízum je 60,- Euro. Další nutnou podmínkou je držení cestovního pasu platného ještě min. 6 měsíců po vypršení platnosti víza. V případě vyřizování žádosti prostřednictvím cestovní kanceláře jsou náklady na získání vstupního víza vyšší, mnohdy až dvojnásobně.

Vstupní vízum s běžným cestovním dokladem a pouze za účelem turistiky k pobytu do 14-ti dnů je možné získat na mezinárodních letištích v Íránu. Jedná se zejména o tato mezinárodní letiště: Mezinárodní letiště Imáma Chomejního v Teheránu, mezinárodní letiště v Tabrízu, Isfahánu, Mashhadu, Šírázu, Raštu nebo na ostrově Kiš. Vydávání krátkodobých turistických víz pro české občany nepotvrdilo letiště v Bandar Abbásu. Vvarianta získání vstupního víza po příletu do země není zaručená a může se stát, že turista do země vpuštěn nebude. Důvody zamítnutí udělení vstupního víza po příletu nejsou českému zastupitelskému úřadu v Teheránu sdělovány. Pro získání vstupního víza na letišti je nutné kromě uhrazení poplatku 60 Euro předložit cestovní pas platný ještě min. 6 měsíců po vypršení platnosti víza, zpáteční letenku a doklad o zajištění ubytování min. na první noc pobytu v Íránu.

Pro pobyt delší než čtrnáct dní je třeba požádat o vízum na Velvyslanectví Íránské islámské republiky v Praze. Povinné očkování proti infekčním chorobám není při vstupu do Íránu požadováno. Doporučená očkování jsou uvedena v odkazu „Zdravotnictví-důležitá telefonní čísla“

Po příjezdu do Íránu je potřeba se přihlásit k pobytu u příslušného oddělení cizinecké policie, pokud cestovatel setrvá v jednom místě 7 dní a déle. Pokud je cestovatel ubytován v hotelu, přihlašovací povinnost přechází na ubytovací zařízení.

Oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince:

Cizincům je z důvodu bezpečnosti prezidentským dekretem zakázán či omezen pobyt v následujících oblastech. Úplný zákaz pobytu v pohraničních oblastech:

  • všechna pohraniční města provincie Chorásán a všechna pohraniční území provincie    
  • Sístán a Balúčistán hraničící s Afghánistánem (kromě města Zabol, zde Írán vede téměř  
  • regulérní válka proti pašerákům drog)
  • všechna pohraniční města provincií Západní Ázerbájdžán a Kermánšáh (=Báchtarán)   
  • hraničících s Irákem (zde se stále nacházejí minová pole z doby íránsko-irácké války)
  • oblast města Saghez, Báneh a Maríván v provincii Kurdestán
  • oblast města Šovár, Mehrán a Dehlorán v provincii Ílám

Průjezd pouze se zvláštním povolením umožňujícím též výjezd z Íránu na trasách:

  • Sanandadž – Maríván – Bášmagh (provincie Kurdistán)
  • Orumie – Píránšahr – Hádž Omrán – Sardašt (provincie Západní Ázerbájdžán)
  • Farímán – Tájbád – Doghárún (provincie Chorásán)
  • Záhedán – Zábol – Mílak (provincie Sístán – Balúčistán)

V případě narušení zakázaných území hrozí vyhoštění z Íránu.

zpět na začátek

6.10. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR

Dle místních zákonů je třeba, aby zaměstnaný cizinec platil nemocenské a důchodové pojištění. Problém je, že jako podklad pro výpočet těchto odvodů neslouží přiznaný plat. Íránský daňový úřad má pro jednotlivé pracovní pozice vlastné tabulky a z nich vypočítává výše uvedené odvody. Výše jednotlivých platů podle těchto tabulek je mnohdy podstatně odlišná od skutečného platu cizince, ale právě tato tabulková výše je daňově závazná. Znamená to např., že ředitel-cizinec, který má reálný plat 5 tis. USD má dle tabulek daňového úřadu mít plat 7 tis. USD a daň je mu vyměřena z tohoto sedmitisícového základu, který je mnohdy ještě navyšován o položky, které se zdají daňovému úřadu jako bonusy neuvedené, ale podléhající zdanění – užívání služebního auta, bezplatné ubytování, bezplatný telefon apod.

Při pobytu kratším než 25 pracovních dnů se žádné daně neplatí. Je ale třeba vzít v úvahu, že dle zákona se dny v kalendářním roce sčítají a pokud pobyt (celkově nasčítaný) přesáhne 25 dnů, je třeba zaplatit veškeré daně, tj. za celou dobu pobytu (je-li celkový počet dnů např. 26, pak se daň vyměří z těchto 26 dnů a nikoliv z rozdílu, tj. jednoho dne). Tato povinnost platí i pro všechny zahraniční pracovníky, kteří jsou v Íránu na základě krátkodobého pracovního víza – např. na montáži apod., byť nemají pracovní knížku (viz dále).

Podle zákona má cizinec pro pracovní účely tzv. pracovní knížku, teprve na základě této dostane pracovní vízum. Znamená to, že nejprve je třeba vyřídit pracovní povolení (= pracovní knížku) a teprve potom se může požádat o pobytové vízum.

Vzhledem k výše uvedenému není divu, že mnoho společností svoje rezidentní pracovníky z Íránu odvolává právě kvůli vysokému zdanění. Jde především o to, že daně se vypočítávají podle tabulek daňového úřadu a nikoliv podle skutečného platu.

Stává se také, že daňový úřad výše uvedené daně od cizinců-rezidentů vymáhá předem, při prodlužování jejich pracovního povolení.

zpět na začátek

6.11. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Lékařská péče v Íránu je dostupná a zpravidla na dobré úrovni. Orientační ceny lékařských zákroků:

  • malé ošetření a zubařský zákrok: od 1 700 000 IRR
  • střední operace po zranění: od 17 000 000 IRR
  • komplikovaná operace: od 70 mil. IRR

V případě, že je před cestou do Íránu uzavřeno zdravotní pojištění, je vzhledem k velmi komplikovanému přístupu zahraničních bank k Íránu přesto nutné lékařskou péči zaplatit hotově a až teprve následně požadovat proplacení péče po pojišťovně v ČR. Finanční spojení mezi českými/evropskými a íránskými bankami totiž fakticky neexistuje.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: