Islandské ekonomické aktuality na začátku léta 2017

22. 6. 2017 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

motiv článku - Islandské ekonomické aktuality na začátku léta 2017 Dosavadní tempo hospodářského růstu Islandu od začátku r. 2017 předčí očekávání bankéřů a ekonomů. Za I. čtvrtletí 2017 vzrostl HDP Islandu meziročně o 5,0 %, spotřeba domácností o 3,2 %. Objem exportu se zvýšil o 5,4 % a dovozu o 3,1 %: u zahraničního obchodu však růst těchto indikátorů za prognózou zaostává.

Incomingový cestovní ruch je nadále hlavním zdrojem příjmů: za leden–březen 2017 na Island přicestovalo 452 tis. turistů, což je ve srovnání se stejným obdobím r. 2016 o plných 54 % více.

Též v návaznosti na tyto výsledky islandská Centrální banka dne 14. 6. v krátké době již podruhé snížila základní úrokovou sazbu, nyní na 4,50 % p. a. Guvernér banky Már Guðmundsson při té příležitosti komentoval stav ekonomiky z osobního pohledu: „Za mého života nebyla hospodářská situace [Islandu] nikdy lepší. Máme prakticky plnou zaměstnanost a dále vznikají nová místa, zvyšuje se kvalita života. Naše rezervní fondy jsou historicky největší, s výjimkou let po skončení 2. světové války. Bankovní systém je likvidnější. Máme výrazný přebytek obchodní bilance a v zahraničí více aktiv než pohledávek. Nic podobného nepamatuji.“

Rapidní posilování islandské koruny

Po odstranění zbývajících kapitálových restrikcí, k němuž došlo v polovině března 2017, islandská Centrální banka a vláda předpokládaly volný pohyb směnného kursu islandské koruny (ISK) vedoucí spíše k jejímu oslabování. Opak však je pravdou a ISK posiluje tempem, které podle ministra financí a hospodářství Benedikta Jóhannessona začíná ohrožovat islandské exportní firmy a s tím související pracovní pozice v průmyslu a v rybolovu.

Zlevňuje sice dovážené zboží anebo dovolené Islanďanů v cizině, ale silná ISK omezuje konkurenceschopnost islandských produktů ve světě. Ministr financí dne 25. 5. uvedl, že by osobně preferoval stanovení pevného směnného kursu ISK vůči jiné světové měně, se svým názorem je ale ve vládě osamocen. Koncem května kurs ISK překonal dosavadní maximum z r. 1980. Hlavním důvodem posilování ISK je přísun valut na Island z kapes zahraničních turistů, a dokud tento proud bude trvat, nelze předpokládat, že ISK oslabí.

Od r. 2014 zhodnotila ISK vůči koši měn průměrně o 40 %, z toho za poslední rok o 15 %. Dne 19. 5. Centrální banka oznámila, že masové intervenční nákupy cizích měn zvýšily devizové rezervy banky dostatečně a banka počínaje 22. 5. nákup cizích měn ukončila. Nákup měn probíhal od r. 2002, např. za r. 2016 banka nakoupila 312 mil. EUR; v posledním období banka nakupovala okolo 6 mil. EUR týdně. Ani ve světle posilování kursu ISK vláda nové měnové intervence Centrální bance nedoporučuje. Dle premiéra Bjarniho Benediktssona zhodnocování ISK „je důrazem důvěry v Island a jeho vývoj“.

Vzhledem ke stálému zhodnocování ISK se na základě srovnání spotřebitelských cen Island na začátku června 2017 stal nejdražší zemí světa (s cenami v průměru o 24 % vyššími než v Norsku).

Stavební boom na Islandu

Nedostatečná ubytovací kapacita je na Islandu problémem hned tří skupin: mladých, kteří se chtějí osamostatnit, turistů, kteří nemohou najít v sezóně volný hotelový pokoj, a tisíců občanů ze zemí EHP, kteří přijíždějí na Island za prací, nejčastěji v cestovním ruchu a ve stavebnictví. Nedostatek volných bytů je způsobuje nesnáze po celém ostrově, poptávka po bydlení výrazně převyšuje nabídku a vede k nadměrnému růstu cen nemovitostí.

V květnu 2017 dosáhly ceny nemovitostí historicky nejvyšších hodnot. Od r. 2010 ceny domů na Islandu vzrostly o polovinu; za období květen 2016 až duben 2017 stouply o 22,7 %. Ceny nemovitostí rostou rychleji (nyní průměrně o 2 % měsíčně, v metropolitní oblasti o 2,7 %) než kupní síla Islanďanů. Podle bankovních analytiků a makléřů ceny nemovitostí na Islandu budou stoupat, dokud bude trvat nedostatek ubytovacích kapacit, odhadem další 2 až 3 roky.

Aktuálně na Islandu převažuje výstavba komerčních ubytovacích projektů (hotely). V květnu 2017 bylo na Islandu v provozu 349 stavebních jeřábů, komentátoři hovoří o přehřívání ekonomiky a připomínají číslo 365, což byl počet jeřábů, které pomáhaly stavět na ostrově těsně před bankovním kolapsem v r. 2008. Mnohem méně početné než hotelové projekty jsou stavby bytů: dílem proto, že stavebním firmám chybějí volné kapacity, ale i proto, že obce ještě nezapracovaly požadavky trhu do územních plánů a pro nové bytovky není dostatek schválených parcel.

Dne 2. 6. vláda schválila soubor usnesení, která mají zrychlit novou bytovou výstavbu, zvláště startovních bytů a bydlení pro mladé (malometrážní byty). Součástí je dohoda mezi vládou a Reykjavíkem o tom, že metropole udělí stavební povolení na parcelách ve vlastnictví státu ke stavbě městských bytů. V letech 2017–2021 má být na Islandu každoročně postaveno průměrně 1 250 bytů (původní plán byl 700 jednotek ročně), celkem 7 600 jednotek. Dále vláda zjednodušila pravidla pro přijímání změn městských územních plánů a zjednodušila pravidla financování úvěrů na startovní byty. Cílem vlády je, aby se převis poptávky po bydlení odstranil do r. 2019.

Rybolov

Ministerstvo rybolovu dne 9. 4. (jednostranně) vyhlásilo maximální kvótu pro výlov makrel islandskými loděmi pro r. 2017 ve výši 168 464 t. Sezóna začala v červnu. Výlov stanovený pro r. 2016 činil 147 824 t. Island národní množstevní kvóty stanovuje několikátým rokem autonomně, protože s ostatními zeměmi lovícími v severním Atlantiku k dohodě o rozdělení kvót nedošlo (další jednací strany jsou EU, Faerské ostrovy, Grónsko, Norsko a Rusko). Po řadu let dostával Island od International Council for the Exploration of the Sea podíl 16,5 % z kvóty na výlov makrel v severním Atlantiku. Mnohostranná jednání v r. 2014 směřovala ke snížení podílu na 15,6 %, s čímž Island nesouhlasil a jednání opustil.

Po dvouměsíční zimní stávce rybářů se islandské firmy vracejí na opuštěné zahraniční trhy s obtížemi. Musejí nabízet nižší ceny než dříve, to přitom v době, kdy posilující kurs ISK jejich zboží dále prodražuje. Stávkou navíc rybáři ohrozili zásady důvěryhodnost a stálosti zásobování. Poptávka se zvyšuje velmi zvolna, celkový výlov za období od června 2016 do května 2017 činil 1,1 mil. t, což představuje meziročně pokles o 1 %.

Federace islandského rybolovu v polovině června 2017 apelovala na Centrální banku, aby základní úrokovou sazbu snížila ještě výrazněji. Sazba, společně se silným kursem ISK a aktuálně nízkými výkupními cenami ryb, negativně ovlivňuje hospodaření islandských rybolovných firem. O zaměstnání v sektoru rybolovu není zájem, v důsledku toho se snižují stavy posádek lodí a nová volná místa je velmi obtížné obsadit. Od května 2016 do dubna 2017 bylo v sektoru rybolovu na Islandu zrušeno 300 pracovních pozic.

Výpadek výlovu během zimní stávky alespoň pomohl vyrovnat stav zásob ryb: od r. 1985, kdy začal jejich průzkum, bylo v únoru 2017 v islandských vodách zjištěno nejvíce ryb co do množství i hmotnosti.

Tradiční lov velryb, za který je Island dlouhodobě kritizován, bude podle všech očekávání v r. 2017 realizován jen pro uspokojení domácí poptávky. Státem stanovená maximální kvóta výlovu pro r. 2017 činí 269 plejtváků malých (minke whale) a 175 plejtváků myšok (fin whale). Plejtvák myšok je pro svou velikost tradičně výhradní doménou firmy Hvalur. Její vedení ale nepředpokládá, že v letošní sezóně lov vůbec začne: Japonsko jako hlavní odbytiště si klade nesplnitelné veterinární podmínky pro certifikaci dovozu tohoto masa. Lov plejtváků malých letos realizují dvě lodě v lokalitě Faxaflói a rybáři očekávají výlov okolo 50 kusů, ze dvou třetin pro islandské restaurace, zbývající část pro domácnosti na ostrově.

Nová povinnost islandských firem dokladovat mzdovou nediskriminaci mužů a žen

Jednou priorit nové vlády, kterou se podařilo prosadit už v prvním půlroce působení, je přijetí zákona, který stanoví novou povinnost všem zaměstnavatelům s více než 25 pracovníky vést evidenci, z níž bude průkazné, že zaměstnanci se stejným stupněm vzdělání a stejnou dobou praxe pobírají stejnou mzdu bez ohledu na pohlaví. Povinnost předkládat soupis vyplacených mezd začne v lednu 2018 a dotkne se 1 180 firem a 147 tis. zaměstnanců (tj. 80 % veškeré pracovní síly na ostrově).

Důvodová zpráva k zákonu uvádí, „že rozdíl v odměňování z titulu pohlaví zůstává problémem islandského trhu práce, v posledních letech se rozdíl zmenšuje, ale bez zákonné úpravy by se nezacelil“. V současnosti ženy na Islandu vydělávají v průměru o 14 % méně než muži. Island se stal první zemí na světě, která zákonem ukládá povinnost zaměstnavatelů dokazovat výplatu rovné mzdy bez ohledu na pohlaví. V 63členném parlamentu pro nový zákon hlasovalo 49 poslanců vládních i opozičních stran, proti bylo 8. Zákon podporuje 60 % dotázaných Islanďanů.

Namísto privatizace státních firem vláda doporučuje fond pro budoucnost

Očekávání, že nová pravicová liberální vláda vykročí směrem k privatizaci rozsáhlého portfolia islandských státních firem, se nenaplňují. Ministr financí a hospodářství Benedikt Jóhannesson dne 26. 4. oznámil, že vláda nemá v plánu – na rozdíl od úvah její předchůdkyně – prodat největší energetickou firmu v zemi Landsvirkjun. Naopak z jejich výnosů by měl vzniknout národní „nouzový“ fond.

Fond by mohl být založen v letech 2019 nebo 2020 a ročně by do něj putovalo okolo 10–20 mld. ISK, které by fond investoval a zhodnocoval v zahraničí (analogie s norským ropným fondem). Jmění fondu by bylo určeno pro budoucnost, k čerpání v případě mimořádnosti či nouze (přírodní katastrofa, erupce sopky, epidemie). Do roku 2040 by fond svou velikostí mohl představovat 20 % islandského HDP. Vláda ustavila pracovní skupinu, která má připravit podmínky pro zřízení fondu.

Státní energetická firma Landsvirkjun v letech 2010–2016 vyplatila na dividendách 8 mld. ISK (průměrně 1,5 mld. ISK ročně). Do r. 2020 hodlá společnost dokončit velké investice do nových energetických celků a zároveň splatit dluhy. Se spuštěním nových elektráren po r. 2020 se očekávají zvlášť vysoké dividendy (okolo 15 mld. ISK ročně).

Během jara 2017 probíhala v parlamentu i mimo něj diskuze, zda privatizovat hlavní islandské letiště Keflavík. Stávající terminál dne 27. 4. oslavil 30. výročí od otevření, roční počet odbavených cestujících se za tu dobu zvýšil desetinásobně. Stát by prodejem mohl získat až 200 mld. ISK, které by umístil v rezervním fondu, anebo by z výnosu zlepšil dopravní infrastrukturu na ostrově a modernizoval další vnitrostátní letiště. Dne 1. 6. ministr B. Jóhannesson spekulace uzavřel informací, že privatizace letiště Keflavík není na pořadu vlády.

Současně ministr hospodářství uvedl, že stávající vláda se nehodlá přímo angažovat ve prospěch výstavby dlouho diskutovaného podmořského kabelu pro dodávky elektřiny z Islandu do Velké Británie. Na Islandu probíhá proces změny ústavy, v níž bude nově zakotveno národní vlastnictví přírodních zdrojů a to, že jejich využívání se zpoplatňuje. Není dosud jasné, zda je obecným názorem většiny Islanďanů, že je vhodné energii vyrobenou z vlastních zdrojů vyvážet. Vláda vnímá, že firmy jsou pokládce kabelu příznivě nakloněny, projekt by tedy měl být předmětem komerčních, nikoli státních vyjednávání.

Vláda se zavazuje napomoci snížení emisí skleníkových plynů

Vzdor pověsti země s nedotčenou přírodou nyní Island v probíhající etapě ekonomického boomu svádí boj s emisními cíli. Dynamický rozvoj cestovního ruchu a letecké dopravy vedoucí přes letiště Keflavík brání plnit cíle Islandu jako signatáře pařížské klimatické dohody (snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do r. 2030 ve srovnání s produkcí r. 1990).

Zatímco emise skleníkových plynů jsou v oblasti elektrárenství a topení malé, protože energie pochází z obnovitelných zdrojů, Island se musí soustředit na redukci emisí v dopravě, rybolovu, zemědělství a půdním hospodářství.

Island mj. dováží mnohem více ropy než před krizí r. 2008, a to z důvodu zvýšeného objemu mezinárodní letecké dopravy. Emise CO2 v letecké dopravě na Islandu vzrostly za r. 2016 o 31,3 % a od r. 2013 se zdvojnásobily. Letecká doprava na Islandu v r. 2016 generovala 719 tis. t skleníkových plynů (v r. 2015 to bylo 548 tis. t): největšími znečišťovateli jsou aerolinie Icelandair a WOW Air.

V průmyslu sice emise klesají, úhrnem jsou ale stále vyšší než v letecké dopravě: islandský průmysl v r. 2016 generoval 1 780 tis. t emisí. Tradičně největším znečišťovatelem jsou provozy hliníkáren.

Dne 5. 5. podepsalo šest islandských ministrů prohlášení o spolupráci při tvorbě národního akčního klimatického plánu a přechodu k nízkoemisní společnosti. Vláda hodlá podporovat zavádění elektrického pohonu aut a lodí. Zavazuje se zavést systém daňových incentiv za ekologické postupy v podnikání. Na plán budou dohlížet úřad předsedy vlády a ministerstvo životního prostředí a přírodních zdrojů (dále se podílejí se ministerstva hospodářství, dopravy a zaměstnanosti).

Dne 9. 5. přijal parlament usnesení, kterým vyzývá k dosažení 40% podílu bezemisních silničních vozidel do r. 2030 (resp. 10% podílu do r. 2020); Island by se dle poslanců měl stát „lídrem ve využívání obnovitelné energie ve všech oblastech“. Usnesení zavazuje vládu zabývat se zavedením mýtného na silnicích (proti tomu je 56 % dotázaných Islanďanů) a zřizováním potřebné infrastruktury pro nabíjení elektromobilů. Podle ekologických studií by však k tomu, aby došlo ke splnění pařížských klimatických cílů, by minimálně 60 % všech aut na Islandu muselo být do r. 2030 bezemisních.

Velká modernizace silnic a příměstské dopravy v okolí Reykjavíku

Asociace měst a obcí metropolitní oblasti dne 7. 6. představila finalizovaný projekt Borgarlína. Jedná se o projekt nové, efektivnější příměstské hromadné dopravy v okolí hlavního města Reykjavíku. Rozsáhlý projekt se snaží včas reagovat na růst počtu obyvatel na jihozápadní části ostrova. V Reykjavíku samotném nyní žije 128 tis. lidí, celá metropolitní oblast čítá okolo 200 tis. obyvatel a do r. 2040 má její populace narůst o 70 tis. obyvatel. Včasné zahájení projektu má zabránit dalšímu zhoršení dopravních komplikací a zácp ve špičkách pracovních dnů, které se objevují již dnes.

Základem projektu Borgarlína je rekonstrukce a rozšíření silniční sítě vycházející z Reykjavíku hvězdicovitě do cílových příměstských lokalit Garðabær, Hafnarfjörður, Kjósahreppur, Kópavogur, Mosfellsbær a Seltjarnarnes o celkové délce 57 km. Nově vystavěnou 6–7proudovou silnici mají tvořit 2 vyhrazené pruhy pro autobusy MHD, 4 pruhy pro ostatní automobily (vždy dva pro každý směr) a dále tam, kde to terénní profil dovolí, též 1 pruh pro cyklostezku.

Všechny autobusy začleněné v síti Borgarlína budou bezemisní, poháněné elektromotorem. Páteřní linky příměstské dopravy mají jezdit v intervalu 5–7 minut, každá zastávka bude osazena digitální odjezdovou tabulí. V rámci sítě vznikne 13 přestupních uzlů: už dnes se počítá s jejich umístěním i v lokalitách, kde se nyní nová veřejná bytová výstavba teprve schvaluje. Náklady projektu se odhadují na 62–70 mld. ISK.

Zdroje informací: tiskové zprávy islandské Centrální banky, Úřadu předsedy vlády, Ministerstva financí a hospodářství; informační portály Iceland Monitor, Grapevine, Kjarninn a Iceland News Briefs.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Oslu (Norsko).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek