Islandské ekonomické aktuality v závěru roku 2015

18. 12. 2015 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

Islandské hospodářství i v druhé polovině roku zaznamenává solidní růst. Za I. až III. čtvrtletí r. 2015 stoupl HDP Islandu o 4,5 %. Rozvoj ekonomiky obnáší též vznik řady nových pracovních míst, která vzhledem k velikosti populace často obsazují občané zemí EHP. Na konci listopadu 2015 činila míra inflace 2 % s výhledem na další pokles.

Makroekonomické údaje

Na domácích cenách se pozitivně projevuje pokles cen ropy a dalších surovin společně s posilováním kursu islandské koruny (ISK). Norští ekonomové a také zaměstnavatelé však monetární situaci nepovažují za plně stabilizovanou, obávají se možného oslabení ISK, růstu úrokových sazeb a tím pádem nižší koupěschopnosti obyvatel.

Islandská Centrální banka na svém zasedání dne 7. prosince 2015 ponechala základní úrokovou sazbu ve výši 5,75 % p. a. beze změny. Pro r. 2016 nicméně Centrální banka avizovala, že sazbu zvýší a také že povede přísnější měnovou politiku. Za hlavní problém banka považuje inflační tlaky z důvodu vcelku štědrého nasmlouvaného nárůstu platů napříč profesemi, k němuž letos došlo, před kterým banka marně varovala.

Ekonomické incentivy

Vláda dne 12. listopadu 2015 rozhodla o zřízení dvou fondů na podporu rozvoje cestovního ruchu v regionech mimo hlavní město. Vznikne Fond na rozvoj trhu (Market Development Fund) a Fond na rozvoj linek (Route Development Fund) – oba mají umožnit vyplácení státních dotací na provoz mezinárodních linek na sekundární letiště na Islandu (Akureyri, Egilsstaðir). Z fondů budou moci čerpat islandští i zahraniční dopravci.

Fondy budou otevřeny do konce r. 2017 a stát do nich vloží celkem 300 mil. ISK. Výplata prostředků bude probíhat nikoli před zahájením provozu, ale až po určité minimální době provozování linky. Stát očekává, že investice se vrátí formou odvedených daní a poplatků a samozřejmě ve formě útraty zahraničních cestujících při pobytu na Islandu. Podle studie se dotace zaplatí již při zavedení dvou nových frekvencí týdně.

K privatizaci a prodeji státních energetických (Landsvirkjun) a energorozvodných (Landsnet) firem, podílů státu v bankách a civilního terminálu na letišti Keflavík vyzvala organizace Business Iceland. Podle jejího předsedy Björgólfura Jóhannssona by tím státní pokladna získala na několik let potřebné stamiliardy ISK na investice do infrastruktury země, na zlepšení zdravotnictví, škol a veřejné dopravy. Oficiální reakce na tuto výzvu nevyšla: za současné vlády takto rozsáhlá privatizace není na pořadu dne.

Po rychle zavedeném embargu Ruska na dovoz islandských ryb (z titulu připojení Islandu k sankcím EU za postup Ruska na Ukrajině) během letošního léta sčítají loděnice a konzervárny na Islandu své ztráty. Premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson dne 19. listopadu 2015 uvedl, že na expertní úrovni probíhají jednání s ruskou stranou, na nichž se Island snaží osvětlit asymetrický dopad ruského rozhodnutí.

Ačkoli připojení Islandu k sankcím EU je dle premiéra „pouze symbolické“, dopad ruského rozhodnutí na islandské výrobce je velmi tvrdý. Připustil, že vyjednávací pozice pro Island zůstává „velmi zlá“. Vláda uvážila zapojení Ruska do boje proti ISIL, na druhé straně však Rusko nedodržuje dohody z Minsku a o příměří na Krymu. Island se proto od solidarity s EU v této otázce neodkloní.

Navzdory výzvám a vlastním příslibům vláda dosud nepřijala žádná opatření, jimiž by po uvalení ruských sankcí islandským firmám v odvětví lovu a zpracování ryb kompenzovala propad výlovu a odbytu.

Má islandská koruna budoucnost?

Jakkoli se taková otázka může zdát nezvyklá, je na Islandu přítomna již od nástupu bankovní a hospodářské krize let 2008–2009. ISK vznikla jako měna v r. 1918 a po většinu existence byl její kurs řízen Centrální bankou.

Výjimku tvořily roky 2001–2008, kdy si z výkyvů kursu koruny na volném trhu učinily spekulativní nástroj samy islandské komerční banky. Po jejich krachu stála ISK na pokraji likvidace, před níž ji zachránilo jen stažení z trhu volně směnitelných měn a zavedení kapitálových restrikcí, které mají být zrušeny v r. 2016.

Zatímco výhled, že členství Islandu v eurozóně vytěsní ISK, vzal zasvé rozhodnutím vlády ukončit akcesní rozhovory s EU, v minulosti se několikrát objevil návrh na zavedení kanadského dolaru, což však i sama Kanada odmítala komentovat.

Není tedy dosud zřejmé, jaká měna by mohla ISK nahradit, ale o tom, že koruna v jedné z nejmenších evropských ekonomik je příliš periferní měnou nákladnou na spravování, se vedly debaty po celý podzim. Na kongresu vládní Strany nezávislosti ve dnech 23.–25. října 2015 její předseda a ministr financí a hospodářství Bjarni Benediktsson nechal odhlasovat mj. usnesení doporučující zavedení nové měny na Islandu a zrušení ISK.

Takové usnesení jde přitom proti obsahu koaliční dohody. B. Benediktsson pak 1. prosince 2015 vysvětlil, že úvahy o nové měně pro Island budou namístě až za několik let a teprve tehdy, když bude ekonomika ostrova dostatečně robustní. Pravděpodobným řešením dle něj by pak mohla být měnová unie s eurozónou (bez členství Islandu v EU).

Náklady na správu islandské měny se odhadují na 11–29 mld. ISK ročně. Vlastní měna někdy může dle B. Benediktssona zatěžovat zahraniční obchod (nutnost konverze měn atd.), na druhou stranu ale autonomní monetární politika dovolila Islandu rychle se vymanit z hospodářské a finanční krize.

Úvahy o nahrazení ISK podpořilo například zjištění, že z 25 největších firem na Islandu jen 9 obchoduje a účtuje v ISK; ostatní používají přímo USD či EUR (rybářské firmy účtují v EUR, hliníkárny a energetické firmy v USD) vzhledem k tomu, že většina jejich obchodních transakcí se uskutečňuje v zahraničí.

V podzimním průzkumu veřejného mínění by 53 % dotázaných Islanďanů neváhalo přijmout pro ostrov novou měnu bez ohledu na to, že Island nyní do eurozóny nesměřuje; 47 % je pro zachování ISK.

Rybolovné kvóty, zachování zákazu dovozu čerstvého masa

Island letos opětovně stojí stranou vícestranných jednání o rozdělení kvót na výlov ryb v severním Atlantiku. V Londýně se v týdnu od 23. listopadu konalo další kolo jednání EU, Norska a Faerských ostrovů, v jehož rámci si tyto země rozdělily 84,4 % celkové kvóty na makrely, sledě a tresky pro r. 2016 (896 tis. t), zbývajících 15,6 % tedy má připadnout Islandu, Rusku a Grónsku.

Island proti takovému rozhodnutí a své nepřítomnosti na jednání ostře protestuje, současně však realisticky nevidí prostor k revizi dohody. Po londýnském jednání zvláště vnímal „zradu“ Faerských ostrovů, které se připojily k dohodě bez ohledu na absenci Islandu. Jedním z protestních návrhů, dosud dále nerozvíjených, je, aby Island vypověděl dohodu o autorizaci velikosti výlovků, kterou má sjednánu s Norskem a Faerskými ostrovy, a naopak nové sjednání dohody o rybolovných kvótách s Grónskem.

Protože Island nebyl zahrnut do vícestranné dohody, stanovilo islandské ministerstvo zemědělství autonomně kvótu na výlov tresky (blue whiting) pro r. 2016 ve výši 125 984 t. Vycházelo přitom z matice používané pro 6strannou dohodu uzavřenou v r. 2006 (EU, Island, Norsko, Rusko, Faerské ostrovy, Grónsko) a respektuje doporučení ICES pro r. 2016.

Počátkem prosince 2015 ministerstvo zemědělství v rámci probíhajících jednání se EU o obchodu se zemědělskými výrobky potvrdilo, že Island nemíní zrušit zákaz dovozu čerstvého masa ze zemí EHP. Nadále platí pouze možnost dovozu masa mraženého a toto opatření míní Island zachovat, i pokud dojde k opačnému výroku Soudu ESVO, u něhož v říjnu 2015 podal Dohlížecí orgán ESVO (ESA) žádost o rozhodnutí ve věci zrušení islandského embarga.

Stát na případné penále vyčlenil v prosinci 2015 předem částku 13 mil. ISK. Podle evropských kritiků zákaz dovozu čerstvého masa poskytuje konkurenční výhodu islandským řezníkům a chovatelům, oficiálním zdůvodněním Islandu je ochrana před zavlečením veterinárních chorob, které se na ostrově nevyskytují.

Island a Konference OSN o změnách klimatu 2015 (COP 21)

Vedoucím delegace Islandu na COP21 byl premiér Sigmundur Davíð Gunnlaugsson. Věřil v úspěch jednání, neboť na rozdíl od předchozích summitů byla do problematiky podstatně více vtažena veřejnost, která od státníků očekávala uzavření závazné dohody. Odborným vedoucím islandské delegace byl Hugi Ólafsson, vrchní ředitel sekce moří, vody a klimatu v Ministerstvu životního prostředí a přírodních zdrojů.

V souvislosti se summitem vláda upřesnila plán, jak Island splní závazek na snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do r. 2030. Mezi hlavní incentivy patří urychlení sadby rostlin a stromů a podpora nákupu elektromobilů.

Předseda Národní asociace ochrany životního prostředí Snorri Baldursson plán vlády kritizuje za jeho selektivnost. Nebere totiž v úvahu, že v rámci industrializace ostrova hodlá vláda subvencovat výstavbu dvou až tří nových hliníkáren na Islandu: po jejich spuštění by emise CO2 na Islandu ve srovnání se stávajícím stavem (4,5 mil. t CO2 ročně) vzrostly o 20 %.

Geotermální energetické bohatství Islandu však dle jeho správců může významně napomoci environmentálním cílům v evropském měřítku. Hörður Arnarson, předseda představenstva státní islandské elektrárenské společnosti Landsvirkjun, která je monopolním výrobcem elektřiny na ostrově, dne 9. 12. uvedl, že Island může snížit produkci skleníkových plynů v evropských zemích tím, že jim zpřístupní k využití své energetické zdroje.

Konkrétním projektem, o němž se nyní jedná, je pokládka kabelu pro dodávku elektřiny z Islandu do Velké Británie. Podle H. Arnarsona by množství dodávané elektřiny postačovalo k tomu, aby bylo možné odstavit britské uhelné elektrárny. Množství emisí, které by se tím snížilo v Británii, by bylo rovno veškeré současné produkci skleníkových plynů na Islandu.

Doprava na poloostrově Reykjanes

S dynamickým rozvojem Reykjavíku a rozrůstáním metropolitním oblasti se zvýrazňuje důležitost kvalitní dopravní obslužnosti v rámci celého poloostrova Reykjanes. Mezníkem bylo dokončení první islandské dálnice č. 41 (Reykjanesbraut) vedoucí z Keflavíku do Reykjavíku v r. 2008.

Asociace obcí v reykjavické metropolitní oblasti dne 14. 12. oznámila, že zahajuje jednání s developerskými firmami o výstavbě elektrifikované vysokorychlostní železnice vedoucí z letiště Keflavík do Reykjavíku. Zájmem je uzavřít dohodu o podmínkách výstavby již v lednu 2016. Odhadované náklady činí 105 mld. ISK. Při uvažované maximální rychlosti 250 km/h by se doba cesty z letiště do Reykjavíku ze současných 45–55 minut jízdy po dálnici zkrátila na 15–18 minut vlakem.

Přístav v pátém největším islandském sídle Reykjanesbær, který je důležitý pro přepravu hliníku, čelí od října 2015 hrozbě uzavření. Přístav je ve 100% vlastnictví obce, která na jeho modernizaci čerpala půjčky, jež nyní nezvládá splácet vzhledem k celkovému zadlužení. Dluh obce dosáhl 40 mld. ISK a její vedení neúspěšné požádalo o odepsání čtvrtiny dluhu. Věřitelé vyhověli alespoň žádosti o odložení splátky za půjčky vážící se k přístavu a poskytli čas pro nalezení zdrojů splátek.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Oslu (Norsko).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek