IT byznys 2014: Bezpečnost, cloud a velká data

24. 4. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Pojmy jako cloud computing, velká data a internet věcí otevírají nové obzory stran produktivity podnikání – a zároveň do světa byznysu přinášejí nová rizika. Co to znamená či zanedlouho bude znamenat pro firmy?

IT byznysDo prostředí IT, jemuž donedávna neomezeně vládli velcí výrobci, přinesl výraznou změnu cloud computing, tedy stav, v němž členové počítačové sítě sdílejí funkce hardwaru umístěného pouze na jednom konkrétním místě. Případně dokonce může takto fungovat virtuální hardware, počítačový program, jenž dotyčnou funkci simuluje.

Americký časopis Forbes zveřejnil na začátku února výsledky průzkumu, jenž sledoval, co mají při využití cloudu firmy (a jejich CIOs, šéfové přes informační technologie) nejvíce na srdci. Zjistil, že firmám nejde tolik o jednotlivé technologie jako o možnost nabízet – a účtovat – co nejkonkrétnější služby. „Jsou lidé, kteří rádi využívají špičkovou výbavu, ale právě tolik jich raději sáhne po neznačkovém výrobci sdíleného hardwaru, aby ušetřili,“ píše Forbes a dodává, že nárůst očekává právě v druhé kategorii.

A jak moc se cloudové řešení hodí pro vaši firmu? „Primární výhodou cloudových řešení je jejich standardizace, opakovatelnost, škálování a tím i efektivnější provoz. Firma či instituce využívající cloud totiž platí pouze za infrastrukturu a software, který reálně využívá,“ vysvětluje Petr Leština, který je odborníkem na cloud computing v IBM Česká republika.

Podle něj je vždy zapotřebí zvážit ICT prostředí dané firmy a jeho vhodnost pro cloudové řešení. „Na začátku je důležité jasně si určit vhodný implementační model daného prostředí. Například pokud srovnáme privátní cloud s veřejným, je nezbytné vědět, že privátní cloudové prostředí nedosáhne tak vysoké úrovně pružnosti a elasticity vůči novým požadavkům,“ říká Leština.

I z cloudu se může zablýsknout…

Otevřenost cloudu a jeho verzatilita přinášejí pochopitelně kromě výhod i rizika. První z nich je trochu nečekaně problém s vymazáváním nepotřebných, či dokonce citlivých dat. Dokud jste měli odeslaný mail uložený ve svém počítači, a když jste jej vy i adresát smazali, nikdo už jej nikdy nenašel. Dnes to tak jednoduché není. „Teď mám e-mailovou zprávu na PC v práci i doma, v mobilním telefonu, iPadu i iPodu. Když ji chci smazat, kdo mi zaručí, že zmizela odevšad?“ klade si otázku Kim Vaisanen, šéf firmy Blancco, která si na podávání právě takových záruk vystavěla živobytí.

Cloud computing samozřejmě podobná rizika skutečně zahrnuje. „Teoretická právní rizika cloud computingu jsou nesmírná. S daty a procesy se pracuje vlastně v blíže neurčeném virtuálním prostoru a v témže virtuálním prostoru se pohybuje řada dalších subjektů, které vůči podnikateli nejsou v žádném smluvním vztahu, a mohou být dokonce v konkurenčním postavení, je určitě riziko zcela zjevné,“ řekl Komoře advokát Martin Maisner z právní firmy Rowan Legal. Přední český odborník na právo informačních technologií si nemyslí, že by bezpečnostní problém cloudu mohl odvát vítr jako skutečný mrak.

Vše už tu jednou bylo

Samotný cloud computing do jisté míry kopíruje vývoj v oblasti softwaru. Nejstahovanějším kusem softwaru na světě je podle poradenské firmy Accenture program Java, jejž prodává společnost Oracle. Ta zadarmo aktualizuje důležitý doplňkový software JVM (Java Virtual Machine), jenž zaručuje, aby Java fungovala na všech možných platformách a různých operačních systémech stejně. Zároveň si však firma účtuje opakované licenční poplatky za použití originálního programu.

S tím se dlouho nedalo nic dělat: kdo chtěl fungovat, musel Oraclu platit; však se také vlastník firmy Larry Ellison pravidelně umisťuje v první desítce žebříčků nejbohatších lidí planety. To se však může radikálně změnit s nástupem firmy Azul Systems, jež přišla s programem zvaným Zulu: ten nabízí stejný produkt JVM jako Oracle, ovšem na rozdíl od proprietárního originálu pochází z otevřeného zdroje, kdy kódování softwaru je veřejnou dostupnou informací. A ještě drobnost: produkt Azulu je zadarmo. Firma zaručuje deset let kompatibility své JVM se všemi jejími staršími verzemi a doufá, že bude vydělávat na zákaznickém servisu. Je to model, který dobře znají výrobci žiletek: holítka dáváte hluboko pod cenou a účtujete si za žiletky.

Jak to, že tedy Azul Systems se svým produktem svého konkurenta Oracle již dávno nepřeválcoval? Zaprvé, s kompletní nabídkou přišla firma až letos v lednu; zadruhé, jak cituje britský list Financial Times CEO Azulu Scotta Sellerse, lidé jsou zvyklí používat, co znají. „Ještě nikdy nikdo nepřišel o práci kvůli tomu, že koupil do firmy software od Oraclu,“ říká Sellers.

Zločin on-line

Jestliže problematika cloudu oslovuje jen část firem a podnikatelů, týká se internetová zločinnost prakticky každého z nich. Podle Accenture stojí kyberzločinnost spotřebitele ročně 110 miliard dolarů a zasáhne půldruhého milionu lidí denně. Má nespočet podob: od zneužití kreditních karet přes narušená hesla bankovních účtů až po malware ve smartphonech.

Greg Day, šéf firmy Symantec zajišťující on-line bezpečnost, má trojí vysvětlení pro takový rozmach kyberzločinnosti. Zaprvé, je tu etický rozměr. „Obrat babičku o dvacet dolarů na ulici je leckomu hloupé,“ řekl britskému týdeníku Th e Economist. „Ale když se vloupáte na účet neznámé paní Johnsonové, netušíte, kdo to je. To se pak krade snáze.“

Druhým důvodem je úspora z množství, jíž kyberzločinci rádi využívají. Day zmiňuje úspěšný podfuk ruské provenience. Jeho autoři nechali automaticky nainstalovat v napadených počítačích malware, jenž stroje zamkl poté, co jejich uživatel navštívil určitou pornostránku. Potom se mu na obrazovce objevila falešná policejní výzva k zaplacení určité částky, obvykle pod 100 dolarů. Zhruba tři procenta vyjukaných uživatelů raději zaplatilo.

Viníci nebyli dopadeni. „Vystopovat jde všechno, ale záleží na tom, kolik tomu chcete věnovat času a energie,“ říká Day. A v tomto případě nese část viny i naivita uživatelů: polovina z respondentů studie firmy Accenture například nevěděla, že i smarpthony mohou být napadeny.

„Je evidentní, že žádná technická nebo administrativní opatření nejsou zárukou absolutní bezpečnosti; co jeden člověk vymyslí, jiný překoná. Podnikatel proto musí pracovat s kalkulovaným rizikem,“ říká právník Maisner. A jak se takové riziko kalkuluje? „V budoucnu se bude pracovat s jinými cenami, s jinými zajišťovacími instituty a jiným pohledem na pojištění a zajištění. Obchodní vztahy i podnikání samo bude nutné jinak právněstrukturovat.“

Jak na velká data?

Pokud vaše firma vidí potenciál ve využití obrovského množství údajů o spotřebitelích, které o nich v elektronické podobě kolují on-line, připravte se, že budete muset sáhnout hluboko do kapsy. Proč? Abyste zaplatili člověka, který ona data dokáže setřídit a zanalyzovat tak, aby to mělo marketingový efekt. Podle možná trochu zbrklého tvrzení amerického deníku Wall Street Journal je datový analytik „nejvíce sexy“ povolání pro 21. století; v USA dostává 140–190 tisíc dolarů ročně, což odpovídá trojnásobku tamního mediánového platu.

A k čemu všemu jsou taková „velká data“ dobrá? Poradenská firma McKinsey&Company identifikovala šest základních typů činností, v nichž se big data využívají nejčastěji. Jsou to:

  1. Sledování pohybu v čase a prostoru; umožňuje například dodávat reklamu podle fyzické přítomnosti spotřebitelů nebo při managementu dodavatelských řetězců.
  2. Posílení situační orientace. Pomáhá například při identifikaci směru, z nějž přichází hluk, což může usnadnit likvidaci teroristů-střelců v hustě zalidněném prostoru.
  3. Senzorická analýza rozhodování. Usnadňuje lidské rozhodování pomocí vizualizace dat (například vytvářením trojrozměrných vizualizací při plánování výstavby na ropných polích).
  4. Optimalizace procesů. Automatická kontrola uzavřených systémů (například bezdrátová čidla mohou řídit běh vápenky).
  5. Optimalizace spotřeby. Zkvalitňuje řízení spotřeby energie; například chytré měřiče mohou měnit kapacitu firemní elektrické sítě za účelem celkového snížení spotřeby energie.
  6. Vytváření autonomních systémů. To je zatím v plenkách; známým příkladem takového systému ve stadiu vývoje je automatické řízení automobilů na dálnici.

Důsledné využívání „velkých dat“ ale není nic jednoduchého nejen po technické, nýbrž i třeba právní stránce. Právník Maisner varuje před předčasným optimismem: „Rozdíl mezi kategoriemi Data a Big Data je totiž jako mezi energetikou a jadernou energetikou. Náklady, organizace, marže a odpovědnost se násobně liší. Pokud by nebyl sjednán odlišný rámec například v oblasti odpovědnosti, nebylo by vůbec reálné se v této oblasti podnikatelsky angažovat.“

Matrix budoucnosti

Zcela jednoznačně patří do sféry hudby budoucnosti pojem „internet věcí“ případně „internet všeho“. Popisuje stav, v němž je každý fyzický předmět digitálně podchycen a je schopen komunikovat s ostatními předměty například prázdný kávovar si sám řekne o doplnění kávy, vyšle patřičný signál a prodejce kávy na něj stejně automaticky zareaguje; naneštěstí už však za vás nikdo automaticky nezaplatí).

Jako první přišel s internetem věcí britský průkopník technologických inovací Kevin Ashton v roce 2009. „Nejdůležitějšími routery informací jsou lidé. To je problém, protože lidé vykazují jen omezenou pozornost, mají málo času a jejich reakce nejsou zrovna přesné – nejsou zkrátka ve sběru dat nějak zvlášť dobří. (…) Nemůžete se najíst kilobajtů. Myšlenky a nápady jsou fajn, ale fyzické věci jsou mnohem důležitější.“ Pokud to někomu zní jako fantaskní pokračování filmové série Matrix, není daleko od pravdy.

Převzato z časopisu Komora
Autor: Daniel Deyl

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek