Jak hledat talenty a jak s nimi zacházet: Hýčkejte si svoje hvězdy

31. 7. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Hvězdy jsou odlišné, chovejte se k nim podle toho. Že byste se měli chovat ke všem stejně? Jistě že neměli! To je totální blábol. Nejdůležitější je hlídat si, aby práce vašich nejlepších pořád přinášela zajímavé výsledky.

Přijímat nové lidi je samozřejmě zábava. Nejtěžším úkolem vaší práce je zabezpečit spokojenost nejdůležitějších zaměstnanců – hlavně těch hvězdných – a dokázat z nich dostat to nejlepší. Jde o ono pravidlo Reda Auerbacha a Billa Russella o šálku čaje během tréninku. Hvězdy jsou odlišné, chovejte se k nim podle toho.

Mnozí lidé v tuhle chvíli namítnou, že byste se měli chovat ke všem stejně. Jistě že neměli! To je totální blábol. Pokud byste tohle pravidlo dodržovali se vším všudy, pak byste všem platili stejně peněz a z vaší firmy by se stalo jedno šťastné socialistické pracoviště, čili řečeno s Garrisonem Keillorem, radostné místo, „kde jsou naprosto všechny děti lehce nadprůměrné“.

Ti s nejmenším talentem by například měli stejné smlouvy jako ti nejtalentovanější a vy byste většinu svého času obětovali na opravování špatné nebo průměrné práce. Vaši zákazníci by se poohlédli po něčem jiném. Tak si přestaňte lhát do kapsy. Za prvé – je zcela v pořádku chovat se ke hvězdám jinak. Mnozí lidé to možná nepochopí, ale těm s opravdovým talentem to bude jasné a budou se snažit si takové zacházení zasloužit.

Ti ostatní ať si jdou nebo ať si klidně stěžují. I to je v pořádku. (Když jsem ještě byl mladý reportér, všiml jsem si, že s hvězdami se nakládá trochu jinak. Chápal jsem to. Proč bych, sakra, vůbec měl chtít šplhat po potravním žebříčku, pokud by z toho neplynuly žádné výhody? Navíc, právě tito lidé také udělají většinu práce.)

vsechnyNemluvím teď o dovolené navíc, hodinách v posilovně ani o strkání peněz do kapsy. (I když, jak jsem si teď představil tu třetí možnost…) Obvykle své nejlepší lidi udržíte spokojené díky méně kontroverzním prostředkům, jako je práce z domova, sem tam nějaká úleva z pracovní doby nebo třeba hezčí kancelář. Nejdůležitější je hlídat si, aby jejich práce pořád přinášela zajímavé výsledky.

Pokud to tak je, pak je mi to jedno. Vaše hvězdy odvádějí nejlepší práci, obvykle jsou nejpilnější ze všech, podílejí se na projektech nejvyšší obtížnosti. Navíc je jich na pracovním trhu nedostatek. Většinou na něm najdete hlavně lidi, kteří mají pouze určitou úroveň talentu – a těch si můžete přivést kdykoliv tolik, kolik chcete.

Existují ale určité hranice, tak jako ve všem. „Jakmile slyším slovo ,hvězdaʼ, začnu se ošívat,“ tvrdí Scott Pioli, generální manažer Kansas City Chiefs. Scott měl hodně co mluvit do složení týmů z Nové Anglie, které se čtyřikrát zúčastnily Super Bowlu, takže o tom, jak se chovat k přecitlivělým talentům, něco málo ví. Chováte se ke hvězdám jinak než k ostatním? Pioli má na to zcela jasný názor. Finanční složka je to nejjednodušší. Skoro každý chápe, že někteří lidé mají větší výplatu, protože dokážou odvést více práce než ostatní. Ale tím také pro Pioliho rozdíly mezi hvězdami a ostatními končí.

Toto jsou základní rady, jimiž se každý může řídit. „Nechcete přece stvořit kastovní systém,“ vysvětluje Pioli. „Všechno ostatní se musí důsledně držet v rámci pravidel. Existují základní věci, jimiž se všichni musí řídit,“ pokračuje. „Tvrdě pracovat, být dochvilný… v tomhle prostě nemůžete dělat kompromisy.“

Mít své talenty pod dohledem

Na svoje „jedničkové“ hráče ale někdy musíte být přísní, a to je občas ošemetné. Ačkoliv se musíte ke svým hvězdám chovat dobře, nesmíte dopustit, aby vám přerostly přes hlavu. Můj syn je talentovaný lakrosový brankář a ví to o sobě. Jednou jsem zašel za jeho trenérem a požádal ho, aby mu pohrozil, že ho nepostaví do zápasu, pokud nebude mít hotové domácí úkoly.

„Tohle my ale nechceme,“ řekl mi trenér. „Potřebujeme ho.“ Hm, tak nic. (Neříká se pořád dokola, že škola by měla stát na prvním místě?) Tak co ho třeba párkrát vyhodit z tréninku? On hrozně rád trénuje, věřte nebo ne. „Ne,“ řekl na to trenér. „Potřebujeme ho i v tréninku.“

Se svými hvězdami můžete skončit na podobném „území nikoho“. Někdy je třeba drsně jim škubnout vodítkem. Sloupkař v The Boston Globe jednou odmítl ve svém článku provést změny, které jsem po něm chtěl. Řekl jsem na to: „Fajn, nech to, jak to je. Ale já to do tohohle čísla dávat nebudu.“ Do té doby mu nikdy nikdo jeho sloupek nevyhodil. Jen pár lidí se na něj odvážilo sáhnout. Byl v takovém šoku, že s těmi změnami souhlasil.

Další talentovaný chlapík, který se začínal vzpírat, se pokoušel ohánět jménem šéfa z nejvyššího vedení společnosti, jako by mu to snad mělo pomoci dosáhnout svého. (Tohle je nejhorší. V žádném případě nedopusťte přebíjení se jmény. Pokud by to pokračovalo, někdo musí odejít.) Musel jsem mu vysvětlit (čti: seřval jsem ho), že to já tady budu rozhodovat, ať už si jeho domnělý kamarád z nejvyšších míst myslí cokoliv. Jinými slovy: nikdo nestojí nad zákonem.

Scott Pioli z Chiefs v podstatě tvrdí, že každý si musí zvolit svůj způsob. Ať už se staráte o spokojenost svých hvězd jakýmkoliv způsobem, musíte to dělat otevřeně, ne za zády ostatních hráčů, jejichž ego byste se tím pokoušeli chránit. Více peněz? Pravidlo Billa Russella? Pěkně všem na očích. „Pokud se to pokoušíte skrývat,“ říká Pioli, „snižujete vlastní důvěryhodnost.“

Jiná úvaha o přijímání lidí

Když jsem poprvé volal Jimu Collinsovi, který se proslavil knihou Good to Great,* měli jsme spolu mluvit o krizovém managementu.  Nakonec se ale naše konverzace stočila k otázce toho, jak přivést ty správné lidi * Pozn. překl.: Česky vyšlo jako Jak z dobré firmy udělat skvělou, Grada, 2008. (zčásti proto, že když se Jim zabýval studiem největších firem, tak se na toto téma nezaměřil – a on nikdy nepíše o něčem, co nemá podepřené výzkumem).

Nalézt ty správné znamená hledat lidi, kteří nejen že mají talent, ale také vyhovují vašim potřebám, z nichž některé nemůžete předvídat. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Jak Jim zdůrazňuje, ani dobří vedoucí pracovníci nemohou předvídat budoucnost. Nemohou vědět, k jakým situacím může dojít. Ale jak říká Collins, „musíte být připraveni na to, co nemůžete předvídat“.

Pokud Collinse znáte, pak víte, že rád leze po skalách. Každý rozhovor s ním nakonec skončí u tohoto tématu. „Je to metafora všeho,“ říká Collins. Nerad to říkám – zčásti proto, že nemám rád tohle manažerské filozofování –, ale něco na tom je. Jim měl přítele, který zlezl Emperor Face, což je část hory Mount Robson v kanadských Skalnatých horách. To se nepovedlo nikomu dalšímu celých třicet let.

Zeptal se svého přítele: „Tam nahoře před tebou nikdo nebyl, nevěděl jsi, co má pro tebe ta hora přichystáno. Led, sníh, padající kamení. Ale ta výzva byla tak velká, že se nedalo couvnout. Jak ses na to připravil?“ Jeho přítel odpověděl: „Pochopil jsem, že ta naprosto nejdůležitější věc byla volba partnera… Sečetl jsem sumu našich schopností… a zjistil jsem, že bychom měli být schopni vyrovnat se se vším, co nám ta hora nadělí.“

Jak říká Collins, existuje spousta věcí, které dělají génia obchodu. Ale „schopnost nalézt správného člověka pro správnou činnost“ je skoro ta nejdůležitější. Spousta toho spočívá v odhadnutí, jaký typ schopností budete v průběhu času potřebovat. Ruku na srdce, spousta toho se odhadnout nedá. Většinou jde o to, nalézt lidi, kteří jsou schopni „vyrovnat se s čímkoliv“. Collins říká: „Já sám nevím, jak to chodí na poušti, takže potřebuji někoho, kdo se na poušti vyzná.“

Tak to je. Při mé práci nikdy nevíte předem, o čem se bude psát. Ale víte, že budete muset psát texty, na které potřebujete mít autory schopné konfrontace s mocnými silami v politice, obchodu nebo obojím. Potřebujete mít novináře, kteří mají pevnou vůli a nebojí se střetu. Za jeden z nejprozíravějších personálních přesunů považuji chvíli, kdy můj šéf Andy Serwer hledal člověka, který bude mít na starosti webovou stránku Fortune. Netušil, s čím vším se bude ten člověk muset vypořádat, ale bylo mu jasné, že potřebuje jak zdatného novináře, tak člověka obeznámeného se vším možným, co se týká digitálních médií.

Přišli jsme s Danielem Rothem, autorem a editorem z Wired, který dříve ve Fortune pracoval. Byl mladý, ale ne příliš mladý. Vyznal se v digitálním světě. Už jednou pracoval jako editor ve Fortune. A co je důležitější, byl to novinář, který chápal základní východisko Fortune – bystré analýzy a svižně psané texty o dobře prozkoumaných tématech.

Ve chvíli, kdy byl přijat,  se Fortune rozhodl vytvořit edici, kterou bude možné stahovat na nový iPad od Apple. Získali jsme správného člověka – Dana Rothe. A teď – Andy přece netušil, že budeme dělat Fortune pro iPad od Apple. Ale věděl, že potřebuje člověka, který má v sobě jak buňky na digitální věci, tak i DNA časopisu Fortune. Andy nevěděl, co se stane v poušti, ale znal člověka, který se s tím dokáže vypořádat.

Text je součástí knihy Všechny vyhodit nemůžete, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek