Jak měřit výkonnost podniku v časech krize

2. 2. 2010 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Výkonnost podniku se měří mnoha a mnoha rozličnými metodami, z nichž některé jsou v podstatě velmi jednoduché, jiné naopak neobyčejně sofistikované a složité jak teoreticky, tak i matematicky. Hluboká krize let 2008 a 2009 však znamená nespornou změnu pohledu na věc a můžeme ji nazvat změnou naprosto pragmatickou.

Úvodem

Je celkem jedno, jakého poměru mezi ziskem a kapitálem či jaké hodnoty kteréhokoliv jiného kritéria firma dosahovala, nyní jsou podstatné pouze tři klíčové otázky.

Z toho je jedna na první pohled velmi banální, zbylé také nejsou žádnou novinkou nebo překvapením – dohromady však jejich seriozní zodpovězení dává zcela komplexní obraz situace podniku v jeho nejtěžších chvílích:

  1. Je společnost schopna přežít?
  2. Je společnost schopna v čase krize udržet či zvýšit svůj podíl na trhu (nikoliv tedy výši tržeb, ale postavení vůči konkurenci)?
  3. Je společnost schopna udržet kladné cash flow?

O nic jiného v hluboké depresi nejde.

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Prof. Ing. Eva Kislingerová CSc.

Podstata problému výkonnosti

Výkonnost je jednoduché české slovo, které v prostředí ekonomiky nebo průmyslu značí schopnost jednotky dosahovat určitých výsledků srovnatelných na základě určitých daných kritérií s výsledky jiných jednotek. Tyto výsledky se jaksi z principu rozumí jako výsledky vyjádřitelné v kladných hodnotách. Výkonnost je navíc pokládána za schopnost dosahovat takových výsledků po určitou dobu.

Samo slovo se může vztahovat k řadě konkrétních příkladů, nicméně ve spojení s pojmem podnik pochopitelně do značné míry ztrácí svou konkrétnost. Výkonnost podniku totiž naráží na jeden základní problém a tím je, jak ji měřit, jak ji objektivizovat. Navíc samozřejmě platí, že na výkonnost lze nazírat z různých osobních úhlů a pohledů a tedy toto slovo bude mít jiný obsah pro majitele společnosti, jiný pro zaměstnance, jiný pro konkurenta, jiný pro manažera podniku.

Zjednodušeně řečeno, mohli bychom například tvrdit, že pro majitele akcií podniku X je jediným zajímavým měřením výkonnosti podniku vývoj ceny jeho akcií na trhu a tedy vývoj zhodnocení nebo znehodnocení podniknuté investice. Manažera firmy budou zajímat ta kritéria, na jejichž splnění jsou závislé jeho bonusy, odměny, podíly na zisku a podobně. Bude tedy usilovat primárně o to, aby firma plnila tyto požadavky, a tím aby vznikal jeho individuální nárok na „podíl na hospodaření společnosti“.

Poskytovatel půjčky bude požadovat zase jiné hodnocení výkonnosti – pravděpodobně ho bude zajímat dlouhodobý průběh cash flow a ziskovost firmy tak, aby měl zajištěné jak splácení úroků, tak i jistiny.

Pro všechny tyto potřeby jsou vypracovány příslušné postupy a metody, které s větší nebo menší jistotou a přesností měří příslušné poměry a vztahy. Jak je notoricky známo, především v posledních dvaceti letech jsme byli svědky určitého ústupu od tradičních interních finančních kritérií úspěšnosti či výkonnosti firny, jakými jsou například zisk, tržby z prodeje vlastního zboží, služeb, a vztah zisku před zdaněním k tržbám či rentabilita aktiv. Lze si totiž relativně snadno představit společnost, jejíž zisk před zdaněním vzrostl v roce A o 5 procent a v roce B o sedm procent, jehož rentabilita aktiv v obou obdobích rostla a i jinak vykazoval samé zajímavé číselné výsledky, přesto bychom o něm mohli říci, že jeho vedení nepracovalo dobře a postupně vede společnost ke zkáze.

Stačilo by, aby zisk před zdaněním celého trhu (konkurenčního prostředí) rostl o deset procent a můžeme směle tvrdit, že naše společnost výhledově asi nedopadne dobře, pokud nebude vyměněno vedení. Stejně tak, když naše teoretická firma prodá o dvě procenta více, zatímco trh se zvětší o deset procent, pak jde o cestu do nicoty.  Proto byla finanční vnitřní kritéria nahrazena do jisté míry tržním srovnáním postavení firmy, které dává objektivnější obraz o skutečnosti z hlediska možností tržního prostoru.

Obrázek: Ukazatele tržní výkonnosti

Obr. 1: Ukazatele tržní výkonnosti

Zdroj: Best R.J.:Market-Based Management: Strategies for Growing Customer Value and Profitability, 4th Ed., 506 s.

Jak vidíme, toto srovnání je zaměřeno do značné míry marketingově a pochopitelně se na některé typy a odvětví průmyslu hodí pouze omezeně. Například u divizí silničního nebo železničního stavitelství velkých společností, které mají dejme tomu sedmdesát nebo osmdesát procent zakázek od státu (tedy jednoho zákazníka), dalších patnáct od jiného (například velké město, jako je Praha) a teprve zbytek je rozptýlen mezi několik málo klientů, jsou některá tato kritéria zmatečná – to však pouze částečně omezuje platnost takovýchto kritérií, v žádném případě to neznamená jejich negaci nebo zpochybnění.

Podobně se objevila ekonomická přidaná hodnota EVA jako určitý pokus objektivizovat vnitřní finanční ukazatele a dodat jim znovu vážnost. Tento ukazatel byl zhruba na konci osmdesátých let vytvořen pracovníky společnosti Stern Stewart & Co., což je newyorská konzultační společnost. Obecně používaný pojem EVA je pak zkratkou z Economic Value Added, čili z anglického ekvivalentu českého pojmu ekonomická přidaná hodnota. EVA je definována jako provozní výsledek hospodaření po zdanění snížený o vyplacenou „odměnu“ věřitelům (úroky plus jistina) i vlastníkům (dividenda), tedy sníženou o „náklady kapitálu“.  Pochopitelně úspěšným je ten podnik, který dosáhne EVA v plusových číslech. Jednotlivé firmy se pak dají relativně snadno srovnávat podle jednoho finálního čísla, přičemž toto číslo do jisté míry komplexně popisuje stav firmy a to i včetně vztahu majitelů k ní. Ovšem i EVA – stejně jako všechna zjednodušení – má svoje značné problémy v aplikaci, například je potřebné se vyrovnat s řadou účetních problémů.

Avšak EVA a její rozšířená aplikace MVA (Market Value Added – tržní přidaná hodnota) nesporně alespoň částečně napravují některé nedostatky jiných metod, například ukazatele rentability vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity), který byl jeden čas neobyčejně oblíbeným srovnávacím principem. Avšak s poklesem využívání vlastního kapitálu a s rozšiřováním financování s pomocí kapitálu cizího (úvěry) ztratil do určité míry smysl – či přesněji, stal se v mnoha konkrétních případech dosti matoucím údajem (ROI přirozeně roste s vyšším užitím cizích zdrojů).

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Prof. Ing. Eva Kislingerová CSc.

Výkonnost jako fyzická vlastnost

Jmenovali jsme tyto dva myšlenkové proudy v otázkách měření výkonnosti jako východisko k další úvaze, nyní ale také poslouží pro ilustraci, jakými cestami se v této oblasti ekonomie úvahy vyvíjejí a kam směřují. V obou případech vidíme, že jde o reakci na potřeby praxe a především o reakci na vývoj moderní ekonomiky. Neboť jak  benchmarking, čili srovnávání účastníků trhu podle stejných klíčových kritérií, tak i EVA, vycházejí v principu ze stejné myšlenky, totiž z potřeby získat určitý objektivizovaný pohled na výsledky společnosti. V prvním případě je objektivita dána srovnáním s konkurencí a tržním srovnáním vzájemných vztahů, v případě druhém pak objektivizací nákladů kapitálu a jeho přesným odražením vůči zisku.

Pokud se vrátíme k třem otázkám položeným zpočátku našeho zkoumání, pak odpověď na otázku první (Je společnost schopna přežít?) můžeme najít právě na základě vzájemných srovnání finančních ukazatelů s konkurencí a na základě EVA. Jestliže firma zodpoví kladně otázku dvě (Je společnost schopna v čase krize udržet či zvýšit svůj podíl na trhu – nikoliv tedy výši tržeb, ale postavení vůči konkurenci?), pak je s velkou pravděpodobností kladně zodpovězena i ona otázka první.

Jestliže tedy při srovnání takových ukazatelů, jakými jsou zisk před zdaněním nebo tržby z prodeje, předčí naše společnost za prvé ve vývojovém trendu a za druhé v těchto hodnotách vztažených k celkovému objemu vlastního i cizího kapitálu svou konkurenci, je velmi pravděpodobné, že z krizového období vyjde jako vítěz – pokud však neznamená recese zánik v podstatě celého daného odvětví v konkrétním regionu. To je sice relativně nepravděpodobná vývojová možnost, nikoliv ale nemožná – což ukázal například vývoj v českém textilním nebo sklářském průmyslu.

Tržní podíl a jeho pohyb ukáže, zda je podnik schopen využít krize k dlouhodobému posílení nebo naopak zda ho krize oslabí. Pokles prodejů nižší než pokles trhu je tedy dobrým znamením – znovu však nutně ve vztahu k výsledkům srovnání finančních ukazatelů s konkurencí. Soulad ve stavu, kdy jsou výsledky zisku nebo rentability lepší než u srovnatelných podniků a zároveň prodeje klesají pomaleji, tedy roste podíl na trhu (i když je v depresi a objemově prodeje klesají), dávají pak již poměrně vysokou pravděpodobnost přežití firmy a toho, že společnost vyjde z krize naopak posílena a díky novému podílu na trhu bude schopna relativně rychle, nesporně ale rychleji než méně úspěšná konkurence, eliminovat minulé ztráty.

Otázka kladného cash flow je otázkou schopnosti udržet rentabilitu podnikání, čili otázkou schopnosti vykonat před krizí samotnou potřebná opatření, a to především ryze úsporného charakteru. Jestliže se podíváme na výsledky českého průmyslu v prvních dvou letošních čtvrtletích, pak vidíme propady v průměru kolem 20 až 25 procent v prodejích. V takovém případě, který se navíc pojí se změnou platebních podmínek (odmítání zálohových faktur ze strany dodavatelů, prodloužení doby splatnosti faktur až na 120 či dokonce 180 dnů), je otázka cash flow naprosto zásadní a pokud mluvíme o „kladném“ cash flow, pak jde pochopitelně do značné míry o nadsázku. Nicméně míra nutnosti čerpat pro udržení chodu podniku vlastní kapitál nebo úvěr je nyní rozhodující – přitom podniky odkázané na cizí zdroje jsou v takové situaci v podstatě odsouzeny k zániku (v případě, že majitelé nejsou schopni tento stav napravit). A to dokonce i v situaci, že jinak není jejich stav natolik vážný, že by měl nutně směřovat k insolvenci a k bankrotu.

Pokud bychom tedy chtěli nějakým způsobem definovat výkonnost podniku v krizovém období, pak zjevně musíme použít jinou optiku než v časech, které jsou podnikání příznivější a ve kterých je růst standardním znakem existence firem. Nicméně analýza odpovědí na tři otázky položené v úvodu našeho pátrání dává dobrou možnost ohodnotit výhledy firmy i v tak složitém období.

Převzato z časopisu Úspěch vydávaného Akademií produktivity a inovací. Autor článku: Prof. Ing. Eva Kislingerová CSc.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek