Jak postupovat při žádosti o poskytnutí informací?

28. 12. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

motiv článku - Jak postupovat při žádosti o poskytnutí informací? Nejen prostřednictvím registru smluv se může běžný občan seznámit s činností veřejné správy. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, umožňuje jakékoli osobě žádat o informaci povinné subjekty.

Mezi povinné subjekty patří státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, ale i další veřejné instituce. Tento praktický návod umožní získat od orgánů státní správy mnohdy nezbytné informace z nejrůznějších oborů.

Podrobný obsah

Úvod

Právo na informace je jedním ze základních lidských práv občana v demokratickém státě. V České republice je zakotveno primárně v čl. 17 odst. 5 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „Listina“), který stanoví, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Prováděcím předpisem k citovanému článku Listiny je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“).

Novinkou v oblasti informací o veřejné správě a jejím hospodaření je také tzv. registr smluv zřízený od 1. července 2016. Prostřednictvím registru smluv jsou veřejné subjekty povinny zveřejňovat všechny soukromoprávní smlouvy, které uzavřou. Tyto sice bylo možné získat i dosud právě skrze žádost dle informačního zákona, nicméně cílem nové úpravy je snaha více zpřístupnit veřejnosti informace o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky a posílit tak transparentnost veřejné správy. Blíže se můžete dočíst v článku o registru smluv.

V tomto článku předkládáme praktický návod, jak může občan – podnikatel žádat od orgánů veřejné správy důležité informace z nejrůznějších oborů právě na základě informačního zákona.

Kdo má právo na informace?

Dle ustanovení § 3 odst. 1 informačního zákona může o poskytnutí informace žádat jakákoli fyzická i právnická osoba.

Pokud tedy podnikatel bude požadovat po veřejném subjektu informaci, může tak učinit i za právnickou osobu – například za obchodní společnost nebo spolek. Jako žadatele tedy označí např. obchodní společnost XY s.r.o., která je zastoupena panem Novákem, jednatelem.

Koho o informaci žádat?

Jak již bylo zmíněno v úvodu, subjekty, které mají podle informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou dle ustanovení § 2 informačního zákona tyto:

  • a) státní orgány;
  • b) územní samosprávné celky a jejich orgány;
  • c) veřejné instituce, k jejichž působnosti se dotazovaná informace vztahuje, a dále
  • d) subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

a) státní orgány

Státní orgány jsou subjekty, skrze které stát vykonává státní moc. Právě zde zákonodárce způsobil výkladové nejasnosti, když určil, že informace o své působnosti poskytují všechny státní orgány, aniž by tyto blíže definoval.

Obecně lze říci, že státní moc je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a tedy všechny tyto budou povinnými subjekty.

Typicky se bude jednat o obě komory Parlamentu ČR, dále pak o vládu, její ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy zřízené na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z těchto lze jmenovat kromě jednotlivých ministerstev například:

  • Český statistický úřad
  • Český úřad zeměměřický a katastrální
  • Úřad průmyslového vlastnictví
  • Energetický regulační úřad
  • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
  • Úřad vlády České republiky, a další

Dále do kategorie státních orgánů lze řadit také státní zastupitelství, všechny typy soudů včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Povinným subjektem je také Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad či veřejný ochránce práv.

b) územní samosprávné celky a jejich orgány

Územní samosprávné celky jsou dle čl. 99 Ústavy ČR obce a kraje. Informační povinnost se vztahuje také na jejich orgány, a to jednak na orgány vykonávající přenesou působnost – tj. obecní úřady (městské úřady, magistráty, úřady městských obvodů, úřady městských částí) či krajské úřady, a jednak na orgány vykonávající samostatnou působnost – tj. rada obce/ kraje, starosta/ hejtman, zastupitelstvo obce/kraje. Totéž platí i pro další orgány, které jsou obcemi nebo kraji zřizovány (např. obecní policie nebo základní a mateřské školy zřizované obcí a další).

c) veřejné instituce

Opět se jedná o povinný subjekt, který je ovšem vymezen neurčitým pojem, a jeho obsah tedy musela dovodit judikatura. Jedná se například o tyto instituce:

  • Česká televize
  • Český rozhlas
  • Všeobecná zdravotní pojišťovna
  • Fond národního majetku
  • Ředitelství silnic a dálnic, příspěvková organizace
  • Národní památkový ústav
  • Kancelář prezidenta republiky
  • Fakultní nemocnice
  • Dopravní podnik hl. m. Prahy a další

Vedle výše uvedených institucí jsou povinnými subjekty též právnické a fyzické osoby, kterým zákon svěřuje rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jiných fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Ty ovšem mají informační povinnost jen v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Jak žádost podat?

V první řadě je nutno zmínit, že povinné subjekty poskytují informace dvojím způsobem, a to buď na základě žádosti, nebo zveřejněním.

Informace, které jsou povinné subjekty povinny sdělovat, přesně určí ustanovení § 5 informačního zákona. Tyto pak každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a ve svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, ale i třeba umožnit každému pořízení jejich kopie. Jedná se například o popis organizační struktury, způsob, kterým lze získat informace, postup při vyřizování žádostí o informace, sazebník úhrad za poskytování informací, výroční zprávy, kontaktní údaje atd.

Forma a obsah žádosti

Co se týče poskytnutí informací na základě žádosti, žádost je možné podat ústně nebo písemně, přičemž je tak možné učinit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Navíc velká většina povinných subjektů má pro podání žádosti o informace na svých webových stránkách dostupný přímo elektronický formulář.

V žádosti musí být uvedeno:

  • který povinný subjekt je dotazován;
  • kdo žádost podává

    Fyzická osoba uvede jméno a příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo není-li trvale přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování (liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště). Fyzická osoba podnikající může uvést též své identifikační číslo, žádá-li v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa

    Právnická osoba uvede obchodní firmu, identifikační číslo, adresu sídla a adresu pro doručování (liší-li se od adresy sídla). Adresou pro doručování se rozumí rovněž elektronická adresa
  • jakou informaci chce žadatel získat;
  • sdělení, že se žadatel domáhá poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb.

    Do žádosti je možné zahrnout přímo text „žádost dle zákona č. 106/1999 Sb.“, případně uvést toto sdělení v žádosti obdobně, nicméně z obsahu musí být patrná minimálně vůle žadatele o vyřízení jeho žádosti postupem a s náležitostmi podle informačního zákona;
  • dále doporučuje uvést, jakou formou by měla být žádost poskytnuta – zde záleží na jednotlivých případech. Pokud bude žadatel žádat o poskytnutí dokumentaci staveb, zřejmě bude potřebovat pořídit fotokopie, jindy ale postačí pouhé nahlédnutí do spisu nebo pouhé sdělení.

Žadatel nemá povinnost žádost zdůvodňovat, právo na informace je dáno ex lege (tedy vychází ze zákona). K podání žádosti rovněž není potřeba předkládat žádné doklady.

Neúplná či nesrozumitelná žádost

Pokud nebude moci povinný subjekt žádost vyřídit z důvodu nedostatku údajů o žadateli, vyzve povinný subjekt žadatele do 7 kalendářních dnů od jejího podání, aby žádost doplnil. Nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne, kdy mu byla doručena, bude taková žádost odložena.

Pokud je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, je žadatel ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti vyzván, aby žádost upřesnil. Neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne povinný subjekt o jejím odmítnutí.

Při sepsání žádosti je ovšem nezbytné myslet na to, že povinné subjekty mají sice povinnost poskytovat informace, ale pouze ty, které se vztahují se k jejich působnosti. V případě, že se požadované informace nevztahují k působnosti dotazovaného orgánu, tento žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli.

V jaké lhůtě obdržíte odpověď?

Standardní lhůta pro vyřízení žádosti je 15 dnů ode dne jejího doručení. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena nejvýše o 10 dní, a to v následujících případech:

  • jestliže je třeba vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené od úřadovny vyřizující žádost;
  • jestliže je třeba vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti;
  • jestliže je zapotřebí konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na předmětu žádosti.

O prodloužení lhůty a důvodech prodloužení musí být ale žadatel informován, a to ještě před termínem uplynutím lhůty k jejímu vyřízení.

Pokud žadatel žádá o informace, které již byly zveřejněny (například na internetu, v informačních brožurách a podobně), žádost se zpravidla vyřizuje poskytnutím údajů umožňujících dohledání dané informace (např. odkazem na příslušnou internetovou stránku, atd.), a to nejpozději do 7 dnů ode dne podání žádosti o poskytnutí informace. Sdělení žadatele, že trvá na přímém poskytnutí informace, se považuje za nové podání žádosti.

Jakým způsobem může povinný subjekt informaci poskytnout?

Ohledně způsobu a formy poskytnutí informací obecně platí, že požadovaná informace se poskytuje ve formách a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace. Pokud by se jednalo o informace v cizím jazyce, povinný subjekt není povinen jej překládat.

V případě, že je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by způsobilo povinnému subjektu nepřiměřenou zátěž, poskytne povinný subjekt takový celek. Zároveň by se měl povinný subjekt, je-li to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytnout informaci v elektronické podobě.

Informace se poskytuje zejména:

  • sdělením informace v elektronické nebo listinné podobě,
  • poskytnutím kopie dokumentu obsahujícího požadovanou informaci,
  • poskytnutím datového souboru obsahujícího požadovanou informaci,
  • nahlédnutím do dokumentu obsahujícího požadovanou informaci,
  • sdílením dat prostřednictvím rozhraní informačního systému, nebo
  • umožněním dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje nebo opakovaně vytváří, nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Jaké informace nepodléhají informační povinnosti?

Právo na poskytnutí informací ovšem nelze chápat jako bezbřehé. Zákon stanoví výjimky, kdy povinný subjekt informace neposkytne.

Utajovaná informace

Povinný subjekt informaci neposkytne, jedná-li se o utajovanou informaci. Zájem na přístupu k informacím, které má veřejná správa ve své kompetenci, se mnohdy dostává do rozporu s veřejným zájmem na utajení těchto informací.

Utajované informace se dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v platném znění, rozumí informace označená způsobem zákonem stanoveným (§ 21 a násl. – stupně utajení se označují slovy přísně tajné, tajné, důvěrné, vyhrazené), jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací vydaném nařízením vlády. Státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti vykonává Národní bezpečnostní úřad.

Informace chráněné zákonem o ochraně osobních údajů

Povinný subjekt neposkytne informaci, která se týká osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí a osobních údajů možné pouze v souladu se zákonem 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Povinný subjekt rovněž musí dbát na ochranu osobních údajů a veškeré dokumenty před jejich zveřejněním anonymizovat – tedy znečitelnit např. jména, podpisy, data narození, rodná čísla a další (blíže v článku Ochrana osobních údajů).

Obchodní tajemství a majetkové poměry

Povinný subjekt neposkytne takovou informaci, která je obchodním tajemstvím (blíže v článku Obchodní tajemství).

Stejně tak, je-li žadatelem požadována informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem, získané na základě zákonů o daních, poplatcích, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním (př. informace o výši daní či výši sociální podpory apod.).

Další omezení poskytování informací

Dle ustanovení § 7–11 informačního zákona jsou z režimu povinného poskytování vyloučeny následující případy:

  • informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví (např. patenty, užitné vzory, ochranné známky atd.);
  • informace vedené v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích;
  • informace vzniklá bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí;
  • informace, které jsou zveřejňovány na základě zvláštního zákona a v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období;
  • informace, jejímž poskytnutím by byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským;
  • informace, která se týká stability finančního systému;
  • informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím;
  • informace o probíhajícím trestním řízení;
  • informace z rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou pravomocných rozsudků (pravomocné rozsudky povinný subjekt – soud poskytne v anonymizované verzi);
  • informace o plnění úkolů zpravodajských služeb;
  • informace o přípravě, průběhu a projednávání výsledků kontrol v orgánech Nejvyššího kontrolního úřadu;
  • informace o činnosti Ministerstva financí ČR podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí;
  • údaje vedené v evidenci incidentů podle zákona o kybernetické bezpečnosti, ze kterých by bylo možné identifikovat orgán nebo osobu, která kybernetický bezpečnostní incident ohlásila nebo jejichž poskytnutí by ohrozilo účinnost reaktivního nebo ochranného opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti;
  • informace o činnosti České národní banky v souvislosti s vedením centrální evidence účtů;
  • předměty ochrany práva autorského, je-li v držení provozovatelů rozhlasového nebo televizního vysílání, škol a školských zařízení, Akademie věd České republiky a dalších veřejných institucí, kulturních institucí hospodařících s veřejnými prostředky (divadla, orchestry a další umělecké soubory);
  • informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky;
  • informace vztahující se k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu;
  • informace, které nově vznikly při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím;
  • informace poskytnuté Organizací Severoatlantické smlouvy (NATO) nebo Evropskou unií, které jsou v zájmu bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti nebo ochrany práv třetích osob chráněny uvedenými původci označením „NATO UNCLASSIFIED“ nebo „LIMITE“ a v České republice je toto označení respektováno z důvodů plnění povinností vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Organizaci Severoatlantické smlouvy nebo Evropské unii, pokud původce nedal k poskytnutí souhlas.

Povinnost poskytovat informace se dále netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Kromě toho ukládají některé další zákony pracovníkům plnícím úkoly veřejné správy povinnost mlčenlivosti ohledně skutečností, o nichž se dozvěděli při výkonu úkolů státní správy, a tudíž se na ně nevztahuje povinnost poskytování informací z informačního zákona.

Poplatky za poskytnutí informace

Správní poplatky za podání a vyřízení žádosti o informace nejsou obecně stanoveny. Podle informačního zákona jsou ale povinné subjekty oprávněny žádat úhradu nákladů v souvislosti s poskytováním informací, výše takových nákladů ale nesmí přesáhnout náklady spojené pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.

Náklady na poskytnutí informací je každý povinný subjekt povinen zveřejnit na všeobecně přístupném místě (nejčastěji internetové stránky). V praxi se jsou účtovány zejména náklady za spotřební materiál pro pořízení kopií – tedy náklady na papír, tisk, či náklady za datové nosiče či poštovní přepravu. Lze se ale setkat i s případy, kdy povinný subjekt sdělí, že aby mohl požadovanou informaci poskytnout, musí vynaložit náklady s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informace, a tyto pak požaduje nahradit po žadateli.

V případě, že bude za poskytnutí informace požadována úhrada, je tato skutečnost písemně oznámena spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Pokud žadatel nezaplatí požadovanou úhradu do 60 dnů ode dne oznámení výše úhrady, povinný subjekt žádost o poskytnutí informace odloží.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Jak se mohu bránit, není-li mé žádosti vyhověno?

Nesouhlasí-li žadatel s postupem či způsobem vyřízení žádosti, může podat stížnost. Stejně tak může učinit žadatel v případě, že jeho žádost nebyla vyřízena v řádné lhůtě, byla-li mu poskytnuta informace jen částečně, popřípadě nesouhlasí-li s výší požadované úhrady. Stížnost se podává ústně nebo písemně u povinného subjektu do 30 dnů ode dne doručení sdělení o způsobu vyřízení žádosti nebo ode dne uplynutí lhůty pro poskytnutí informace.

O stížnosti rozhoduje orgán nadřízený povinnému subjektu, a to do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena. Proti rozhodnutí tohoto nadřízeného orgánu se v zásadě nelze odvolat, je však možné napadnout takové rozhodnutí do 2 měsíců od doručení žalobou ve správním soudnictví.

Je-li žádost odmítnuta, lze proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti lze podat odvolání nebo rozklad (v závislosti na konkrétním povinném subjektu, který vydal rozhodnutí), a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí k subjektu, který rozhodnutí vydal.

Souběh se zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

Vedle již zmiňovaného zákona o registru smluv se právu na informace věnuje také zvláštní zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který byl dokonce přijat ještě před informačním zákonem.

Tento zákon se na rozdíl od informačního zákona věnuje speciální úpravě, když blíže upravuje právo na včasné a úplné informace o životním prostředí zakotvené v čl. 35 odst. 2 Listiny. Podle tohoto zákona může žadatel za účelem získání informace o životním prostředí požádat povinný subjekt o zpřístupnění informace o životním prostředí.

Spadá-li tedy požadovaná informace do oboru životního prostředí, doporučujeme žádost sepisovat zejména ve vazbě právě na zákon o právu na informace o životním prostředí.

Praktické uplatnění

V zásadě platí, že věcná působnost zákona o poskytování informací je definována velmi široce a povinnost se tedy vztahuje na široké spektrum situací. Co se týče praktické aplikace informačního zákona pro podnikatele, může být použit v nejrůznějších situacích a záleží vždy na konkrétních potřebách daného podnikatele. Nicméně vzhledem k jednoduchosti procesu podání žádosti může sloužit podnikateli jako funkční nástroj při získávání podkladů.

Ačkoli je již registr smluv od července 2016 funkční a soukromoprávní smlouvy uzavřené veřejnými subjekty se tak staly dostupnými, některé z důvodu splnění výjimek stanovených zákonem o registru smluv zveřejňovány nejsou. Tyto je ovšem možné i nadále získat právě výše uvedeným postupem dle informačního zákona. Rovněž soukromoprávní smlouvy uzavřené před vznikem registru smluv je možné cestou žádosti o poskytnutí informací získat. Lze jistě souhlasit, že znalost obsahu již uzavřených smluv může pro podnikatele znamenat cennou informaci.

Dalším odvětvím, v jehož rámci bývají žádosti o informace často využívány, bývá územní plánování záležitosti spadající pod stavební odbor příslušného obecního / krajského úřadu. Pro podnikatele užitečné informace mohou být také informace o výši nájemného u nemovitých věcí vlastněných obcí.

Obecně lze uzavřít, že ať fyzická, tak právnická osoba může v případě potřeby žádat subjekty dle informačního zákona povinné poskytovat informace o dodání či předložení z jakéhokoliv důvodu žádaných informací. V případě, že si žádající subjekt není jist, zda informaci povinný subjekt může poskytnout a tato informace dle úsudku žadatele nespadá do výjimek, o nichž se informace neposkytují, doporučujeme žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. podat, jelikož vyhotovení takového podání není náročné, a nechat na povinném subjektu, aby buď informaci poskytl, nebo rozhodl a pečlivě odůvodnil, proč předmětnou žádost odmítl.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek