Jak se v Indii vyvarovat společenským trapasům

3. 6. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Jak se v Indii vyvarovat společenským trapasům Indická kultura dokáže Evropana vždycky překvapit. Levá ruka je tu nečistá, lidé si odbarvují pleť na bílo, kouření na veřejnosti je ostuda. Nedotknutelnou modlou je zrovna tak politik Gándhí jako bollywoodský herec Khan. Jak se v Indii vyhnout společenským trapasům?

Asi není na světě pro Evropana odlišnější a zároveň pestřejší kultura, než jakou najde na indickém subkontinentu. Zdejší zvyklosti vyvolají někdy údiv, někdy pobavení. Přinášíme pár postřehů sesbíraných přímo v terénu, které se mohou exportérovi hodit jak při setkání s obchodními partnery, tak při každodenním kontaktu s běžnými Indy.

Jídlo: list místo talíře

Jestli je v něčem indická kultura na špičce, pak je to určitě kuchyně. Ta je vždycky výborná a vždycky pekelně ostrá. Vynikající jídlo dokáže připravit i ta nejposlednější kantýna na rohu ulice. Indové jsou velmistři v alchymii s kořením, proto pokud dostanete záludnou otázku, jestli chcete jídlo normální, nebo pálivé, odpověď důkladně zvažte. I po „nepálivé" variantě totiž budete pravděpodobně plivat oheň.

V běžnějších restauracích se jí rukama. Respektive jednou rukou, tou pravou. Levá je považována za nečistou, protože ji Indové používají na toaletě, k nazouvání bot, k očištění šmouhy na oděvu, prostě ke všem „nečistým" úkonům.

Pro Evropana ovšem znamená zvyklost jíst jednou rukou pořádnou výzvu. Ještě celkem dobře jde jednoručně nalámat moučnou placku čapátí nebo rýžovou dosu. Ale jíst rukou rýži smíchanou s řídkými zeleninovými omáčkami, což je typický indický oběd, to je pro nováčka neřešitelný rébus. Nestyďte se tedy požádat o lžíci, v mnoha restauracích ji cizinci dostanou automaticky.

V jižních oblastech Indie se obvykle nejí z talíře, ale z banánového listu. Číšník jej před vás položí s hrnkem vody a očekává se, že si list vodou sami otřete. Při koupi obědových hotovek (oznamují se vývěskou „ready meals") vám pak číšníci při jídle neustále doplňují rýži a omáčky, dokud nenaznačíte konec jídla přeložením banánového listu vpůli.

Před jídlem a po jídle si omyjte ruce v umyvadle, které bývá přímo v hlavní místnosti restaurace. Je to nejen zvyk, ale i hygienická nutnost. Nestresujte se, pokud za sebou zanecháte důkladně potřísněný stůl. Tak se to sluší, aby bylo vidět, že hostu chutnalo.

Peníze: není Gándhí jako Gándhí

indicke bankovky gandhi tuzne hodnotyJedinou nezpochybnitelnou autoritou, na níž se shodnou všechny rozhádané frakce a národnosti napříč celou Indickou republikou, je politický otec moderní Indie Mahátma Gándhí. Ten se v první půli dvacátého století rozhodující měrou zasloužil o to, že země získala nezávislost na Británii. Mahátma neboli doslova „Velký duch" je dodnes uctívanou ikonou číslo jedna.

Indové si ho dali i na bankovky, protože je jistější volbou než pozdější politické rychlokvašky, jejichž popularitu rychle ničí skandály. Problém je ale v tom, že Gándhí je od roku 1996 úplně na
všech bankovkách! Od hodnoty deset rupií až po nejvyšší hodnotu tisíc rupií. Takže pozor, při placení se snadno bankovky popletou a může to pak být drahý omyl.

Vizáž: bílá je dobrá

Lidé chtějí vždy to, co zrovna nemají. Zatímco na Západě se za krásnou považuje do bronzova opálená pleť a ženy chodí zahánět bledost do solárních studií, snědí Indové zase touží vyblednout, jak se jen dá. Bílá pleť je na subkontinentu považována za krásnou a také za určitý symbol vyšší společenské úrovně a bohatství.

Má to i dost tragický vedlejší efekt, protože nejrůznější šarlatáni prodávají zaručeně funkční chemikálie, kterými si Indky snaží vybělovat tváře. To mnohdy vede k ošklivým nemocem kůže nebo k děsivému vzezření, kdy půlka tváře je přírodně hnědá a druhá půlka chemikáliemi nepřirozeně zbavena pigmentu. Západní návštěvník si každopádně může místo slunění na pláži „piplat" svou mléčně bílou, a když pak přijde na schůzku s Indem ještě navíc dobře oblečen, má šanci na příznivý první dojem.

Ženy nemají veřejně kouřit a pít alkohol

V poslední době se v indických i světových médiích množí zprávy o násilí páchaném na ženách v Indii. Kupodivu i to lze z určitého úhlu interpretovat jako pozitivní signál, že se začíná strastiplné postavení žen v Indii pomalu zlepšovat. Přestávají se totiž bát nahlásit útoky policii a mluvit o nich veřejně. Dřív by je za to společnost ještě ostrakizovala, dnes se už mnohá indická média, veřejnost a soudy snaží obětem pomoct.

I nový premiér Módí vyzval indické muže, aby se naučili ženy respektovat. „Zákony pomohou a přísně zakročí, ale ve společnosti má i každý rodič zodpovědnost naučit své syny rozdíl mezi dobrým a špatným," nechal se slyšet premiér. Ženy mají v současnosti v mnoha oblastech Indie k dispozici například separovaná kupé ve vlaku nebo speciálně vyhrazené čekárny na autobusových nádražích, aby nebyly vystaveny případnému obtěžování ze strany mužských spolucestujících.

Přesto je v indické společnosti submisivní postavení ženy stále silně zakořeněno. Západní návštěvnice by pokud možno neměly chodit s odhalenými rameny nebo nohama. To ještě cestovatelky obvykle dodrží, často ale nevědí, že by žena také v žádném případě neměla v Indii na veřejnosti kouřit, a už vůbec ne pít alkohol.

Pokud to dělá muž, je to sice v Indii vnímáno s rozpaky jako pokleslé chování, ale přece jen tolerováno. Ale ženu, která si třeba při čekání na autobus zapálí cigaretu a připije z láhve piva, začnou kolemstojící Indové automaticky považovat za osobu provozující nejstarší řemeslo.

Strategie: nechte jim pocit vítězství

I při sebemenším obchodu je dobré mít v Indii vždycky na paměti, že tamější kultuře není úplně vlastní západní model „win-win", tedy oboustranně výhodného obchodu. Mnohý Ind potřebuje mít k vlastní spokojenosti pocit, že vás napálil a že pro sebe vytěžil z dohody víc. Umění je tedy dopřát mu tento pocit, a přitom ve skutečnosti docílit dobrých podmínek.

Konverzace: kriket a Bollywood

O čem s Indy konverzovat? Především nutno říct, že Indové nepovažují za neslušnost okamžitě se i zcela neznámého člověka začít ptát na velmi osobní věci. První salvou otázek tak obvykle zjišťují, zda máte rodinu a děti, jaké je vaše náboženství, nebo dokonce kolik vyděláváte peněz. Na druhé straně se můžete pak obdobně přímočaře ptát i vy.

Při konverzaci s obchodním partnerem je samozřejmě namístě trochu větší obezřetnost. Jako dostatečně bezpečné téma lze doporučit například kriket. Ten je v Indii a okolních zemích až fanaticky vyznávaným sportem, jehož popularitu nelze s ničím jiným srovnat.

Český obchodník zřejmě nebude schopen přispět do diskuse o kriketu příliš zasvěcenými úvahami. Můžete ale téma jen nadhodit a pak s úžasem poslouchat nekončící ódy na sport, který zahrnuje i pravidelné přestávky na čaj a v němž někdy zápas trvá i několik dní. Pokud chcete Indovi zalichotit, zeptejte se ho na výsledky kriketového národního týmu. Indové jsou velmi hrdí na to, že v kriketu pravidelně porážejí své tradiční sportovní i politické rivaly – Velkou Británii a Pákistán.

Další „bezpečné" konverzační téma, které vždycky zabere, jsou filmy z Bollywoodu a tamější herci. Kina a filmy jsou v Indii masovou zábavou a herci jako Shah Rukh Khan povýšili na uctívané polobohy.

V tomto případě navíc můžete zabodovat narážkou na české želízko v ohni, jímž je v Indii superpopulární herečka a modelka českého původu Yana Gupta, rozená Jana Synková. Ta odcestovala do Indie před dvaceti lety a nakonec prorazila díky svým středoevropským křivkám a půvabu až do Bollywoodu.

Politika: demokratický komunismus

Dokonce i o politice se dá s Indy celkem obstojně konverzovat, nechte ale raději mluvit je. Politické vyznání člověka proti vám je totiž dost často nevyzpytatelné. Indie ráda zdůrazňuje, že je největší demokracií světa. Je to pravda, při volbách v roce 2014 šlo k urnám neuvěřitelných 814 milionů lidí, což byly největší svobodné volby v dějinách lidstva.

Je ale zajímavé, že v rámci této demokracie se dobře daří například i marxistům. Jihoindická Kérala byla donedávna jediným demokratickým státem na světě, kde se opakovaně vítězstvím ve svobodných volbách udržovali u moci komunisté. Ti respektovali základní pluralitní politický systém, ale nepřáli zahraničním kapitalistům. Kérala proto zůstává jedním z nejméně rozvinutých států Indie. Nedávno tam marxisté přešli do opozice, ale stále zůstávají důležitou stranou.

Velmi silné postavení mají komunisté například také v sousedním státě Tamilnádu. Ironií je, že se těší velké podpoře také v baště někdejšího britského kolonialismu – ve státě Západní Bengálsko a jeho hlavním městě Kalkatě. Ne náhodou se jedna z hlavních tříd této desetimilionové megapole, kterou kdysi v podstatě na zelené louce vystavěli britští imperialisté, dnes jmenuje Leninova.

Angličtinou mluví i mezi sebou

Dobrá zpráva: V porovnání s dalšími národy východní Asie jsou právě Indové nejlépe vybaveni znalostí angličtiny (nepočítáme- li Singapur nebo Hongkong, kde je dnes angličtina pro velkou část obyvatel rodným jazykem).

Důvodem není jen to, že Indie bývala britskou kolonií a mnoho Indů jezdí i dnes za prací nebo za studiem do Spojeného království. Roli hraje také jistá rivalita jednotlivých národů uvnitř Indie. Jen oficiálních, indickou ústavou jmenovaných jazyků je totiž osmnáct. Nejpoužívanějším je sice hindština, jíž mluví téměř půl miliardy Indů, ale velmi rozšířené jsou třeba i „menšinová" bengálština (180 milionů lidí), telugština (75 milionů) nebo tamilština (62 milionů).

Protože zejména jižní národy nekompromisně odmítají dominanci hindštiny, někdy se jako neutrální jazyk použije ve společenském styku angličtina. Nejde jen o národnostní hrdost, Indové z různých svazových států si vzájemně prostě nerozumějí. Potřebují proto nějaký společný dorozumívací prostředek.

Zvláštní postavení angličtiny je pak patrné v indických televizních programech nebo ve filmech, kdy hrdina z ničeho nic proloží hindský monolog anglickou větou a pak se zase vrátí jakoby nic do hindštiny.

V mnoha oblastech se malé děti učí angličtinu už od prvních tříd základní školy. Hlavně ve větších městech je tak téměř vždy v bezprostředním dosahu někdo, kdo vám plynulou angličtinou poradí. Naopak dohovořit se na venkově může být problém. Obchodníci obvykle angličtinu ovládají, byť nutno počítat s nezaměnitelným indickým akcentem, který může dorozumění někdy komplikovat.


Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Autor článku: Tomáš Stingl

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek