Jaká rizika musí řešit české firmy po skončení intervencí?

9. 5. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Uvolněný kurz koruny se podle odborníků promítne do účetnictví firem, stejně jako do personální oblasti. Ekonomové nad průběhem zásahů ČNB nejásají, dlouhodobě podle nich oslabily konkurenceschopnost tuzemských firem.

Dlouho očekávaný a avizovaný konec devizových intervencí České národní banky v dubnu skutečně přišel. Pohyby kurzu a s tím spojené dopady kurzových rozdílů se tak přímo začaly dotýkat účetnictví a daní firem.

Pro řadu podnikatelů obchodujících se zeměmi Eurozóny by to měl být podle odborníků impuls k uzavření zajišťovacích operací proti změně kurzu. Mohou tak učinit například formou forwardu, tedy kontraktu, který se uzavírá s protistranou, například bankou. Jeho podstatou je budoucí měnový obchod v pevně stanoveném čase a za pevně stanovenou cenu, čímž se eliminuje riziko změny kurzu. V takovém případě pak lze zavést zajišťovací účetnictví – Hedge Accounting.

Pokud podnik počátkem roku 2017 uzavřel zajišťovací kontrakty a po uvolnění kurzu časem dojde k očekávanému posílení koruny, budou tyto kontrakty ke konci 2017 ziskové. Účetní předpisy požadují, aby uzavřené derivátové kontrakty byly k datu účetní závěrky oceněny reálnou hodnotou, která musí být zaúčtována do účetnictví. Hodnota těchto kontraktů může být kladná – jedná se tedy o zisk – nebo záporná – ztráta. V obou případech může dojít k neočekávané změně hospodářského výsledku, a tím pádem i k možné daňové povinnosti.

Daň z potenciálního zisku

„V případě daňové povinnosti je nutné si uvědomit, že daň bude vypočítána z potenciálního zisku. Ten ale při skutečném zajištění nenastane. To znamená, že pokud si podnik během roku 2017 zajistil kurz na 26,70 Kč pro druhé pololetí 2017 a rok 2018, žádný reálný zisk mu vlastně nevznikne – bude prodávat své výrobky za stejnou cenu v korunách jako za předchozí období. Podnik přesto musí zaplatit daň dle aktuální hodnoty derivátů k 31. prosinci 2017,“ vysvětluje Rostislav Kuneš, generální ředitel a partner poradenské společnosti TPA.

Podniky, které uzavřou zajišťovací operace v roce 2017, by podle něj měly pamatovat na to, na jak dlouhé období budou zajištěni. Zda jen na několik měsíců roku 2017, v tom případě nenastanou žádné zvláštní důsledky pro účetnictví – k datu závěry 2017 již žádné zajištění uzavřené nebude. Ale pokud bude zajištění přesahovat do roku 2018 a dále, je nutné zaplatit daň dle aktuální hodnoty derivátů k 31. prosinci 2017.

Podle odborníků TPA je zajišťovací účetnictví metoda, jak se vyhnout zbytečným výkyvům v hospodaření při ukončení měnové intervence. Pokud podniky nechtějí platit daň z aktuální hodnoty derivátů k datu účetní závěrky, existuje pro ně možnost takzvaného  zajišťovacího účetnictví.

Jedná se o účetní metodu, při které si podniky zajistí budoucí peněžní toky a hodnota těchto derivátů nebude účtována k datu závěrky do hospodářského výsledku za dané období, ale oproti vlastnímu kapitálu. Nedochází k ovlivnění hospodářských výsledků výkyvy reálné hodnoty derivátů a ani neočekávanému zdanění vzniklých zisků. 

Pokud budou podniky chtít využít tuto metodu, je nutné splnit podmínky definované § 52 vyhlášky číslo 500/2002 Sb. a vyhotovit dokumentaci zajišťovacího účetnictví. V této dokumentaci jsou podrobně popsána zajišťovaná rizika, zajišťovací strategie a zvolené zajišťovací nástroje. Pro zajišťovací účetnictví je nezbytné prospektivně i retrospektivně měřit efektivitu zajištění.

Dokumentace zajišťovacího účetnictví musí obsahovat:

  • Vymezení cíle a strategie řízení rizika: vysvětlení sjednání zajištění – prohlášení shody s cíli a strategiemi řízení rizika u dané účetní jednotky.
  • Vymezení druhu zajišťovacího vztahu: o jaký druh účetního vztahu se jedná.
  • Vymezení povahy zajišťovaného rizika: vymezení veškerých zajišťovaných rizik.
  • Určení zajišťovacího nástroje: podrobný popis zajišťovacího nástroje.
  • Identifikace zajišťované položky: podrobný popis zajišťované položky, aby mohla být jednoznačně určena.
  • Odhadovaná transakce: informace o časovém určení, povaze, velikosti odhadované transakce a doložení podpory pro dosažení tzv. kritéria jistoty.
  • Určení mechanismu, kterým bude posuzována efektivita zajištění: uvedení metody posuzování efektivity zajištění v průběhu zajišťovacího vztahu – prospektivně i retrospektivně.

„Zajišťovací účetnictví je možnost, jak se vyhnout zbytečným nepředvídatelným výkyvům ve výsledku hospodaření. Implementovali jsme Hedge Accounting u mnoha našich klientů a dle našich zkušeností se díky tomu podařilo zabránit nepříznivým výkyvům v hospodaření i ve zdanění těchto společností,“ dodává Rostislav Kuneš.

Posílení koruny trhu práce prospěje

Dlouhodobý vývoj kurzu bude mít vliv také na personální politiku firem a tím i na zaměstnanost. „Pro tuzemský trh práce platí, že mu výraznější posílení koruny spíše prospěje,“ říká Tomáš Surka, výkonný ředitel personálně-poradenské společnosti McROY pro střední a východní Evropu.

Dobré vyhlídky spojené se silnější korunou se týkají všech možných pozic – od dělnických profesí až po specializované činnosti.  „U dělnických profesí v poslední době probíhá někdy i výrazné navyšování mezd. Když se k tomu přidá silnější koruna, zvýší se atraktivita zaměstnání v Česku pro dělníky z Bulharka či Rumunska, které zdejší trh potřebuje,“ uvádí Tomáš Surka.

Pokud dojde k výraznějšímu posílení koruny, může se práce v Česku také stát opět atraktivní pro Slováky. Východní sousedé v poslední době začali dávat přednost práci ve své zemi. Důvodem byly vyšší výdělky v eurech na Slovensku.

Zároveň ubude českých pracovníků pendlujících za prací na Slovensko. „Například na Jižní Moravě se lidé začnou vracet na pracovní místa ve svém okolí, protože vyjíždět za prací na Slovensko se jim přestane vyplácet,“ míní Tomáš Surka.

Silnější koruna nepřinese atraktivnější výdělky jen pracovníkům v dělnických profesích. Z nového kursu vůči euru mohou například profitovat také pracovníci v IT, kterých se na tuzemském trhu dlouhodobě nedostává.

„Do Prahy míří řada odborníků na informační technologie z celého světa. Nyní pro ně bude výdělek v korunách atraktivnější než v dobách intervence České národní banky. Jelikož se v případě „ajťáků“ jedná o poměrně vysoké mzdy, i malé posílení koruny může přinést podstatně zajímavější pracovní příležitosti v tomto oboru,“ uzavírá Tomáš Surka.

Miliardy vyhozené oknem

Utrácení miliard na oslabování koruny podle ekonomů tuzemskému hospodářství příliš dobrého nepřineslo. „Intervence byly nesmyslně načasované. Když byly zavedeny, tedy koncem roku 2013, ekonomika se již prokazatelně zvedala ze dna. Tedy již byla ve vzestupné fázi, takže intervence coby podpora hospodářského růstu už byly zbytečné. Podpora pro růst a pro exportéry přišla v okamžiku, když už docházelo k růstu spontánně,“ konstatuje Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance.

Příliš dlouhé trvání intervencí podle ní také mohlo negativně změnit strukturu české ekonomiky. „Jde o to, že různé země založily model své konkurenceschopnosti na různých faktorech. Například země jako Švýcarsko či Německo produkují zboží drahé, současně ale považované za kvalitní až luxusní. Tyto země přes vyšší cenu svých produktů nemají problém s prodejem na zahraničních trzích. A při výrobě používají vysoký podíl technologie a mají vysokou přidanou hodnotu,“ vysvětluje Markéta Šichtařová.

Naproti tomu země jako Čína spoléhají hlavně na méně kvalitní a levné výrobky s vysokým podílem manuální práce. „Konkurují tedy nízkou cenou. Tento druhý model bude s příchodem čtvrté průmyslové revoluce stále méně životaschopný. Bohužel Česká republika vsadila spíše na tento druhý model a intervence k tomu značně přispěly,“ zdůrazňuje Markéta Šichtařová.

„V podstatě totiž vmanévrovaly podniky do situace, kdy byly nucené snažit se konkurovat tlakem na nízké mzdy a vůbec na nízké náklady. S intervencemi se tak ekonomika stále víc stávala levnou montovnou, která technologicky zaostává a trpí extrémně nízkými platy,“ zdůrazňuje Markéta Šichtařová.

O smyslu intervencí není přesvědčen ani Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Když podle něj srovnáme vývoj maloobchodních tržeb, průmyslové výroby či objemu vývozu v období intervencí od listopadu 2013 do dubna 2017 se situací v Polsku a v Maďarsku v témže období, žádný výrazný rozdíl nenajdeme. „Bez intervenčního režimu by česká ekonomika ožívala s podobnou dynamikou jako bez nich, ovšem stálo by to o 2000 miliard korun, plus důsledky příslušných tržních deformací k tomu, méně,“ zmiňuje  Lukáš Kovanda.

Také skončení intervencí přišlo podle ekonomů v době, kdy se to české ekonomice vůbec nehodí. „Ve světové ekonomice se totiž naakumulovala řada nerovnováh, finanční trhy jsou přehřáté, jejich stav dlouhodobě připomíná stav před koncem roku 2008, kdy přišla krize. Globální ekonomika jeví známky zpomalování a současně sílící inflace. A do toho je ukončením intervenčního režimu podnikům odebrána podpora,“ upozorňuje Markéta Šichtařová.

„Konec intervencí tedy ztíží podnikům situaci ve chvíli, kdy se opět vnější ekonomické podmínky samy spontánně zhoršují,“ uzavírá Markéta Šichtařová. Intervence tak podle ní spíše než českým firmám přinesly zisk zahraničním spekulantům.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek