Jan Amos Havelka: Průmyslová tradice už dnes nestačí

29. 11. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Zahraničním investorům vadí neúměrně dlouhá stavební řízení, nedostatek připravených průmyslových zón nebo problémy s vízy, jak řekl Jan Amos Havelka, zakladatel Czechinvestu a čerstvý držitel ceny Sdružení pro zahraniční investice - AFI.

Jan Amos HavelkaV 90. letech lákala Česká republika zahraniční investory především na exkluzivní polohu v srdci Evropy a na kvalifikovanou a levnou pracovní sílu. To už ale dnes neplatí.
Před dvaceti lety jsme skutečně nabízeli dvě velké výhody: polohu v centru Evropy včetně sousedství s Německem a silnou průmyslovou tradici. Vzhledem k rozvoji infrastruktury, datových sítí či digitalizace už geografie nehraje vždy takovou roli jako dřív. A průmyslová tradice? Můžeme se plácat po zádech, že jsme byli nejprůmyslovější částí Rakouska-Uherska, ale to už je dnes spíš břemeno.

Doběhli nás ti, kdo před dvaceti lety žádný průmysl neměli. Navíc ho mají moderní, protože nově vybudovaný. Platí to v některých oborech v pobaltských zemích, ale i v Maďarsku nebo v Polsku. A s tím souvisí i fakt, že nedokážeme nabídnout dostatek příslušně vzdělané pracovní síly. Dneska se rozbíhá Průmysl 4.0 a ten už si žádá jiné pracovníky. Takže je třeba jít na to úplně jinak.

Jak?
Tak například máme v Česku skoro 50 vědecko-výzkumných center, z nichž většina byla vybudována s podporou evropských peněz. Tam vidím obrovský potenciál – ve zefektivnění jejich činnosti a ve větším propojení s průmyslem. Aby všechna ta centra vědecké excelence, superpočítače a podobně byly skutečným přínosem, bylo by dobré nalákat do nich zahraniční vědecké a výzkumné týmy.

My tolik odborníků, kteří by naplnili kapacitu, nemáme. Začít by se mohlo třeba ve Velké Británii, kde by určitě nějaká naděje v souvislosti s brexitem být mohla. Jenže tady nestačí, aby se na to zaměřil CzechInvest, který už to do jisté míry dělá. Musely by tomu dát podporu i vláda, respektive některé rezorty.

Co konkrétně by se mohlo udělat?
Když chceme, aby sem na pár let přesídlil nějaký pracovník, o kterého stojíme, nemůžeme ho nechat čekat na vízum několik měsíců a jeho rodinu ještě déle. Mnohé už se v tomto směru zlepšilo, ale občas narážíme na to, že jsou problémy s vízy i u vysokého managementu zahraničních firem.

Na co ještě zahraniční investoři narážejí?
Velkým problémem pro mnoho investorů je dnes to, že povolovací procesy na vybudování čehokoliv jsou v České republice hodně komplikované, a hlavně nepředvídatelně dlouhé. Většina investorů, kteří sem přicházejí, nechce vědět jen to, zda nabízíme investiční pobídky, ale také jak dlouho jim bude trvat, než si vyřídí celý proces od předprojektové přípravy přes všechna stavební povolení až do chvíle, kdy tu může nějaký objekt zkolaudovat a zahájit výrobu. Mají třeba už předjednané dodavatele a potřebují vědět nějaký termín.

Pamatuju si, že takto se ptal i Jaguar, který hledal místo, kde vybuduje nový závod, což je investice za více než 40 miliard korun – a odešel na Slovensko. Podívejme se třeba i na Nexen (korejský výrobce pneumatik slíbil už přede dvěma lety investovat v ČR více než 20 miliard korun do výroby pneumatik – pozn. autora). Kvůli průtahům s vyřizováním všech povolení zatím mohl kopnout do země jen symbolicky.

Aby všechna ta centra věděcké excelence měla smysl, bylo by dobré nalákat do nich
zahraniční vědecké a výzkumné týmy. My jich tolik nemáme.

V čem je problém? V každém zákoně jsou přece lhůty, ne?
Ano, ale v každém tom kroku se mohou některé procesy opakovat. Představte si třeba, že někdo uplatní námitky při schvalování územního plánu. Ty jsou zamítnuty. Na tomto území se rozhodne stát vybudovat průmyslovou zónu. Objeví se znovu stejné námitky a ty se musejí projednat znovu, což trvá opět třeba několik měsíců. Pak přijde konkrétní investor a chce tam něco stavět a námitky jsou tu zas a zase se znovu musejí projednat. Klidně může podávat námitky stále stejná organizace.

Něco by měla upravit novela stavebního zákona, která se teď připravuje. Ale s ní úzce souvisí také nyní projednávaná novela o vyhodnocování vlivu na životní prostředí, tzv. EIA, která všechno naopak ještě daleko zhoršuje. Jde daleko za rámec toho, co žádá EU, je chaotická a nepřehledná. Prostě u nás nikdo nedokáže předem odhadnout, jak dlouho maximálně může celé řízení trvat. V mnoha vyspělých zemích je to přitom tak, že rozhodnutí musí padnout do určité lhůty. Pokud nepadne, bere se to jako schválené.

Není problémem při lákání investorů také to, že v Česku už není dost zainventovaných průmyslových zón?
I to je problém. Ze zhruba deseti velkých zón, které se tady postupně s podporou státu v minulých letech vybudovaly, zbývá neobsazená jen ta v Holešově, a to proto, že to tam blokuje jedna ekologická organizace. Ale i když počítáme tuto zónu, celkově je nyní podle CzechInvestu obsazeno 80 procent veškeré plochy průmyslových zón. Zbývají jen drobné hektary, které jsou vhodné tak maximálně pro nějaké expanze investorů, kteří už v zóně působí.

Jsou v plánu další průmyslové zóny s podporou státu?
Pokud vím, tak ve vládě už byl dvakrát návrh na zřízení asi čtyř zón, ale zatím nebyly schváleny.

Kde tedy postaví svůj nedávno ohlášený závod za 10 miliard korun společnost General Electric?
Pilně se hledá.

Opravdu velkých investorů ze západní Evropy, USA či z Japonska se v poslední době do Česka moc nehrne, zato se hodně mluví o čínských investicích.
Ty bych rozhodně nepřeceňoval. Investic na zelené louce, které by přišly z Číny, je tady zatím minimum, převažují investice typu M&A, tedy kategorie fúze a akvizice. A to podle mě není nic, nad čím bychom museli jásat. V jistém smyslu to může být naopak i nebezpečné. Představte si, že si nějaký zahraniční investor – a nemusí to být jen ten z Číny – koupí nějakou firmu s vyspělými technologiemi. To je zvlášť citlivé u společností, které jsou z nějakého důvodu strategické z hlediska národních zájmů.

Nový vlastník může klidně firmu zavřít a přestěhovat technologie do své mateřské země. Jisté nebezpečí si nyní uvědomili i Němci a začali být opatrní při schvalování vstupu čínských společností do některých německých firem.

Takže bychom čínské investice podporovat neměli?
Takto bych to neformuloval, jen bychom měli být obezřetní. Pokud by se jednalo o nově příchozí čínské investice s vlastní technologií, tak zajisté budou vítány.

Jan Amos Havelka (1943)
Rodáka z Bratislavy a vystudovaného architekta s bohatými zkušenostmi z práce v zahraničí si v roce 1991 povolal tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, aby působil na jeho úřadě jako poradce. Koncem roku 1992 sehrál klíčovou roli při budování agentury CzechInvest, kterou sám po sedm let řídil. Za tu dobu přitekly do Česka investice za desítky miliard korun. V posledních třech letech byl poradcem ministra Jana Mládka a generálního ředitele CzechInvestu, nyní působí jako poradce na ministerstvu průmyslu a obchodu. Za dlouholetý přínos investičnímu prostředí získal nyní Cenu Sdružení pro zahraniční investice – AFI.

Převzato z časopisu Strategie, vydávaném společností CN Invest. Autor: Igor Záruba.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek